12 Co 304/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 2 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 26. 3. 2025, č.j. 7 C 255/2022-156, ve znění usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 5. 2025, č.j. 7 C 255/2022-170

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 2 410 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 410 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a že se zamítá žaloba na zaplacení částky 90 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 90 000 Kč, Anonymizováno, od 1. 12. 2022 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 374 219,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , právnická osoba, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 8,5 % z částky 2 500 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši 357 271,60 Kč k rukám zástupce žalobkyně , právnická osoba, , advokáta (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě na zaplacení částky 2 500 000 Kč s konkretizovaným příslušenstvím, v níž žalobkyně tvrdila, že se účastníci za trvání družského soužití trvajícího od roku 1997, z něhož se v roce 2007 narodila dcera, domluvili na pořízení domu ke společnému bydlení a za tím účelem žalovaný v roce 1999 koupil dům čp. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obci , adresa, . V době pořízení zcela neobyvatelný dům byl v následujících letech až do roku 2016 vlastními silami účastníků postupně zcela zrekonstruován, a to především prací a finančními prostředky žalobkyně, neboť žalovaný pracoval jen občas, téměř nevydělával a jiné příjmy neměl. Žalobkyně popsala průběh rekonstrukce a náklady, které na ni byly v jednotlivých letech vynaloženy. V době ukončení soužití účastníků v roce 2019 již bylo známo, že dům bude vykoupen státem kvůli vybudování , Anonymizováno, a probíhala jednání o jeho prodeji mezi žalovaným a , Anonymizováno, . Žalovaný jí přislíbil, že na vypořádání investic do jeho majetku jí vyplatí 2,5 mil. Kč ihned po obdržení kupní ceny, neboť jinak by na vyplacení neměl finanční zdroje. Po zjištění, že dům byl prodán, vyzvala žalovaného ke splnění dohody, a to i předžalobní výzvou ze dne , datum, , žalovaný jí však odmítl cokoli vyplatit. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s poukazem na neexistenci majetkového společenství mezi účastníky. Popřel, že by v průběhu soužití nebyl zaměstnán, ve skutečnosti pracoval v zahraničí, domů jezdil na víkendy a žalobkyně měla po celou dobu k dispozici jeho finanční prostředky, neboť sám neměl bankovní účet. Tvrdil, že veškeré opravy i materiál na rekonstrukci hradil sám a vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.

