12 Co 35/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený rodné přijmení Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená rodné přijmení Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2. Jméno advokáta C , narozená rodné přijmení Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C zastoupená advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o žalobě z rušené držby, o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 12. 2024, č. j. 12 C 286/2024-37 I. Usnesení okresního soudu sea) ve výrocích I. a II. mění tak, že žalované jsou povinny do tří dnů od právní moci tohoto usnesení odstranit dřevěné kolíky, k nim připevněnou kari síť a ceduli s nápisem „soukromý pozemek“, výstražné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“ ohrazující schodiště vedoucí k východní straně budovy čp. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jakož i ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ umístěnou na zábradlí tohoto schodiště a přehrazení chodníku ke schodišti dřevěnými tyčemi. Žalované jsou povinny zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě východní části pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník, schodiště a odvodňovací tunel vedoucí podél budovy čp. , Anonymizováno, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, ;b) ve výroku III. potvrzuje.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

1. Napadeným usnesením okresní soud zamítl žalobu ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 odstranit dřevěné kolíky a k nim připevněnou kari síť, na níž umístily ceduli s nápisem „soukromý pozemek“, dále výstražné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“ ohrazující schodiště vedoucí k východní straně budovy č. p. , Anonymizováno, (, adresa, ), která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , na východní část pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jakož i ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ umístěnou na zábradlí tohoto schodiště a přehrazení chodníku ke schodišti dřevěnými tyčemi (výrok I.), zamítl žalobu ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě východní části pozemku parc. č. , hodnota, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník a schodiště vedoucí podél budovy č. p. , Anonymizováno, (, adresa, ), která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , jakož i podél této budovy vedoucí odvodňovací tunel (výrok II.), zamítl žalobu ze dne 6. 12. 2024 o uložení povinnosti žalované č. 1 i žalované č. 2 zdržet se jakéhokoliv rušení žalobce v držbě pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, (výrok III.). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované č. 1 náhradu nákladů řízení ve výši 3 630 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce (výrok IV.) a dále mu uložil povinnost zaplatit žalované č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 3 630 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejího zástupce (výrok V.).

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal ochrany rušené držby odůvodněné tvrzením, že jako vlastník pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , jehož součástí stavba rodinného domu čp. , Anonymizováno, , řadu let pokojně a nerušeně využíval část sousedního pozemku parc. č. , hodnota, (zahrada) o výměře cca 25 m2 zahrnující chodník, schodiště a jeho právními předchůdci zbudovaný „odvodňovací tunel“ vedoucí podél budovy č. p. , Anonymizováno, , sloužící k její ochraně před vodou stékající z pozemku žalovaných. Stav užívání této části pozemku byl založen již za právních předchůdců účastníků a trvá od roku 1982, proto se domnívá, že předmětnou část pozemku (nazývanou jako „Díl“) vydržel minimálně za podmínek ust. § 1095 občanského zákoníku. Tvrdil, že žalované dne 1. 12. 2024 narušily pokojnou držbu této části pozemku parc. č. , hodnota, umístěním překážek v podobě dvou dřevěných kolíků s pruhovanou páskou s nápisem „zákaz vstupu“, mezi něž připevnily ceduli s nápisem „prostor je monitorován“, na zábradlí schodiště připevnily další ceduli „soukromý pozemek“. Chodník vedoucí ke schodišti žalované přehradily dvěma spojenými dřevěnými tyčemi. Následně dne 3. 12. 2024 pak žalované upravily polohu dřevěných kolíků, připevnily k nim pevnou kovovou kari síť, na níž umístily ceduli s nápisem „soukromý pozemek“ a pověsily na ni a na zábradlí schodiště uvolněné pruhované pásky s nápisem „zákaz vstupu“. Vyjma cedule s nápisem „prostor je monitorován“ zůstaly překážky na místě. Požadoval proto kromě odstranění překážek z dotčené části pozemku parc. č. , hodnota, i uložení povinnosti žalovaným zdržet se jakéhokoli rušení v její držbě. Protože při umístění zábran vstoupily žalované i na jeho pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , požadoval, aby jim bylo uloženo také zdržet se jakéhokoli rušení držby tohoto pozemku.

