10 Co 382/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců JUDr. Jiřího Brádky a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobkyně Jméno žalobkyně A , narozené dne Datum narození žalobkyně A , bytem Adresa žalobkyně A , zastoupené Anonymizováno Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A proti žalované Jméno žalované ., IČO IČO žalované , se sídlem Adresa žalované , zastoupené Anonymizováno Jméno advokáta B , se sídlem Adresa advokáta B , za účasti vedlejšího účastníka Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka , se sídlem Adresa účastníka , o zaplacení částky 884 587 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích č. j. 9 C 59/2018-408 ze dne 20. 12. 2023,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 14 713,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta v , Anonymizováno, .

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 884 587 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % od 3. 4. 2019 do zaplacení, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, ve výroku III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů částku 2 852,50 Kč a ve výroku IV. uložil žalované povinnost zaplatit státu na náhradu nákladů částku 2 852,50 Kč. Učinil tak v řízení, v němž se žalobkyně nejprve domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 600 000 Kč v důsledku zásahu do jejích osobnostních práv, poté žalobu rozšířila o požadavek na zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši 852 702 Kč a bolestného ve výši 31 885 Kč včetně příslušenství z těchto částek. Ve věci nemajetkové újmy přiznal okresní soud žalobkyni částečným rozsudkem č. j. 9 C 59/2018-241 ze dne 28. 5. 2020 částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 22. 2. 2018 do zaplacení, v identickém rozsahu pak žalobu zamítl; uzavřel, že k zásahu do osobnostních práv žalobkyně jednáním žalované (ztrátou či znehodnocením zdravotnické dokumentace žalobkyně) prokazatelně došlo, odčinění nemajetkové újmy zadostiučiněním ve výši 300 000 Kč pak shledal přiměřeným. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 300/2020-289 ze dne 15. 12. 2021 byl odvoláním napadený vyhovující výrok rozsudku okresního soudu potvrzen.Podle žalobních tvrzení v řízení o náhradu nemajetkové újmy byla dcera žalobkyně, , jméno FO, , nar. , datum, , počata umělým oplodněním u žalované, , tituly před jménem, , jméno FO, , který pro tyto účely poskytl genetický materiál (spermie) odmítl uznat otcovství k nezletilé, žalobkyně tak byla nucena obrátit se na soud s návrhem na určení otcovství, žalovaná však soudu neposkytla originály listin, jež měl soud za nezbytné k rozhodování o otcovství a požádal o ně žalovanou, když žalovaná jako důvod neposkytnutí originálů listin uváděla jejich ztrátu, resp. zničení dokumentace. Žalovaná tak zasáhla do soukromí žalobkyně, do jejího rodinného života a do citlivých osobních údajů tím, že ztratila či znehodnotila předmětnou zdravotnickou dokumentaci, čímž žalobkyni také vystavila vleklému soudnímu řízení o určení otcovství a důkazní nouzi v něm, žalobkyně tedy nevedla poklidný rodinný život. Nejistota a nedůvěra v kliniku žalované způsobila újmu na plnohodnotném životě žalobkyně a po zkušenosti s tím, jak představitelé žalované žalobkyni lhali a stavěli se k problému ztracené či zničené dokumentace, měla žalobkyně též důvodné obavy, jak bylo naloženo s embryi, které má na klinice uložené, neboť nelze vyloučit jejich ztrátu, zničení či záměnu. Podle žalobkyně se tak jednalo o citelný zásah do jejích osobnostních práv, žalovaná současně neprojevila snahu o nápravu tohoto zásahu ani poté, kdy , státní instituce, v , Anonymizováno, č. j. , číslo, ze dne , datum, konstatoval v této souvislosti závažné porušení zákona o , Anonymizováno, . Z téhož skutkového stavu vycházela tvrzení, kterými žalobkyně odůvodnila rozšíření žaloby o náhradu ztížení společenského uplatnění a bolestného v rozsahu, v jakém byla změna žaloby připuštěna usnesením okresního soudu č. j. 9 C 59/2018-126 ze dne 10. 4. 2019. Žalobkyně poukázala na obsah znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 2. 