12 Co 334/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 14 696 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 5. 6. 2025, č. j. 23 C 124/2025-34

I. Rozsudek okresního soudu se v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i ve výroku III. o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 889 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 2 807 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 305,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 2 288 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 696 Kč (z toho jistiny ve výši 11 889 Kč a smluvních poplatků ve výši 2 807 Kč) s příslušenstvím. Své nároky odvíjela od smlouvy o úvěru uzavřené účastníky dne 15. 12. 2023. Okresní soud měl za prokázané, že účastníci skutečně uzavřeli tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně 11 889 Kč. Žalovaný úvěr nezačal splácet a na jistině úvěru zůstal dlužen 11 889 Kč. Okresní soud shledal tuto smlouvu absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem (z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele). Vycházel tedy z toho, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o poskytnutou jistinu ve výši 11 889 Kč, z níž dosud žalobkyni neuhradil (nevrátil) ničeho, a dle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. je proto povinen žalobkyni plnění z neplatné smlouvy vydat. Pokud pak občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ke splacení celého úvěru ze dne 17. 12. 2024, danou k poštovní přepravě dne 19. 12. 2024. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne 17. 12. 2024 byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do sedmi dnů, tedy do 3. 1. 2025, tj. od 4. 1. 2025 je žalovaný v prodlení. Okresní soud proto žalobkyni přiznal podle § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení z částky, o kterou se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. zákonný úrok z prodlení z částky 11 889 Kč ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 4. 1. 2025 do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější. Její úspěch stanovil v rozsahu 73 % oproti úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %, tedy 46 % ve prospěch žalobkyně. Při určování míry úspěchu a neúspěchu zohlednil judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2012), podle něhož se úspěch ve věci poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Vycházel proto z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (5. 6. 2025), tedy z částky 17 115,76 Kč sestávající ze základní částky 14 696 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1 305,13 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 5. 6. 2025, tj. 1 114,63 Kč. Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce 12 487,03 Kč sestávající z částky 11 889 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od 4. 1. 2025 do 5. 6. 2025 ve výši 598,03 Kč. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v celkové výši 4 974,50 Kč pak tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náklady na zastoupení advokátem - odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném do dne 31. 12. 2024, (dále jen „a. t. do 31. 12. 2024”), z tarifní hodnoty ve výši 14 696 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. do 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne 17. 12. 2024, z částky 400 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 16. 1. 2025 a z částky 1 700 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 5. 6. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. do 31. 12. 2024 a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 450 Kč ve výši 724,50 Kč. Z částky 4 974,50 Kč pak 46 % činí 2 288 Kč.

3. Proti tomuto rozsudku, pouze proti části výroku II., jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i proti výroku III. o nákladech řízení, podala žalobkyně odvolání. Namítala, že částku 307 Kč požadovala z titulu neuhrazeného pojistného „z uzavřené pojišťovací smlouvy“ na schopnost splácet úvěr. Tuto částku zahrnula v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu do celkové položky 2 807 Kč smluvních poplatků. Upozornila na to, že týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatná jen tato část. Žalobkyně dále namítala, že okresní soud rozhodl nesprávně také o přiznání zákonného úroku z prodlení, když vycházel z toho, že první výzvou ke splacení celého úvěru byla předžalobní výzva ze dne 17. 12. 2024. V této výzvě žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu 16 001,13 Kč ve lhůtě 7 dnů, byl tedy v prodlení s úhradou dluhu od 4. 1. 2025. Okresní soud ale opomněl zohlednit „odstupující dopis ze dne 6. 6. 2024“, který žalobkyně odeslala žalovanému dne 10. 6. 2024. Tento dopis obsahuje kvalifikovanou výzvu v souladu s ustanovením § 142a o. s. ř., ve které žalobkyně rovněž vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 16 001,13 Kč. V souladu se smluvním ujednáním účastníků došlo k fikci doručení odstupujícího dopisu dne 20. 6. 2024. Žalovaný je proto v prodlení ke dni 21. 6. 2024. Jestliže by pak žalobkyně přistoupila na názor soudu o absolutní neplatnosti smlouvy, byl by žalovaný v prodlení ještě dříve. Ačkoliv má žalobkyně právo požadovat zákonný úrok z prodlení již od 21. 6. 2024, požaduje zákonný úrok z prodlení od 17. 1. 2024 jen v úrokové sazbě 14,75 %. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu změnil a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni ještě 307 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k odvolání žalobkyně nevyjádřil.

5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek pouze v části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, jakož i ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Ve zbývajícím rozsahu zamítavého výroku II., jakož i ve vyhovujícím výroku I., které nebyly napadeny odvoláním, nebyl rozsudek okresního soudu přezkoumáván a v tomto rozsahu již nabyl právní moci.

6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. V daném případě okresní soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky dne 15. 12. 2023 je z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu s tímto ustanovením také uložil žalovanému (spotřebiteli) povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 11 889 Kč (výrokem I., který již nabyl právní moci). Z tohoto ustanovení rovněž neplyne, že by v nastalé situaci měl žalovaný žalobkyni vracet či hradit jakékoliv další plnění, tedy ani částku 307 Kč, která je žalobkyní požadována jako dlužné pojistné z pojištění schopnosti úvěr splácet. Podle názoru odvolacího soudu, nebyl-li úvěr sjednán platně, nemohl být tento úvěrový vztah ani platně pojištěn s povinností platit jakékoliv pojistné.

9. Z citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru dále vyplývá, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 nebo jeho rozsudek ze dne 20. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 101/2023, publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

10. Odvolací soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně v odvolání, která odvíjí splatnost dluhu od výzvy k plnění, když neshledal důvody k tomu, aby se odchýlil od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v označených rozhodnutích. Břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatné smlouvy poskytnuté plnění ve výši 11 889 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), výrok I. však nesprávně obsahuje také povinnost k zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 4. 1. 2025 do zaplacení. Ani v tomto rozsahu ale výrok I. rozsudku nebyl napaden odvoláním a je pravomocný.

11. Jelikož prodlení žalovaného se zaplacením částky 11 889 Kč mohlo nastat až uplynutím lhůty 3 dnů od právní moci rozsudku, okresní soud dost dobře nemohl vyhovět požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení. V odvolacím řízení však již nastala jiná situace, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen uložením dne 14. 7. 2025 a ve výroku I. nenapadeném odvoláním, jakož i v části výroku II. nedotčené odvoláním, nabyl právní moci dne 30. 7. 2025. Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do 2. 8. 2025. Dnem následujícím se tak žalovaný dostal s placením částky 11 889 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění) od 3. 8. 2025 do zaplacení. Pokud byl žalobkyni ve výroku I. přiznán úrok z prodlení, byť nesprávně, ale pravomocně, vyšší, nelze jí již na základě odvolání žalobkyně přiznat na úrocích více.

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II., pokud jím byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 307 Kč, ročního úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 11 889 Kč od 17. 10. 2024 do 3. 1. 2025 a ročního úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 11 889 Kč od 4. 1. 2025 do zaplacení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako správný. Dle téhož ustanovení potvrdil také správný výrok III. o náhradě nákladů (prvostupňového) řízení, na jehož odůvodnění okresním soudem v podrobnostech odkazuje.

13. Odvolání žalobkyně nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení by proto měl zcela úspěšný žalovaný (§ 142 odst. 1 o. s. ř., 224 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady nevznikly, neboť nečinil žádné procesní úkony. Této procesní situaci odpovídá výrok, že právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá žádný z účastníků.