3. Okresní soud vyšel z nesporných zjištění, že účastníci spolu žili jako nesezdaní partneři od roku 1998, zpočátku bydleli u rodičů žalobkyně a žalovaný po vzájemné dohodě za účelem pořízení společného bydlení nabyl do svého výlučného vlastnictví kupní smlouvou ze dne , datum, objekt , Anonymizováno, čp. , Anonymizováno, na stavební parcele č. , hodnota, , se stavební parcelou č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále také jen „nemovitost“) za 55 000 Kč. Při zakoupení byl dům označovaný také jako „, Anonymizováno, “ v neobyvatelném stavu a v době nastěhování účastníků v roce 2005 po nezbytných úpravách pouze částečně uživatelný. V předmětné nemovitosti, kterou považovali za svůj domov, účastníci společně žili, hospodařili a vychovávali dceru , Anonymizováno, narozenou v roce , Anonymizováno, . Po obsáhlém dokazování měl okresní soud za prokázané, že během let 1999 až 2016 oba účastníci do nemovitostí investovali své finanční prostředky i své pracovní úsilí za účelem zkvalitnění společného bydlení a postupně ji zcela zrekonstruovali. Slyšení svědci , jméno FO, , , jméno FO, i , jméno FO, , kteří účastníkům s rekonstrukcí obvykle bezplatně či za protislužbu vypomáhali, popisovali realizace prací a potvrdili, že materiál nakupovali a práce prováděli oba účastníci. Okresní soud se podrobně zabýval příjmy i celkovými majetkovými poměry účastníků a v tomto směru zjistil, že žalobkyně měla příjem z podnikatelské činnosti v zemědělství, , Anonymizováno, ve , adresa, , pečovala o domácnost a společné dítě. Žalovaný střídal různá zaměstnání, nějaký čas pracoval v , Anonymizováno, , občas byl i řadu měsíců bez oficiálních příjmů nebo v evidenci úřadu práce. Jeho příjmy zpravidla nepřekračující 20 000 Kč měsíčně byly poukazovány na účet žalobkyně, která s nimi hospodařila, platila veškeré náklady na bydlení i výživné na jeho děti z předchozích vztahů. Okresní soud měl po zhodnocení svědeckých výpovědí za prokázané, že k rozchodu účastníků a odstěhování žalobkyně k rodičům do , adresa, , kde v té době žila i dcera účastníků, došlo před Vánoci roku 2019, a nikoli na jaře, jak tvrdil žalovaný. Již nějakou dobu před rozchodem bylo účastníkům známo, že dojde k vykoupení nemovitosti státem kvůli plánovanému , Anonymizováno, . V souvislosti s ukončením soužití se účastníci ústně dohodli, že žalovaný po vykoupení nemovitostí státem vyplatí žalobkyni jednu třetinu dosažené kupní ceny jako kompenzaci investic. Uzavření této dohody měl okresní soud prokázáno zejména výpovědí dcery účastníků, která byla přítomna rozhovoru rodičů, při němž žalovaný mluvil o tom, že žalobkyně vložila do oprav hájovny své finanční prostředky, nechala zde věci a že jí vyplatí třetinu z toho, co dostane při vykoupení od státu. Bylo jí zřejmé, že rodiče jsou na tom domluveni a žalovaný se při