2019, v němž znalec konstatoval, že se u žalobkyně projevuje , Anonymizováno, vše jako příznaky anxiozně-depresivního syndromu se somatizací vzniklého jako reakce na ztrátu zdravotní dokumentace. Po poučení podle § 118a odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“) žalobkyně dále uvedla, že ohledně nároku na bolestné se jednalo o bolesti hlavy, které řešila i na neurologii, jednalo se o stresovou reakci, lékařské zprávy o tom má z let 2016-2018, v tomto období nemohla ani spát, současně trpěla , Anonymizováno, způsobeny stresem. Ke ztížení společenského uplatnění uvedla, že v důsledku stresu a neklidu se jí v roce 2016 rozpadl druhý vztah v době, kdy byla podruhé těhotná. Z důvodu , Anonymizováno, nemohla žít partnerský , Anonymizováno, život, kromě bolestivosti jsou , Anonymizováno, , tímto trpí od roku 2015 dosud. Dříve žalobkyně trpěla , Anonymizováno, , která byla v klidové fázi, v důsledku stresu však od roku 2016 začala projevy , Anonymizováno, opět trpět. Trpí nedůvěrou k lékařům, rozvinula se u ní úzkost ve vztahu k dětem, je vůči nim velmi ochranitelská. Velmi nepříjemně na ní působí i jen průjezd kolem , Anonymizováno, žalované. Z důvodu bolestí hlavy, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, je omezena ve společenském životě.Okresní soud ze znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 2. 2019 zjistil, že jeho zadáním bylo stanovení nemateriální újmy na zdraví žalobkyně. Z obsahu posudku vzal za prokázané, že žalobkyně ke dni vyhotovení posudku trpěla anxiozně-depresivním syndromem se somatizací, kterým došlo ke snížení jejího společenského uplatnění. V řízení však podle okresního soudu nebylo prokázáno, že onemocnění žalobkyně je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované, tedy, že vzniklo v souvislosti (v časové návaznosti) se zjištěním ztráty či znehodnocení její zdravotnické dokumentace. Uzavřel tak, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání příčinné souvislosti a žalobu proto zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyně byla úspěšná ohledně přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kde výše zadostiučinění spočívala na úvaze soudu, ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění a bolestného však úspěšná nebyla; úspěch účastnic tak měl za stejný a náhradu nákladů řízení nepřiznal žádné z nich.Proti shora uvedenému rozsudku podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala jeho změny spočívající v přiznání žalované částky spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Namítala, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, byl při jednání dne 3. 5. 2023 vyslechnut, přičemž okresní soud uzavřel, že znalec závěry znaleckého posudku obhájil, žádná zmínka o neprokázání příčinné souvislosti ze strany okresního soudu nezazněla. Okresní soud dále sdělil, že bude přistupovat k vypracování nového znaleckého posudku, když současný posudek neposkytuje dostatečný podklad pro posouzení skutkového stavu; žalobkyně však má za to, že v případě pochybností měl okresní soud postupovat podle § 127 o. s. ř. a požádat znalce o doplnění jeho posudku. Okresní soud takto nepostupoval a doplnění znaleckého posudku nezajistil, místo toho hodlal nechat vypracovat nový znalecký posudek a vyzval žalobkyni k zaplacení zálohy ve výši 60 000 Kč. Jestliže však dospěl okresní soud k závěru, že žalobkyně ke dni 17. 2. 2019 trpěla anxiozně-depresivním syndromem se somatizací, kterým došlo ke snížení jejího společenského uplatnění, vypracování nového znaleckého posudku vyplývalo ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř. ze spisu a soud měl tento důkaz provést i přes nezaplacení zálohy ze strany žalobkyně. Z napadeného rozsudku vyplývá, že kdyby žalobkyně zaplatila zálohu 60 000 Kč a soud nechal vypracovat nový znalecký posudek, předložení lékařských zpráv by po ní soud nepožadoval a žalobkyně by je tak nemusela opatřit. Jelikož žalobkyně zálohu nezaplatila, vyzval jí okresní soud k předložení veškerých lékařských zpráv ve lhůtě osmi dnů; uvedený postup považuje žalobkyně za šikanózní, došlo jím navíc ke zkrácení jejích procesních práv. Žalobkyně se v letech 2018 – 2020 zdráhala předložit lékařské zprávy, jelikož s ohledem na jednání žalované, která způsobila zmizení zdravotnické dokumentace, jí z pochopitelných důvodů nebylo příjemné, aby stejný subjekt měl k dispozici údaje o jejích , Anonymizováno, atp. Žalobkyně měla za to, že je dostačující, když lékařské zprávy předala znalci a jejich kopie neměla; nebylo v jejích silách veškeré zprávy opatřit ve lhůtě soudem stanovené.Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Poukázala na to, že žalobkyně víceméně odkazuje na znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, , který však vychází z velice omezeného množství lékařských zpráv, které jen přejímají subjektivní vylíčení stavu žalobkyně, aniž by její zdravotní stav byl jakkoliv objektivizován např. výpovědí svědků apod. Žalovaná má za to, že psychická újma v řízení prokázána nebyla, nadto chybí kauzální nexus mezi ztrátou zdravotnické dokumentace a vznikem psychické újmy, i pokud by prokázána byla.Rovněž vedlejší účastník na straně žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku, který podle něj nevykazuje vady, jež jsou mu žalobkyní vytýkány.Krajský soud jako soud odvolací v souladu s ustanovením § 214 odst. 3 o. s. ř. vyzval účastníky k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání; k výzvě připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., pokud se účastník ve stanovené době nevyjádří, bude odvolací soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí. Vedlejší účastník na straně žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání písemně souhlasil, žalobkyně a žalovaná se k výzvě ve stanovené době sedmi dnů od doručení výzvy nevyjádřily. Odvolací soud proto bez nařízení jednání přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.Podle § 81 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Skutková zjištění okresního soudu v tomto řízení má odvolací soud za správná a dostatečná, vzal je proto za základ svého rozhodování a v odůvodnění napadeného i částečného rozsudku na ně odkazuje. Sdílí rovněž právní závěry, které na základě těchto skutkových zjištění okresní soud přijal.S okresním soudem je třeba souhlasit v závěru, že pro vznik nároku na náhradu újmy musí být kumulativně plněny předpoklady, kterými jsou a) porušení (zákonné) povinnosti, b) vznik újmy, c) příčinná souvislost mezi vznikem újmy a porušením povinnosti a d) zavinění. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná neměla přijata dostatečná technicko-organizační opatření k zabezpečení zdravotnické dokumentace v listinné podobě, v důsledku čehož nezabránila tomu, aby pravděpodobně v létě 2014 nedošlo ke ztrátě zdravotnické dokumentace žalobkyně, kterou žalovaná vedla v souvislosti s umělým oplodněním, jež u ní žalobkyně podstoupila. , státní instituce, uložil žalované za toto porušení povinnosti stanovené ustanovením , Anonymizováno, , pokutu ve výši , částka, , tímto rozhodnutím je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán. Žalobkyně dále znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, prokázala, že ke dni 17. 2. 2019 trpěla anxiozně-depresivním syndromem se somatizací, kterým došlo ke snížení jejího společenského uplatnění, tedy ke vzniku újmy na jejím zdraví. V důsledku porušení zákonné povinnosti žalovanou byla podle závěru okresního soudu naplněna i domněnka nedbalosti ve smyslu ustanovení § 2911 o. z., v daném případě tak bylo prokázáno také zavinění žalované. V čem okresní soud neshledal předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy žalobkyně naplněné, byla otázka příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalované a vznikem újmy na straně žalobkyně. Důkazní břemeno ve vztahu k tomuto předpokladu tíží žalobkyni.V právní teorii je příčinná souvislost (kauzální nexus) vnímána jako vztah příčiny a následku mezi protiprávním jednáním škůdce (příp. škodní událostí) a újmou vzniklou poškozenému. Příčinná souvislost je dána tehdy, jestliže újma vznikla následkem zaviněného porušení právní povinnosti škůdcem, tedy je-li protiprávní jednání škůdce nutnou podmínkou vzniklé újmy, tzn. že by újma bez této příčiny nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 871/2018 ze dne 22. 5. 2018). Zaviněné porušení právní povinnosti škůdcem nemusí být jedinou příčinou vzniku újmy, musí však být alespoň jednou z příčin, kterou judikatura charakterizuje jako příčinu důležitou, podstatnou a značnou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1619/2012 ze dne 31. 7. 2013). Současně se musí prokázat, že škoda by bez této příčiny nenastala (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn.

