12 Co 113/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený dne Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená dne Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 11. 2024, č. j. 13 C 26/2024-103 I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že soud nahrazuje projev vůle žalovaných k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, podle ustanovení § 1257 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a ustanovení § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona.Smlouva je uzavřena za těchto podmínek:

1. Žalovaní (povinní z věcného břemene) jsou spoluvlastníky (v rámci SJM) pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, .

2. Žalobkyně (oprávněná z věcného břemene) je vlastníkem stavby zařízení distribuční soustavy – kabelové vedení NN, přípojková skříň, které se nachází na dotčeném pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Zařízení distribuční soustavy je inženýrskou sítí ve smyslu § 509 občanského zákoníku.

3. Žalovaní (povinní z věcného břemene) jako vlastníci dotčeného pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, zřizují k tomuto pozemku ve prospěch žalobkyně (oprávněné z věcného břemene) věcné břemeno podle § 25 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon.

4. Obsahem věcného břemene je právo žalobkyně (oprávněné z věcného břemene) umístit, provozovat, opravovat a udržovat uvedené zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizaci, a povinnost žalovaných (povinných z věcného břemene) výkon těchto práv strpět.

5. Rozsah věcného břemene na dotčeném pozemku podle této smlouvy je vymezen v geometrickém plánu č. , hodnota, , vyhotoveném , právnická osoba, , který je nedílnou součástí rozsudku.

6. Věcné břemeno se zřizuje na dobu neurčitou.

7. Věcné břemeno se zřizuje za jednorázovou náhradu ve výši 2 000 Kč, kterou se žalobkyně (oprávněná z věcného břemene) zavazuje uhradit žalovaným (povinným z věcného břemene) způsobem určeným povinnými ve lhůtě do 30 dnů od doručení vyrozumění o povolení vkladu do katastru nemovitostí.

8. Věcné břemeno vzniká jeho vkladem do katastru nemovitostí. Návrh na vklad věcného břemene do katastru nemovitostí bude podán žalobkyní (oprávněnou z věcného břemene), která uhradí i správní poplatek s tím spojený. Žalovaní (povinní z věcného břemene) zmocňují žalobkyni (oprávněnou z věcného břemene), aby je zastupovala v řízení před příslušným katastrálním pracovištěm ve věci zřízení práva k dotčenému pozemku podle smlouvy o zřízení věcného břemene a aby za ně podepsala a podala návrh na vklad práva k dotčenému pozemku.II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 019,15 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu ze dne 12. 2. 2024, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby soud nahradil projev vůle žalovaných 1. a 2. přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 1. a 2. na náhradu nákladů řízení částku 44 910 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich právního zástupce (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 12. 2. 2024, jíž se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle obou žalovaných přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, , přičemž tuto smlouvu připojila k žalobě. Zejména tvrdila, že žalovaní jsou v rámci SJM spoluvlastníky pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa, , ve vztahu k němuž žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 4. 11. 2021 smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby zařízení distribuční soustavy. Účelem této smlouvy bylo sjednání podmínek pro budoucí uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětnému pozemku pro zřízení, umístění, provozování a opravy zařízení distribuční soustavy v podobě kabelového vedení nn a přípojkové skříně. Žalovaní podpisem smlouvy souhlasili s umístěním a realizací stavby zařízení distribuční soustavy na jejich pozemku a s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva, který odpovídal rozsahu nezbytně nutném dle energetického zákona. Městský úřad , adresa, dne 20. 7. 2022 vydal příslušný kolaudační souhlas se stavbou č. , hodnota, , avšak žalovaní přes výzvu smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřeli. Podmínky realizace stavby byly stanoveny ve smlouvě o smlouvě budoucí, kdy rozsah věcného břemene a konkrétní umístění stavby vyplývá ze situačního plánu, jenž je přílohou této smlouvy. Faktický rozsah věcného břemene a umístění stavby jsou zachycené v geometrickém plánu č. , hodnota, . Dle názoru žalobkyně nedošlo k zásadním změnám, aby v jejich důsledku nebylo možné po žalovaných rozumně požadovat uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene. Žalovaní se žalobě i uzavření požadované smlouvy o zřízení věcného břemene bránili tvrzením, že podmínkou uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene byla realizace stavby v souladu s podmínkami uvedenými ve smlouvě ze dne 4. 11. 2021, z níž je patrné umístnění dané stavby a rozsah věcného břemene. Těmto podmínkám ale žalobkyně nedostála, přičemž změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, do té míry, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat, aby smlouvu uzavřela, povinnost uzavřít budoucí smlouvu zaniká. Žalovaní v této souvislosti poukázali na situační plánek, podle kterého přípojková skříň, coby součást stavby provedené žalobkyní, měla být vzdálena 0,8 m od stávající skříně, která byla na dotčeném pozemku již umístěna. Přípojková skříň však byla realizována v rozporu s tímto požadavkem, neboť vzdálenost mezi oběma skříněmi činí 1,3 m, tedy stavba skříně nn provedená žalobkyní je posunuta o nejméně 0,5 m směrem vpravo (blíže k nemovitosti žalovaných) oproti předpokladu dle smlouvy o smlouvě budoucí. To vede k tomu, že parkovací stání umístěná částečně na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, jsou posunuta rovněž o asi 0,5 m doprava. Pokud zde parkují automobily, žalovaní nemají zachovaný plný přístup do své garáže. Podle jejich názoru je nutné za okolnost, z níž vycházeli při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí, považovat i zachování přístupu k jejich garáži.

3. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy, které v odůvodnění rozsudku podrobně popsal, vyslechl rovněž druhou žalovanou jako účastnici řízení. Měl za nesporné, že žalobkyně je provozovatelem distribuční soustavy a žalovaní jsou spoluvlastníky předmětného pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, . Účastníci uzavřeli dne 4. 11. 2021 smlouvu o smlouvě budoucí obsahující závazek uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene podle § 25 odst. 4 energetického zákona ve prospěch žalobkyně spočívajícího v oprávnění žalobkyně umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na dotčeném pozemku. K výstavbě zařízení distribuční soustavy na pozemku skutečně došlo a byl vydán kolaudační souhlas s užíváním stavby. Rovněž měl za nesporné, že toto zařízení distribuční soustavy nebylo postaveno na místě, jak předpokládal situační plán dle smlouvy o smlouvě budoucí, neboť i samotná žalobkyně připustila, že došlo k posunutí tohoto zařízení asi o 0,5 m. To bylo zřejmé i z fotografií předložených žalovanými. Rozestup mezi původním zařízením a nově postaveným zařízením distribuční soustavy, k němuž žalobkyně dokonce získala kolaudační souhlas ze dne 20. 7. 2022, činí 1,30 m oproti plánovaným 0,80 m. Toto posunutí předmětného zařízení distribuční soustavy ve spojení s navazující výstavbou zařízení , Anonymizováno, a parkovacích míst dle okresního soudu zjevně vedlo k podstatnému omezení vlastnického práva žalovaných v podobě nemožnosti užívat jejich pozemek v části, kde mají garáž. Již z toho okresní soud dovodil, že pro takové omezení vlastnického práva žalovaných není zákonný důvod, resp. není důvod nahradit rozsudkem jejich vůli k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Podle jeho názoru je požadavek žalovaných na zachování vjezdu do garáže racionální a pochopitelný, tudíž žalovaní logicky nesouhlasí se zřízením věcného břemene. Okresní soud primárně posuzoval střet mezi vlastnickým právem žalovaných a ochranou tohoto práva zakotvenou v ústavním pořádku a legitimním očekáváním žalobkyně při umístění a povolení užívání jejího zařízení distribuční soustavy. Dal přitom přednost vlastnickému právu žalovaných. Samotnou skutečnost, že žalobkyně získala veřejnoprávní povolení k předmětnému zařízení, považoval za irelevantní, neboť soukromé právo se zásadně aplikuje nezávisle na veřejném právu (s poukazem na § 1 odst. 1 občanského zákoníku). Žalobkyně měla zabezpečit řádnou realizaci díla. Jestliže se tak nestalo a bez vysvětlení došlo k posunutí stavby zařízení distribuční soustavy, nelze žalobkyni přiznat právo na nahrazení projevu vůle žalovaných v podobě uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene k předmětné nemovitosti. Okresní soud sice nepřehlížel, že primárně omezení žalovaných způsobuje navazující zařízení „, Anonymizováno, “ s parkovacími místy, to však nic nemění na posunu předmětného zařízení žalobkyně, která se tak nemůže dovolávat porušení povinnosti i někoho jiného. Okresní soud uzavřel, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že byly splněny podmínky obsažené ve smlouvě o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodě o umístnění stavby ze dne 4. 11. 2021 a podmínky ustanovení § 1785, § 1786 a § 1787 občanského zákoníku, tedy že je možné nahradit projev vůle žalovaných přijmout návrh žalobkyně na uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, . Nebyl-li prokázán vznik povinnosti žalovaných uzavřít předmětnou smlouvu dle smlouvy o smlouvě budoucí, okresní soud se již nezabýval tím, zda byly splněny podmínky dle ustanovení § 1788 odst. 2 občanského zákoníku v podobě změny okolností. Zároveň v odůvodnění rozsudku uvedl, proč neprovedl ve věci další důkazy. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal v řízení zcela úspěšným žalovaným. Jednotlivé položky nákladů řízení v odůvodnění rozsudku vypočetl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Nejprve zopakovala podstatu svých žalobních tvrzení, přičemž zdůraznila, že uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí žalovaní udělili svůj souhlas k realizaci a umístění přípojkové skříně na svém pozemku, stejně jako přijali sjednané podmínky pro uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, tedy souhlasili s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva, který plně odpovídal rozsahu nezbytně nutnému k naplnění smyslu § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona. Žalovaní stavbu bez výhrad přijali, což potvrdili podpisem předávacího protokolu. Tím je vyvrácena výpověď druhé žalované o tom, že žalobkyni vytýkala vadu stavby již v průběhu její realizace. Nepravdivost výpovědi žalované mohla být prokázána také výslechem technika žalobkyně , Anonymizováno, a stavebníka , Anonymizováno, , kteří byli navrženi ke svědecké výpovědi právě ke zpochybnění věrohodnosti výpovědi žalované. Na výzvy žalobkyně k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene žalovaní nereagovali. Na přípojkovou skříň následně navazovala realizace některé ze společností koncernu , Anonymizováno, , která na pozemek instalovala vlastní přípojkové skříně, dobíjecí stanici a parkovací místa. Na této stavbě se žalobkyně nijak nepodílela a nemohla ji ovlivnit. Opak nebyl v řízení tvrzen ani prokázán. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaným nevznikla povinnost uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, a to z důvodu, že přípojková skříň byla postavena s odchylkou 50 cm od situačního plánu, nepovažuje žalobkyně tento závěr za správný. Ač okresní soud uvedl, že neopomenul skutečnost, že k omezení vlastnického práva žalovaných došlo pochybením při realizaci navazující stavby společnosti , Anonymizováno, , kterou nemohla žalobkyně nijak ovlivnit, jiné konkrétní nezákonné omezení vlastnického práva žalovaných způsobené výhradně a pouze odchylkou přípojkové skříně neidentifikoval. K omezení vlastnického práva žalovaných má přitom docházet omezeným příjezdem ke garáži, což je způsobeno umístěním dobíjecí stanice , Anonymizováno, a parkovacích míst. Není tedy zřejmé, jak má vlastnické právo žalovaných omezovat přípojková skříň nikterak nezasahující do příjezdové cesty ke garáži. Omezení vlastnického práva žalovaných realizací přípojkové skříně nad rámec předvídaný ve smlouvě o smlouvě budoucí nebylo v řízení tvrzeno ani prokázáno. Pokud jde o sjednaný rozsah omezení vlastnického práva žalovaných a případné porušení smlouvy o smlouvě budoucí, pak soud prvního stupně zcela opomněl skutečnost, že podle čl. III odst. 2 této smlouvy byl sjednán předpokládaný rozsah omezení pozemku věcným břemenem o velikosti 1 m2 + 3 bm s tím, že tento nepřesáhne rozsah stanovený v situačním plánku. Situační plánek pak znázorňuje předpokládaný rozsah věcného břemene a umístění přípojkové skříně. Závazné umístění přípojkové skříně bez možnosti mírné odchylky (při zachování maximálního rozsahu omezení) nebylo ve smlouvě o smlouvě budoucí sjednáno. Překročení rozsahu omezení vlastnického práva nebylo tvrzeno ani prokázáno. Již v průběhu realizace stavby žalovaní mohli a měli žalobkyni vytknout odchýlení od dohody. To se však nestalo. Naopak, stavbu bez výtek přijali. I zákon předvídá možnou proměnlivost podmínek mezi uzavřením smlouvy o smlouvě budoucí a uzavřením hlavní smlouvy. Právě z tohoto důvodu připouští ustanovení § 1788 odst. 2 občanského zákoníku výjimečné uplatnění zásady změny poměrů. S podstatnou změnou okolností, ze kterých smluvní strany při vzniku závazku (uzavření smlouvy) vycházely, jež následně nastala, spojuje zánik závazku k uzavření budoucí smlouvy, jestliže nelze (objektivně posuzováno) po povinném spravedlivě požadovat uzavření zamýšlené smlouvy. Jestliže však dojde jen k mírné změně podmínek, na vznik a trvání povinnosti podepsat smlouvu o zřízení věcného břemene to nemá vliv. Veškerá tvrzení v tomto směru snášeli žalovaní k jiné stavbě. Žalovaným proto povinnost uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene vznikla, když byly naplněny všechny sjednané podmínky (zejména realizace stavby za dodržení rozsahu omezení vlastnického práva a včasná výzva k uzavření smlouvy). Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě zcela vyhověl.