setkání s ní po rozchodu rodičů takto vyjadřoval opakovaně. Svědci , jméno FO, a , jméno FO, vypověděli, že jim žalovaný při osobním setkání v létě 2022 sdělil, že až mu přijdou peníze za hájovnu, „dá holkám třetinu z toho, co dostane, aby si mohly dostavět podkroví v , adresa, “. Dohodu účastníků o výplatě třetiny kupní ceny nemovitostí podle okresního soudu potvrzuje i zvukový záznam z rozhovoru účastníků pořízený žalobkyní, z něhož je mimo jiné patrný nesouhlas žalovaného s výplatou částky 2,5 mil. Kč (z níž žalobkyně odvodila kupní cenu nemovitostí). Mezi účastníky bylo nesporné, že při odchodu ze společné domácnosti si žalobkyně odnesla pouze osobní věci své a dcery, že žalovaný v roce 2022 prodal nemovitosti státu za cenu 7 230 000 Kč a že až do prodeje mezi účastníky panovaly přátelské vztahy. Před podáním žaloby žalovaný navrhl žalobkyni, že jí zaplatí 500-800 tisíc korun, nezaplatil jí však ničeho.

4. Při právním posouzení věci okresní soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1374/2018, jehož závěry shledal aplikovatelnými i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dovodil, že dohoda účastníků žijících v družském vztahu o společném bydlení a využívání nemovitosti žalovaného k tomuto účelu, na základě které se žalobkyně podílela na stavebních úpravách a zhodnocení hájovny, představuje právní důvod pro vynaložení investic na majetek žalovaného. V okamžiku ukončení soužití odpadl právní důvod k plnění a žalovanému vzniklo podle § 2991 o. z. bezdůvodné obohacení na úkor žalobkyně, které je povinen jí vydat. Jde-li o výši bezdůvodného obohacení, vycházel okresní soud z dohody účastníků o tom, že žalovaný po vykoupení nemovitostí státem vyplatí žalobkyni jednu třetinu dosažené kupní ceny. Námitku promlčení vznesenou žalovaným neshledal důvodnou s ohledem na § 646 o. z., podle něhož promlčecí lhůta mezi osobami žijícími ve společné domácnosti nezačne ani neběží, dokud soužití trvá. Dovodil, že tříletá promlčecí lhůta začala běžet dnem následujícím po zrušení soužití, k němuž došlo před Vánoci roku 2019 a žaloba byla podána před jejím uplynutím dne , datum, . Okresní soud žalobě jako důvodné vyhověl co do částky 2 500 000 Kč, v rozsahu požadovaného úroku z prodlení 8,5 % z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 357 271,60 Kč vůči neúspěšnému žalovanému a jednotlivé položky přiznaných nákladů podrobně specifikoval. Dodatečně okresní soud vydal usnesení, jímž doplnil chybějící odůvodnění rozsudku týkající se zamítavého výroku II. Uvedl, že podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činila sazba zákonného úroku z prodlení ke dni 1. 12. 2022 11,75 % ročně, a pokud z dokazování nevyplynulo, že si žalobkyně s žalovaným sjednala smluvní úrok z prodlení v požadované výši 8,5 % ročně, nárok na jeho zaplacení jí nevznikl.

