10 Co 472/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Havlové a soudců JUDr. Jiřího Brádky a JUDr. Petra Erby ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO IČO se sídlem adresa , zastoupené advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 147 261,21 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 24 C 380/2023-91 ze dne 26. 4. 2024,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II. a ve výroku III. potvrzuje; jinak zůstává nedotčen.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V záhlaví uvedeným rozsudkem okresní soud ve výroku I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85 037,21 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku, ve výroku II. zamítl žalobu co do zaplacení částky 62 224 Kč, úroku ve výši 4 493,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 649,50 Kč, úroku z prodlení z částky 143 061,21 Kč od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky 58 024 Kč od , datum, do zaplacení, a ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle zjištění okresního soudu uzavřeli účastníci (na straně žalobkyně její právní předchůdkyně) dne , datum, smlouvu o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření ke smlouvě o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do výše 160 000 Kč za účelem koupě bytu. Žalovaný se oproti tomu zavázal splácet úrok ve výši 5,39 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 719 Kč a platit na účet stavebního spoření 380 Kč měsíčně s tím, že přidělení cílové částky by měl dosáhnout po uhrazení 167 splátek. Dne , datum, požádal žalovaný o čerpání peněžních prostředků ve výši 160 000 Kč, žalobkyně dne , datum, tuto částku na účet určený žalovaným poukázala. Z titulu uvedené smlouvy zaplatil žalovaný žalobkyni celkem 74 962,79 Kč. Pro porušování smluvních podmínek prohlásila žalobkyně celý zůstatek splatným ke dni , datum, . Na předmětnou smlouvu aplikoval okresní soud ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž došel k závěru, že smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná, neboť žalobkyně poskytla žalovanému úvěr přesto, že v daném případě nebyly naplněny požadavky, které na posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele klade § 86 odst. 1 zákona. Žalobou uplatněný nárok tedy okresní soud posoudil podle ustanovení týkajících se závazků z bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Žalovanému uložil povinnost k zaplacení částky 85 037,21 Kč (úvěr 160 000 Kč mínus splacených 74 962,79 Kč) s úrokem z prodlení od následujícího dne po splatnosti dlužné částky, která podle závěru okresního soudu nastala teprve dnem následujícím po doručení žaloby k rukám žalovaného; ve zbytku uplatněných nároků žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl okresní soud ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., když uzavřel, že poměr úspěchu a neúspěchu ve věci odůvodňuje nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.Žalobkyně napadla výroky II. a III. uvedeného rozsudku odvoláním. Domáhala se změny zamítavého výroku II. tak, aby žalovanému byla uložena (další) povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 938,79 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % od , datum, , rovněž změny nákladového výroku III. tak, aby žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu se zásadou úspěchu ve věci. Nebrojila proti posouzení věci z hlediska bezdůvodného obohacení, namítala však, že okresní soud nesprávně přihlížel k platbě na jistinu ve výši 16 938,79 Kč, která byla ke dni , datum, převedena z účtu stavebního spoření na překlenovací úvěr. Z celkové měsíční splátky ve výši 1 099 Kč bylo 719 Kč započteno na řádný úrok překlenovacího úvěru a 380 Kč bylo převedeno na účet stavebního spoření. Při zesplatnění byly oba účty uzavřeny a zůstatek účtu stavebního spoření ve výši 16 938,79 Kč byl sloučen s překlenovacím úvěrem tak, že byl odečten od jistiny. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku 58 024 Kč. Od částky 160 000 Kč poskytnuté z neplatné smlouvy o úvěru tak měla být odečtena pouze částka 58 024 Kč, přičemž žalobkyni měla být přiznána částka 101 976 Kč, nikoliv pouze 85 037,21 Kč.Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.Při jednání, které krajský soud jako soud odvolací k přezkumu napadeného rozsudku, jakož i řízení, které k jeho vydání vedlo, nařídil, byl proveden důkaz listinou nazvanou „Stav účtu ke dni odstoupení - , datum, “ a založenou ve spisu na č. l.

