12 Co 135/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta : Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované . Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 99 845,27 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 8. 2024, č.j. 11 C 40/2018-118

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši13 237,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 97 472 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 97 472 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 2 373,27 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 34,89 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 938,84 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99 845,27 Kč od 2. 12. 2016 do 9. 1. 2018, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 373,27 Kč od 10. 1. 2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 98 826,27 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 637,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 99 845,27 Kč s konkretizovaným příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila, že její právní předchůdkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 26. 7. 2016 smlouvu č. , hodnota, o spotřebitelském úvěru ve výši 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 14,90 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, , pro neplnění sjednaných splátek předchůdkyně žalobkyně spotřebitelský úvěr zesplatnila ke dni 1. 12. 2016. Žalovanou částku tvoří dlužná jistina ve výši 98 826,27 Kč, kapitalizované úroky z prodlení do 1. 12. 2016 v částce 34,89 Kč, kapitalizované úroky z úvěru do 1. 12. 2016 v částce 3 938,84 Kč, poplatky a smluvní pokuty v částce 1 019 Kč, smluvní úrok ve výši 14,90 % ročně z částky 98 826,27 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 99 845,27 Kč od 2. 12. 2016 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne 14. 3. 2017, o postoupení byla žalovaná vyrozuměna.

3. Žalovaná se bránila žalobě tvrzením, že smlouvu o úvěru na její jméno sjednala její známá , jméno FO, společně s pracovnicí úvěrující banky , jméno FO, . Pokud nějaké listiny na pobočce banky podepsala, nebyla si vědoma, že jde o úvěr, ale domnívala se, že podepisuje nějaký dotazník. Má za to, že smlouva byla uzavřena podvodným způsobem. Poukázala na to, že je osobou snížené rozumové úrovně se zvýšeným rizikem zneužitelnosti a manipulace. Uvedla, že byla trestně stíhána pro úvěrový podvod, za tento konkrétní skutek byla však obžaloby zproštěna.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 26. 7. 2016 byla na pobočce právní předchůdkyně žalobkyně akceptací návrhu žalované uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, jejíž parametry jsou popsány v žalobě, při uzavírání smlouvy za úvěrující banku jednala její pracovnice , jméno FO, . Na pobočku banky žalovanou dopravila její známá, paní , jméno FO, , která však do jednání nezasahovala. Právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalované v den uzavření smlouvy na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 100 000 Kč a téhož dne žalovaná odeslala ze svého účtu částku 99 970 Kč na účet č. , č. účtu, . Zbytek úvěru ve výši 30 Kč vyčerpán nebyl a na splacení úvěru byla dne 26. 9. 2016 zaplacena částka 2 498 Kč. Pro neplnění platebních povinností žalované právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala ji k jeho okamžitému splacení. Okresní soud dále vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru nijak neprověřila tvrzené údaje žalované o jejím zaměstnání a příjmu, které ostatně byly nepravdivé, jak vyplynulo z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. , spisová značka, . V tomto trestním řízení byla žalovaná stíhána za úvěrové podvody, ve vztahu k předmětné smlouvě ze dne 26. 7. 2016 byla však obžaloby zproštěna. Okresní soud neměl za prokázaný zaměstnanecký exces , jméno FO, při uzavírání úvěrové smlouvy a konstatoval, že smluvní dokumentace po obsahové i grafické stránce není zaměnitelná s dotazníkem, a to ani s přihlédnutím ke sníženému intelektu žalované vyplývajícího z posudku založeného v trestním spise. Dále vyšel okresní soud ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou ze dne 14. 3. 2017 a že žalovaná byla o postoupení písemně informována. Vyložil důvody neprovedení dalších důkazů, ať již proto, že je mohla a měla předložit žalovaná (doklady o jejích příjmech), pro neúčelnost (v případě navrhovaného účastnického výslechu žalované), či pro nadbytečnost (pokud měly prokázat tvrzení žalované, že neměla doma počítač, případně měly vést ke zjištění majitele účtu, na který byla převedena částka 99 970 Kč). Uzavřel, že není rozhodné, jak žalovaná s poskytnutými finančními prostředky naložila, ale pouze to, že se dostaly do její dispoziční sféry.

