10 Co 40/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Jiřího Brádky v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A , 3, 400 01 Ústí nad Labem proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o 389 500 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 7. 2025, č. j. 8 C 115/2025-88, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 10. 2025, č. j. 8 C 115/2025-95,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25 788 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky B, , advokátky v , adresa, .

1. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 389 500 Kč spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky 389 500 Kč od 4.1.2025 do zaplacení (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 50 719 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo žalované vzniknout poté, kdy nedošlo k realizaci prodeje konkretizovaných nemovitostí v katastrálním území , adresa, , přičemž žalobce žalované od ledna 2020 do května 2023 posílal pravidelné měsíční splátky kupní ceny, a to podle ústní kupní smlouvy, kterou se žalovanou jako zástupkyní vlastníka pana , jméno FO, uzavřel na konci roku 2019. Pokud mu žalovaná sdělila, že peníze vyplatila paní , jméno FO, , s níž pan , jméno FO, uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě, pak tato okolnost nemá podle žalobce na povinnost žalované k vrácení poskytnutých peněz žalobci žádný vliv. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, potvrdila převzetí plateb od žalobce, jakož i vyplacení částky 500 000 Kč paní , jméno FO, dne 17. 6. 2024, namítla však, že uvedené platby byly realizovány žalobcem jako platby za paní , jméno FO, na její závazek k zaplacení kupní ceny za předmětné nemovitosti, a to podle smlouvy o budoucí smlouvě kupní, kterou uzavřela dne 27. 12. 2019 přímo s vlastníkem panem , jméno FO, . V době uzavření této smlouvy spolu žalobce a paní , jméno FO, žili, proto bylo dohodnuto, že platby bude posílat žalobce za paní , jméno FO, . Když žalobce v květnu 2023 po rozchodu s paní , jméno FO, přestal platby posílat, pokračovala v platbách sama paní , jméno FO, , k prodeji však nedošlo a veškeré peníze jí byly vráceny. Okresní soud měl za nesporné, že žalobce platil na účet žalované měsíční splátky ve výši 9 500 Kč, a to od 1. 1. 2020 do 15. 5. 2023, celkem 389 500 Kč, že žalobce vyzval žalovanou dne 16. 12. 2024 k vrácení této částky a že žalovaná žalobci sdělila, že „vrátila“ částku 500 000 Kč , jméno FO, , a to dne 17.6.2024. V době placení splátek žalobcem byl , jméno FO, vlastníkem nemovitostí v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , a to pozemku p. č. , hodnota, a pozemku p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, . Po provedeném dokazování vyšel okresní soud z následujících skutkových závěrů - žalobce na konci roku 2019 bydlel v domácnosti , jméno FO, , která s , jméno FO, jako vlastníkem shora uvedených nemovitostí uzavřela dne 27. 12. 2019 smlouvu o smlouvě budoucí, v níž se zavázala k uzavření kupní smlouvy, podle níž uvedené nemovitosti koupí za částku 500 000 Kč. Mezi žalobcem a , jméno FO, bylo sjednáno, že žalobce bude na místo úhrady za bydlení u paní , jméno FO, platit za ní splátky budoucí kupní ceny, a to na účet žalované. Pokud žalobce s platbami od května 2023 přestal, pokračovala v placení přímo paní , jméno FO, , jíž byla nakonec v červnu 2024 ze strany žalované vrácena částka 500 000 Kč. Uvedené závěry okresní soud opřel o obsah smlouvy o budoucí smlouvě kupní ze dne 27. 12. 2019, výpovědi svědků , jméno FO, a , jméno FO, a účastnickou výpověď žalované, které posoudil jako obsahově souladné a přesvědčivé. Naproti tomu neměl za prokázané tvrzení žalobce o tom, že mezi ním a žalovanou, jako prostřednicí pana , jméno FO, , byla uzavřena ústní kupní smlouva na prodej předmětných nemovitostí žalobci. Uvedený závěr podle okresního soudu nevyplývá z žádného z provedených důkazů, žalovaná i svědek , jméno FO, uvedenou skutečnost výslovně popřeli a svědkyně , jméno FO, věrohodně popsala zcela odlišný dohodnutý režim plateb, který tvrzení žalobce o existenci další kupní smlouvy zcela vylučuje a popírá. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobce podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení a žalobu neshledal důvodnou. Uzavřel, že žalobce neprokázal své tvrzení o existenci ústní kupní smlouvy uzavřené s vlastníkem předmětných nemovitostí, podle níž by platil splátky kupní ceny na účet žalované, naproti tomu bylo prokázáno, že žalobce platil uvedené splátky jako plnění za jiného podle § 1936 občanského zákoníku, a to na úhradu závazku paní , jméno FO, podle dohody o budoucí kupní smlouvě. Nedošlo-li k realizaci prodeje předmětných nemovitostí, pak uvedené splátky sice posoudil jako bezdůvodné obohacení, to však bylo žalovanou důvodně vydáno osobě, na jejíž úkor bylo získáno, tedy paní , jméno FO, a nikoli žalobci. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou podle okresního soudu žádný právní poměr vycházející z bezdůvodného obohacení dán není, na straně žalované proto neshledal pasivní věcnou legitimaci ve vztahu k uplatněnému nároku a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Procesně zcela úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu odměny a náhrad její právní zástupkyně z řad advokátů podle platného advokátního tarifu. Opravným usnesením ze dne 17. 10. 2025, č. j. 8 C 115/2025- 95, okresní soud k návrhu žalované opravil původně nesprávné znění výroku II., jde-li o záměnu v označení účastníků, mezi nimiž bylo rozhodnuto o právu na náhradu nákladů řízení.

3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal žalobce včasné odvolání. Okresnímu soudu především vytýká nesprávné skutkové závěry a nesprávné právní posouzení věci, pokud je nepochybné, že žalobce uzavřel se žalovanou jako prostřednicí pana , jméno FO, ústní kupní smlouvu na shora označené nemovitosti a na jejím základě začal od ledna 2020 platit pravidelné zálohy na kupní cenu. Po neshodách s paní , jméno FO, , která mu tvrdila, že nemovitosti nakonec získá ona, přestal platby od května 2023 posílat a následně zjistil, že jsou nemovitosti převedeny na zcela jinou osobu. Snažil se proto získat jím zaplacené peníze zpět, žalovaná mu ale sdělila, že uvedené prostředky vyplatila paní , jméno FO, , a to na základě smlouvy o smlouvě budoucí, kterou uzavřela s vlastníkem nemovitostí panem , jméno FO, . , jméno FO, podle názoru žalobce nepochybně zneužila situaci a tuto smlouvu uzavřela s cílem připravit žalobce o jeho peníze s tvrzením, že uvedené platby hradil žalobce za ní. Přitom vztah z této smlouvy o smlouvě budoucí se žalobce nijak netýká a ve smlouvě není ani žádné ustanovení, které by upravovalo splátkový režim úhrady budoucí kupní ceny. Žalobce po zjištění těchto skutečností logicky vyzval k vrácení převedených plateb žalovanou, neboť ona byla platebním místem, kam peníze podle jím uzavřené smlouvy pravidelně posílal. Okolnost, že žalovaná tyto prostředky vyplatila paní , jméno FO, , nemá na její povinnost k vrácení peněz žádný vliv, neboť platil-li žalobce na úhradu závazku z absolutně neplatné kupní smlouvy, má právo na vrácení těchto částek od osoby, jíž takové plnění poskytl. Popřel, že by existoval jakýkoli dodatek ke smlouvě o smlouvě budoucí kupní, podle něhož by měl povinnost platit za paní , jméno FO, splátky kupní ceny za budoucí prodej předmětných nemovitostí. Doplnil, že o jeho vztahu k nemovitostem svědčí i to, že zde má dosud zapsané trvalé bydliště a že se stavebním úřadem jako budoucí vlastník vyřizoval plánované úpravy a změny nemovitostí. Okresní soud se podle názoru žalobce nedržel „prostých důkazů, ale nesmyslně více uvěřil tvrzení žalované, resp. svědkyni , jméno FO, , která na svá tvrzení neměla žádné důkazy.