3. Žalované navrhly zamítnutí žaloby. Zpochybnily pravost držby žalobce tvrzením, že jejich otec nikdy nedal svolení ke stavbě schodiště a tunelu na části svého pozemku ani neměl v úmyslu část svého pozemku právním předchůdcům žalobce, či jemu samému, prodat. Samy se stavbou tunelu a schodiště rovněž nesouhlasily a žalobce upozorňovaly, že pozemek není jeho. Žalobce si tak musí být desítky let vědom, že užívá cizí pozemek. Mají zato, že obě stavby byly zbudovány protiprávně, nesplňují požadavky stavebních předpisů a jsou i nebezpečné. Pouze ve snaze ochránit svůj majetek proti jeho trvalému okupování žalobcem svůj pozemek ohradily a označily, což je jejich zákonným právem na ochranu vlastnictví. Není-li držba žalobce zákonná, nemohlo dojít ani k jejímu rušení.

4. Okresní soud věc právně posuzoval podle ust. § 1003 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) upravujícího uchování držby, za použití § 177 odst. 1 o. s. ř. Žalobu shledal včasnou, nikoli však důvodnou. Vyšel z nesporných zjištění, že žalobce je podle údajů v katastru nemovitostí vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , rodinný dům, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, a že žalované jsou podílovými spoluvlastnicemi (s podíly o velikosti ½) na sousedním pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , tedy i jeho části užívané žalobcem. Konstatoval, že žádný z žalobcem navržených či předložených důkazů „neprokazuje opak“, nebylo osvědčeno jeho tvrzení, že předchůdce žalovaných vyslovil souhlas s tím, aby část jeho pozemku užíval žalobce (resp. jeho předchůdci) jako svůj vlastní. Stejně tak žalobce neosvědčil, že otec žalovaných souhlasil s tím, aby rodiče žalobce vybudovali na jeho pozemku odvodňovací tunel a schodiště. Naopak žalobce si musel být vědom, že celý pozemek parc. č. , hodnota, , včetně jím užívané části, je ve vlastnictví žalovaných, o čemž svědčí to, že se v minulosti domáhal vůči žalovaným přístupu na něj za účelem údržby svého domu a navrhoval též jeho odkoupení.

5. Okresní soud dovodil, že žalobce nesplnil podmínky pro poskytnutí ochrany v řízení podle § 176 o. s. ř., neosvědčil-li svou držbu vlastnického práva předmětné části pozemku parc. č. , hodnota, , jehož vlastnictví podle údajů zapsaných v katastru nemovitostí svědčí žalovaným, které mají zákonné právo oplotit svůj pozemek. V oplocení vlastního majetku okresní soud neshledal svémocné rušení vlastnického práva žalobce žalovanými. Jde-li o tvrzené narušení držby žalobce k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož vlastnictví osvědčil, pak žádný z předložených důkazů, včetně fotografií o umístění zábran, podle okresního soudu neprokazuje svémocné rušení držby vlastnického práva žalobce k tomuto pozemku. Požadavek žalobce na ochranu pokojného stavu odmítl okresní soud jako bezpředmětný s tím, že nebude poskytovat ochranu jakémukoli pokojnému stavu bez zohlednění souvislostí. Poukázal na charakter řízení o žalobě z rušené držby, které má sloužit jako rychlý a jednoduchý prostředek ochrany držby práva bez podrobného zkoumání právního stavu, kdy se soud ani nezabývá tím, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (v této souvislosti zmínil usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17), natož aby suploval řízení o určení vlastnického práva k části pozemku. Dodal, že v souladu s ustanovením § 177 odst. 1 o. s. ř. nenařizoval jednání, nehodnotil ostatní navržené a předložené důkazy, neboť pro rozhodnutí neměly význam a neprováděl ani účastníky navržené rozsáhlé dokazování v podobě výslechu dalších osob, které by se míjelo s předmětem tohoto řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil okresní soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů jejich právního zastoupení, a to každé z nich ve výši 3 630 Kč.