5. Na takto zjištěný skutkový stav okresní soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) za použití zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně spolehla na údaje sdělené žalovanou bez jakéhokoli doložení jejich pravdivosti, pak neprověřila její úvěruschopnost v souladu s požadavkem odborné péče, ale pouze formálně. Uzavřel, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je absolutně neplatná podle § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z., které ukládá tomu, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Výši bezdůvodného obohacení vzniklého žalované na úkor žalobkyně stanovil okresní soud jako rozdíl mezi vyčerpanou částkou 99 970 Kč a jedinou splátkou 2 498 Kč. Žalované proto uložil povinnost k zaplacení částky 97 472 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím od 10. 1. 2018, což je den následující po doručení žaloby žalované, do zaplacení. Z hlediska povinnosti žalované k vydání bezdůvodného obohacení okresní soud nepovažoval za významné, že žalovaná byla v trestním řízení zproštěna obžaloby za podvod ani to, jak s vyplacenými finančními prostředky naložila, zda případně umožnila přístup ke svému internetovému bankovnictví třetí osobě. Ve zbývající části, jíž se žalobkyně domáhala úhrady smluvního úroku, nákladů v souvislosti s prodlením, smluvních pokut a poplatků pak žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a převážně úspěšné žalobkyni přiznal právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 6,84 % ve výši 3 637,55 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku, a to proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalovaná. Vytkla okresnímu soudu, že jí neprovedením navržených důkazů neumožnil prokázat, že neměla doma počítač. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu o neprokázaném zaměstnaneckém excesu pracovnice úvěrující banky , jméno FO, , která je dcerou , jméno FO, , u něhož měla být údajně zaměstnaná. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne a přiznal jí právo na náhradu nákladů řízení.

7. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu v jeho napadených výrocích.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním napadeném (v meritorním částečně vyhovujícím výroku I. a odvislém nákladovém výroku III.), přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není. Správností zamítavého výroku II., který odvoláním napaden nebyl, se odvolací soud nezabýval, a ten již samostatně nabyl právní moci.

9. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž soud činil dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za správná včetně z nich učiněných skutkových závěrů, ztotožňuje se i hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením, proto lze na tomto místě plně odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

10. Odvolací argumentaci žalované vytýkající soudu prvního stupně neprovedení navržených důkazů odvolací soud nepřisvědčil. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku podrobně vysvětlil, z jakých důvodů (pro neúčelnost či nadbytečnost) konkrétní žalovanou označené důkazy neprovedl a v jeho procesním postupu odvolací soud neshledal žádné pochybení. Podstatné totiž je, že veškerá tvrzení žalované uplatněná na obranu proti žalobě by v případě jejich prokázání pouze potvrdila přijatý závěr soudu prvního stupně, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena. Pokud žalovaná mínila prokázat, že nepodala návrh na uzavření úvěrové smlouvy tím, že neměla doma počítač, pak bez ohledu na to, že by takové zjištění k prokázání dané skutečnosti nevedlo (žádost mohla podat z jakéhokoli počítače jiné osoby), nemá (ne)podání žádosti o úvěr žádný význam z hlediska povinnosti žalované vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení získané na úkor její právní předchůdkyně. Totéž se týká tvrzení žalované o blíže nespecifikovaném úmyslném pochybení , jméno FO, při sjednávání úvěrové smlouvy. Žalovaná totiž v odvolání nezpochybnila skutková zjištění soudu prvního stupně, podle kterých z finančních prostředků poskytnutých právní předchůdkyní žalobkyně na její bankovní účet vyčerpala částku 99 970 Kč, z níž vrátila pouze 2 498 Kč. Není přitom rozhodné, jak správně poznamenal soud prvního stupně, jak žalovaná s bankou vyplacenými finančními prostředky naložila, zda je utratila, někomu předala nebo umožnila třetí osobě disponovat s jejím účtem. Rozhodné je jen to, že se úvěrová částka dostala do její dispozice. Skutečnost, že k vyplacení finančních prostředků na její účet došlo bez platného právního důvodu, nemůže znamenat, že si žalovaná tyto prostředky může ponechat, resp. že je nemusí vracet tomu, na jehož úkor byly získány (§ 2991 o. z.). Závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalované vrátit rozdíl mezi vyčerpanou částkou a zaplacenou splátkou, včetně zákonného úroku z prodlení, je proto správný.

11. Odvolací soud z těchto důvodů rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku I. žalobě částečně vyhovujícím potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., včetně správného a správně odůvodněného výroku III. o nákladech řízení, jehož nesprávnost žalovaná zvlášť nenamítala, odvolací soud proto v podrobnostech odkazuje na výpočet poměrného úspěchu a vyčíslení nákladových položek v napadeném rozsudku.

12. Odvolání žalované nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto náleží plně úspěšné žalobkyni (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobkyně tvoří odměna jejího advokáta za 2 úkony právní služby po 5 020 Kč (písemné vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) vyčíslené z tarifní hodnoty 97 472 Kč podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhrada hotových výdajů k těmto dvěma úkonům ve výši 900 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném v době provedení úkonu, to vše s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (z částky 10 940 Kč) ve výši 2 297,40 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 13 237,40 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).