23 C 124/2025
č. j. 23 C 124/2025-34
ČÁSTEČNĚ ZMĚNĚNO KS Ústí 12 Co 334/2025-65- OS Litoměřice 23 C 124/2025-34
- KS Ústí 12 Co 334/2025-65
Citované zákony (9)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 9
- zákoník práce, 262/2006 Sb. — § 87
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 2395
- o spotřebitelském úvěru, 257/2016 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Coufalovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o: 14 696 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným smluvním úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky , částka, (tj. jistina ve výši , částka, , smluvní poplatky ve výši , částka, ) s příslušenstvím představující nesplacený úvěr poskytnutý žalovanému na základě smlouvy o úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne , datum, (dále jen „smlouva“). Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr/úvěrový limit ve výši , částka, a žalovaný se jej zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný přes výzvu dluh neuhradil, žalobkyně proto odstoupila od smlouvy. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných informací, příjem žalovaného činil , částka, ke dni uzavření smlouvy. Žalobkyně vyhodnotila informace poskytnuté jí žalovaným, následně je konfrontovala s výstupy z registrů, databází; odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu ohledně posuzování úvěruschopnosti.
2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Žalobkyně svůj nárok konstruuje jako právo na vrácení poskytnutého úvěru. Tvrdí tedy, že došlo k uzavření smlouvy a poskytnutí finančních prostředků žalovanému.
4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , sazebníku a všeobecných pojistných podmínek č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši , částka, , přičemž úvěr měl dvě části, a to účelovou, na niž byla určena částka čerpání úvěru , částka, jako kupní cena reproduktoru s měsíční splátkou , částka, , RPSN ve výši 34,50 %, roční úrokovou sazbou ve výši 34,48 %, a neúčelovou. Žalovaný nemá vyživovací povinnost.
5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně eviduje o žalovaném následující informace: negativní výsledek při lustraci žalovaného v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí; mzda či plat ve výši , částka, měsíčně, nájemné , částka, měsíčně, splátky úvěrů , částka, měsíčně.
6. Z dokumentu označeného „odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění“ ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně odstoupila od smlouvy.
7. Z výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu do sedmi dní.
8. Z potvrzení podání ze dne , datum, soud zjistil, že téhož dne byla žalovanému zaslána písemnost.
9. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, . Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách. Žalovaný řádně ani včas neplatil splátky, zbývá uhradit jistinu , částka, , a žalobkyně úvěr zesplatnila a uplatnila za žalovaným poplatky, úroky, které vyjmenovává ve svém tvrzení.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
20. Soud se z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, , a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci , Anonymizováno, , právnická osoba, proti , jméno FO, a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.
21. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. 1 by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. , Anonymizováno, ), jakož i odvolacího soudu (např. č. j. , spisová značka, ) směřují obecné soudy k aplikaci § 580 odst. l a § 588 o. z. (absolutní neplatnost právního jednání).
22. Žalobkyně sice uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, přičemž příjem žalovaného činil dle žalobkyně , částka, měsíčně, využila registry SOLUS, CEE, žalobkyně též uvedla, že nájemné činí , částka, měsíčně a splátky úvěrů , částka, měsíčně. Žalobkyně však ani přes opakovanou výzvu soudu (tj. usnesení ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, a při jednání dne , datum, ) nesdělila, na základě jakých konkrétních dokumentů zjistila příjem žalovaného, jak konkrétně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, např. výši nájemného a splátek jiných úvěrů, ani takové dokumenty neoznačila k důkazům. Měsíční nájemné žalovaného ve výši , částka, je tak ryze hypotetickým a nadto velice nízkým až nerealistickým údajem. Žalobkyně nadto neověřila žádné skutečné příjmy ani skutečné výdaje žalovaného, tj. ani jeho ostatní pravidelné životní náklady (stravování, léky, hygienické potřeby atd.). Dle zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného již žalovaný splácí jiné úvěry částkou , částka, měsíčně, přičemž však není zřejmé, jaká je celková částka poskytnutého úvěru či zápůjčky, jaká částka a dokdy zbývá k doplacení. Žalobkyně si měla především vyžádat dokumenty (např. aktuální výpisy z účtu; daňové přiznání, SIPO; smlouvy o dříve poskytnutém úvěru či zápůjčce) prokazující skutečné příjmy a výdaje a přistoupit k poskytnutí úvěru až v případě tohoto doložení skutečných příjmů a výdajů. Žalobkyně vycházela pouze z odhadovaných příjmů a výdajů, aniž by si jejich skutečnou výši prověřovala. Prohlášení klienta o příjmech a výdajích přitom musí žalobce prověřovat, nestačí se na něj spolehnout, jak plyne z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, . V řízení nebylo žalobkyní prokázáno, že by žalovaný žalobkyni doložil skutečnou výši svých příjmů či výdajů. Soud proto z uvedených důvodů neshledal postup žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného jako dostačující.