5. Žalovaní v rámci svého vyjádření k rozsudku i k odvolání navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Dle jejich názoru okresní soud vyvodil z provedených důkazů správné skutkové závěry, které správně právně posoudil. Správně neprováděl některé z navržených důkazů, jež by nemohly ničeho změnit na zjištěném skutkovém stavu. To vše v situaci, kdy bylo v řízení zcela dostatečně prokázáno, a dokonce přestalo být sporné, že žalobkyně nedostála podmínkám smlouvy o smlouvě budoucí v tom, že zařízení distribuční soustavy nepostavila na místě, které bylo předpokládáno smlouvou o smlouvě budoucí (situačním plánem), ale došlo k jeho posunutí asi o 50 cm. Okresní soud pak správně dovodil, že tento posun vedl k omezení vlastnického práva žalovaných (k omezení možnosti užívat garáž). Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že byly splněny podmínky obsažené ve smlouvě o smlouvě budoucí a že by tedy bylo možné nahradit projev vůle žalovaných přijmout návrh žalobkyně na uzavření vlastní smlouvy o zřízení věcného břemene.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumala napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, která učinil soud prvního stupně z listinných důkazů, kdy níže uvedená skutková zjištění významná pro právní posouzení a rozhodnutí věci jsou mezi účastníky v zásadě nesporná. Odvolací soud věc právně posoudil odlišně od soudu prvního stupně.

