10 Co 509/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Brádky a soudců Mgr. Jany Havlové a JUDr. Petra Erby v právní věci žalobce Jméno žalobce , Datum narození žalobce , bytem Adresa žalobce , zastoupeného advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalované Jméno žalované , Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , zastoupené advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky , o 1 107 147,82 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mostě č. j. 22 C 175/2022-106 ze dne 8. 3. 2023,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokátky, . Napadeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu na zaplacení částky 1 107 147,82 Kč s příslušenstvím, ve výroku II. pak uložil žalobci povinnost nahradit žalované k rukám její zástupkyně náklady řízení v částce , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal žalované částky s tím, že v souvislosti s celkovým vypořádáním majetkových vztahů při ukončení jejich společného soužití byla mezi účastníky uzavřena ústní dohoda o rozdělení výtěžku z prodeje pozemku , hodnota, , jehož součástí je stavba rodinného domu , Anonymizováno, , a pozemku , hodnota, , vše v obci , adresa, , , jméno FO, (dále jen nemovitosti v , jméno FO, ), která byla stvrzena podpisem listiny „Rozdělení výtěžku z přímého prodeje“ ze dne 23. 11. 2020 (podpis žalované byl úředně ověřen dne 26. 11. 2020), podle níž měl žalobce od žalované obdržet žalovanou částku. Podle žalobních tvrzení byl žalobce původním podílovým spoluvlastníkem nemovitostí v , jméno FO, , a to v rozsahu jedné poloviny, druhou polovinu vlastnila paní , jméno FO, . Žalovaná nabyla vlastnické právo ke spoluvlastnickému podílu žalobce v exekučním řízení vedeném na jeho majetek, spoluvlastnický podíl , jméno FO, nabyla za přispění žalobce přes prostředníka. Ústní dohodu o rozdělení výtěžku z prodeje nemovitostí v , jméno FO, účastníci stvrdili podpisem listiny „Rozdělení výtěžku…“, podle níž měla být zbývající částka z kupní ceny nemovitostí (po zaplacení částky 1 600 000 Kč na účet žalované, částky rovnající se zůstatku úvěru poskytnutého , právnická osoba, . na účet této společnosti, a částky 250 000 Kč na účet společnosti , právnická osoba, ) vyplacena ve prospěch žalobce na bankovní účet , č. účtu, . Nemovitosti v , jméno FO, žalovaná prodala kupní smlouvou ze dne 11. 5. 2021 za kupní cenu 4 750 000 Kč, na základě uvedeného rozdělovníku měla žalobci připadnout částka 1 107 147,82 Kč. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že na základě dohody účastníků obsažené v listině „Rozdělení výtěžku…“ ze dne 23. 11. 2020 vznikl žalované závazek rozdělit kupní cenu z prodeje nemovitostí v , jméno FO, způsobem, který byl v listině stanoven. Výtěžek z prodeje měl být rozdělen tak, že žalované měla být poukázána částka 1 600 000 Kč na bankovní účet v listině uvedený, , právnická osoba, měl být poukázán doplatek hypotečního úvěru na bankovní účet v listině uvedený, společnosti , právnická osoba, měla být poukázána částka 250 000 Kč jako provize za zprostředkování prodeje nemovitostí, a , jméno FO, , , datum, , , adresa, , měl být poukázán zbytek výtěžku prodeje na bankovní účet v listině uvedený (, č. účtu, ). Žalobce jako příjemce, byť části, kupní ceny v této listině uveden nebyl. Závazek žalované byl podle závěru soudu prvního stupně vázán výhradně na prodej nemovitostí v , jméno FO, , který zajišťoval jako zástupce žalované svědek , jméno FO, , k tomuto prodeji však do zániku zastoupení odvoláním plné moci žalovanou nedošlo. Nemovitosti v , jméno FO, byly prodány později, bez účasti , jméno FO, , resp. poté, co žalovaná jemu udělenou plnou moc odvolala. Podle zjištění soudu prvního stupně předcházely sepsání listiny „Rozdělení výtěžku…“ dvě neúspěšné dražby nemovitostí v , jméno FO, , které zajišťovala společnost , právnická osoba, prostřednictvím svého prokuristy , jméno FO, , jenž tak měl zájem na sepisu uvedené listiny s uvedením podílu společnosti na kupní ceně. Podle soudu prvního stupně byla mezi účastníky v souladu s § 1746 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) uzavřena ústní nepojmenovaná smlouva, promítnutá do listiny „Rozdělení výtěžku…“, která