11 CO 45/2021

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců Mgr. Jany Barcalové a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o náhradě škody způsobené porušením závazku uzavřít smlouvu, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 27. října 2020, č. j. 9 C 230/2018-144

I. Rozsudek okresního soudu se: a) ve výroku I. potvrzuje; b) ve výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí částku 192 332 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 38 393,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud (dále jen„ soud prvního stupně“) zamítl žalobu a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 229 309,52 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 662 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené porušením závazku uzavřít smlouvu. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování po skutkové stránce uzavřel, že na základě předchozí spolupráce informovala žalovaná dne [datum] žalobkyni, že bude vypsáno poptávkové řízení na dodavatele dřevní štěpky pro rok 2018. Dne [datum] se rozlepovaly obálky s jednotlivými nabídkami uchazečů a pro rok 2018 bylo vybráno cca 8 uchazečů pro dodávku štěpky v následujícím roce. Mezi účastnicemi bylo nesporné, že žalovaná zaslala žalobkyni dopis ze dne [datum] o tom, že má zájem od ní štěpku odebírat, přičemž dle tvrzení žalované se jednalo o omyl. Stran druhého dopisu, datovaného dnem [datum], o nezájmu ze strany žalované na odebírání štěpky od žalobkyně, soud prvního stupně měl za zřejmé, že uvedené datum je chybné, neboť v dopise je vyjádřen vděk za účast na poptávkovém řízení, které však v té době (dne [datum]) ještě nebylo ani zahájeno, přičemž žalovaná dne [datum] sama žalobkyni přizvala do výběrového řízení. Neuvěřil tvrzení žalobkyně o tom, že tento dopis měl být správně datován dnem [datum], kdy současně došlo k otevírání obálek. Přiklonil se k jako pravděpodobnější verzi tvrzení žalované, že dopis měl být datován dnem [datum], neboť takové tvrzení žalované je podpořeno podacím archem ze dne [datum], z něhož zjistil, že téhož dne žalovaná žalobkyni nějaký dopis odeslala a současně žalobkyně netvrdila, že by jí žalovaná, v uvedeném časovém období, doručila ještě nějaký jiný dopis (veškerá další vzájemná komunikace měla probíhat pouze telefonicky nebo e-mailem). Dne [datum] byl žalobkyni od žalované zaslán e-mail, který obsahoval koncept kupní smlouvy na dodávku dřevní štěpky (včetně příloh) s tím, aby do něj žalobkyně dopsala údaje a zaslala zpět. Žalobkyně smlouvu doplnila, podepsala a zaslala zpět. Ohledně takto zaslané kupní smlouvy se soud prvního stupně přiklonil k tvrzení žalované, že kupní smlouva byla zaslána omylem, neboť např. [právnická osoba] [právnická osoba] byla zaslána totožná smlouva s totožným textem doprovodného e-mailu, když tato společnost na dodávku štěpky vybrána byla. Dne [datum] byl žalobkyni zaslán dopis obsahující nezájem na spolupráci ze strany žalované. Svůj závěr opřel soud prvního stupně i o výpověď svědka [jméno] [příjmení], podle které tento svědek [jméno] [příjmení] (ředitele žalobkyně) po skončení výběrového řízení informoval, že žalobkyně vybrána nebyla. Mezi účastnicemi bylo dále nesporné, že v březnu 2018 obě strany jednaly a následně uzavřely dílčí smlouvu o jednorázové dodávce štěpky z již dodaného množství společností [právnická osoba], která tuto štěpku předtím odebrala od žalobkyně. V této souvislosti vycházel soud prvního stupně z přímého důkazu o tom, že si žalobkyně byla vědoma skutečnosti, že ve výběrovém řízení nebyla vybrána, a to ze zápisu z jednání ze dne [datum], v rámci kterého se zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] jednoznačně vyjádřil tak, že si je vědom toho, že žalobkyně ve výběrovém řízení nebyla vybrána a osobně ostatní přítomné ubezpečil, že tímto je celá záležitost ohledně dodávek štěpky žalované pro rok 2018 uzavřena.