8. Žalobkyně podala dne 12. 2. 2024 žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných ve smyslu § 161 odst. 3 o. s. ř., a to k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene – služebnosti č. , Anonymizováno, , kterou k žalobě připojila. Dle žalobních tvrzení, která jsou mezi účastníky nesporná, navíc vyplývají i z provedených listinných důkazů, jsou žalovaní spoluvlastníky pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, a žalobkyně je ve smyslu § 25 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, provozovatelem distribuční soustavy na území vymezeném licencí na distribuci elektřiny (udělenou Energetickým regulačním úřadem). Žalobkyně a žalovaní uzavřeli dne 4. 11. 2021 smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohodu o umístění stavby. Žalovaní ve smlouvě souhlasili s umístěním a realizací stavby zařízení distribuční soustavy na svém pozemku a zároveň s rozsahem budoucího omezení vlastnického práva věcným břemenem v rozsahu nezbytném ve smyslu § 25 odst. 3 písm. e) energetického zákona. Žalobkyně (jako budoucí oprávněná z věcného břemene) se smlouvou zavázala zaslat výzvu žalovaným (jako budoucím povinným z věcného břemene) k uzavření vlastní smlouvy do šesti měsíců od kolaudace zařízení distribuční soustavy (popř. od jeho uvedení do provozu), nejpozději však do 5 let od uzavření této smlouvy. Budoucí povinní se zavázali smlouvu o zřízení věcného břemene uzavřít nejpozději do 60 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 20. 7. 2022 vydal Městský úřad , adresa, , odbor stavebního úřadu a územního plánování, kolaudační souhlas č , Anonymizováno, a následně byli žalovaní vyzváni k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene (průvodním dopisem ze dne 5. 1. 2023 včetně návrhu smlouvy o zřízení věcného břemene). Žalovaní přes urgence odeslané dne 13. 2. 2023, 7. 3. 2023 a 26. 4. 2023 dosud smlouvu o zřízení věcného břemene neuzavřeli.

