12 Co 173/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného A ., IČO IČO žalovaného A sídlem Adresa žalovaného A za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Jméno žalovaného B , IČO IČO žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 302 567,42 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 11. 2024, č. j. 15 C 13/2024-80

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 428,29 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26 799 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta B, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu o zaplacení 302 567,42 Kč s ročním úrokem z prodlení 15 % z této částky od 11. 6. 2023 do zaplacení (výrok I.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 4 179,27 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku náhradu nákladů řízení ve výši 53 019,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne , datum, , jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 302 567,42 Kč (s konkretizovaným úrokem z prodlení). Podstata jejích žalobních tvrzení spočívala v tom, že je vlastníkem nákladního automobilu RZ , SPZ, , které bylo dne , datum, na cestě z , adresa, poškozeno pádem vyvráceného stromu z pozemku žalovaného, přičemž škodu žalobkyně vyčíslila ve výši 302 567,42 Kč. Žalovaný, podporován vedlejším účastníkem (pojišťovnou), se žalobě bránil především tvrzením, že strom byl zdravý, k jeho pádu došlo vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek. Kontrolu stromu prováděl, a to opakovaně, revírník žalovaného, nic nenasvědčovalo tomu, že by měl strom padnout. Žalovaný neporušil žádnou svou povinnost, tudíž za škodu na vozidle neodpovídá.

3. Okresní soud provedl ve věci dokazování, které v odůvodnění rozsudku popsal, a to výpisem z katastru nemovitostí k vlastnictví pozemku (na němž strom rostl), úředním záznamem Policie ČR k dopravní nehodě ze dne , datum, , zprávou Českého hydrometeorologického ústavu k větrným podmínkám ve dnech od , datum, do , datum, v lokalitách okolo místa dopravní nehody, fotodokumentací z místa pádu stromu, výslechem svědka , adresa, (řidiče nákladního automobilu žalobkyně) a výslechem svědka , právnická osoba, (revírníka žalovaného). Měl za prokázané, že dne , datum, došlo k dopravní nehodě způsobené pádem stromu na vozidlo žalobkyně RZ , SPZ, při cestě po , adresa, směrem do , adresa, . Vlastnické právo k pozemku, kde se strom nacházel, patří České republice a právo hospodařit s tímto majetkem státu mají , Jméno žalovaného A, . Okresní soud vycházel z toho, že pád stromu byl způsoben povětrnostními podmínkami. Toto zjištění učinila , Anonymizováno, , která u nehody zasahovala, předpokládá to i vyslechnutý revírník žalovaného. Pokud by strom spadl sám bez vnějších vlivů, odpovědnost za škodu by se posuzovala dle § 2937 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“). Spadl-li však strom vlivem povětrnostních podmínek, nejde o škodu způsobenou věcí samou od sebe a případná odpovědnost vlastníka se posoudí podle ustanovení o prevenci, tedy dle § 2900 až 2902 o. z. V takovém případě, byl-li pád stromu způsoben povětrnostními podmínkami, odpovídá žalovaný za škodu, pokud by porušil obecnou prevenční povinnost, která znamená správu majetku tak, aby jeho stav nezpůsobil škodu jinému. Nejde přitom o absolutní povinnost účastníka počínat si tak, aby za všech okolností byla vyloučena možnost pádu stromu či jeho větví, nýbrž jde o povinnost postupovat při správě svého majetku tak obezřetně, jak lze vzhledem ke konkrétní situaci na něm rozumně požadovat. V této souvislosti okresní soud považoval za stěžejní výslech svědka , jméno FO, – revírníka, který prováděl kontrolu předmětné oblasti (svoji práci zde vykonává 27 let). Na místě pádu stromu prováděl kontrolu , datum, , , datum, a , datum, . Strom nevyhodnotil jako vadný, jednalo se o „zelený strom“, o čemž svědčí i to, že byl nakonec prodán jako „cenný výřez“, tj. v nejkvalitnější kategorii. Také , Anonymizováno, shledala strom bez známek hniloby, v celkově dobré kondici a takto se strom jevil i na provedené fotodokumentaci z místa nehody. Pokud svědek , adresa, (řidič poškozeného automobilu) vypovídal odlišně, tedy že podle jeho názoru byly kořeny stromu uhnilé, jehož výpověď byla ovlivněna tím, že situaci hodnotil pouze ze silnice, přímo u stromu nebyl. Okresní soud tedy konstatoval, že revírník , jméno FO, vykonává kontrolu oblasti pravidelně, o činnosti si vede služební deník. Jestliže za necelé první dva měsíce roku 2023 dotčený úsek kontroloval 3x, jeví se to jako zcela dostačující. Předmětný strom neshledal vadným ještě 14 dní před jeho pádem, který zřejmě nešlo předvídat. Okresní soud zamítl jako nadbytečný návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem a odborným vyjádřením z oboru dendrologie, když žalovaný neporušil svou prevenční povinnost. Nevyhověl ani návrhům na provedení místního šetření a důkazu zprávou hydrometeorologického ústavu k množství srážek v předmětném období, neboť byly navrženy až po koncentraci řízení. Okresní soud uzavřel, že žalovaný si počínal dostatečně obezřetně a byl zachován takový stupeň bedlivosti, který lze vzhledem k situaci požadovat. Ani v případě pádu stromu v důsledku samovolného působení by se na výsledku sporu nic nezměnilo, jestliže žalovaný nezanedbal náležitý dohled. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., právo na náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného. Jednotlivé položky těchto nákladů v odůvodnění rozsudku vypočetl.