3. Z hlediska právního posouzení vycházel soud prvního stupně z ustanovení § 1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), ze kterého žalobkyně svůj nárok odvozovala. Soud prvního stupně připustil, že se žalovaná vůči žalobkyni dopustila vícero pochybení, a to tím, že jí omylem zaslala dopis o zájmu na spolupráci, chybně datovala následný dopis o nezájmu na spolupráci a poté žalobkyni zaslala e-mailem koncept kupní smlouvy, přesto podle jeho závěru nedošlo ze strany žalované u žalobkyně do stavu přesvědčení, že se uzavření kupní smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, neboť k takovému stavu musí dospět obě strany na základě vzájemné omylu prosté komunikace, kdy jednotlivé dílčí kroky, směřující k uzavření smlouvy, musí být učiněny vážně, určitě a srozumitelně a nikoli na základě omylu, jak tomu bylo v daném případě. Žalobkyně objektivně ve výběrovém řízení pro rok 2018 vybrána nebyla, o čemž byla žalobkyně informována, jak vyplynulo z výpovědí zaměstnanců žalované, a to Ing. [příjmení] a pana [příjmení]. Za logické považoval to, že pokud se určitá společnost účastní výběrového řízení takového rozsahu, bude mít zájem na zjištění výsledku výběrového řízení co nejdříve a s určitostí a nebude se spoléhat pouze na sdělení ve dvou dopisech, které obdržela v krátkém časovém úseku a jejichž obsah byl navíc zcela protichůdný. Soud prvního stupně uvedl, že i kdyby shledal výpovědi uvedených dvou svědků jako nevěrohodné, je zde zápis z jednání ze dne [datum], který je přímým důkazem o tom, že [příjmení] [příjmení], jakožto oprávněná osoba žalobkyně, měl zcela jednoznačně povědomí o tom, že žalobkyně ve výběrovém řízení úspěšná nebyla, a proto ani ze strany žalované, chybným zasláním kupní smlouvy, nemohlo dojít k tomu, že by se uzavření smlouvy jevilo jako pravděpodobné, neboť toto bylo z objektivního hlediska nemožné. Zdůraznil i to, že v chybně zaslaném e-mailu dne [datum] byla žalobkyně pouze vyzvána k doplnění chybějících údajů do smlouvy a jejímu zpětnému elektronickému zaslání a nikoli k jejímu podpisu a zaslání písemného vyhotovení, jak to žalobkyně učinila. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že jednáním ze strany žalované nemohla žalobkyně nabýt přesvědčení, že se uzavření kupní smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, a že žalovaná přes důvodné očekávání žalobkyně bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření této smlouvy tak, jak to předpokládá ustanovení § 1729 odst. 1 o. z. Žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na náhradu škody dle § 1729 odst. 2 o. z., a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované. Jedná se o odměnu podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 12 úkonů právní služby (blíže konkretizovaných) po 14 980 Kč (z tarifní hodnoty 1 662 000 Kč) ve výši 179 760 Kč, náhradu hotových výdajů za 12 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. 3 600 Kč, náhradu cestovného podle § 13 advokátního tarifu v celkové výši 6 152 Kč, náhradu za ztrátu čas za 6 započatých půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč a náhradu daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 39 797,52 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně. Vytýkala soudu prvního stupně vágnost rozhodnutí z hlediska obchodněprávního a nesprávné posouzení praktické stránky věci. Zopakovala okolnosti, které jí vedly k přihlášení do vyhlášeného výběrového řízení na dodávku topného média pro teplárnu v [příjmení] pro rok 2018 a následný sled událostí, který učinil soud prvního stupně předmětem svého skutkového závěru. Podle jejího názoru celé jednání žalované od samého počátku nesvědčí o poctivých úmyslech a poctivém obchodním styku při dodavatelsko-odběratelském obchodním vztahu. Namítala, že v době, kdy probíhalo výběrové řízení, zastupovala ředitele žalované organizace Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], a proto její dopisy ze dne [datum] a dne [datum] měla za věrohodné a jednala podle nich (deponovala si dřevní štěpku na možné dodávání). Po následném zaslání kupní smlouvy dne [datum] ekonomickou náměstkyní žalované předpokládala, že dodávání dřevní štěpky nic nebrání. Žalovaná však tyto omyly bagatelizovala a ze svých vedoucích pracovníků dělala pomalu nesvéprávné zaměstnance. Tito zaměstnanci však nejednali za sebe, ale za smluvní organizaci (žalovanou). Po odeslání vyplněné kupní smlouvy dne [datum] očekávala, že bude oslovena k návozu dřevní štěpky, což se však ani přes její dotazy nestalo. Oklikou se dozvěděla, že např. [právnická osoba] [právnická osoba] odebírá od žalobkyně dřevní štěpku a následně jí od ledna 2018 přeprodává žalované. Zjistila, že uvedená společnost obdržela kupní smlouvu tentýž den jako žalobkyně a na základě identického jednání žalované dodává dřevní štěpku, kterou nakupuje od žalobkyně. Obdobná situace se stala se společností [právnická osoba], která byla u žalobkyně v prodlení s platbami. Pracovníci žalobkyně proto v březnu 2018 navštívili žalovanou a dožadovali se toho, aby žalovaná uhradila kupní cenu na dodání nikoli společnosti [právnická osoba], ale žalobkyni, což se také na základě zápočtu stalo. Jednalo se však o jednorázovou akci, nikoli trvalejší smluvní vztah. Protože žalovaná odmítala dřevní štěpku od žalobkyně odebírat a tato se jí kupila na skládce, obrátila se na odběratele do SRN, kteří projevili zájem o dodávku štěpky z ČR. Tím však vznikly žalobkyni vícenáklady na dopravu a uskladnění, které pouze za měsíc leden až červen 2018 vyčíslila na částku 1 662 000 Kč. Vytýkala žalované, že její jednání bylo plné omylu a domněnek, na dotazy neodpovídala a dělala v obchodně - dodavatelském vztahu tzv. mrtvého brouka. Na rozdíl od ní, která jednala se žalovanou po celou dobu čestně a poctivě. Navrhla změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