“ Pokud žalobce jednoznačně prokázal, že platil uvedené splátky, a to na účet žalované, je logické, že se jejich vrácení domáhá právě po žalované. Na základě těchto skutečností navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil, žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci celou nárokovanou částku spolu s náhradou nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně aby rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná k odvolání žalobce uvedla, že s ním nesouhlasí a odkázala na správné skutkové i právní závěry okresního soudu vyjádřené v odůvodnění napadeného rozsudku. Uvedla, že tvrzení žalobce o uzavření ústní smlouvy o koupi nemovitostí s jejich původním vlastníkem , jméno FO, , a to právě prostřednictvím žalované, nebylo v řízení prokázáno, naopak bylo najisto postaveno, že na základě smlouvy o smlouvě budoucí kupní prováděl žalobce předmětné platby za paní , jméno FO, na úhradu budoucí kupní ceny podle této smlouvy, jednalo se o plnění za jiného ve smyslu ustanovení § 1936 občanského zákoníku. Pokud následně k prodeji nedošlo, byly takto zaplacené částky vráceny paní , jméno FO, , a nikoli žalobci, který je zasílal na základě jeho dohody s paní , jméno FO, . Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou tak nedošlo k žádnému bezdůvodnému obohacení a okresní soud proto žalobu jako nedůvodnou správně zamítl. Žalobce podle názoru žalované v podaném odvolání pouze opakuje svá tvrzení, s nimiž se již okresní soud zcela vypořádal, a v odvolání nepředkládá nic, čím by shora uvedené skutkové závěry či právní posouzení věci zpochybnil. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení vydání rozsudku předcházející, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není.

6. Byla-li věc odvolacímu soudu předložena i s podáním žalované ze dne 14. 10. 2025 označeným jako odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení/návrh na opravu zjevné nesprávnosti, potom odvolací soud posoudil toto podání podle jeho obsahu pouze jako návrh na opravu výroku II. rozsudku okresního soudu, o němž již ostatně okresní soud rozhodl shora označeným opravným usnesením a odvolací soud proto o něm dále nerozhodoval.

7. Pro posouzení důvodnosti nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení uplatněného proti žalované je (v kontextu žalobních tvrzení) podstatné, zda žalobce předal do dispozice žalované jím konkretizované finanční prostředky, zda k takovému plnění nebyl dán právní důvod, popřípadě zda případný právní důvod následně odpadl, a zda si žalovaná tyto prostředky ponechala a žalobci je nevydala (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku). Okresní soud si byl uvedených skutečností správně vědom, zaměřil na ně pozornost při dokazování (v rozsahu, v němž byly mezi účastníky sporné) a na podkladě dokazování provedeného v potřebném rozsahu dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc také správně právně posoudil. Mezi účastníky v zásadě nebylo sporu o tom, kdy a v jakém rozsahu žalobce žalované posílal měsíční splátky, že žalovanou vyzval k jejich vrácení a že žalovaná jeho návrhu nevyhověla, resp. poukázala na vyplacení uvedených finančních prostředků paní , jméno FO, . Okresní soud za tohoto stavu správně vedl žalobce k prokázání jeho sporného tvrzení o uzavření ústní kupní smlouvy se žalovanou (jako prostřednicí vlastníka předmětných nemovitostí), podle níž by měl uvedené splátky sám svým jménem a na svůj vlastní účet (rozuměno k tíži vlastní majetkové sféry) platit. Pokud okresní soud k této skutečnosti provedl důkazy výslechem svědků , jméno FO, a , jméno FO, , pak z jejich výpovědí správně dovodil, že uzavření takové kupní smlouvy se žalobcem neprokazují, naopak potvrzují uzavření smlouvy o smlouvě budoucí