5. Proti tomuto rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci.

6. Žalobkyně v odvolání směřujícím proti zamítavému výroku II. požadovala jeho změnu tak, aby jí požadovaný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 500 000 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení byl přiznán. Namítla, že se nejedná o smluvní úrok z prodlení, což nikdy ani netvrdila, ale o zákonný úrok z prodlení, který se pouze rozhodla požadovat v rozsahu nižším, než by jí náležel, a ve zbývajícím rozsahu se jej vzdala. Má za to, že v takovém případě není důvod k jeho odepření.

7. Žalovaný odvoláním napadl rozsudek v meritorním vyhovujícím výroku I. a odvislém nákladovém výroku III. Vytkl okresnímu soudu neúplné zjištění skutkového stavu v důsledku neprovedení navržených důkazů i nesprávné právní posouzení věci. Namítl, že uzavření dohody o výplatě třetiny kupní ceny nemovitostí nebylo prokázáno, neboť žalobkyně připustila, že u ústní dohody účastníků nikdo další přítomen nebyl a nelze vycházet z nezákonné nahrávky pořízené žalobkyní, z níž kromě hádky o peníze žádný jeho závazek neplyne. Tvrzení o tom, že měl jen občasný pracovní poměr, prakticky ničeho nevydělával a že rekonstrukce byla hrazena jen z jejích příjmů, žalobkyně rovněž neprokázala. Zdůraznil, že z napadeného rozsudku není zřejmé, z jakého právního titulu mu soud uložil povinnost k zaplacení částky 2 500 000 Kč, zda z důvodu vložení finančních prostředků žalobkyně do jeho nemovitosti nebo na základě dohody účastníků, když ani jednu z těchto variant žalobkyně neprokázala. Svědci v řízení sice shodně vypověděli, že žalobkyni pomáhali s rekonstrukcí podkroví, ale jejich bezplatná pomoc spočívala zejména v konzultacích o způsobu provádění prací (obkladů, podlah), konkrétní částky vynaložené žalobkyní z nich dovodit nelze. Napadený rozsudek proto považuje za nepřezkoumatelný a zmatečný. Dle jeho názoru okresní soud zcela ignoroval neexistenci majetkového společenství mezi mužem a ženou v nesezdaném partnerském svazku, takže je otázkou, zda má žaloba vůbec racionální základ. Není-li žalobkyně schopna prokázat finanční prostředky vložené do jeho nemovitosti za účelem jejího zhodnocení, mohla svůj nárok na zhodnocení nemovitosti opřít o znalecký posudek o ceně nemovitostí před rekonstrukcí a po ní, tuto možnost však nevyužila. Namítl dále, že se okresní soud nesprávně vypořádal s jeho námitkou promlčení. Výpověď dcery účastníků o jejich rozchodu v prosinci 2019 nelze s ohledem na rodinný stav svědkyně považovat za rozhodující důkaz. Žalobkyní navržení svědci jako např. , jméno FO, čerpali informace o ukončení soužití účastníků, jakož i o dohodě, podle níž slíbil žalobkyni vyplacení jedné třetiny kupní nemovitosti, pouze od žalobkyně, nikdo u uzavření této dohody osobně nebyl. Naopak okresní soud nesprávně vyhodnotil výpověď , jméno FO, , který potvrdil, že žalobkyni na hájovně od jara 2019 neviděl. Jestliže žalobkyně odešla ze společné domácnosti na jaře 2019, jak vyplývá z výpovědi tohoto svědka, pak je zřejmé, že žaloba podaná v listopadu 2022 je opožděná. Dodal, že odůvodnění rozsudku ohledně výpovědí svědků se od skutečných výpovědí liší a je nutno přihlédnout i ke skutečnosti, že si žalobkyně za dobu soužití ve společné domácnosti od roku 1999 do roku 2019 veškeré své případné náklady vložené do nemovitosti tzv. „odbydlela“. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