6. Proti tomuto usnesení v celém rozsahu podal žalobce odvolání, v němž vytkl okresnímu soudu nesprávné právní posouzení věci. Namítl, že okresní soud nepřípustně extenzívním způsobem vyložil pojem posledního pokojného (faktického) stavu, kdy podstatným z hlediska držební ochrany je právě prvek fakticity a zcela potlačena je naopak otázka oprávněnosti držby. Zdůraznil, že ochrana držbě je poskytována zásadně bez ohledu na to, zda je řádná, pravá, poctivá a bez ohledu na to, zda je faktický stav v souladu se stavem právním. Pokojným stavem je nutno rozumět stav, kdy je určité právo vykonáváno, aniž by jeho výkonu bylo bráněno, ať již právními prostředky u příslušného orgánu veřejné moci či faktickým znemožněním výkonu takového práva. Poslední držba i její svémocné rušení je přitom v dané věci z předložených důkazů i z vyjádření žalovaných naprosto zřejmá – žalované faktický stav dlouhodobého užívání potvrzují, pouze s ním nesouhlasí, přičemž umístění zábran nezpochybnily. Okresní soud tedy nejen, že zkoumal otázky, které teprve budou předmětem řízení o určení vlastnického práva, ale opomenul, že tvrzenému vydržení vlastnického práva nebrání skutečnost, že žalované jsou v katastru nemovitostí evidovány jako vlastnice sporné části pozemku. Dodal, že pokud žalované činily opatření ve snaze jej z držby vypudit mj. tím, že jeho věci přemístily na pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , pak na něj vstoupily neoprávněně a narušily i držbu tohoto pozemku. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a žalobě zcela vyhověl, případně aby jej zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalované se k odvolání nevyjádřily.

8. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal usnesení okresního soudu, přezkoumal i řízení, které jeho předcházelo, a odvolání shledal částečně důvodným.

9. Podle § 1003 o. z., držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

10. Podle § 1008 o. z., soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé (odst. 1). K námitce vypuzení z držby soud nepřihlédne, pokud ji žalovaný uplatní po uplynutí lhůt stanovených v odstavci 1 (odst. 2).

11. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř., domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

12. Podle § 178 o. s. ř., v řízení o žalobě z rušené držby se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

13. Argumentaci žalobce z hlediska nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně odvolací soud sdílí. V posuzované věci se žalobce domáhal především ochrany rušené držby té části pozemku parc. č. , hodnota, – zahrada, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , na níž se podél zdi jeho domu čp. , Anonymizováno, stojícího na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nachází chodník, schodiště a odvodňovací tunel v podobě plastové trubky, přičemž k jejich zbudování došlo před mnoha lety za právních předchůdců účastníků. Obrana žalovaných spočívala ve zpochybnění řádné, pravé a poctivé držby. To jsou však kategorie, které v řízení o žalobě na ochranu držby (též „posesorní žaloba“) nemají místo, naopak významné by byly až v řízení o žalobě na ochranu vlastnického práva, práva odpovídajícímu věcnému břemeni apod. (též „petitorní žaloba“), bude-li takové řízení některou ze stran zahájeno. V řízení o ochraně držby totiž primárně nejde o ochranu subjektivních práv a právního stavu, ale o poskytnutí prozatímní a provizorní ochrany poslednímu faktickému stavu. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu, neboť ochrany požívá i držba nepoctivá, neřádná a nepravá, a to i proti vlastníkovi věci. V důsledku toho může být žalobci posesorní ochrana poskytnuta i tam, kde je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší. Základní motiv pro poskytnutí ochrany držbě totiž spočívá v zákazu svépomoci a je zárukou toho, aby se účastníci nedomáhali svých skutečných či domnělých práv fyzickou mocí. Úspěšnou obranu proti posesorní žalobě mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty, neexistence držby nebo popření rušebního zásahu, případně tvrzení, že nešlo o rušení svémocné.