kupní mezi paní , jméno FO, a panem , jméno FO, , na níž navazovala dohoda mezi žalobcem a paní , jméno FO, o tom, že splátky budoucí kupní ceny bude za budoucí kupující paní , jméno FO, platit právě žalobce, a to k rukám (na bankovní účet) žalované, která v rozhodné době byla partnerkou pana , jméno FO, . Uzavření ústní kupní smlouvy mezi žalobcem a přímo panem , jméno FO, oba svědci shodně vyloučili, jediným důkazem, který svědčil ve prospěch tohoto tvrzení, zůstala osamocená účastnická výpověď žalovaného. Výslech účastníka podle § 131 o. s. ř. má však ve sporném řízení pouze podpůrnou roli, a to zpravidla jen tam, kde jím prokazovanou skutečnost nelze prokázat jinými důkazy. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, když existenci i obsah ústní smlouvy bylo možné prokázat přímo svědeckou výpovědí účastníka smlouvy na straně prodávajícího (pana , jméno FO, ), který však vypověděl zcela v rozporu se skutkovým tvrzením žalobce, případně nepřímými důkazy, které však žalobce žádné neuvedl, ačkoli byl o neunesení důkazního břemen v tomto rozsahu okresním soudem podle § 118a odst. 3 o. s. ř. poučen. Je proto věcně správný závěr okresního soudu, že uzavření ústní kupní smlouvy žalobce neprokázal, tím nebyl naplněn jeden z předpokladů pro vznik odpovědnostního vztahu zakládajícího povinnost žalované k vydání bezdůvodného obohacení a žaloba z tohoto důvodu nemůže být úspěšná. Okresní soud v té souvislosti správně uzavřel, že zde byl jiný právní důvod pro plnění poskytovaná žalobcem na účet žalované, a to existence dohody mezi ním a paní , jméno FO, , že za ní bude hradit měsíční splátky kupní ceny za nemovitosti, k jejichž koupi se paní , jméno FO, (nikoli žalobce) zavázala v budoucí kupní smlouvě ze dne 27. 12. 2019, přičemž žalovaná zde figurovala pouze jako platební místo, kam splátky směřovaly. Poté, kdy důvod pro toto plnění odpadl (paní , jméno FO, odstoupila od budoucí smlouvy kupní), byly uvedené prostředky důvodně poukázány zpět na účet (k rukám) účastníka tohoto právního poměru, jímžbyla paní , jméno FO, a nikoli žalobce. Právní a ekonomický důvod jeho závazku poskytovat za paní , jméno FO, uvedené splátky není pro posouzení projednávané věci významný, směřuje-li žaloba proti žalované, která ve vztahu k nároku na vydání bezdůvodného obohacení skutečně není pasivně věcně legitimovaná. Ostatně ani žalobci nesvědčí aktivní legitimace k uplatnění tohoto nároku, který náleží osobě, za níž žalobce plnil (a jíž bylo toto bezdůvodné obohacení také vydáno). Okresní soud proto nepochybil, pokud žalobní nárok neshledal důvodným.

8. Žalobce v podaném odvolání pouze zopakoval svá skutková tvrzení o existenci neplatné ústní kupní smlouvy uzavřené se žalovanou jako zástupkyní vlastníka předmětných nemovitostí, tvrdí-li, že je uzavření takové smlouvy „nepochybné“, nepředkládá žádné vlastní hodnocení konkrétních důkazů, z nichž by měla být tato skutečnost zřejmá. Nedůvodně okresnímu soudu vytýká, že se nezabýval jeho tvrzením o tom, že žalobce jednal s úřady jako budoucí vlastník předmětných nemovitostí a že má na uvedené adrese zapsaný trvalý pobyt, když okresní soud uvedeným námitkám věnuje pozornost v odstavci 12 odůvodnění napadeného rozsudku a správně z nich dovozuje, že uvedené skutečnosti nemají žádný vliv na případnou změnu vlastnického práva k nemovitostem či na jeho obsah a pro posouzení věci tak nejsou významné. Poukazuje-li žalobce na logické uplatnění nároku na vrácení poskytnutých plateb proti žalované, pomíjí skutečnost, že z provedeného dokazování byl najisto zjištěn jiný právní důvod pro realizaci uvedených splátek, a to existence dohody mezi ním a paní , jméno FO, , že za ní bude platit splátky budoucí kupní ceny. Pokud okresnímu soudu vytýká, že „více uvěřil“ tvrzení žalované, pak rovněž pomíjí, že skutkové závěry okresního soudu mají základ v provedených