10 Co 476/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a JUDr. Petra Erby ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , narozené dne Datum narození žalobkyně , bytem Adresa žalobkyně proti žalované Jméno žalované , narozené dne Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , pro výživné, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Anonymizováno z Anonymizováno , č. j. Anonymizováno ,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. o nedoplatku výživného mění tak, že tento za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2024 činí 31 200 Kč a žalovaná je povinna jej zaplatit žalobkyni v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje lednem 2025, a to pod ztrátou výhody splátek; jinak se ve výroku I. potvrzuje.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Shora citovaným rozsudkem vyhověl okresní soud podané žalobě a uložil žalované přispívat na výživu žalobkyni jako dceři žalované s účinností od 1. 1. 2023 měsíčně částkou 1 500 Kč za tam stanovených podmínek splatnosti (výrok I. rozsudku). Vyčíslil nedoplatek výživného za dobu od 1. 1. 2023 do 31. 5. 2024 celkovou částkou 22 100 Kč a za tam stanovených podmínek povolil žalované na jeho úhradu splátky 700 Kč měsíčně splatné spolu s běžným výživným počínaje měsícem, ve kterém rozsudek nabude právní moci (výrok II.). Ve zbytku žalobního nároku žalobu zamítl (výrok III.) a žádné z účastnic nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

2. Žalovaná napadla rozsudek okresního soudu odvoláním. Nezpochybňuje v něm existenci své vyživovací povinnosti k dceři, domnívá se však, že okresní soud nezohlednil dostatečně poměry žalované, která má po prodělané , Anonymizováno, , musí se tak zaměřovat na kvalitnější stravu a různé potravinové doplňky, dodržovat dietní stravu, která by měla být bohatá na ryby a libové maso. Na onemocnění páteře , Anonymizováno, a tedy kupuje žalovaná různé mastičky jako např. , Anonymizováno, . ., na , Anonymizováno, , trvale rovněž užívá , Anonymizováno, , za které musí platit. Od 1. 1. 2024 pobírá invalidní důchod ve výši 16 703 Kč, vedle toho již jen příspěvek na bydlení. V letošním roce jí budou končit fixace na energie, bude tedy za ně muset platit více. Odvolatelka rovněž vyjádřila v odvolání názor, že žalobkyně nepředložila soudu v řízení žádný podstatný důkaz, kromě doložení potvrzení ze dvou škol. Otec žalobkyně rovněž pobírá invalidní důchod ale přivydělává si jako vrátný, žalobkyně dostala od své babičky v únoru 2023 16 000 Kč a koupila si za 20 000 drahý telefon, není rovněž pravda, že by žalobkyně přispívala svému otci na nájem, naopak otec jí dával než stanovených 1 000 Kč měsíčně výživného. , Anonymizováno, soud neprovedl důkaz elektronickou komunikací mezi matkou a dcerou, ze které by vyplynuly bližší okolnosti týkající se odchodu dcery od matky i konkrétní problémy v jejich vzájemných vztazích. Dcera na ní byla drzá a sprostá, v hotelové škole se přestala učit a lhala o tom, že měla být matkou týrána. Odvolatelka nesouhlasí s tak vysokým výživným, jaké jí bylo rozsudkem okresního soudu určeno a navrhla napadený rozsudek zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení. U odvolacího jednání odvolatelka doplnila, že se snažila dceru co nejlépe vychovat, problémy v jejich vztahu se objevily až v souvislosti s tehdejší známostí dcery se , jméno FO, . Odvolatelka odmítá názor žalobkyně, že jen utrácí za bylinky a doplňky stravy, tyto bylinky a potravinové doplňky jí pomáhají, jde i o určitý vlastní aktivní přístup žalované k trvalé léčbě. Žalovaná žije ve vlastním bytě, ten by však vyžadoval určitou rekonstrukci, zejména pokud jde o okna. Její matka posílá žalobkyni jako vnučce 1 000 Kč měsíčně, občas jí přispěje rovněž k svátku, vánocům atp. Žalovaná sama platí výživné žalobkyni 200 Kč měsíčně, naposledy v prosinci 2024. Souhlasila by s výživným 500 Kč měsíčně, navrhla však napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení.

3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání vyjádřila názor, že její matka si patrně vůbec neuvědomuje existenci své vyživovací povinnosti. Důvody uváděné na podporu podaného odvolání považuje žalobkyně za nerelevantní. Má osobní zkušenost, že matka nakupuje velké množství různých doplňků stravy, které neodborně kombinuje a mnohé přitom ani vůbec nepotřebuje. Poslední roky jejího společného soužití s matkou byly velmi těžké, situace vyústila až v podání trestního oznámení pro týrání žalobkyní, trestní oznámení bylo nakonec odloženo. Žalobkyni se nelíbí, jak žalovaná bije jako lvice za to, aby nemusela přispívat na její výživu ale potřeby žalobkyně ji vlastně nezajímají. Otec v minulosti dlužil na žalobkyni výživné, to však již splatil a žalobkyně je ráda, že dnes může u otce v jeho rodině žít. Okresním soudem určená částka výživného je podle žalobkyně velmi nízká, odvolání však proti rozsudku nepodala. Při odvolacím jednání žalobkyně potvrdila, že žalovaná výživné za soudem vymezené období pravidelně platí, pouze však 200 Kč a bez splátek dlužného výživného. Žalobkyně se v souvislosti se studiem účastní praxí v provozovnách různých zaměstnavatelů, provozovatelé poskytují studentům na praxi zvýhodněné stravování a podle dnů prováděné praxe (střídající se s teoretickou výukou ve škole) vyplácejí odměnu, která se v součtu v jednotlivém měsíci pohybuje kolem částky 1 000 Kč. Poměry žalobkyně jsou v současné době zásadně stejné jako v době rozhodování okresního soudu, má běžné potřeby a výdaje spojené se studiem, bydlením a zajištěním běžných potřeb, za měsíční jízdenku platí 400 Kč. Žalobkyně je dosud podporována zejména rodinou otce.

4. Jak vyložil v důvodech svého rozhodnutí již okresní soud, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti (§ 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se se živit (§ 911 o. z.). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 o. z.). Životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte (§ 915 odst. 1 o. z.)

5. Okresní soud v provedeném řízení provedl ve vztahu k výše uvedeným zákonným zásadám určování výživného řadu listinných důkazů a vyslechl i obě účastnice. Odvolací soud může na tomto místě v zásadě jen odkázat na důvodovou část napadeného rozsudku a pro potřeby tohoto rozhodnutí se omezit na základní skutkový závěr plynoucí z dokazování před prvostupňovým soudem. Žalobkyně byla rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, ze , datum, č. j. , spisová značka, svěřena do výchovy žalované matky, otci bylo určeno výživné 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná osobní péči o žalovanou včetně její výživy zastávala do , Anonymizováno, , kdy se po vyostření vzájemných vztahů žalobkyně odstěhovala a od , Anonymizováno, žije u svého otce. Žalovaná od , Anonymizováno, platí žalobkyni výživné 200 Kč měsíčně, žalobkyně v době podání žaloby studovala Střední hotelovou školu v , Anonymizováno, , v souvislosti s přestěhováním se k otci přestoupila k 1. 9. 2023 na Střední školu řemesel a služeb v , adresa, , nyní zde studuje ve třetím ročníku. Žalovaná nemá jinou vyživovací povinnost, pro pokles své pracovní schopnosti o 70 % pobírá invalidní důchod 16 343 Kč měsíčně, za náklady vlastnického bydlení hradí měsíčně 7 308 Kč (příspěvek do fondu oprav, pojistné, správa domu a zpracování účetnictví, provoz výtahu, zálohy tepla a studené vody, osvětlení a úklid společných prostor), za zálohy na elektřinu, plyn, rozhlasové a televizní služby a služby mobilního operátora další 2 000 Kč, dále s ohledem na svůj nepříliš uspokojivý zdravotní stav připlácí na léky (do ročního limitu 5 000 Kč). Žalobkyně je zdravá, studuje, krom dětského přídavku 2 530 Kč a výživného od otce 1 000 Kč (rozšířeného nyní přinejmenším o poskytnutí bydlení) dosahuje měsíčně již jen asi 1 000 Kč z absolvovaných studijních praxí. Žalobkyně je dospělá žena, její potřeby v závěru studia svým způsobem vrcholí. Odvolací soud doplnil dokazování o zprávu školy navštěvované žalobkyní, potvrzující trvající studium žalobkyně i to, že ze strany školy nejsou žalobkyni v souvislosti se studiem či praxemi vypláceny žádné částky. Žalovaná neměla v termínu odvolacího jednání ještě k dispozici rozhodnutí o roční valorizaci svého důchodu, předpokládá však průměrné navýšení deklarované i ze strany ČSSZ, tedy přibližně 300 Kč měsíčně.

6. Z toho, co bylo uvedeno výše, je zřejmé, že soudem prvého stupně přiznané měsíční výživné žalobkyni 1 500 Kč odpovídá jak míře rozsahu odůvodněných potřeb výživou oprávněné žalobkyně tak možnostem a schopnostem i majetkovým poměrům výživou povinné žalované. V rámci těchto zásad určování výživného pro dítě jde podle názoru odvolacího soudu spíše o částku nedostačující, nicméně v zamítavém výroku III. již rozsudek okresního soudu nabyl právní moci (srv. v této souvislosti ust. § 212 občanského soudního řádu). Potvrdil tedy z vyložených důvodů odvolací soud vyhovující I. výrok rozsudku jako správný (§ 219 o. s. ř.). S ohledem na plynoucí čas a fakt, že žalovaná stále plní svou vyživovací povinnost k žalobkyni jen v rozsahu 200 Kč měsíčně, vyčíslil odvolací soud znovu nedoplatek výživného za celé rozhodné období před svým rozhodnutí a změnil tak II. výrok napadeného rozsudku. Za dobu 24 měsíců od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2024 měla podle rozsudku žalovaná zaplatit žalobkyni na výživném 36 000 Kč, zaplatila však jen 4 800 Kč. Odvolacím soudem vyčíslený nedoplatek výživného je rozdílem obou částek. I když žalovaná dosud nevyužila soudem prvého stupně povolené splátky dlužného výživného, povolil tyto splátky ve svém rozhodnutí i odvolací soud, vycházeje při tom z faktu, že uložení jednorázového splnění nedoplatku výživného by v konkrétních poměrech žalované bylo nereálné a patrně jednoznačně vedoucí k zahájení exekuce na její majetek, což by do značné míry odporovalo i zájmu žalobkyně dosáhnout vyšší výživné ke krytí právě těch současných potřeb. Při aktuální výši nedoplatku 31 200 Kč nebylo možné výši měsíční splátky (splatné spolu s běžným výživným 1 500 Kč) určit nižší, než 1 000 Kč. Nesplnění byť jen jedné splátky žalovanou však připomínanou exekuci majetku žalované přivodit může.

7. V důsledku byť jen částečné změny rozsudku okresního soudu rozhodoval odvolací soud znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi před soudy obou stupňů je výrazem skutečnosti, že žalobkyně i žalovaná se náhrady těchto nákladů vzdaly.