10 Co 462/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců JUDr. Jiřího Brádky a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta A , se sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupenému advokátem Jméno advokáta B , se sídlem Adresa advokáta B , o zaplacení 2 209 810 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně a o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 126 C 1/2021-254 ze dne 12. 4. 2024,

I. Odvolání žalovaného do výroku II. rozsudku okresního soudu se odmítá.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. mění potud, že se žaloba pro další částku 300 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 300 000 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení zamítá; jinak se v tomto výroku a ve výroku II. potvrzuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně na náhradu nákladů řízení částku 36 837 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že na částečnou úhradu této částky bude použita složená záloha 10 000 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně na náhradu nákladů řízení částku 24 558 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

VII. Okresnímu soudu se nařizuje, aby rozsudek č. j. 126 C 1/2021-254 ze dne 12. 4. 2024 doplnil o rozhodnutí o částce 729 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 729 Kč od 13. 6. 2020 do zaplacení. V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 882 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 13. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu pro částku 1 016 129 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 13. 6. 2020 do zaplacení zamítl (výrok II.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 309 269,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok III.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Děčíně na náhradu nákladů řízení částku 51 395 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.). Rozhodl tak v řízení, v němž žalobkyně požadovala slevu z kupní ceny, kterou zaplatila za nemovité věci (pozemek parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, č. p. , Anonymizováno, , pozemek parc. č. , Anonymizováno, a pozemek parc. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, , dále též jen „nemovitosti“) vykazující skryté vady. Z kupní ceny 3 250 000 Kč připadala podle odhadu, který nechal zpracovat žalovaný, částka 1 040 190 Kč na tržní cenu pozemků bez stavby rodinného domu, hodnota domu tak činila 2 209 810 Kč. Podle inzerce žalovaného prošel dům kompletní a velmi zdařilou rekonstrukcí, provedenou s citem a profesionálně, žalovaný navíc v kupní smlouvě prohlásil, že nemovitosti nemají žádné faktické vady, které by znemožňovaly jejich obvyklé užívání. Vzhledem ke zjištěným vadám, kdy podle závěru odborníků není vyloučeno náhlé zřícení stavby nebo její části, se žalobkyně domáhala slevy z kupní ceny odpovídající celé hodnotě domu. Vycházela z úvahy podložené názorem znalce , tituly před jménem, , adresa, , který ve znaleckém posudku uvedl, že vadné konstrukce se na celkové ceně domu č. p. , Anonymizováno, podílely 14,0625 %, rekonstrukce však znamená výrazně vyšší objem prací, financí i stavební erudovanosti, než stavba nová, přičemž rekonstruovaná stavba tohoto rázu je minimálně o 30 %, ale i nižší stovky % dražší, než obdobná novostavba. Podle zjištění okresního soudu uzavřela žalobkyně jako kupující se žalovaným dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem byly předmětné nemovitosti, žalobkyně řádně zaplatila kupní cenu ve výši 3 250 000 Kč. Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vytkla žalovanému skryté vady na nemovitostech a žádala slevu z kupní ceny ve výši 2 700 000 Kč. Žalobkyně zjistila, že nemovitosti vykazují statické poruchy a vady, kdy není vyloučeno náhlé zřícení stavby domu nebo jeho části. V důsledku rozpadu nosného zdiva a absence hydroizolace stávající zděné základové konstrukce pod roubenou stěnou existuje riziko nerovnoměrného sednutí horní stavby a riziko náhlého zřícení stavby nebo její části, stropní konstrukce nad 1. nadzemním podlažím sestávající z dřevěných nosných trámů se záklopem a podhledem je rozsáhle napadena a oslabena dřevokaznými škůdci a vlivem neodborných zásahů do této konstrukce může být způsobeno náhlé zřícení stavby nebo její části v důsledku poddimenzování provedeného přípoje, dřevěné roubené stěny vykazují rozsáhlé napadení dřevokaznými škůdci a dřevěná konstrukce krovu vykazuje v lokálních místech napadení dřevokaznými škůdci, stav dřevěných konstrukcí lze z hlediska stavební mykologie hodnotit jako havarijní, přičemž míra destrukce dřeva je takového charakteru, že musela být zřejmá při posledních stavebních úpravách, které prováděl žalovaný. Žalovaný zaplatil žalobkyni (mimo toto řízení) smluvní pokutu 162 000 Kč za nepravdivé tvrzení v kupní smlouvě, že dům je bez vad. Okresní soud věc právně posoudil podle příslušných ustanovení občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále též jen „o. z.“). Jelikož žalobkyně vytkla žalovanému uvedené vady nemovitostí a s ohledem na jejich havarijní stav hodnotil okresní soud vadné plnění žalovaného jako podstatné porušení smlouvy, kdy žalobkyni vzniklo právo z vadného plnění podle ustanovení § 2106 o. z. Žalobkyně uplatnila právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Okresní soud uzavřel, že pokud má výše slevy odpovídat výši peněžních prostředků, které žalobkyně bude muset vynaložit, aby předmět koupě dostala do stavu, který se bude přibližovat stavu, jako by jí bylo plněno bez vad, musela by žalobkyně vynaložit částku 1 192 952 Kč. V této výši tak shledal přiměřenou slevu z kupní ceny, na níž má žalobkyně v daném případě právo. Tato částka sestává z celkových stavebních nákladů na rekonstrukci domu ve výši 500 000 Kč, z nákladů na demolici garáže ve výši 109 241 Kč a z nákladů na stavbu nové garáže ve výši 583 711 Kč. Okresní soud od částky 1 192 952 Kč odečetl částku 310 755 Kč s odpovídajícím úrokem z prodlení, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem pro uznání č. j. 126 C 1/2021-45 ze dne 15. 10. 2021, a přiznal tak žalobkyni částku 882 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od 13. 6. 2020 do zaplacení; ve zbylém rozsahu pak žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Ačkoliv měla žalobkyně v řízení jen částečný úspěch, přiznal jí okresní soud plnou náhradu nákladů řízení, neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo v důsledku úvahy okresního soudu na znaleckém posudku. Ze stejné úvahy okresního soudu vycházelo také rozhodnutí o náhradě nákladů, které v řízení platil stát. Povinnost k úhradě nákladů státu proto okresní soud uložil ve smyslu § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (zákona č. 99/1963 Sb., dále jen „o. s. ř.“) žalovanému.Proti rozsudku (do celého jeho rozsahu) podala žalobkyně odvolání, jímž se domáhala změny výroků I. a II. tak, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni celou částku 2 209 810 Kč s úrokem z prodlení, a aby žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady před soudy obou stupňů. Namítala, že okresní soud nesprávně určil přiměřenou slevu, když ji ztotožnil s náklady nutnými na odstranění vad. Podle žalobkyně mělo být především zohledněno, že předmětné nemovitosti byly neobyvatelné, mělo být rovněž zohledněno hrozící riziko zřícení části stavby. Okresní soud vycházel z ocenění prací znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , avšak ocenění prací nebylo znaleckým úkolem tohoto znalce, který tak navíc činil mimo svůj obor. Znalec nesprávně posoudil rozsah poškození, které je podle žalobkyně větší, než znalec ve znaleckém posudku uvedl. Podle názoru žalobkyně měl být k určení přiměřené slevy a ocenění prací nutných k obnovení stavu předmětných nemovitostí ustanoven znalec z oboru ekonomika. Nesprávným je rovněž závěr okresního soudu ohledně absence hydroizolace. Žalovaný inzeroval dům, který prošel kompletní rekonstrukcí, je tak možné dovodit, že to bylo včetně všech důležitých částí a detailů. Závěr okresního soudu, že k opravě