se však vztahovala pouze ke konkrétnímu prodeji nemovitostí v , jméno FO, , při kterém by žalovanou zastupoval , jméno FO, . Uvedená listina tak není důkazem o vzájemném majetkovém vypořádání účastníků, jak tvrdil žalobce, nýbrž důkazem o rozdělení kupní ceny získané konkrétním prodejem nemovitostí v , jméno FO, , k němuž však nedošlo. I kdyby došlo k prodeji nemovitostí v , jméno FO, prostřednictvím , jméno FO, , nárok na „výplatu“ podle listiny „Rozdělení výtěžku…“ by žalobci, jak uzavřel soud prvního stupně, nevznikl. Žalovaný nárok totiž nevyplývá ani ze zjištění, že žalobce měl k bankovnímu účtu , jméno FO, dispoziční právo. Z listiny „Rozdělení výtěžku…“ bylo zjištěno, že část peněz nabytých výše uvedeným prodejem nemovitostí v , jméno FO, měla být vyplacena , jméno FO, na účet v listině uvedený. Tento příjemce části kupní ceny byl v listině identifikován jménem, příjmením, adresou, datem narození a číslem bankovního účtu. V daném případě se tak nejednalo ani o případ, kdy by účet , jméno FO, byl účastníky sjednán jako platební místo k plnění na základě určitého právního důvodu. Žalobce tak podle závěru soudu prvního stupně neprokázal žalobní nárok, který odvozoval od obsahu listiny „Rozdělení výtěžku…“ a žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení bylo pak výsledkem úspěšnosti žalované ve věci v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Výše náhrady nákladů řízení vychází z aplikace vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, AT) včetně náhrady za odvedenou daň z přidané hodnoty.Proti uvedenému rozsudku podal žalobce odvolání, jímž se domáhal zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že mezi účastníky byla uzavřena ústní dohoda o rozdělení výtěžku z přímého prodeje nemovitostí v , jméno FO, , což bylo potvrzeno i svědkem , jméno FO, , svůj podpis na listině „Rozdělení výtěžku…“ žalovaná nerozporovala, a v řízení bylo prokázáno, že nemovitosti byly skutečně prodány. Z kupní ceny 4 750 000 Kč měla být žalobci vyplacena částka 1 107 147,82 Kč na účet , jméno FO, , který po dohodě se žalobcem poskytl svůj bankovní účet žalobci za účelem výplaty uvedené částky. Tato částka měla být použita na úplnou úhradu závazků žalobce v insolvenčním řízení vedeným pod sp. zn. , spisová značka, . V řízení bylo prokázáno soužití účastníků v družském poměru i skutečnost, že žalobce na žalovanou převedl část svého majetku a že mezi nimi byla uzavřena dohoda o kompletním majetkovém vypořádání v souvislosti s ukončením jejich poměru. Žalobce tak má za to, že prokázal uzavření ústní dohody i její obsah a prokázal, že dohoda byla stvrzena mimo jiné i podpisem listiny ze dne 23. 11. 2020. Žalobce nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že závazek rozdělit kupní cenu dle rozdělovníku v „Rozdělení výtěžku…“ zanikl současně se zánikem zastoupení žalované svědkem , jméno FO, . Uzavřenou dohodu nelze jednostranně měnit ani vypovědět, navíc zasláním výpovědi svědkovi , jméno FO, . Dohoda účastníků nebyla vázána pouze na prodej nemovitostí v , jméno FO, prostřednictvím , jméno FO, , ale, Anonymizováno, byla vázána, s ohledem na celkové majetkové vypořádání účastníků, na prodej jakýmkoliv způsobem. Soud prvního stupně pochybil, když dohodu o rozdělení výtěžku z prodeje nemovitostí v , jméno FO, izoloval a nepřihlédl k tvrzení žalobce, že tato dohoda byla součástí komplexní dohody účastníků o vypořádání veškerého majetku, tedy dalších nemovitostí a obchodního podílu; rovněž neprovedl důkazy, které měly tvrzení žalobce o celkovém vypořádání majetku mezi účastníky potvrdit. Z provedeného dokazování vyplynulo, že , jméno FO, neměl vůči žalobci žádnou pohledávku, svůj bankovní účet poskytl žalobci za účelem zaslání části výtěžku z prodeje nemovitostí a tento účet tedy byl tak pouze platebním místem. Finanční prostředky měly patřit žalobci, kterému , jméno FO, v dané době zřídil ke svému bankovnímu účtu dispoziční právo. Listina „Rozdělení výtěžku…“ tak podle přesvědčení žalobce zakládala jeho právo, resp. nárok, na zaplacení části výtěžku z prodeje nemovitostí v , jméno FO, s tím, že tato část měla být vyplacena přímo žalobci na bankovní účet , jméno FO, , k němuž měl žalobce