24. Z této listiny odvolací soud zjistil, že se jedná o účet č. , hodnota, , majitelem účtu je žalovaný, výše úvěru 160 000 Kč, platby celkem jsou ve výši 74 962,79 Kč, z toho na jistinu 16 938,79 Kč, na řádný úrok 37 884 Kč a na dospořování 20 140 Kč. Data a výše jednotlivých plateb od , datum, do , datum, , v součtu 58 024 Kč, souhlasí s přehledem plateb, který žalobkyně předložila v odvolání proti rozsudku, s výjimkou poslední platby uvedené v prováděném listinném důkazu, a to platby ve výši 16 938,79 Kč ze dne , datum, . K námitce, že platba ve výši 16 938,79 Kč by neměla být na žalovaným vrácené peněžní prostředky započtena, nesnesla žalobkyně v odvolání ani při odvolacím jednání relevantní tvrzení ani k ní nenavrhla důkazy.Napadený rozsudek vychází ze závěru okresního soudu, že smlouva ze dne , datum, je neplatná. Vypořádání účastníků ohledně takto neplatné smlouvy bylo proto třeba provést podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 160 000 Kč; vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný na tuto částku zaplatil (tedy žalobkyni vrátil) celkem 74 962,79 Kč, je tak odůvodněno uložení povinnosti žalovanému vydat žalobkyni částku 85 037,21 Kč, o níž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Pokud tedy okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 85 037,21 Kč s úrokem z prodlení počínajícím ode dne splatnosti dlužné částky, postupoval podle závěru odvolacího soudu správně; rovněž tak věcně správné je tomu odpovídající zamítavé rozhodnutí okresního soudu ohledně dalších žalovaných nároků vyplývajících z předmětné smlouvy, jak je uvedeno ve výroku II. napadeného rozsudku.Pokud žalobkyně, při akceptaci neplatnosti smlouvy ze dne , datum, , postavila své odvolací námitky na tvrzení, že žalovaný na poskytnutou částku 160 000 Kč zaplatil (vrátil) žalobkyni pouze 58 024 Kč, a tudíž částka, o níž se bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatil, činí 101 976 Kč a nikoliv napadeným rozsudkem přiznaných pouze 85 037,21 Kč, pak toto své tvrzení neprokázala. Předně je třeba zmínit, že tvrzení o tom, kolik žalovaný před podáním žaloby na svůj dluh zaplatil, žaloba neobsahuje. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, žalobkyně poté využila svého práva a prohlásila úvěr za zcela splatný ke dni , datum, . K žalobě připojila listinné důkazy, které byly okresním soudem provedeny při jednání. Důkaz listinou (stav účtu ke dni odstoupení), z níž okresní soud zjistil, že žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 74 962,79 Kč (na úrocích a účet stavebního spoření, jehož zůstatek žalobkyně započetla na dlužnou částku), byl proveden při jednání dne , datum, za účasti zástupkyně žalobkyně. K tomuto důkazu zástupkyně žalobkyně pouze doplnila, že listina nazvaná stav účtu ke dni odstoupení je výpisem z úvěrového účtu. Stejný důkaz zopakoval odvolací soud při odvolacím jednání, přičemž zjištění odvolacího soudu ohledně žalovaným celkově zaplacené (vrácené) částky se od zjištění okresního soudu nijak neliší.Odvolací soud tak uzavřel, že námitku žalobkyně ohledně platby ve výši 16 938,79 Kč, která by neměla být na žalovaným vrácené peněžní prostředky započtena, nemá za důvodnou. Se závěry okresního soudu, na nichž je napadený rozsudek založen, se odvolací soud ztotožnil, za správné má rovněž rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Z vyložených důvodů proto odvolací soud v napadené části výroku II. a ve výroku III. rozsudek okresního soudu podle § 219 o. s. ř. potvrdil.Ve výroku I. nebyl rozsudek okresního soudu odvoláním napaden, v této části tak, stejně jako v odvoláním nenapadené části výroku II., samostatně nabyl právní moci.Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení ve smyslu § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. reflektuje situaci, kdy žalobkyně nebyla v tomto řízení úspěšná, žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.