hydroizolace nedošlo, když nebyla v inzerci výslovně zmíněna, a že žalobkyně musela vzhledem k omezené životnosti hydroizolace předpokládat, že bude muset do její obnovy investovat, tak nemůže obstát. Žalobkyně také připomněla, že to byl žalovaný, který žalobkyni výslovně ujistil, že věc nemá žádné faktické vady.Rovněž žalovaný podal proti rozsudku (do všech jeho výroků) odvolání. Ohledně vyhovujícího výroku I. rozsudku nebrojil proti částkám 500 000 Kč a 109 241 Kč, z nichž se (také) skládá okresním soudem přiznaná přiměřená sleva; nesouhlasil však s částkou 583 711 Kč za stavbu nové garáže, u níž namítal, že žalobkyni měla být přiznána částka o 300 000 Kč nižší. Domáhal se proto, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 582 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od 13. 6. 2020 do zaplacení, ve zbylém rozsahu aby byla žaloba zamítnuta. Namítal, že v případě garáže okresní soud přiznal žalobkyni částku, která se rovná hodnotě nové stavby. S odůvodněním, že skutečnost, že žalobkyně bude disponovat novější stavbou, než kterou kupovala, je jen důsledkem vadného plnění žalovaného, na němž tak lze spravedlivě požadovat, aby tuto skutečnost nesl ke své tíži, žalovaný nesouhlasil. Takový závěr je podle žalovaného v rozporu s judikaturou, podle níž je třeba vycházet z ceny věci v době prodeje, nikoliv z ceny za novou stavbu. Žalovaný by také byl „trestán“ dvakrát, neboť žalobkyni zaplatil smluvní pokutu ve výši 5 % z kupní ceny za nepravdivé prohlášení o tom, že nemovitosti nemají žádné faktické vady. Rovněž částka za jeden obestavěný m3 prostoru, která činí 5 345 Kč, je v rozporu s realitou, když stavba garáže o rozměrech 6,6 x 2,44 metru rozhodně reálně nestojí ani při současných cenách necelých 600 000 Kč.Při jednání, které krajský soud jako soud odvolací k přezkoumání napadeného rozsudku, včetně řízení, jež jeho vydání předcházelo, nařídil, žalobkyně upřesnila, že odvolání směřuje pouze do výroku II. rozsudku okresního soudu. Žalovaný omluvil neúčast svou i svého zástupce při odvolacím jednání a odkázal na podané odvolání. Rovněž žalobkyně setrvala na svých odvolacích námitkách.Při přezkumu napadeného rozsudku vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění okresního soudu, která má za dostatečná a správná. Vzal je proto za základ svého rozhodování; v tomto směru na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku odkazuje.Odvolání žalovaného směřovalo proti všem výrokům napadeného rozsudku. Odvolání může podat ten z účastníků, jehož návrhu nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno, nebo kterému byla způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím je přitom výrok rozhodnutí soudu prvního stupně, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. K tomu, aby účastníku svědčilo oprávnění podat odvolání, je třeba, aby mu rozhodnutím soudu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením nebo změnou napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat odvolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který soud prvního stupně pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že odvolací soud napadené rozhodnutí zruší nebo změní (srov. Drápal, Bureš a kol., Občanský soudní řád - komentář, C.H.Beck, 1. vydání, 2009, str. 1744). V daném případě výrokem II. napadeného rozsudku byla žaloba částečně zamítnuta, žalovanému nebyla způsobena žádná újma, odvolací soud tak neshledal u tohoto výroku na straně žalovaného subjektivní legitimaci k podání odvolání. Postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř. proto odvolání žalovaného do výroku II. napadeného rozsudku odmítl.Odvolací soud sdílí závěr okresního soudu, který shora popsané vadné plnění ze strany žalovaného hodnotil jako podstatné porušení kupní smlouvy. Je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo podle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. (za užití § 2131 o. z.) na přiměřenou slevu z kupní ceny. Žalobkyně toto právo uplatnila dopisem ze dne , datum, , který byl žalovanému doručen.V usnesení sp. zn. 33 Cdo 4442/2018 ze dne 26. 