12 Co 322/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců Mgr. Tomáše Hodného a JUDr. Lenky Novotné ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 130 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2024, č. j. 36 C 399/2023-33,

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 68 110,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, , adresa 1. Napadeným rozsudkem okresní soud ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení částky 130 000 Kč s příslušenstvím a ve výroku II. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky na základě dohody uzavřené mezi účastníky dne 21. 4. 2023, v níž se účastníci dohodli na ukončení dříve uzavřené smlouvy o realitním zprostředkování a v níž se žalovaná zavázala k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 230 000 Kč představující provizi žalobkyně, a to do pěti dnů od podpisu dohody. Tento svůj dluh žalovaná v dohodě uznala, před podáním žaloby však uhradila pouze částku 100 000 Kč, zbývající částku žalobkyni ani přes opakované výzvy nezaplatila. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu okresního soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Okresní soud po provedeném dokazování, v němž zcela vyčerpal důkazní návrhy žalobkyně, dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 19. 2. 2023 uzavřena platná smlouva o realitním zprostředkování, jejímž předmětem byl realitní prodej konkretizovaných nemovitostí žalované, a to při sjednané provizi 250 000 Kč, následně byl mezi účastníky dne 13. 3. 2023 uzavřen dodatek této smlouvy, jímž byla snížena nabídková cena nemovitostí a také výše provize, a to na částku 230 000 Kč. Z dohody o ukončení smlouvy a o finančním vypořádání ze dne 21. 4. 2023 okresní soud zjistil, že na jejím základě došlo k předčasnému ukončení shora uvedené zprostředkovatelské smlouvy, že tím byly vzájemné vztahy účastníků smlouvy vyjasněny a že žalovaná touto dohodou převzala závazek k zaplacení částky 230 000 Kč žalobkyni, přičemž tato částka představovala provizi žalobkyně. Okresní soud uvedené skutkové závěry právně posoudil podle zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování a o změně souvisejících zákonů, v platném znění, zejména podle § 2, § 9 odst. 1 a 2, § 14 a § 19 tohoto zákona a nárok žalobkyně neshledal důvodným. Dovodil, že dohodou ze dne 21. 4. 2023 došlo k tzv. kumulativní novaci práv a povinností účastníků založených smlouvou o realitním zprostředkování, avšak byl-li součástí této dohody závazek žalované zaplatit žalobkyni provizi podle realitní smlouvy, jedná se o ujednání neplatné. Vyšel totiž z toho, že i na dohodu ze dne 21. 4. 2023 se vztahují ustanovení zákona o realitním zprostředkování, která mají povahu kogentních ustanovení, od nichž se účastníci smlouvy nemohou odchýlit. Pokud žalobkyně netvrdila, že by vyvinula činnost směřující k prodeji nemovitostí žalované, žádná provize jí podle § 19 tohoto zákona nenáleží a uplatněný nárok proto nemůže být po právu. V ujednání o povinnosti zaplatit provizi spatřuje okresní soud snahu žalobkyně obejít zákonný zákaz výplaty provize před uzavřením realizační smlouvy, případně i zákaz sjednání smluvní pokuty. Okresní soud nepřisvědčil právnímu výkladu žalobkyně, která se dovolávala uznání dluhu žalovanou, pokud na uvedený dluh dobrovolně zaplatila částku 100 000 Kč, když uzavřel, že toto plnění bylo realizováno na neexistující dluh a z tohoto důvodu nemohlo založit konkludentní uznání celého dluhu. Na základě tohoto posouzení okresní soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem ke skutečnosti, že žalované v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl, že na jejich náhradu nemá právo žádný z účastníků.