důkazech, jejichž obsah okresní soud podrobně rozepsal v odůvodnění svého rozsudku, nikoli v tom, jak přesvědčivě účastníci sporu prezentují vlastní skutkovou verzi projednávané věci. Vytýká-li v té souvislosti okresnímu soudu, že uvěřil svědkyni , jméno FO, , která „na svá tvrzení neměla žádné důkazy“, pak je třeba připomenout, že svědkyně byla okresním soudem před započetím výslechu řádně poučena o trestněprávních následcích podání nepravdivé výpovědi podle § 126 odst. 2 o. s. ř., její výpověď je přitom po obsahové stránce plně podporována jak výpovědí dalšího svědka pana , jméno FO, , tak i výpovědí žalované. Závěrem lze snad jen podotknout, že obecně platí, že svědkyně nemá povinnost označovat na podporu vlastní výpovědi další důkazy, neboť se nejedná o účastníka řízení, jehož by v tomto směru tížila procesní povinnost tvrzení a s tím spojené důkazní břemeno, z uvedené výtky se spíše podává určitá míra vědomí žalobce o tom, že svůj nárok měl uplatnit nikoli proti žalované, ale právě proti paní , jméno FO, , za níž shora uvedené finanční prostředky hradil.

9. Lze proto uzavřít, že žalobce v řízení neprokázal svá skutková tvrzení o existenci ústní kupní smlouvy s vlastníkem nemovitostí, pro jejíž neplatnost by mu měl svědčit nárok na vydání bezdůvodného obohacení v podobě splátek kupní ceny na základě této smlouvy hrazených. Současně, bylo-li v řízení prokázáno, že jím realizované splátky byly plněním za jiného, pak žalovaná, která nebyla účastníkem hmotněprávního vztahu ze smlouvy o smlouvě budoucí, není pasivně věcně legitimovaná k vydání bezdůvodného obohacení, které žalobce nárokuje, a ani žalobce není aktivně věcně legitimován k jeho přijetí. Okresní soud proto rozhodl věcně správně, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl, důsledně procesnímu úspěchu žalované rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), výši těchto nákladů také správně určil v souladu s platným advokátním tarifem. V podrobnostech zde odvolací soud odkazuje na příslušnou část odůvodnění napadeného rozsudku, s nímž se zcela ztotožňuje (odstavec 15). Z vyložených důvodů proto odvolací soud rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

10. V řízení před odvolacím soudem žalobce se svým odvoláním neuspěl, je proto povinen nahradit žalované náklady, které vynaložila v souvislosti s řízením o podaném odvolání (§ 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení přitom neshledal žádné důvody pro snížení či odepření této náhrady postupem podle § 150 o. s. ř., ostatně ani účastníci k této otázce sami žádné skutečnosti neuváděli. Náklady odvolacího řízení na straněžalované představují odměnu a náhrady právní zástupkyně z řad advokátů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění. Advokátce žalované náleží odměna za dva úkony právní služby spočívající v podání písemného vyjádření k odvolání a v účasti na odvolacím jednání dne 15. 4. 2026, a to ve výši 9 860 Kč za úkon (podle § 7 bod 6 a § 9 odst. 1 advokátního tarifu), k tomu dvě paušální náhrady ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhrada cestovného osobním automobilem k jednání odvolacího soudu ve výši 392 Kč (při ujeté vzdálenosti na cestě z , adresa, a zpět 50 km, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla 5,7 litru motorové nafty na 100 km a paušální náhradě za každý ujetý kilometr a ceně pohonných hmot podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.), náhrada za promeškaný čas na cestě k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu dvou půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1 advokátního tarifu) a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek ve výši 4 476 Kč (§ 137 odst. 3 písm. a/ o. s. ř.) celkem 25 788 Kč. Náhrada nákladů odvolacího řízení je splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 a § 211 o. s. ř.).