6. Žalovaná s odvoláním žalobkyně nesouhlasila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku, který považovala za věcně správný. Vytýkala žalobkyni, že neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně, když jeho závěry přímo nenapadá. Je přesvědčena, že žalobkyně se vytrvale snaží zneužít chyby v dataci dopisů ve svůj prospěch. Zopakovala, že dopis ze dne [datum], obsahující informaci o zájmu o nabízenou dřevní štěpku, odeslala žalobkyni omylem, a když si své pochybení uvědomila, ihned připravila dopis označený datem [datum], ve kterém jednoznačně žalobkyni sdělila, že pro rok 2018 od ní nechce dřevní štěpku odebírat. Bohužel došlo k písařské chybě, neboť dopis měl být označen datem [datum]. Pochybení svých zaměstnanců nebagatelizovala, pouze vysvětlila, k jakým pochybením došlo, a že tato pochybení nemohla objektivně v žalobkyni vyvolat jakékoli legitimní očekávání, že bude žalované dřevní štěpku dodávat. K zaslání textu kupní smlouvy uvedla, že byl odeslán omylem s tím, že se nejednalo o nabídku k uzavření smlouvy, když text smlouvy nebyl kompletní a navíc byl odeslán na e-mail [jméno] [příjmení], který nebyl jednatelem žalobkyně. Odkázala na výpověď svědkyně [příjmení], že mylné zaslání textu kupní smlouvy bylo žalobkyni telefonicky vysvětleno s tím, že jako dodavatel biomasy nebyla vybrána. Stejné vysvětlení obdržela žalobkyně i od svědka [příjmení]. Podle názoru žalované je nutné si klást otázku, jak mohla žalobkyně nabýt přesvědčení o tom, že s ní bude uzavřena kupní smlouva, když již v prosinci 2017 velmi dobře věděla, že žádnou dřevní štěpku dodávat nebude. Zdůraznila, že žalobkyně velmi dobře věděla, že žádná smlouva s ní nebyla a ani nebude uzavřena, protože jinak by sama nenavrhovala uzavření samostatné jednorázové kupní smlouvy na odběr předem stanoveného objemu dřevní štěpky. Již od začátku prosince žalobkyně věděla, že žádnou dřevní štěpku nebude žalované dodávat, a proto nelze dovozovat odpovědnost žalované za to, že žalobkyně kdesi dřevní štěpku hromadila. Na závěr žalovaná položila otázku, jestli je čestné a poctivé zahájit„ spolupráci“ tím, že dojde k úmyslnému zneužití chyby v dopisech za účelem vykonstruování nároku na náhradu škody.

7. Krajský soud, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen„ o. s. ř.“), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.) a bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal napadené rozhodnutí spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl ve věci řádným způsobem a v dostatečném rozsahu dokazování, na podkladě kterého učinil skutkový závěr, se kterým odvolací soud souhlasí a při svém rozhodování z něj vycházel. Odvolací soud se rovněž plně přiklání k právnímu posouzení věci soudem prvního stupně a souhlasí i s jeho vysloveným právním závěrem, který soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a přesvědčivým způsobem vyložil.