9. Mezi účastníky je dále nesporné, navíc doložené provedenými listinnými důkazy, že dle smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohody o umístění stavby ze dne 4. 11. 2021 žalobkyně byla investorem stavby zařízení distribuční soustavy – kabelového vedení nn a přípojkové skříně, které bylo umístěno mj. na pozemku žalobců parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Věcné břemeno má být zřízeno dle § 25 odst. 4 energetického zákona a jeho obsahem má být právo budoucího oprávněného umístit, provozovat, opravovat a udržovat zařízení distribuční soustavy na dotčené nemovitosti, provádět jeho obnovu, výměnu a modernizaci, a povinnost budoucích povinných výkon těchto práv strpět. Předpokládaný rozsah omezení dotčené nemovitosti věcným břemenem činí dle čl. III. odst. 2. smlouvy „1 m2 + 3 bm a nepřesáhne rozsah vyznačený v situačním snímku tvořícím přílohu č. 1 této smlouvy“. Z tohoto situačního snímku je pak zřejmé, že předmětné (nové) zařízení distribuční soustavy mělo být umístěno ve vzdálenosti 0,8 m vpravo od zařízení, které na pozemku již stojí. V řízení je nespornou skutečností, že tato vzdálenost žalobkyní jako investorem nebyla dodržena, když nové zařízení distribuční soustavy bylo umístěno ve vzdálenosti 1,3 m od toho stávajícího, tedy o 0,5 m dále, než bylo plánováno. Právě tato odchylka vyústila ve spor účastníků o to, zda žalobkyně dodržela všechny podstatné podmínky umístění a výstavby zařízení distribuční soustavy na pozemku žalovaných tak, aby žalovaní měli povinnost dostát svému závazku a zřítit věcné břemeno na svém pozemku k tomuto zařízení dle energetického zákona nebo zda se jedná o takové porušení smlouvy ze strany žalobkyně, že žalovaní povinnost k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene nemají. Dle názoru odvolacího soudu je pro posouzení důvodnosti žaloby významné zejména vyřešení této právní otázky.