4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání. Poukázala na provedené dokazování, zejména na výpověď svědka , jméno FO, , který uvedl, že jako zaměstnanec žalobkyně řídil poškozené vozidlo předmětného dne z , adresa, . Nefoukal vítr. Uvedl, že kořeny stromu byly uhnilé, „nebyl tam žádný kořenový bal“, strom nemohl „držet“, tj. spadl nikoliv působením větru, ale vlivem srážek. Měkké podloží neudrželo kořenový systém. Revírník , jméno FO, jako svědek sice uvedl, že naposledy oblast kontroloval dne , datum, , kdy si nevšiml žádných známek toho, že by stromy zde nebyly zdravé, neví ale, jaké je tam „podloží“. Ve zprávě Českého hydrometeorologického ústavu ze dne , datum, pak bylo uvedeno, že ve dnech , Anonymizováno, až , datum, v oblasti foukal vítr až rychlostí 82.9 km/hod. Žalobkyně má tedy za to, že k pádu stromu nedošlo působením větru, ale z jiných příčin. Podle jejího názoru byla zanedbána generální prevence žalovaným. Žalobkyně proto navrhla důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru dendrologie, v němž by se znalec měl vyjádřit k tomu, jaké byly konkrétní příčiny pádu stromu na automobil žalobkyně. Okresní soud však návrhy žalobkyně na doplnění dokazování zamítl. Podle názoru žalobkyně žalovaný prevenční povinnost porušil, když od , datum, do , datum, nezajistil kontrolu revíru, zda by nemohlo dojít k pádu stromů v důsledku působení větru a následných srážek. Jestliže ke škodě došlo až dne , datum, , žalovaný se nemohl „zprostit generální prevence“, neboť v uvedeném období „neobhlédl předmětný revír“. Soud nemá odbornost ke zjištění, jak k události došlo, bylo proto zcela důvodné doplnění dokazování znaleckým posudkem znalce z oboru dendrologie, místním šetřením, doplněním zprávy revírníka z hospodářské knihy ohledně podloží stromu. Pokud okresní soud tyto důkazy neprovedl, rozhodl na základě neúplně zjištěného skutkového stavu. V průběhu odvolacího řízení žalobkyně předložila fotografie pořízené na místě předmětné události dne , datum, . Je na nich zachycena plocha vykácených stromů. Fotografie tak vyvracejí skutkový stav zjištěný okresním soudem, je-li zřejmé, že všechny stromy kolem silnice byly vykáceny, protože docházelo k jejich pádům na pozemní komunikaci, a to nikoliv pouze vlivem povětrnostních podmínek, ale vlivem nevhodného podloží a jejich celkové nestability. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný. Dle jeho názoru soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav věci a nepochybil, dospěl-li k závěru, že žalovaný nezanedbal náležitou péči o věc, která způsobila žalobkyni škodu na vozidle. Jestliže žalobkyně předkládá až po koncentraci řízení k důkazu další fotografie, k těmto již nelze přihlížet. Navíc, pokud byly více než rok a půl po předmětné události zadány v oblasti další nahodilé těžby, podporuje to závěr okresního soudu, že žalovaný náležitý dohled nezanedbal, v místě řádně hospodaří a zdravotní stav stromů zde průběžně kontroluje. Vytýká-li žalobkyně žalovanému, že předmětný strom nekontrolovala v termínu od , datum, do , datum, , opomíjí výpověď svědka , jméno FO, , který k otázce, za jak dlouho je na stromu poznat napadení nějakou houbou nebo hnilobou, uvedl, že se nelze přesně vyjádřit, záleží na tom, o jakou houbu či hnilobu se jedná, každopádně za 14 dnů se nic zásadního změnit nemůže. Zhoršené počasí panovalo v oblasti o víkendu , Anonymizováno, až , datum, . Nelze spravedlivě požadovat prohlídku a eliminaci veškerého případného rizika během několika hodin u takto rozlehlé oblasti, kde se nejedná o jednotky stromů. Kontroly ze strany žalovaného byly prováděny dostatečně často, pád předmětného stromu je zásahem vyšší moci, který žalovaný nemohl nijak ovlivnit. Pokud pak okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k závěru, že žalovaný nezanedbal svou prevenční povinnost, bylo by nadbytečné vypracování znaleckého posudku z oboru dendrologie.

6. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Bylo prokázáno, že žalovaný neporušil žádnou povinnost, nezanedbal náležitý dohled, učinil maximum toho, co mohl. Pád stromu nebylo možné předvídat. Žalobkyní předložené fotografie ze dne 16. 11. 2024 nemají žádnou souvislost s předmětnou událostí z února 2023.

7. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal na základě odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání neshledal důvodným.

8. Okresní soud provedl ve věci dokazování listinnými důkazy i výpověďmi svědků ke všem rozhodným skutečnostem. Dokazování tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí věci. Také právní závěry okresního soudu vedly k věcně správnému výroku rozhodnutí.

9. Pokud se žalobkyně v posuzované věci domáhala náhrady škody na vozidle způsobené pádem stromu z pozemku obhospodařovaného žalovaným, bylo nutné nejprve zjistit, zda strom spadl v důsledku samovolného působení (v režimu ustanovení § 2937 odst. 1 o. z.) nebo jeho pád způsobily vnější vlivy (např. při porušení zákonem stanovené prevenční povinnosti § 2900 a násl. o. z. či porušení jiné zákonné povinnosti § 2910 o. z.).

10. Podle § 2937 odst. 1 o. z. způsobí-li škodu věc sama od sebe, nahradí škodu ten, kdo nad věcí měl mít dohled; nelze-li takovou osobu jinak určit, platí, že jí je vlastník věci. Kdo prokáže, že náležitý dohled nezanedbal, zprostí se povinnosti k náhradě.

11. Ustanovení § 2937 odst. 1 o. z. obsahuje právní úpravu zakládající povinnost k náhradě újmy, pro kterou je rozhodující naplnění tzv. kvalifikované okolnosti, vycházející z více či méně samovolného působení věci, která je způsobilá vyvolat škodu. Jde o situaci, kdy věc působí sama od sebe, tj. z vnitřních důvodů, okolností či vlastností, které nejsou vyvolány způsobem jejího užívání. I když tu zákon nepožaduje bezprostřední vnější podnět a věc má způsobit újmu „sama o sobě“, je zřejmé, že každou vnitřní příčinu něco zvenčí aktivovalo. Tímto spouštěčem však nemůže být přímo působení člověka na věc, neboť toto ustanovení nechrání před jednáním člověka. Osobou povinnou k náhradě dle tohoto ustanovení je ten, kdo měl mít nad věcí dohled. Není rozhodující, zda jej skutečně vykonával, nýbrž zda byl povinen tak činit. Vlastník pozemku, stromu (resp. ten, kdo měl mít nad věcí dohled) se může povinnosti k náhradě ubránit, prokáže-li, že nezanedbal náležitý dohled, tj. že vykonával vlastnická práva řádně, avšak s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem nemohl pád stromu předvídat a ani mu zabránit. Požadavky na vlastníka se tak přesouvají ze sféry generální či speciální prevence do oblasti náležitého dohledu nad stavem jeho majetku. Spadne-li však strom vlivem povětrnostních podmínek, nepůjde o škodu způsobenou věcí samou od sebe a případná odpovědnost vlastníka se posoudí podle ustanovení o prevenci (§ 2900 o. z. až 2902 o. z.). Liberační důvod se odvozuje od kvality prováděného dohledu, neboť škůdce se může povinnosti k náhradě zprostit, prokáže-li, že nezanedbal náležitý dohled. Parametry dostatečnosti při dohledu nejsou nikterak stanoveny, východiskem proto musí být rozumné požadavky na řádné a zodpovědné nakládání s věcí pod dohledem, které vyplývají zejména z obecných zvyklostí a většinově uznávaných pravidel.

12. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu, jak jej správně zjistil okresní soud. Podstatné je, že předmětnou škodu na vozidle žalobkyně způsobil spadlý strom, který do té doby rostl na pozemku žalovaného jako součást lesního porostu. Nebylo zjištěno, že by strom byl v době svého pádu poškozen či nemocný, naopak se jevil jako zcela zdravý. Před škodnou událostí tedy zřejmě nic nenasvědčovalo tomu, že strom padne. Náhlý pád stromu se zde proto jeví jako samovolné působení této věci v režimu ustanovení § 2937 odst. 1 o. z. Byť i v tomto případě je pravděpodobné, že vnitřní příčinu pádu stromu něco zvenčí iniciovalo, přičemž se nabízí možnost působení poměrně silného větru, který v té době a v daném místě panoval, nebylo prokázáno, že strom vyvrátil právě a jen tento vítr. Nejednalo se o stav kalamity, v době nehody došlo v bezprostředním okolí k pádu jen tohoto jednoho stromu. Odvolací soud proto považuje za přiléhavé právní posouzení věci dle § 2937 odst. 1 o. z. Je pak podstatné, že vlastník padlého stromu, který měl nad ním vykonávat dohled, prokázal, že tento náležitý dohled nezanedbal. Náležitý dohled z povahy věci v daném případě spočívá v průběžné kontrole stavu lesa a jednotlivých stromů v něm. Bylo prokázáno, že příslušný pracovník žalovaného – revírník , právnická osoba, vykonával v místě růstu stromu dohled ve dnech , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , datum, , tedy poměrně pravidelně, a ne dlouho před škodní událostí, k níž došlo dne , datum, . To zjevně odpovídá četnosti a rychlosti pozorovatelných změn, které lze v lese při růstu stromů očekávat. Revírník, který je dle své odbornosti schopen rozpoznat problematický strom (zjevně poškozený či nemocný), pak předmětný strom při kontrolách problematickým neshledal, když ani po pádu strom nevykazoval žádné vady či choroby a nebyl bez dalšího zřejmý důvod jeho pádu. Z toho plyne závěr, že žalovaný prokázal, že náležitý dohled nezanedbal a zprostil se odpovědnosti za škodu na vozidle uplatněné žalobou.

13. Jestliže by nebylo rozumné a přiměřené požadovat po žalovaném, aby i u zjevně zdravých a nepoškozených stromů v rámci prevence prováděl další podrobná šetření jejich zdravotního stavu, jejich podloží, dále zjišťování působení jednotlivých a běžných přírodních vlivů na jejich růst, bylo bez významu další žalobkyní navržené dokazování podrobnější zprávou hydrometeorologického ústavu k množství srážek, posudkem z oboru dendrologie (navíc ke stromu, který již neexistuje), případně k okolnostem a důvodům kácení stromů v místě pádu ve zcela jiném období (téměř dva roky od škodní události).

14. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně správných výroků o náhradě nákladů řízení.

15. Odvolání žalobkyně nebylo důvodné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení má proto zcela úspěšný žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.).

16. Účelně vynaložené náklady žalovaného, který nebyl zastoupen advokátem, v odvolacím řízení tvoří paušální náhrada za 3 úkony (písemné vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání a účast na jednání odvolacího soudu) po 300 Kč dle § 1 odst. 3, písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, celkem 900 Kč. Na cestu k jednání odvolacího soudu a zpět osobním automobilem vynaložil pracovník žalovaného částku 528,29 Kč (dle přiloženého vyúčtování ze dne , datum, ). Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 1 428,29 Kč v přiměřené lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

17. Účelně vynaložené náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného v odvolacím řízení v celkové výši 26 799 Kč se skládají z odměny advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu) po 9 540 Kč (dle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). S tím souvisí dvě paušální náhrady hotových výdajů za každý úkon právní služby 450 Kč (dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu). Na cestu k jednání odvolacího soudu a zpět osobním automobilem vynaložil advokát vedlejšího účastníka částku 1 568 Kč (dle správného vyúčtování cestovného ze dne , datum, ) a s tím souvisí náhrada za promeškaný čas v rozsahu 4 půlhodin po 150 Kč (dle § 14 advokátního tarifu). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení i náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 4 651 Kč. Odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 26 799 Kč v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta vedlejšího účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).