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla v něm, že se zamítavým rozhodnutím okresního soudu nesouhlasí, má za to, že okresní soud věc nesprávně právně posoudil. Poukázala zejména na skutečnost, že žalovaná zůstala v řízení zcela nečinná, nijak nerozporovala tvrzení žalobkyně a uznala-li již v dohodě ze dne 21. 4. 2023 svůj dluh vůči žalobkyni co do základu i výše (, Anonymizováno, , přenesla se na ní podle § 2053 občanského zákoníku důkazní povinnost k prokázání tvrzení o neexistenci dluhu v době uznání, k čemuž však v řízení nedošlo. Okresní soud podle názoru žalobkyně postupoval v řízení nesprávně, pokud po žalobkyni požadoval, aby tvrdila a prokazovala naplnění předpokladů pro vznik jejího nároku na provizi, přestože vzhledem k uznání dluhu to měla být žalovaná, kdo měl prokazovat opak. Tímto postupem se okresní soud odchýlil od konstantní rozhodovací praxe dovolacího soudu, který se k uvedené otázce vyjádřil v řadě svých rozhodnutí (např. ve věci sp. zn. 33 Cdo 2206/2010, sp. zn. 23 Cdo 405/2013). Uznání dluhu žalovanou lze podle názoru žalobkyně dovodit i z dílčího plnění žalované v rozsahu částky 100 000 Kč bezprostředně po uzavření dohody ze dne 21. 4. 2023, když žalovaná uvedené plnění nespojila s výslovným vyjádřením, v němž by výši dluhu jakkoli činila spornou. Takový výklad odpovídá konstantní judikatuře dovolacího soudu, na níž v odvolání rovněž odkázala (např. ve věci sp. zn. 32 Odo 1323/2004 a sp. zn. 32 Cdo 2981/2014). Žalobkyně zcela odmítla úvahu okresního soudu, že by se sjednáním závazku žalované k zaplacení částky 230 000 Kč snažila jednat nepoctivě a obejít kogentní zákonná ustanovení, tím méně ustanovení o zákazu sjednání smluvní pokuty, pokud ani původní smlouva o realitním zprostředkování žádná ujednání o smluvní pokutě neobsahovala. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvého stupně změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobkyni přizná plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila, a i v průběhu odvolacího řízení zůstala zcela nečinná.

4. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že je odvolání důvodné.

5. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že žalobkyně svůj nárok na zaplacení částky 130 000 Kč s konkretizovaným úrokem z prodlení odůvodnila obsahem písemné dohody uzavřené mezi ní a žalovanou dne 21. 4. 2023, přičemž obsahem této dohody mělo být i uznání dluhu žalovanou co do důvodu i výše. Uvedené tvrzení je pro posouzení věci stěžejní, neboť došlo-li ve vztazích mezi účastníky k platnému uznání dluhu podle § 2053 občanského zákoníku, nastává tím zákonná vyvratitelná domněnka existence dluhu v době uznání a na dlužníka tím přechází důkazní břemeno ve sporu o zaplacení tohoto uznaného dluhu. Uvedený výklad je přitom odrazem ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ČR, jak na ni ve svém odvolání žalobkyně přiléhavě odkazuje (zejména rozsudek ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 405/2013). Okresní soud při svém rozhodování vyšel ze závěru, že k uznání dluhu žalovanou v posuzované věci nedošlo, což je však závěr, s nímž se odvolací soud neztotožňuje. Odvolací soud při odvolacím jednání zopakoval důkaz obsahem dohody o ukončení smlouvy a finančním vypořádání ze dne 21. 4. 2023 a zjistil, že obsahem dohody jsou jednak ujednání o ukončení smlouvy o realitním zprostředkování ze dne 19. 2. 2023, ale též pod , Anonymizováno, sjednaný závazek žalované zaplatit žalobkyni částku 230 000 Kč odpovídající výši provize (dále jen „Dluh“), a to do pěti pracovních dnů od podpisu dohody na uvedený bankovní účet žalobkyně. Pod následujícím bodem , hodnota, dohody je uvedeno, že „klient uznává Dluh co do důvodu a výše“. Podpis žalované , Jméno žalované, na této dohodě je úředně ověřen. Podle názoru odvolacího soudu splňuje toto uznání dluhu veškeré obsahové náležitosti vyžadované ustanovením § 2053 občanského zákoníku, neboť dluh byl ve smlouvě jednoznačně označen co do důvodu i přesné výše, v tomto rozsahu žalovaná převzala závazek k jeho zaplacení a její písemné uznání se vztahuje jak k právnímu důvodu vzniku dluhu, tak i k jeho výši. Za tohoto stavu již bylo na žalované, aby v řízení tvrdila a prokazovala, že dluh v době uznání neexistoval, případně že dosahoval jiné výše. Žalovaná však zůstala v řízení zcela nečinná, proto měl okresní soud při svém rozhodování vycházet z tohoto uznání a na jeho základě ve věci rozhodnout ve prospěch nároku žalobkyně. V té souvislosti nelze pominout ani dílčí plnění realizované žalovanou po uzavření dohody ze dne 21. 4. 2023 (platba ve výši 100 000 Kč), přičemž i na základě tohoto plnění došlo v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu, nebylo-li v řízení tvrzeno ani prokázáno, že by toto plnění proběhlo s jakoukoli výhradou žalované směřující proti výši dluhu. Závěr okresního soudu, že plnění části neexistujícího dluhu nezpůsobuje uznání zbytku dluhu je v rozporu se shora uvedeným ustanovením § 2054, které konkludentní uznání dluhu výslovně vylučuje pouze v případě, je-li pohledávka věřitele již promlčena (§ 2054 odst. 3). O takový případ se však v posuzované věci nejedná, ostatně žalovaná se námitkou promlčení rovněž nebránila.