23. Po právní stránce proto soud věc posoudil tak, že mezi žalobkyní a žalovaným uzavřená smlouva je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 o. z. pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, . Z uvedeného důvodu soud žalobu ohledně všech smluvních nároků žalobkyně včetně smluvních pokut i úroků zamítl.
24. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku , částka, , žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil právě ve výši , částka, , neboť žalobkyni ničeho neuhradil, a proto v souladu s § 2991 odst. 1, 2 o. z. má soud za to, že plnění žalobkyně z neplatné smlouvy je bezdůvodným obohacením žalovaného a žalovaný je povinen toto obohacení žalobkyni vydat.
25. Občanský zákoník neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, proto je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , danou k poštovní přepravě dne , datum, . Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.). Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle § 573 o. z. se tak má za to, že výzva byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání. Dle výzvy ze dne , datum, byl žalovaný povinen uhradit dlužnou částku do sedmi dnů, tedy do , datum, , tj. od , datum, je tak žalovaný v prodlení. Žalobkyni proto také podle § 1970 o. z. náleží úrok z prodlení z částky, v níž se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, tj. zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení; ve zbývající části požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 27 %). Při určování míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud odkazuje na v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) dlouhodobě ustálený názor, že úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství, tj. úroku i úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky, úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V tomto směru nutno vyjít z celkové částky požadované žalobkyní, včetně příslušenství, ke dni rozhodnutí soudu (tj. , datum, ), tj. částky , částka, , sestávající z požadované částky , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , tj. , částka, . Úspěch žalobkyně ve věci spočívá v částce , částka, (tj. 27 %), sestávající z částky , částka, a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Obdobně judikoval i Krajský soud v , adresa, ve svém rozsudku ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, .
27. Náklady řízení žalobkyně ve výši , částka, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění platném a účinném do dne , datum, , (dále jen „a. t. do , datum, ”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. do , datum, , z částky , částka, za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. do , datum, a paušální náhrady výdajů ve výši , částka, dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. od , datum, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Z částky , částka, pak 46 % činí , částka, .
28. Pokud jde o odměnu za podání žalobkyně ze dne , datum, , kterým žalobkyně doplnila žalobu, soud odměnu za takovou právní službu nemohl žalobkyni přiznat. Je totiž povinností žalobkyně, profesionála v oboru finančních služeb, tvrdit a navrhnout soudu důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného přímo v žalobě. Tato tvrzení a důkazní návrhy tedy měla obsahovat již žaloba, žalobkyně je však soudu postupně předkládala až k výslovné výzvě soudu.
29. Předžalobní výzvu ze dne , datum, soud vyhodnotil jako jednoduchou výzvu k plnění, neboť ji sice lze považovat za základní skutkový rozbor věci, avšak nikoli za rozbor právní, neobsahuje žádná zákonná ustanovení dopadající na vztah mezi účastníky.
30. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku , částka, . Porovnáním obsahu jiných návrhů žalobkyně s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru či zápůjčce, a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výši dlužných částek apod. (srov. řízení vedená Okresním soudem v Litoměřicích např. pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) a. t., tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru.
31. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
32. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.