dispoziční právo.Krajský soud jako soud odvolací má skutková zjištění soudu prvního stupně v posuzované věci za správná a dostatečná, převzal je proto jako základ svého rozhodování a na ně v odůvodnění napadeného rozsudku také odkazuje. S postupem soudu prvního stupně se odvolací soud ztotožnil a sdílí rovněž právní závěry, které tento soud přijal; rovněž v tomto směru pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku může odkázat.Nesporným v posuzované věci je, že žalovaná byla výlučným vlastníkem nemovitostí v , jméno FO, , jejichž původním podílovým spoluvlastníkem v rozsahu jedné poloviny byl žalobce. Rovněž tak nespornou je skutečnost, že žalovaná tyto nemovitosti prodala kupní smlouvou ze dne 11. 5. 2021 kupujícímu , tituly před jménem, , jméno FO, za kupní cenu 4 750 000 Kč. Prokázáno bylo, že podpis žalované na listině „Rozdělení výtěžku z přímého prodeje domu , Jméno žalované, “ byl dne 26. 11. 2020 úředně ověřen. Podle této listiny měl být výtěžek z přímého prodeje rozdělen tak, že žalované měla být poukázána částka 1 600 000 Kč na bankovní účet v listině uvedený, , právnická osoba, měl být poukázán doplatek hypotečního úvěru „ke dni platnosti kupní smlouvy“ na bankovní účet v listině uvedený, společnosti , právnická osoba, měla být poukázána částka 250 000 Kč jako provize za zprostředkování prodeje nemovitostí, a , jméno FO, , , datum, , bytem , adresa, , měl být poukázán „zbytek výtěžku prodeje“ na bankovní účet v listině uvedený. Z výslechu svědka , Anonymizováno, bylo zjištěno, že listinu „Rozdělení výtěžku…“ ze dne 23. 11. 2020 vyhotovil svědek v reakci na předchozí dvě neúspěšné dražby nemovitostí v , jméno FO, , které prováděla společnost , právnická osoba, jako dražebník, když svědek chtěl zajistit, aby společnost nepřišla o náklady, které jí s nevydařenými dražbami vznikly. V situaci, kdy měl svědek vážného zájemce o koupi nemovitostí v , jméno FO, , vyhotovil nový rozdělovník, a to ve dvou variantách částky pro žalovanou ve výši 1 400 000 Kč a 1 600 000 Kč. Rozdělovník byl podle svědka výsledkem vyjednávání účastníků o jejich majetkovém vypořádání, po odsouhlasení částky 1 600 000 Kč ze strany žalované šel se žalovanou na poštu k ověření podpisu žalované na listině „Rozdělení výtěžku…“. Dne 19. 1. 2021 obdržel svědek email žalované, v němž žalovaná ukončila zastupování svědkem při prodeji nemovitostí v , jméno FO, , vzala zpět plnou moc svědka ze dne 21. 10. 2020 k zastupování žalované při prodeji a rovněž vzala zpět „Rozdělení výtěžku…“ ze dne 23. 11. 2020.Odvolací soud má závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby, resp. o neprokázání žalobního nároku, za správný. Podle žalobních tvrzení vychází nárok žalobce na zaplacení žalované částky přímo z obsahu listiny „Rozdělení výtěžku…“ ze dne 23. 11. 2020, kdy „zbývající“ částka (po odečtení částek, které měly připadnout žalované, , právnická osoba, a společnosti , právnická osoba, ) měla připadnout „ve prospěch žalobce“ na účet č. , č. účtu, patřící , jméno FO, . Takový závěr ze zjištěných skutečností učinit nelze. V rozdělovníku je jako adresát výtěžku z přímého prodeje označen , jméno FO, s uvedením data narození, bydliště a čísla bankovního účtu. Z obsahu listiny nelze dovodit žádný právní důvod, na jehož základě by měl příjemcem „zbytku“ výtěžku z přímého prodeje nemovitostí v , jméno FO, být žalobce. Nárok žalobce není prokázán ani tím, že žalobce, jak bylo v řízení zjištěno, byl oprávněn s účtem , jméno FO, disponovat. Dispozice s účtem sama o sobě nijak neprokazuje existenci právního nároku disponenta na zaplacení jakékoliv částky, která se na příslušném účtu objeví. V posuzované věci nebyl bankovní účet , jméno FO, účastníky sjednán ani jako tzv. platební místo, jak správně uzavřel soud prvního stupně v napadeném rozsudku, když poukázal na skutečnost, že v rozdělovníku listiny „Rozdělení výtěžku…“ byl jako příjemce „zbývající“ částky zcela jednoznačně označen , jméno FO, . Přiléhavě soud prvního stupně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 2505/2019 ze dne 17. 9. 