I. ÚS 312/05 ze dne 1. 11. 2007).Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozené jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3748/2008 ze dne 30. 3. 2011). V daném případě jde o příčinnou souvislost mezi vznikem újmy na zdraví žalobkyně v souvislosti s prokázaným anxiozně-depresivním syndromem se somatizací a tím, že žalovaná porušila právní povinnost při zabezpečení zdravotnické dokumentace žalobkyně v souvislosti s umělým oplodněním, jež u ní žalobkyně podstoupila. Vyřešení otázky příčinné souvislosti nemůže být svěřeno znalci, ten může poskytnout pouze odborné podklady pro její posouzení soudem.V posuzované věci okresní soud neměl pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 17. 2. 2019. K vyřešení otázky příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem újmy na straně žalobkyně však musel postavit najisto, zda znalcem zjištěné onemocnění žalobkyně bylo skutečně důsledkem protiprávního jednání žalované v souvislosti se ztrátou zdravotnické dokumentace či nikoliv. Byl proto zcela legitimní a správný jeho procesní postup, kdy chtěl ustanovit znalce (znaleckou kancelář) ke zjištění zdravotního stavu žalobkyně v době před ztrátou dokumentace, k posouzení, zda po zjištění ztráty dokumentace došlo u zdravotního stavu žalobkyně ke změně a zda znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, zjištěné onemocnění žalobkyně je důsledkem takové změny. Odborné závěry takového znaleckého posudku, založeného na posouzení zdravotného stavu žalobkyně v komplexnosti odpovídající projednávané věci, by okresnímu soudu v daném případě umožnily učinit o příčinné souvislosti relevantní závěr. V této souvislosti nelze přehlédnout, že znalec , tituly před jménem, , jméno FO, vycházel v posudku ze dne 17. 2. 2019 „pouze“ z dokumentů (lékařských zpráv), které mu žalobkyně předložila, tyto zprávy nejsou součástí znaleckého posudku a byly znalcem skartovány; žalobkyně pak podle svého sdělení v odvolání proti rozsudku okresního soudu „lékařské zprávy předala znalci a jejich kopie neměla“.Nesprávným neshledal odvolací soud ani postup okresního soudu, který ve smyslu § 141 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni, aby složila zálohu na provedení důkazu shora naznačeným znaleckým posudkem ve výši 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že v otázce prokázání příčinné souvislosti žalobkyni tíží důkazní břemeno a šlo tedy o náklady důkazu v zájmu žalobkyně, postupoval okresní soud po zjištění předpokládané ceny znaleckého posudku a dalších procesních krocích (vyžádání souhlasu žalobkyně s poskytnutím zdravotnické dokumentace) plně v intencích ustanovení § 141 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni poučil, že v případě nezaplacení zálohy nelze důkaz provést. O případné osvobození od soudních poplatků žalobkyně v této souvislosti nepožádala. Odvolací soud dále neshledal v postupu okresního soudu, který žalobkyně v odvolání označila za šikanózní, žádné znaky svévole a nemá jej za jakkoliv nestandardní (dlužno připomenout, že k doložení zpráv, u nichž lhůtu stanovenou okresním soudem k jejich předložení považovala žalobkyně za šikanózní, nedošlo ani v průběhu odvolacího řízení); neshledal tak důvod pro zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací námitky ze shora vyložených důvodů neměl tak odvolací soud za důvodné.Odvolací soud uzavřel, že rozsudek okresního soudu, kterým byla žaloba pro neunesení důkazního břemene ohledně příčinné souvislosti mezi vznikem újmy na straně žalobkyně a protiprávním jednáním (porušením právní povinnosti) žalované, je správný a dostatečně odůvodněný; podle § 219 o. s. ř. jej proto, včetně výsledku řízení odpovídajících nákladových výroků, potvrdil.O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve výši 14 713,60 Kč, z toho mimosmluvní odměnu ve výši 11 860 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 26. 7. 2024) podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen „AT“) při tarifní hodnotě 884 587 Kč, náhradu hotových výdajů 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 AT (ve znění AT účinném do 31. 12. 2024), a 21 % DPH v částce 2 553,60 Kč.Vedlejšímu účastníku na straně žalované přiznal odvolací soud paušální náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a to za vyjádření k odvolání ze dne 23. 7. 2024.