6. 2019 Nejvyšší soud ČR připomněl, že v řadě svých rozhodnutí (srov. rozsudky sp. zn. 33 Odo 557/2004 ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012 ze dne 24. 10. 2013, usnesení sp. zn. 33 Cdo 2889/2015 ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015 ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1878/2010 ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 558/2016 ze dne 20. 10. 2016), jejichž závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo. Ustanovení § 597 odst. 1 obč. zák. (nyní § 2106 o. z.) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5236/2007 ze dne 11. 2. 2010). Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu; výše slevy tak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav apod. Výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje (nebo bude komplikovat a omezovat v době odstraňování) a zda snižuje její životnost.Se závěrem okresního soudu, podle něhož výše slevy z kupní ceny by měla odpovídat výši peněžních prostředků, které žalobkyně bude muset vynaložit, aby předmět koupě dostala do stavu, který se bude maximálně přibližovat stavu, jako by jí bylo plněno bez vad, se odvolací soud ztotožnil. Způsob, kterým okresní soud dospěl k částce celkových stavebních nákladů na rekonstrukci domu ve výši 500 000 Kč, shledal zásadně správným a odpovídajícím konkrétním zjištěním v posuzované věci; v podrobnostech odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku v této části odkazuje. Stejně tak za správné má odvolací soud úvahy, kterými okresní soud odůvodnil přiznání částky 109 241 Kč představující náklady na demolici garáže; rovněž v této části může na odůvodnění napadeného rozsudku odkázat.Rozdílně od okresního soudu nahlížel odvolací soud na tu část přiměřené slevy z kupní ceny, kterou představují náklady na stavbu nové garáže. S přiznanou částkou ve výši 583 711 Kč se neztotožnil, stejně tak s úvahami, na nichž okresní soud své rozhodnutí v této části postavil. Především se odvolací soud domnívá, že je třeba i v této dílčí části rozhodnutí o přiměřené slevě z kupní ceny zachovat princip, který okresní soud pro stanovení výše slevy, jak shora připomenuto, vytyčil. Je zřejmé, že stavba garáže nebyla v době převodu vlastnického práva k nemovitostem na žalobkyni nová. Jako ostatní převáděné stavby byla tedy i garáž inzerována jako rekonstruovaná, byť vadně, jak vyplývá z provedeného dokazování. Pokud při stanovení celkových stavebních nákladů na rekonstrukci domu použil okresní soud jako základ pro své rozhodnutí ocenění prací znalcem, měl tak podle názoru odvolacího soudu postupovat také v případě garáže. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že znalec při stanovení ceny nové garáže vycházel z částky 5 345 Kč za jeden kubický metr novostavby, přičemž u tohoto údaje zmínil, že se jedná o statistický údaj za průměrnou garáž v celé republice. Z výpovědi znalce však současně vyplynulo, že ve , adresa, by se dala slušná garáž postavit za 250 000 Kč, např. v , Anonymizováno, obvyklá cena garáže činí asi 350 000 Kč na okrajích a 500 000 Kč až 550 000 Kč ve středních částech. Rovněž o cenách stavby ve , adresa, se znalec vyjádřil jako o „trošičku jinačích“, než v , Anonymizováno, , stejně jako o kupní ceně, která je jiná, než v nějakém větším městě. O garáži navíc znalec uvažoval jako o bývalé kolně, která byla deklarována jako garáž. Veden těmito znaleckými závěry, přitakal odvolací soud ve své vlastní úvaze odvolací námitce žalovaného. Domnívá se, že přiměřená sleva z kupní ceny odpovídající nákladům na stavbu nové garáže odpovídá v daném případě částce 283 711 Kč; důsledně tomu zamítl žalobu v další částce 300 000 Kč s příslušenstvím.Ze shora vyložených důvodů proto odvolací soud změnil napadený výrok I. rozsudku okresního soudu způsobem uvedeným ve výroku II. tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) ve výši částky, kterou v posuzované věci okresní soud žalobkyni přiznal; ve zbylém rozsahu pak vyhovující rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil.V důsledku částečné změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud rovněž o náhradě nákladů vzniklých v prvostupňovém řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu účastníků vzal odvolací soud v úvahu, že žalobkyně dosáhla v tomto řízení úspěchu v rozsahu 40 %, úspěch žalovaného pak činil 60 %. Podle převažujícího úspěchu ve věci by měla být náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznána v odpovídající výši (20 %) žalovanému. Odvolací soud však v daném případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř., kdy žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal. Přihlédl přitom zejména k okolnostem případu, kdy žalovaný nabízel ke koupi dům, „který prošel kompletní, velmi zdařilou, s citem a hlavně profesionálně provedenou rekonstrukcí zaměřenou i na nejmenší detaily“, a v kupní smlouvě prohlásil, že „nezamlčel žádné podstatné skutečnosti týkající se předmětu převodu … předmět převodu nemá žádné faktické vady, které by znemožňovaly či podstatně omezovaly jeho užívání k obvyklému účelu“. Takto, jak bylo provedenými důkazy prokázáno, nepravdivé údaje vedly ve svém důsledku ke vzniku sporu, v němž navíc přiměřenost výše slevy z kupní ceny byla do značné míry závislá na úvaze soudu vycházející ze závěrů znaleckého posudku.O náhradě nákladů, které v tomto řízení vznikly státu, rozhodl odvolací soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř.; podle výsledku řízení tak odvolací soud uložil povinnost k náhradě 60 % nákladů státu žalobkyni a 40 % těchto nákladů žalovanému. Vzhledem k tomu, že celková výše nákladů státu činila 61 395 Kč, připadá tak na žalobkyni částka 36 837 Kč a na žalovaného částka 24 558 Kč. Žalobkyně složila v průběhu řízení zálohu na tyto náklady ve výši 10 000 Kč, která bude na náhradu uložené povinnosti použita. Náhradu nákladů státu je třeba na účet okresního soudu zaplatit v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Úspěch žalovaného, jemuž bylo v odvolání do výroku I. napadeného rozsudku odvolacím soudem vyhověno, přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení neodůvodňuje, a to ani přesto, že žalobkyně úspěch v odvolacím řízení neměla. Žalovaný totiž směřoval odvolání do „všech výroků“ napadeného rozsudku, tedy i do výroku II., kterým bylo rozhodnuto v jeho prospěch, když byla žaloba do částky 1 016 129 Kč s příslušenstvím zamítnuta. Na odmítnutí odvolání žalovaného do výroku II. napadeného rozsudku je tak třeba nahlížet jako na neúspěch žalovaného. Spravedlivým v nastalé situaci je tak rozhodnutí, podle něhož žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího řízení právo.Předmětem řízení v posuzované věci je částka 2 209 810 Kč s příslušenstvím, jak ji žalobkyně specifikovala v žalobě a podáním ze dne , datum, na správnou výši opravila oproti původní nesprávně v petitu v důsledku písařské chyby uvedené částce 2 209 081 Kč s příslušenstvím. Okresní soud dosud v řízení rozhodl o částce 2 209 081 Kč s příslušenstvím (částečným rozsudkem pro uznání č. j. 126 C 1/2021-45 ze dne 15. 10. 2021 o částce 310 755 Kč s příslušenstvím, odvoláním napadeným rozsudkem o částce 1 898 326 Kč s příslušenstvím); nerozhodl tak dosud o částce 729 Kč s příslušenstvím. Odvolací soud může podle § 222 odst. 2 o. s. ř. ještě před rozhodnutím o odvolání okresnímu soudu nařídit, aby své rozhodnutí doplnil. Je-li to procesně hospodárnější a umožňuje-li to povaha věci, může odvolací soud odvolání nejprve projednat a rozhodnout o něm a teprve poté okresnímu soudu nařídit, aby své rozhodnutí postupem podle § 166 o. s. ř. doplnil (srov. Svoboda, Smolík, Levý, Doležílek a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání /3. aktualizace/. Praha: C. H. Beck, 2024). Bude proto na okresním soudu, aby rozhodl o částce 729 Kč s příslušenstvím, přičemž neopomene, že takové rozhodnutí může provést jen do doby, než jeho rozhodnutí nabude právní moci. V nastalé procesní situaci tedy musí rozhodnout ještě předtím, než rozhodnutí odvolacího soudu doručí účastníkům