12 Co 368/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Vilda a soudců JUDr. Lenky Novotné a JUDr. Jiřího Krahuly ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 28 922,60 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 23. 4. 2025, č. j. 12 C 34/2025-54

I. Rozsudek okresního soudu se ve výroku II. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 11 234 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v Praze.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 122,60 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 24 122,60 Kč od 2. 7. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.); v rozsahu částky 4 800 Kč žalobu zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 886,81 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne 12. 12. 2024, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 022,60 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z této částky od 2. 7. 2024 do zaplacení, částky 4 800 Kč a částky 100 Kč. Tyto nároky odvozovala z porušení smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny (včetně obchodních podmínek, které jsou součástí smlouvy), jíž účastníci uzavřeli dne 2. 8. 2023. Pokud žalobkyně na základě smlouvy dodávala žalovanému do odběrného místa v Hostomicích, , adresa, , elektřinu pro potřeby domácnosti, žalovaný neuhradil odebranou elektřinu a související služby (po odečtení zaplacených záloh 3 960 Kč) v ceně 24 022,60 Kč. Částka 4 800 Kč představuje smluvní pokutu za šest měsíců (období od 30. 4. 2024 do 23. 11. 2024) po 800 Kč, neboť smluvní strany ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (dva a vícekrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníky nasmlouvané elektřiny ve výši 800 Kč (pro kategorii Domácnost), a to za každý kalendářní měsíc (i jeho část) následující po dni ukončení dodávky do konce doby smlouvy. Žalovaný opakovaně své platební povinnosti neplnil (neuhradil zálohu za měsíce únor a březen 2024). Žalobkyně přípisem ze dne 16. 5. 2024 pro opakované neplnění platebních povinností žalovaného od smlouvy odstoupila, Anonymizováno3. Okresní soud po provedeném dokazování listinnými důkazy měl za prokázaná tvrzení žalobkyně, že mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny právně podřaditelná pod ustanovení § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon. Věc rovněž posuzoval dle § 1798 a § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Okresní soud měl rovněž za prokázané, že žalobkyně žalovanému dodávala do odběrného místa elektřinu, avšak žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně nesplnil, když neuhradil cenu dodaných energií. Žalobě proto vyhověl v rozsahu nároku na zaplacení částky 24 122,60 Kč za odebranou elektřinu, včetně úroku z prodlení uplatněného dle § 1970 o. z. Nevyhověl však nároku na zaplacení smluvní pokuty 4 800 Kč za neuskutečněný odběr elektřiny s odůvodněním, že jde o nepřípustné ujednání, které zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele. Poukázal zejména na to, že žalobkyně touto smluvní pokutou sankcionuje nejrůznější i neúmyslné nebo formální úkony spotřebitele. Naopak žalobkyně jako podnikatel může jednostranně odstoupit od smlouvy bez sankce. Jedná se tedy o asymetrii práv. Zákazník také není informován o výši smluvních pokut. Informace o smluvních podmínkách a důsledcích uzavření smlouvy před jejím uzavřením přitom mají pro spotřebitele význam, neboť ten se rozhoduje právě na základě těchto informací. Konstantní judikatura (okresní soud poukázal na rozhodování Evropského soudního dvora) vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu, co se týče vyjednávací síly i úrovně informovanosti. V daném případě okresní soud shledal, že žalovaný nebyl o smluvních pokutách řádně informován, když za projev poctivého jednání nelze považovat možnost vyžádat si vytištění nebo se seznámit s formulářovými smlouvami na internetových stránkách žalobkyně. Komplex smluvních pokut ve smlouvě pak stíhá a utvrzuje závazek odběratele (spotřebitele) a je ve významném nepoměru k ujednáním, jež by postihovaly žalobkyni. Typ smluvní pokuty byl žalobkyní zvolen jako fixní či paušální, což je výhodné z hlediska její jednoduchosti, nevýhodou však může být její nepřiměřenost a zneužitelnost. Předmětná smluvní pokuta sleduje hlavní účel, který spočívá v paušalizaci náhrady škody. Má kompenzovat případnou újmu, kterou by žalobkyně mohla utrpět v důsledku toho, že nakoupila elektřinu na dobu trvání smlouvy, případně na její podstatnou část, za cenu odvozenou od tržních derivátů platných v době uzavření smlouvy, a následně ji již nemůže prodat jiným zákazníkům za srovnatelnou cenu, která by zohledňovala přiměřený zisk a současně s přihlédnutím k tomu, že není stanovena povinnost minimálního odběru. Nelze vycházet z předpokladu, že spotřebitel je povinen hradit smluvní pokutu ve výši odpovídající předpokládané zbývající spotřebě po zbytek trvání smlouvy. Žalobkyně je totiž povinna přijmout přiměřená opatření ke zmírnění případné ztráty. Je rovněž třeba zohlednit, že nedodanou elektřinu může nabídnout jiným zákazníkům a že s nedodáním odpadají náklady spojené s distribucí. Právní úprava nemůže být aplikována izolovaně, bez ohledu na ekonomické souvislosti. I podnikatelský subjekt působící na liberalizovaném trhu musí zohledňovat závazek státu chránit spotřebitele jako slabší smluvní stranu. O nákladech řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když právo na jejich poměrnou část (66 %) přiznal v řízení úspěšnější žalobkyni. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně v odůvodnění rozsudku vypočetl.