10. Podle § 25 odst. 3 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), provozovatel distribuční soustavy má právo v souladu se zvláštním právním předpisem zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení.

11. Podle § 25 odst. 4 věty první před středníkem energetického zákona je provozovatel distribuční soustavy povinen zřídit věcné břemeno umožňující využití cizí nemovitosti nebo její části pro účely uvedené v odstavci 3 písm. e), a to smluvně s vlastníkem nemovitosti za jednorázovou náhradu ve výši ceny zjištěné podle oceňovacího předpisu, pokud se strany nedohodnou jinak.

12. Z uvedených ustanovení vyplývá, že zákon poskytuje provozovateli distribuční soustavy právo v souladu se zvláštním právním předpisem, kterým je zejména stavební zákon, zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech zařízení distribuční soustavy, přetínat tyto nemovitosti vodiči a umísťovat v nich vedení. Toto ustanovení je výrazem skutečnosti, že je distribuční soustava budována a provozována ve veřejném zájmu. K tomu, aby provozovatel distribuční soustavy získal právo zřídit na cizí nemovitosti zařízení distribuční soustavy nebo ji např. přetnul vodičem, však nepostačuje samotný energetický zákon a rozhodnutí provozovatele distribuční soustavy, ale je potřeba získat příslušný soukromoprávní titul na základě smlouvy s vlastníkem nemovitosti (v krajním případě i postupem vyvlastnění). V daném případě je časová posloupnost taková (vyplývá i ze smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohody o umístění stavby ze dne 4. 11. 2021), že zařízení distribuční soustavy mělo být na pozemku žalovaných (s jejich souhlasem) nejprve postaveno (umístěno) a teprve následně mělo být smluvně zřízeno věcné břemeno. V této souvislosti je podstatné, že předmětné zařízení distribuční soustavy na pozemku žalovaných již umístěno a postaveno bylo a k užívání této stavby vydal Městský úřad , adresa, , odbor stavebního úřadu a územního plánování, podle tehdy platného § 122 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavební řádu (stavební zákon) a § 18i vyhl. č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního řádu, kolaudační souhlas, který je dokladem o povoleném účelu užívání stavby (jako nového odběrného místa pro pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ). Stavební úřad tedy nezjistil závady stavby bránící jejímu bezpečnému užívání ani rozpor se závaznými stanovisky dotčených orgánů a posvětil tím i správnost skutečného provedení stavby. Odvolací soud tedy vychází z toho, že pokud stavební úřad, který k tomu má pravomoc, legalizoval užívání stavby předmětného zařízení distribuční soustavy, a to v mezích uvedené odchylky 0,5 m jejího umístění oproti situačnímu plánku přiloženému ke smlouvě ze dne 4. 11. 2021 o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene a dohody o umístění stavby, je dán zákonný předpoklad k tomu, aby k této stavbě bylo zřízeno věcné břemeno ve smyslu § 25 odst. 4 energetického zákona. Odvolacímu soudu v občanském soudním řízení nepřísluší polemizovat o tom, zda umístění dané stavby oproti plánu jinde o 0,5 m je významné či nikoliv v situaci, kdy proběhlo k tomu příslušné stavební řízení, jehož byli účastni také žalovaní jako vlastníci dotčeného pozemku, a stavební řízení bylo završeno kolaudačním souhlasem stavebního úřadu. Byť se nejednalo formálně o rozhodnutí, existovaly opravné prostředky, kterými bylo možné jeho zákonnost napadnout (zejm. přezkumné řízení podle správního řádu), účastníci měli rovněž možnost poukazovat na nedostatky již v průběhu realizace stavby. Dle názoru odvolacího soudu se nejedná ve smyslu § 1788 odst. 2 občanského zákoníku o takovou změnu okolností, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o smlouvě budoucí zřejmě vycházely, způsobující zánik povinnosti žalovaných uzavřít budoucí smlouvu.