8. Žalobkyně v písemném vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu ve výrocích I. a III. Odmítla argumentaci žalovaného zpochybňující svědecké výpovědi a poukázala na to, že svědci , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, i dcera , Anonymizováno, své informace o době ukončení soužití účastníků i o jejich dohodě o vypořádání v podobě výplaty třetiny kupní ceny nemovitostí čerpali z informací, které jim v rozhovoru sdělil sám žalovaný. Námitkou, že si investice „odbydlela“, žalovaný mimoděk potvrzuje jejich faktické vynaložení, byť se snaží vzbudit dojem, že za trvání družského vztahu a společného hospodaření by mu snad měla platit nájem coby protihodnotu k započtení.

9. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání obou účastníků napadený rozsudek okresního soudu (ve znění opravného usnesení) v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně ve vztahu k příslušenství je zcela důvodné. Odvolání žalovaného shledal částečně opodstatněným, byť z jiných, než jím namítaných důvodů.

10. Soud prvního stupně vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastníků (§ 120 odst. 4 o. s. ř.). Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž soud činil dílčí skutková zjištění, odkazuje odvolací soud pro stručnost na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku. Odvolací soud vychází ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která má za správná včetně z nich učiněných skutkových závěrů a ztotožňuje se i s hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně. Okresní soud nicméně pochybil, pokud v odůvodnění rozsudku nevzal za základ svých skutkových zjištění (opomněl hodnotit) svědeckou výpověď , jméno FO, , kterého vyslechl při ústním jednání dne , datum, . Odvolací soud toto pochybení napravil zopakováním výslechu svědka při odvolacím jednání (§ 213 odst. 2 o. s. ř.). Při právním posouzení věci dospěl k částečně odlišným závěrům.

11. Námitce žalovaného, že žalovaná neprokázala investice do jeho nemovitostí ani uzavření dohody o vypořádání, odvolací soud nepřisvědčil. Dokazováním před okresním soudem bylo spolehlivě zjištěno, že během mnohaletého družského soužití oba účastníci vlastními silami a prostředky postupně kompletně zrekonstruovali dům čp. , Anonymizováno, v , adresa, , zakoupený žalovaným v roce 1999 ke společnému bydlení v neobyvatelném stavu za 55 000 Kč. V tomto domě také účastníci minimálně od roku 2005 vedli rodinnou domácnost, později s nezletilou dcerou, a společně hospodařili. Tvrzení žalobkyně, podle kterého se průběžně podílela na nákupech materiálu a provádění různých rekonstrukčních prací, potvrdila řada slyšených svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, ). Byť se soud prvního stupně detailně zabýval zkoumáním příjmů a finančních poměrů účastníků během jejich soužití, podle názoru odvolacího soudu nelze s odstupem let exaktně zjistit a pro posouzení věci v zásadě není významné, z prostředků kterého z nich byl financován materiál na konkrétní rekonstrukční práce, případně, kdo z účastníků jaké práce prováděl. Tvrzení žalovaného, že vše realizoval a financoval výlučně sám, lze mít dokazováním za vyvrácené, a to mj. jeho účastnickou výpovědí, podle níž se žalobkyně na rekonstrukci podílela jak svou prací, tak finančně. Popsal také, kde všude žalobkyně pracovala, že podnikala v chovu koní, zajišťovala a hradila vše kolem domácnosti, pečovala o společné dítě. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný kromě běžných, a ne zcela pravidelných příjmů rozhodně nedisponoval finančními prostředky mimo rámec běžného rodinného hospodaření (získanými např. děděním, či darem), z nichž by bylo možno dovozovat jeho výhradní zásluhy na zhodnocení nemovitostí. Skutečnost, že nemovitost byla v průběhu soužití účastníků kompletně zrekonstruována, je přitom nesporná a nejlépe ji dokládá realizovaná prodejní cena v roce 2022 ve výši 7 230 000 Kč.