4. Proti tomuto rozsudku, pouze proti zamítavému výroku II. a závislému nákladovému výroku III., podala žalobkyně obsáhlé odvolání. Vyjádřila nesouhlas s právním posouzením, podle něhož soud prvního stupně shledal ujednání o smluvní pokutě neplatným či nepřiměřeným a v důsledku toho nárok na zaplacení částky 4 800 Kč nedůvodným. Poukázala na to, že dne 2. 8. 2023 účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Smlouva byla sjednána na dobu určitou 15 měsíců od 23. 8. 2023 a součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý započatý měsíc od okamžiku předčasného ukončení smlouvy do jejího sjednaného konce. Smluvní pokuta zajišťovala povinnost zákazníka neukončit smlouvu předčasně, rovněž povinnost nezpůsobit ukončení dodávky. Výslovně zahrnovala i paušalizovanou náhradu škody vzniklou v takovém případě dodavateli. Pokud žalovaný nezaplatil dvě po sobě jdoucí zálohy, dodávka elektřiny mu byla ke dni 30. 4. 2024 přerušena. Tím žalovaný způsobil ukončení smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně nárokuje smluvní pokutu 800 Kč za každý ze 6 zbývajících měsíců (celkem 4 800 Kč). Podle názoru žalobkyně okresní soud neposuzoval ujednání o smluvní pokutě v kontextu celé smlouvy a vzájemných práv a povinností stran. Spotřebitel (zákazník) přitom má řadu práv podle energetického zákona (§ 11a a násl.), včetně rozsáhlé ochrany. Naproti tomu má dodavatel řadu zákonných povinností a nese rizika, včetně hrozby pokut až 50 milionů Kč při porušení povinností. Reciproční sankce dopadají i na žalobce, např. pokuty za neoprávněné přerušení dodávky nebo za prodlení s vrácením přeplatku. Smluvní pokuta má preventivní funkci i povahu náhrady škody. Její výše je paušalizovaná, protože skutečnou výši škody nelze dopředu určit, odpovídá dlouhodobému nákupu energie předem, který je nezbytný k poskytnutí garantované ceny. Dodavatel energií musí nakupovat pro smlouvy na dobu určitou konkrétní množství energie předem, na základě odhadované spotřeby. Musí se zajišťovat proti kolísání cen a kurzovým rizikům. Pokud zákazník smlouvu poruší, dodavateli hrozí skutečné finanční škody, které pokuta jen částečně kompenzuje. V daném případě byla smluvní pokuta sjednána v přiměřené výši 800 Kč měsíčně, což je méně než sjednaná měsíční záloha 1 490 Kč (judikatura Nejvyššího soudu akceptuje i smluvní pokuty podstatně vyšší - např. 0,5 % denně). Odvolatelka dále uvedla, že předmětná smlouva je adhezní, ale v energetice běžná. Ujednání o pokutě je psané stejným písmem, není skryté, není v obchodních podmínkách, ale přímo ve smlouvě, text je gramaticky správný, logický a srozumitelný. Zákazník měl možnost se s obsahem smlouvy seznámit předem, je v souladu s energetickým zákonem zveřejněna online. Žalovaný navíc uzavřel dvě totožné smlouvy v krátkém období, což vyvrací tvrzení o jeho neschopnosti porozumět obsahu. Žalobkyně odkázala na řadu konkrétních soudních rozhodnutí, která potvrdila platnost obdobných ujednání o smluvní pokutě. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil a žalobě vyhověl i v části nároku na zaplacení částky 4 800 Kč.

5. Žalovaný se k napadenému rozsudku ani k podanému odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně pouze v napadeném zamítavém výroku II., jakož i v nákladovém výroku III., přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání shledal důvodným. Výrok I. rozsudku, který nebyl dotčen odvoláním, již nabyl samostatně právní moci.