9. Žalobkyně opírá svůj uplatněný nárok na náhradu škody o ustanovení § 1729 o. z., podle kterého, dospějí-li strany při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany v uzavření smlouvy jednání o uzavření smlouvy ukončí, aniž pro to má spravedlivý důvod (odst. 1). Strana, která jedná nepoctivě, nahradí druhé straně škodu, nanejvýš však v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech (odst. 2).

10. Citované ustanovení upravuje jeden z případů předsmluvní odpovědnosti, a to právo na náhradu újmy způsobené neuzavřením smlouvy v rozporu s očekáváním druhé smluvní strany. Jde o příklad nepoctivého jednání při uzavírání smlouvy (§ 6 o. z.). Základním předpokladem práva na náhradu újmy je, že proces sjednávání smlouvy již dospěl do takového stadia, kdy druhá smluvní strana může důvodně očekávat uzavření smlouvy. Nepoctivost jednání smluvní strany přitom spočívá v tom, že takové očekávání svým jednáním vyvolala a následně bez spravedlivého důvodu jednání ukončila.

11. Je třeba připustit, že žalovaná se po konání výběrového řízení na dodavatele dřevní štěpky pro rok 2018 dopustila ve vztahu k žalobkyni vícero administrativních pochybení, když a) dne [datum] odeslala žalobkyni dopis datovaný dnem [datum], ve kterém projevila zájem o dodávku dřevní štěpky od ní, b) uvedla nesprávné datum v zamítavém dopise ze dne [datum], odeslaném žalobkyni dne [datum] a c) dne [datum] zaslala žalobkyni e-mailem koncept kupní smlouvy na dodávku dřevní štěpky včetně příloh k doplnění údajů, přičemž tato pochybení ve svém souhrnu mohla být pro žalobkyni matoucí a nesrozumitelná. V řízení však bylo prokázáno, že uvedená pochybení byla ze strany žalované žalobkyni následně opakovaně vysvětlena a objasněna v tom smyslu, že žalobkyně nebyla ve výběrovém řízení úspěšná. Odvolací soud je shodně se soudem prvního stupně názoru, že prokázaná vzájemná komunikace a jednání žalobkyně s žalovanou nemohla vést žalobkyni k přesvědčení, že uzavření kupní smlouvy s žalovanou se jeví jako vysoce pravděpodobné. Žalobkyně prokazatelně nejpozději ode dne [datum], kdy se její obchodní ředitel [příjmení] [příjmení] zúčastnil jednání se zástupci žalované, musela bez jakýchkoli pochybností vědět, že ve výběrovém řízení vybrána nebyla. Svědčí o tom zápis z tohoto jednání, obsahující podpis [jméno] [příjmení], stvrzující opakované upozornění a srozumění žalobkyně s tím, že nebyla ve výběrovém řízení na dodavatele dřevní štěpky pro rok 2018 vybrána. Právě proto s ní (na její žádost) žalovaná uzavřela pouze jednorázovou kupní smlouvu na odběr vzájemně sjednaného objemu dřevní štěpky. Ze svědeckých výpovědí Ing. [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplývá, že o neúspěchu ve výběrovém řízení byl obchodní ředitel žalobkyně telefonicky informován ještě před jednáním dne [datum], a to poté, co byl žalobkyni omylem odeslán e-mailem koncept kupní smlouvy k doplnění údajů. Žalobkyni byl výsledek výběrového řízení opakovaně sdělován a bylo jí dáváno na vědomí, že ve výběrovém řízení neuspěla.