12. Jak správně vyložil soud prvního stupně s odkazem na přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu, dohodu účastníků o společném bydlení v domě čp. , Anonymizováno, v , adresa, , na základě níž se žalobkyně podílela na stavebních úpravách a celkovém zkvalitnění prostor pro společné bydlení, lze považovat za právní důvod vynaložení investic na majetek žalovaného. Teprve v okamžiku ukončení soužití tento právní důvod odpadl a žalovanému vzniklo v důsledku provedených investic bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.).

13. Podle odvolacího soudu však v posuzované věci není právním důvodem k plnění žalovaného bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., ale dohoda účastníků uzavřená v souvislosti s ukončením jejich vztahu, v níž se žalovaný zavázal vyplatit žalobkyni za to, že do jeho nemovitosti investovala své finanční prostředky a svou práci, jednu třetinu z dosažené kupní ceny po očekávaném vykoupení nemovitostí státem. Uzavření této dohody má odvolací soud shodně s okresním soudem prokázáno svědeckou výpovědí dcery účastníků, , jméno FO, , , jméno FO, . Všichni uvedení svědci, jejichž věrohodnost nebyla zpochybněna, získali informaci o dohodě přímo od žalovaného, který před nimi hovořil o tom, že žalobkyni po vykoupení hájovny dá třetinu kupní ceny. Že se takto před svědkem , jméno FO, vyjadřoval, popisuje žalovaný např. ve svém písemném závěrečném návrhu ze dne , datum, , což vyvrací jeho odvolací námitku, že svědci toliko reprodukovali sdělení žalobkyně. Poukazoval-li žalovaný v odvolání na blíže nespecifikované zkreslení svědeckých výpovědí, dle odvolacího soudu nic takového z obsahu spisu neplyne. Důkazní hodnotu výpovědi dcery účastníků bez dalšího nesnižuje její rodinná vazba k účastníkům, pokud sama uvedla, že má kladný vztah k oběma rodičům. Ve prospěch uzavření žalobkyní tvrzené dohody vyznívá i svědecká výpověď , jméno FO, vyslechnutého u odvolacího jednání. Vyplynulo z ní, že je společným známým obou účastníků, k žádnému z nich nemá bližší vztah, že během jejich soužití se pravidelně navštěvovali a po jejich rozchodu přestal kontakty vyhledávat, protože nechtěl být vtažen do případných sporů. V roce 2020 v době, kdy svědkovi byl znám jak rozchod účastníků, tak i plánované vykoupení nemovitostí za účelem zaplavení území, mu žalovaný při náhodném setkání na čerpací stanici odpověděl na otázku, zda se po vykoupení nemovitosti vypořádá se žalobkyní půl na půl, tak, že „třetina jí musí stačit“, což svědek vnímal jako neférové. Svědek hovořil spontánně, uvolněně, jednotlivé okolnosti si časově propojoval s vlastními zážitky z dané doby, na otázky soudu i účastníků odpovídal plynule a bez váhání. Popsal také, že v době soužití účastníků zastihl žalobkyni pokládat podlahy či schody v domě a při té příležitosti jí nabízel svou pomoc. Žalobkyni vždy považoval za „dříče“ na rozdíl od žalovaného, který se netajil tím, že býval nezaměstnaný. Pakliže žalovaný paušálně označil výpověď svědka za lživou a smyšlenou, odvolací soud ji naopak hodnotí jako bezprostřední, věrohodnou a přesvědčivou, bez patrného osobního zaujetí. Nebyl shledán žádný důvod domnívat se, že by svědek zamýšlel svou výpovědí žalovaného poškodit. Věrohodnost svědka posiluje skutečnost, že jeho výpověď koresponduje s ostatními důkazy, byť nepřímými, a tvoří s nimi ucelený řetězec umožňující soudu bez důvodných pochybností přijmout závěr, že ústní dohoda obsahující závazek žalovaného vyplatit žalobkyni po vykoupení nemovitosti jednu třetinu kupní ceny mezi účastníky uzavřena byla a že právě očekávaný prodej byl impulsem k jejímu uzavření. Ve prospěch dohodnutého vypořádání podle odvolacího soudu svědčí i to, že žalobkyně si z domu žalovaného odnesla pouze své osobní věci, a přesto vzájemné kontakty účastníků pokračovaly delší dobu v nekonfliktním duchu, jak popsala jejich dcera. Nadto i žalovaný při odvolacím jednání připustil, že „o tom mluvil“ (ve smyslu výplaty třetiny kupní ceny), byť zpětně z toho pro sebe závazek nedovozoval. Jako bezdůvodnou je nutno odmítnout odvolací námitku žalovaného o neprovedení navržených důkazů, vyplývá-li z obsahu protokolu o jednání před okresním soudem dne , datum, , že žalovaný po poučení o neúplné apelaci ve smyslu § 119a o. s. ř. žádné další skutečnosti netvrdil a důkazy nenavrhoval.