6. Lze proto uzavřít, že žalobkyně v řízení prokázala řádné uznání dluhu žalovanou, aniž by žalovaná existenci dluhu v době uznání či jeho výši jakkoli zpochybnila. Nelze proto než přijmout závěr, že je žaloba důvodná, ocitla-li se žalovaná v době rozhodování soudu v prodlení se zaplacením svého dluhu vůči žalobkyni v rozsahu částky 130 000 Kč, přičemž v prodlení se ocitla ode dne 27. 4. 2023, tedy ode dne následujícího po marném uplynutí pětidenní pariční lhůty sjednané v dohodě účastníků ze dne 21. 4. 2023. Žalobkyně však zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku požadovala v žalobě až od 1. 7. 2023, proto jí přísluší až od tohoto data. Okresní soudu proto nerozhodl napadeným rozsudkem věcně správně, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl.

7. Odvolací soud na základě shora uvedeného posouzení přistoupil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. ke změně napadeného rozsudku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 130 000 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

8. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud o náhradě nákladů řízení mezi účastníky v řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) Vyšel z plného procesního úspěchu žalobkyně, jíž v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající ze zaplacených soudních poplatků a odměny a náhrad právního zástupce žalobkyně z řad advokátů podle advokátního tarifu. Odvolací soud přitom neshledal ve věci žádné důvody pro, byť i jen částečné, odepření práva na náhradu nákladů řízení procesně úspěšné žalobkyni ve smyslu ustanovení § 150 o. s. ř.

9. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně zahrnuje zaplacené soudní poplatky v celkové výši 11 700 Kč, odměnu advokáta za šest úkonů právní služby po 6 300 Kč (převzetí věci, kvalifikovaná předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání okresního soudu dne 4. 3. 2024, podání odvolání proti rozsudku a účast na jednání odvolacího soudu dne 27. 11. 2024) podle § 7 bod 5 advokátního tarifu ve znění účinném před 31. 12. 2024, náhradu šesti režijních paušálů po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu), náhradu cestovného na cestě ke dvěma jednáním soudu v Ústí nad Labem v celkové výši 5 020 Kč(při ujeté vzdálenosti na cestě z , Anonymizováno, do Ústí nad Labem a zpět 326 km, průměrné spotřebě použitého motorového vozidla 5,5 litru benzinu Natural 95 na 100 km a paušální náhradě za každý ujetý kilometr a ceně pohonných hmot podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.), náhradu za promeškaný čas na cestě k jednáním soudu podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu v rozsahu dvakrát 10 půlhodin po 100 Kč a náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty ze shora uvedených odměn a náhrad ve výši 9 790,20 Kč, celkem 68 110,20 Kč. Tato náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o. s. ř.).