2019), která plnění poskytnuté na bankovní účet třetí osoby vymezený coby platební místo spojuje vždy s určitým právním důvodem mezi dvěma subjekty. Jinak řečeno, zaplacení určité částky na účet třetí osoby není bezdůvodným obohacením majitele účtu, ale plněním druhé smluvní straně, směřuje-li taková platba ke splnění závazku a je-li takto platební místo sjednáno smluvními stranami. Tak tomu ale v posuzované věci, jak shora vyloženo, není.V řízení nebyla prokázána dohoda účastníků o jakémsi celkovém vypořádání majetkových vztahů v souvislosti s ukončením jejich soužití, která by, promítnuta do listiny „Rozdělení výtěžku…“ odůvodňovala nárok žalobce na zaplacení žalované částky. Podle závěru odvolacího soudu takovou skutečnost nelze dovozovat ani ze skutečnosti, že v průběhu roku 2020 došlo k převodům nemovitých věcí mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , k převodu obchodního podílu v této společnosti ze žalované na , jméno FO, a ke jmenování žalobce jednatelem této společnosti.Odvolací soud, shodně jako soud prvního stupně, má za to, že rozdělení výtěžku (dosažené kupní ceny) z přímého prodeje nemovitostí v , jméno FO, , jak vyplývá z listiny „Rozdělení výtěžku…“ ze dne 23. 11. 2020, se týkalo výlučně prodeje těchto nemovitostí, které měl jako zástupce žalované s plnou mocí realizovat svědek , jméno FO, . Soud prvního stupně vycházel v tomto závěru především ze svědecké výpovědi , jméno FO, . Byl to svědek , jméno FO, , který po neúspěšných dražbách nemovitostí prostřednictvím společnosti , právnická osoba, měl zájem na prodeji těchto nemovitostí, měl vážného zájemce o jejich koupi a současně chtěl, aby při rozdělení kupní ceny byla uspokojena „pohledávka“ společnosti , právnická osoba, , která „přišla o peníze“ (resp. nezískala profit) při zajišťování neúspěšných dražeb. Svědek tak, v součinnosti s účastníky, vyhotovil listinu „Rozdělení výtěžku…“ a jako zplnomocněný zástupce žalované dále osobně jednal o prodeji nemovitostí v , jméno FO, . K prodeji nemovitostí prostřednictvím svědka nakonec nedošlo, když jeho plnou moc k zastupování žalovaná odvolala a nemovitosti byly žalovanou prodány přes realitní kancelář , právnická osoba, Ani z výpovědi svědka však nevyplynulo, že by účet , jméno FO, uvedený v rozdělovníku listiny „Rozdělení výtěžku…“ měl být účastníky dohodnutým platebním místem pro splnění určitého závazku mezi účastníky, ani existence samotného takového závazku.Na závěru soudu prvního stupně, že žalobce důvodnost žalovaného nároku neprokázal a nezbylo, než žalobu zamítnout, tak odvolací soud nemá důvod cokoliv měnit. Odvolací námitky žalobce, jak shora vyloženo, nemá odvolací soud za důvodné. Při přezkumu výše náhrady nákladů řízení uložené napadeným rozsudkem dospěl odvolací soud k mírně vyšší částce, která žalované měla být podle úspěchu ve věci přiznána (již jen při potřebě vycházet u hotových výdajů z celkového počtu 9 úkonů právní služby, a při skutečnosti, že vyúčtování nákladů jízdného doručila zástupkyně žalobkyně soudu prvního stupně v době, kdy byl již rozsudek vyhotoven a odeslán účastníkům a soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vycházel z výše jízdného zástupkyně žalobkyně k jednání veřejnou dopravou), vycházeje však důsledně ze zásady nezhoršování postavení odvolatele v odvolacím řízení, odvolací soud výši náhrady v nákladovém výroku napadeného rozsudku nezměnil. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního jako věcně správný podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v tomto řízení úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši , částka, ; z toho mimosmluvní odměna ve výši , částka, za 1 úkon právní služby - účast u odvolacího jednání - podle § 7 AT, 1x náhrada hotových výdajů , částka, za 1 úkon právní služby podle § 13 odst. 4 AT, náhrada za ztrátu času , částka, za , Anonymizováno, půlhodin podle § 14 odst. 3 AT, jízdné , částka, za celkem , hodnota, os. automobilem k odvolacímu jednání , adresa, (, právnická osoba, , a 21 % DPH v částce , částka, . Odvolací soud nepřiznal žalované náhradu za další úkon právní služby - vyjádření k odvolání žalobce, když vyjádření bylo odvolacímu soudu doručeno až dne , datum, ve 20,14 hod., přičemž odvolací jednání bylo nařízeno na , datum, v 9,30 hod.; náklady na vyjádření tak odvolací soud neměl za účelně vynaložené.