7. V daném případě okresní soud zjistil v dostatečném rozsahu skutkový stav potřebný pro rozhodnutí věci. Pokud jde o jednotlivé důkazy, z nichž okresní soud učinil svá zjištění, lze na ně odkázat. Závěry soudu prvního stupně o skutkovém stavu ostatně nebyly žádnou ze stran sporu zpochybněny. Podstatné pak je, že smluvní strany uzavřely dne 2. 8. 2023 písemnou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Tato smlouva je dle hodnocení odvolacího soudu určitá a srozumitelná, ujednání o smluvních pokutách není v textu smlouvy nikterak skrýváno, smlouva netrpí nelogičností či nepřehledností textu. Smluvní strany ve smlouvě v souladu s § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), ujednaly pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu i způsob, jak se smluvní pokuta určí. Tuto smluvní pokutu může věřitel požadovat bez zřetele k tomu, zda mu porušením povinnosti vznikla škoda. Ani odstoupení od smlouvy se nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty (viz § 2005 odst. 2 o. z.). O přípustnosti ujednání stran, které vznik práva na smluvní pokutu váže, kromě porušení právní povinnosti, na další právní skutečnost, jíž je odstoupení od smlouvy věřitelem pro porušení povinnosti dlužníkem, rozhodl Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 23 Cdo 1192/2019.

8. V projednávané věci bylo důvodem k ukončení dodávek elektřiny opakované porušení platebních povinností žalovaným. Porušením smlouvy ze strany žalovaného (odběratele) vznikl žalobkyni nárok na odstoupení od smlouvy i na smluvní pokutu. Jde-li o obsah samotného ujednání o smluvní pokutě ve výši 800 Kč za každý měsíc pro případ, kdy dojde k předčasnému ukončení smlouvy pro opakované porušení povinností souvisejících s dodávkou ze strany zákazníka, nenaplňuje kritéria stanovená v § 1813 o. z., neboť v jeho důsledku ve smluvním vztahu účastníků nenastává významná nerovnováha. Institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, jejichž smyslem je zajištění splnění povinností, které jsou jejich obsahem. Účelem je donutit dlužníka pod pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Smluvní pokuta má zároveň sankční charakter, neboť při porušení smluvní povinnosti stíhá dlužníka nepříznivým následkem v podobě vzniku povinnosti k úhradě další peněžité částky. Je také možné, aby smluvní pokuta zahrnovala i škody, které lze rozumně v konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí tak mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou, výši. Přiměřenost smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního jednání, jeho pohnutkám a účelu, který sledovalo. V úvahu je nutno vzít rovněž výši smluvního poplatku, který žalobkyni alespoň částečně nahrazuje škodu, kterou jí nedodržením smluvních podmínek žalovaný způsobil tím, že žalobkyně jako obchodník s elektřinou je povinna zajistit dostatečnou kapacitu pro všechny své zákazníky s dostatečným předstihem, což představuje nakoupení dané komodity. V daném případě smluvní pokuta ve výši 800 Kč měsíčně za období, kdy elektřina měla být podle smlouvy odebírána, ale nakonec odebrána nebyla (za 6 měsíců po 800 Kč, což činí celkem 4 800 Kč), dosahuje právě takové výše, aby ještě vůbec mohla plnit preventivní funkci, jakož i funkci náhrady škody.

9. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni také částku (smluvní pokutu) ve výši 4 800 Kč, v přiměřené zákonné lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

10. Změnil-li odvolací soud rozsudek okresního soudu ve věci samé, rozhodl o všech dosavadních nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Právo na jejich náhradu má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyně, která byla v řízení zcela úspěšná. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně před soudem prvního stupně se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 158 Kč, odměny za právní zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), každý z těchto úkonů učiněných do 31. 12. 2024 je za 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění účinném do 31. 12. 2024, s tím souvisí tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky. Za úkon právní služby účast na jednání před okresním soudem dne 23. 4. 2025 náleží odměna advokáta dle § 7 bod 5. advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 1. 2025) ve výši 2 260 Kč a s tím souvisí paušální náhrada hotových výdajů 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. V odvolacím řízení žalobkyně zaplatila soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně učinil dva úkony právní služby (podání odvolání, účast na jednání před odvolacím soudem dne 25. 2. 2026), každý za 1 000 Kč dle § 7 bod 3. advokátního tarifu (předmětem odvolacího řízení byla jen částka 4 800 Kč) a s tím souvisí dvě paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Náklady na cestu právního zástupce žalobkyně osobním automobilem z Teplic do Ústí nad Labem a zpět (při celkové ujeté vzdálenosti 44 km a průměrné spotřebě automobilového benzinu 8,6 l/100 km) činí 391 Kč a s tím souvisí náhrada za promeškaný čas za dvě půlhodiny po 150 Kč (dle § 14 advokátního tarifu). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. je v daném případě součástí nákladů řízení také náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 575 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v částce 11 234 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud neshledal žádné okolnosti případu ani důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř., pro něž by úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení výjimečně zcela nebo zčásti nepřiznal.