14. Soud se v řízení o ochranu držby zaměřuje pouze na zjišťování faktického skutkového stavu, právní otázky není oprávněn zkoumat. Význam má pouze zjištění poslední držby, rušebního zásahu a okolnosti týkající se zachování prekluzivní lhůty. Ostatně krátká procesní lhůta 15 dnů pro rozhodnutí stanovená v § 177 o. s. ř. soudu z podstaty ani neumožňuje provádět rozsáhlé a podrobné dokazování. Odvolací soud musí konstatovat, že soud prvního stupně rozhodl zcela v protikladu s jím citovanou právní úpravou i judikaturou a své rozhodnutí založil na skutečnostech z hlediska posesorní žaloby nevýznamných.

15. Pro rozhodnutí o žalobě z rušené z držby podle § 1003 o. z. v právě posuzované věci zcela postačí nesporná zjištění vyplývající z žaloby a vyjádření žalovaných. Z nich vyplývá, že právní předchůdce žalobce a později on sám část předmětného pozemku parc. č. , hodnota, k jím popsaným účelům užíval nejméně od roku 1990, byl tedy jeho faktickým držitelem (takový byl pokojný stav a je nerozhodné, zda s ním žalované souhlasily, či nikoliv) a že žalované přehrazením chodníku a schodiště zábranami ve dnech 1. 12. 2024 a 3. 12. 2024 (umístění zábran žalované nezpochybnily, toliko obhajovaly) narušily pokojný stav, terminologií zákona svémocně narušily jeho držbu. Od uvedeného data proto započal běh šestitýdenní prekluzivní lhůty k podání žaloby podle § 1008 odst. 1 o. z. a byla-li žaloba podána 6. 12. 2024, stalo se tak před jejím marným uplynutím. Z hlediska relevance námitek žalovaných je dále významné, že netvrdily skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že by žalobce vůči nim samotným získal svémocně, potajmu nebo lstí tzv. nepravou držbu, resp. tvrdily skutečnosti, které to vyvracejí (svědčící o tom, že žalobce držbu získal již vůči jejich právnímu předchůdci).

16. Na základě takto zjištěného skutkového stavu je namístě žalobě na ochranu držby části pozemku parc. č. , hodnota, vyhovět, proto odvolací soud napadené usnesení ve výrocích I. a II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a) tohoto rozhodnutí.

17. Jde-li o požadavek žalobce na ochranu držby pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o jeho nedůvodnosti. Z obsahu spisu vyplývá, že hranicí s pozemkem parc. č. , hodnota, je zeď rodinného domu žalobce čp. , Anonymizováno, na parc. č. st. , Anonymizováno, . I z fotodokumentace připojené k žalobě je zjevné, že rušební zásah směřoval proti užívání části pozemku parc. č. , hodnota, se schodištěm, chodníkem a odvodňovacím tunelem. Byť by žalované při instalaci zábran i vstoupily na pozemek žalobce, nedosahuje takovéto jednorázové překročení vlastnické hranice intenzity rušení držby ve smyslu § 1003 o. z., jíž by bylo nutno poskytnout ochranu postupem podle § 177 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadené usnesení ve výroku III. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

18. Vzhledem ke změně usnesení rozhodl odvolací soud znovu o všech nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř., za použití § 142 odst. 2 o. s. ř.) a vzhledem k částečnému úspěchu účastníků rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

19. Závěrem odvolací soud dodává, že vyhovění žalobě nepředstavuje překážku věci rozhodnuté ve vztahu k event. pozdější petitorní žalobě. Pokud bylo žalovaným uloženo zdržet se zásahů do držby, resp. umožnit žalobci znovu nerušenou držbu, zůstává jim zachována možnost podat proti němu žalobu na ochranu svého vlastnického práva a v následném petitorním řízení prokazovat, že žalobce do jejich práva zasahuje neoprávněně.