14. Po právní stránce má uzavřená dohoda mezi účastníky povahu dohody o narovnání podle § 1093 o. z. Narovnáním je třeba rozumět dohodu účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. Narovnáním mohou být upravena mezi účastníky jakákoliv sporná práva a povinnosti, jimiž mohou disponovat. Sporností práv a povinností ve smyslu § 1903 o. z. se nemíní soudní spory, nýbrž rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Stačí, že jedné ze stran se určité právo, které je součástí jejich vzájemného právního vztahu, jeví sporným bez ohledu na to, zda spor objektivně existuje. Spornost či pochybnost se vztahuje jak na skutkové, tak na právní otázky, příčinou může být i omyl; není přitom podstatné, zda se některá ze stran při vlastním hodnocení předpokladů narovnání mýlí. Podmínkou platnosti dohody o narovnání není podle judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000, sp. zn. IV. ÚS 13/2000) existence původního (narovnávaného) právního vztahu mezi účastníky této dohody. Účelem narovnání není zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají, ale předejít dalším nesrovnalostem nebo sporům tím, že původní závazek, v němž se sporné právo a povinnost vyskytly, se zruší a nahradí závazkem novým.

15. V posuzované věci účastníci upravili dohodou o narovnání sporné právo žalobkyně na vypořádání investic do majetku žalovaného po ukončení jejich vztahu. O tom, že by takové právo žalobkyni co do základu podle zákona svědčilo, nelze mít pochyb, nicméně ani v opačném případě by to nemělo za následek neplatnost dohody o narovnání. Na základě uzavřené dohody vznikla žalovanému (nově) povinnost zaplatit žalobkyni bez zbytečného odkladu po obdržení kupní ceny nemovitosti, o níž bylo účastníkům známo, že bude vykoupena státem, jednu třetinu z této kupní ceny. Dohoda je obsahově jednoduchá a její výklad nevzbuzuje pochybnosti. Na její platnost nemá vliv, že předmětem nebyla konkrétní finanční částka, ale způsob jejího určení, který je jednoznačný. S uzavřením dohody o narovnání souvisí i právní posouzení otázky promlčení, neboť tříletá promlčecí lhůta k uplatnění nároku u soudu podle § 629 odst. 1 o. z. začala žalobkyni běžet teprve okamžikem vyplacení kupní ceny žalovanému, nikoli od ukončení soužití v roce 2019, jehož přesné časové určení se jeví z tohoto pohledu nevýznamné. Vzhledem k nespornému zjištění, že žalovaný nemovitosti prodal , Anonymizováno, kupní smlouvou s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni , datum, za kupní cenu 7 230 000 Kč, náleží žalobkyni na základě dohody plnění ve výši 2 410 000 Kč odpovídající jedné třetině kupní ceny. Byla-li žaloba v dané věci podána 23. 11. 2022, stalo se tak zjevně včas a námitka promlčení vznesená žalovaným důvodná není. Konečně je nutno odmítnout i námitku žalovaného, že si žalobkyně investice tzv. odbydlela, neboť mezi účastníky neexistoval závazkový vztah, na jehož základě by jí vznikla povinnost platit žalovanému nájemné. Společné hospodaření, byť nesezdaných, partnerů v rodinném svazku zpravidla zahrnuje i hrazení běžných nákladů na bydlení a žalovaná se na uspokojování potřeb rodiny nepochybně podílela nejen svými příjmy, ale i péčí o domácnost a společné dítě. Jde o běžný rodinný model soužití, který ovšem nezakládá povinnost jednoho z partnerů investovat do majetku druhého. Jinak vyjádřeno, spolubydlením nevznikl žalobkyni žádný dluh, který by bylo možno započíst na investice. Pro úplnost odvolací soud dodává, že nárok žalobkyně založený dohodou o narovnání nijak nekoliduje s korektivem dobrých mravů, naopak lze dohodnutý způsob vypořádání účastníků považovat v poměrech dané věci za zcela spravedlivý.

16. Z uvedeného vyplývá, že žaloba je opodstatněná pouze ohledně částky 2 410 000 Kč, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) od 1. 12. 2022 do zaplacení, který okresní soud nesprávně zamítl a jehož přiznání nebrání skutečnost, že je požadován v nižší sazbě, než jak ji stanoví prováděcí nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Odvolací soud proto napadený rozsudek v meritorních výrocích změnil podle § 220 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. v tom smyslu, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 410 000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (ohledně částky 90 000 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení) žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Protože rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé odvolací soud změnil, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Právo na jejich poměrnou náhradu v rozsahu 92 % náleží podle § 142 odst. 2 o. s. ř. převážně úspěšné žalobkyni, jejíž účelně vynaložené náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 125 000 Kč, odměny za právní zastoupení advokátem za dvanáct úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzvy, podání žaloby, písemné vyjádření na výzvu soudu , datum, , účast u jednání před okresním soudem ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , podání odvolání a účast u odvolacího jednání) po 18 300 Kč (z tarifní hodnoty 2 500 000 Kč) podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dvanácti paušálních náhrad hotových výdajů k uvedeným úkonům ve výši celkem 4 200 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu účinného v době provedení úkonu právní služby, cestovného advokáta k 6 jednáním před okresním soudem osobním automobilem z , adresa, a zpět v celkové výši 3 560 Kč, cestovného advokáta k odvolacímu jednání z , adresa, a zpět ve výši 1 800 Kč. Součástí nákladů řízení je dále náhrada za promeškaný čas cestou ke všem ústním jednáním a zpět v rozsahu 30 půlhodin ve výši celkem 3 700 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného v době cesty a náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (z částky 232 860 Kč) ve výši 48 900,60 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Celkem náklady řízení účelně žalobkyní vynaložené před soudy obou stupňů činí 406 760,60 Kč, odvolací soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 92 % z této částky ve výši 374 219,80 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 o. s. ř.).