12. Podle názoru odvolacího soudu nedošlo mezi účastnicemi řízení ani k zahájení procesu sjednávání smlouvy, když žalovaná nikdy neprojevila vážnou (omyluprostou) vůli vedoucí k uzavření smlouvy s žalobkyní. Mylné zaslání dopisu ze dne [datum] a konceptu kupní smlouvy bez dalšího a v kontextu následné vzájemné komunikace zahájení procesu sjednávání smlouvy mezi účastnicemi neprokazuje. Proces sjednávání smlouvy tudíž nedospěl ani do stadia, kdy žalobkyně, jakožto druhá smluvní strana, mohla důvodně očekávat uzavření smlouvy. Nebyl tak naplněn ani základní předpoklad práva na náhradu újmy, a to že proces sjednávání smlouvy již dospěl do takového stadia, kdy druhá smluvní strana může důvodně očekávat uzavření smlouvy. Odvolací soud proto plně souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že dikce ustanovení § 1729 o. z. v souzené věci nebyla naplněna. Na základě vzájemné komunikace nemohla ani jedna ze stran, tedy ani žalobkyně, dospět do stavu přesvědčení o tom, že je vysoce pravděpodobné uzavření kupní smlouvy, neboť k takovému stavu musí dospět obě strany na základě vzájemné omylu prosté komunikace, kdy jednotlivé dílčí kroky jednoznačně, bez jakýchkoli pochybností směřují k uzavření smlouvy, k čemuž v dané věci nedošlo. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobkyně nemohla důvodně nabýt přesvědčení, že se uzavření kupní smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné a že žalovaná přes její očekávání bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření kupní smlouvy, když takové jednání ani nebylo zahájeno. Nepoctivé jednání žalované ve smyslu § 6 o. z. tak prokázáno nebylo. Odvolací námitky žalobkyně směřující proti výsledku výběrového řízení a jeho regulérnosti shledal odvolací soud nepřípadnými, a proto se jimi nezabýval.

13. Ze všech vyložených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I., o věci samé, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. Soud prvního stupně správně rozhodl výrokem II. o nákladech řízení podle úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a tyto náklady po právu přisoudil v řízení úspěšné žalované. Co se týče výše těchto nákladů, tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl při svém výpočtu k jiné částce, neboť snížil počet úkonů právní služby, za které žalované náleží mimosmluvní odměna, na 10, když repliky žalované ze dne [datum] a [datum] neshledal účelnými, neboť byly učiněny bez výzvy soudu prvního stupně a jsou v nich opakovány již předtím uváděné skutečnosti.

15. Žalované tak po právu náleží za řízení před soudem prvního stupně mimosmluvní odměna advokáta podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“) za 10 úkonů právní služby po 14 980 Kč, tj. částka 149 800 Kč, 10 režijních paušálů po 300 Kč, tj. částka 3 000 Kč (§ 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu), náhrada jízdného právního zástupce žalované ke 4 jednáním před soudem prvního stupně v roce 2020 z Prahy do Loun a zpět, tj. 4 x 164 km, [značka automobilu], [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 4,8 l /100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 31,80 Kč l (vyhl. č. 358/2019 Sb.), při paušální sazbě 4,20 Kč km v celkové výši 3 752 Kč (4 x 938 Kč), náhrada za promeškaný čas za 24 půlhodin po 100 Kč ve výši 2 400 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 33 380 Kč Celkem tak náklady účelně vynaložené žalovanou v řízení před soudem prvního stupně představují částku 192 332 Kč, kterou je jí žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.).

16. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, změnil za analogického užití § 220 odst. l písm. a) o. s. ř. v rozsahu uvedeném ve výroku I. písm. b) tohoto rozsudku, tj. co do výše přiznané náhrady nákladů řízení. Jinak tento výrok co do základu nároku na náhradu nákladů řízení, lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) a platebního místa (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal taktéž procesně úspěšné žalované. Tyto náklady jsou tvořeny mimosmluvní odměnou advokáta podle § 7 bodu 6 advokátního tarifu za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání) po 14 980 Kč, tj. ve výši 29 960 Kč, dvěma režijními paušály po 300 Kč, tj. ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náhradou jízdného k jednání před odvolacím soudem z Prahy do Ústí nad Labem a zpět, tj. 182 km, osobním automobilem zn. [značka automobilu], [registrační značka], při průměrné spotřebě motorové nafty 4,8 l /100 km, při vyhláškové ceně této pohonné hmoty 36,10 Kč l (vyhl. č. 511/2021 Sb.), při paušální sazbě 4,70 Kč km v celkové výši 1 170 Kč, náhradou za promeškaný čas strávený cestou k odvolacímu jednání v rozsahu 6 půlhodin po 100 Kč ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu a náhradou za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ze součtu odměny a hotových výdajů ve výši 6 789,30 Kč Celkem tak náklady vynaložené žalovanou v odvolacím řízení představují částku 39 119,30 Kč. Žalovaná však požadovala náklady odvolacího řízení pouze ve výši 38 393,30 Kč, kterou jí odvolací soud přiznal. Tyto náklady je jí žalobkyně povinna zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 211 o. s. ř.).