13. Jestliže se žalovaní v řízení o nahrazení projevu vůle bránili uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene jen poukazem na nedodržení podmínky umístění stavby, nelze této jejich obraně, z výše uvedených důvodů, přisvědčit. Ani pohnutky, které vedly žalované k tomu, že odmítli dostát své povinnosti uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemene, nejsou právně významné. Došlo-li umístěním předmětného zařízení distribuční soustavy žalobkyně o 0,5 m dále, jak tvrdí žalovaní, k následnému posunu dalšího navazujícího zařízení „, Anonymizováno, “ a před tímto zařízením na zemi namalovaných dvou šikmých parkovacích míst, přičemž pravé parkovací místo se blíží k prostoru před vjezdem do garáže na pozemku žalovaných a automobily zaparkované na tomto místě ztěžují vjezd do garáže žalovaných, nelze tyto potíže žalovaných s vjezdem do garáže dávat do bezprostřední příčinné souvislosti s aktuálním umístěním předmětného zařízení distribuční soustavy žalobkyně. Není to relevantní důvod k odmítnutí uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene dle předloženého návrhu žalobkyně.

14. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně důvodně domáhá nahrazení projevu vůle žalovaných k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene ve znění podstatných náležitostí návrhu této smlouvy, který žalobkyně připojila k žalobě.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobě na nahrazení projevu vůle zcela vyhověl. Rozsudek nahrazující prohlášení vůle smluvní strany uzavřít přesně označenou smlouvu má za následek, že dnem právní moci rozsudku je smlouva uzavřena.

16. Změnil-li odvolací soud rozhodnutí ve věci samé, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1, 2 o. s. ř.). Právo na náhradu nákladů řízení přiznal dle § 142 odst. 1 o. s. ř. v řízení plně úspěšné žalobkyni. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně v celkové částce 31 280,30 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, paušální náhrada nákladů účastníka, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem, dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v celkové výši 900 Kč za úkony předžalobní výzva ze dne 26. 7. 2023, podání žaloby, písemné vyjádření k věci ze dne 17. 4. 2024 (každý za 300 Kč). Dalších 6 úkonů právní služby, každý za 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – celkem 15 000 Kč, učinil za žalobkyni advokát, a to převzetí a příprava zastoupení; účast na jednání soudu dne 31. 5. 2024; písemné vyjádření k věci ze dne 27. 6. 2024; účast na jednání soudu dne 21. 8. 2024 přesahující dvě hodiny a účast na jednání soudu dne 20. 11. 2024. S tím souvisí 6 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) – celkem 1 800 Kč. V souvislosti s jednáními okresního soudu advokát žalobkyně správně vyúčtoval (viz podání ze dne 25. 11. 2024) 3 cesty z , Anonymizováno, a zpět osobním automobilem, každou za 991,76 Kč (celkem 2 975,30 Kč). S tím souvisí náhrada za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu (ve znění účinném do 31. 12. 2024) v rozsahu 4 započatých půlhodin za každou cestu po 100 Kč (celkem 12 půlhodin za 1 200 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 4 405 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v odvolacím řízení v celkové částce 17 738,85 Kč tvoří zaplacený soudní poplatek 5 000 Kč, odměna za 2 úkony právní služby advokáta (podání odvolání dne 2. 1. 2025 včetně jeho doplnění dne 20. 2. 2025, účast na jednání odvolacího soudu dne 10. 9. 2025), každý za 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 písm. b) advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) – celkem 7 400 Kč a s tím související 2 paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) – celkem 900 Kč. Náklady na cestu k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět osobním automobilem advokát žalobkyně správně vyúčtoval (viz podání ze dne 12. 9. 2025) v částce 1 327,85 Kč a s tím souvisí náhrada za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) v rozsahu 6 půlhodin po 150 Kč – celkem 900 Kč. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad advokáta ve výši 2 211 Kč. Odvolací soud uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 49 019,15 Kč v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by výjimečně dle § 150 o. s. ř. úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal.