12 Co 405/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/1 Adresa zainteresované osoby 1/0 o stanovení povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 8. 2023, č.j. 11 C 336/2021-224

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II., jakož i ve výroku III., potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12 473 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud výrokem I. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované odstranit řadu 9 kusů zeravů dlouhou cca 9,5 metru nacházející se na jižní straně jejího pozemku par. č. , hodnota, za vjezdovými vraty a 1 kus pavlovnie plstnaté nacházející se na jižní straně téhož pozemku par. č. , hodnota, , vedeném jako , hodnota, , zapsaném na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v , adresa, , cca 3 metry od výše uvedené řady zeravů; výrokem II. zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zdržet se imisí spočívajících ve vnikání stínu a části dřevin z pozemku žalované par. č. , hodnota, , vedeného jako , hodnota, , zapsaného na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v , adresa, , na pozemek žalobkyně par. č. , hodnota, , vedený jako , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , hodnota, pozemek par. č. , hodnota, , vedený jako , hodnota, a pozemek par. č. , hodnota, , vedený jako , hodnota, , jehož součástí je stavba , hodnota, ., , hodnota, , vše zapsané na LV č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, , obec , adresa, , v , adresa, a výrokem III. žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 47 047,92 Kč k rukám jejího zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, , advokáta sídlem , adresa, , do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Okresní soud rozhodoval o žalobě požadující, aby soud uložil žalované povinnost odstranit 1 kus pavlovnie plstnaté vysazené roku 2016 a 9 kusů zeravů (tújí) vysázených roku 2008, umístěných na pozemku žalované parc. číslo , hodnota, , zapsaném na listu vlastnictví , hodnota, pro katastrální území , adresa, , v těsné blízkosti s pozemkem žalobkyně parc. číslo , hodnota, , zapsaného na listu vlastnictví , hodnota, , pro katastrální území , adresa, . Dále se žalobkyně domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zdržet se imisí spočívajících ve vnikání stínu a částí předmětných dřevin na pozemek žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že mezi pozemky účastnic je společná hranice tvořena zdí, v jejíž blízkosti se nachází předmětné dřeviny vytvářející permanentní stín a způsobující výrazné vlhnutí a rozpad zdiva. Dřeviny svou výškou přečnívají přes zeď a zanášejí svými semeny, listy a dalšími částmi drenážní síta vložená do dlažby na dvoře žalobkyně, padají do sudů s dešťovou vodou a rovněž zanášejí čerpadlo umístěné v sudu, jenž slouží k rozvodu vody po zahradě. Předpokládá, že předmětné dřeviny dosáhnou značných rozměrů a bez včasného zásahu budou její vlastnická práva v budoucnu omezena v podstatně větší míře, a to zejména stínem a opadáváním listů a větví.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že obdobnými sousedskými spory iniciovanými žalobkyní od roku , hodnota, se v minulosti již zabývaly soudy i město , adresa, . Namítla, že vlhnutí a rozpad zdi je důsledkem žalobkyní neodborně provedeného zateplení zdi, chybějící hydroizolace, nevhodně umístěného dešťového svodu. Zdůraznila, že permanentní zastínění pozemku žalobkyně předmětnými dřevinami je vyloučeno s ohledem na polohu jejího pozemku severozápadně od pozemku žalobkyně, kromě toho všechny dřeviny pravidelně udržuje, túje zkracuje do výšky i šířky tak, aby nepřesahovaly přes okapový žlab a aby byla zachována dostatečná mezera mezi nimi a zdivem. Rovněž zkracováním větví průběžně omezuje růst pavlovnie, takže dřeviny nepřesahují hranici pozemku žalobkyně. Nárok na odstranění dřevin považuje za nedůvodný i neoprávněný, pokud byly vysazeny před 1. 1. 2014.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastnice vlastní sousední pozemky oddělené hraniční zdí vysokou 3,30 m, na kterou navazuje přístavek žalobkyně k rodinnému domu čp. , hodnota, , že na jižní straně pozemku žalované roste živý plot z tújí v délce téměř 9 m nacházejících se ve vzdálenosti přibližně 0,75 m od společné zdi a vysokých 3,40 m. Na pozemku žalované dále roste strom pavlovnie plstnaté ve vzdálenosti 1,40 m od hraniční zdi, jehož větve jsou nad její úrovní a zasahují v délce 1 m nad přístavek. Vyšel dále ze zprávy stavebního odboru , právnická osoba, , adresa, , který v roce 2021 provedl vizuální prohlídku přístavku žalobkyně a okolí, včetně pozemku žalované, přičemž uvnitř stavby zjistil vlhkost a stopy vzlínání vody na stěně přístavku, v oblasti vysázení tújí chybějící hydroizolaci, neodborné provedení, jakož i další stavební nedostatky a konstatoval, že vlhkost zdiva je způsobena neodborným provedením stavby, poruchou hydroizolace spodní stavby a špatným navržením sanačního řešení, zejm. injektáží do zdiva a nevhodně zvoleným zateplovacím systémem. , právnická osoba, , adresa, neshledal důvod pro odstranění dřevin. Ohledně doby vysazení předmětných dřevin vycházel okresní soud z fotografií zachycujících pavlovnii v roce 2013 již jako vzrostlý strom a dále ze zjištění, že žalobkyně se v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 27 C 397/2014 domáhala vůči žalované a jejímu tehdejšímu manželovi mj. povinnosti odstranit z jejího pozemku 8 ks tújí; v řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 113 C 108/2014 se domáhala zaplacení náhrady škody za vysázení shodných tújí. Z fotografií předložených účastnicemi a následně i místním ohledáním okresní soud zjistil, že žalovaná udržuje dřeviny pod úrovní okapu žalobkyně, větve pavlovnie jsou nad ním, nicméně nesou známky průběžného zkracování. Vizuálně okresní soud vlhkost zídky nezaznamenal. Jde-li o způsob užívání dotčeného pozemku žalobkyně vedle hraniční zdi, okresní soud zjistil, že jde o vydlážděný prostor bez nábytku, pouze se sudy na dešťovou vodu. Další důkazy nepovažoval soud za potřebné provádět.

5. Při právním posouzení věci okresní soud vycházel ze zásady nepravé zpětné účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), dopadajícího na úpravu právních vztahů vzniklých sice v minulosti, ale existujících nadále i za jeho účinnosti. Nárok na odstranění předmětných dřevin vysazených před 1. 1. 2014 shledal nedůvodným s odkazem na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, neboť v době jejich vysazení dopadající právní úprava § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, neobsahovala obdobu ust. § 1017 odst. 1 o. z. ve smyslu možnosti požadovat jejich odstranění. Nárok na zdržení se imisí spočívajících ve vnikání stínu a částí dřevin z pozemku žalované na pozemek žalobkyně posuzoval podle § 1013 odst. 1 o. z. Konstatoval, že obtěžování je třeba chápat objektivně z hlediska obvyklých společenských vztahů, že každý je povinen snášet imise z normálního obvyklého užívání věci a že žalobě by bylo možno vyhovět jen tehdy, pokud by se jednalo o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům v daném konkrétním místě. Vyložil kritéria soudcovské úvahy při posuzování přiměřené míry obtěžování, vzal v úvahu, že stromy jsou významným krajinotvorným prvkem spoluutvářejícím přírodní i vizuální poměry dané lokality, která je vilovou zástavbou se zahradami, a dospěl k závěru, že byť k vrhání stínu a spadu částí dřevin z pozemku žalované na pozemek žalobkyně dochází a jedná se o imise přičitatelné žalované coby vlastníku pozemku, v dané věci tento typ imisí nelze považovat za obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům. Při hodnocení míry obtěžování žalobkyně bral v úvahu, že nejde o masivní, permanentní spad větví, listí či semen, ale pouze o přiměřené důsledky přírodních procesů s ohledem na roční období a povětrnostní podmínky, které se žalovaná snaží minimalizovat pravidelnou údržbou a zkracováním dřevin do výše i šíře. Hodnotil i způsob využití dotčeného pozemku žalobkyně, který je vydlážděným prostorem bez zahradního nábytku, bez známek častého využívání, na němž má žalobkyně pouze sudy na dešťovou vodu, které lze např. zakrýt sítěmi, a tím negativní vliv spadu omezit. Přihlédl k tomu, že z objektivního hlediska je stín poskytovaný vegetací v horkých letních měsících benefitem a že podle vyjádření , právnická osoba, , adresa, se jedná o stromy běžně vysazované na soukromých plochách. Uzavřel, že míra obtěžování žalobkyně stíněním ani spadem částí dřevin s jistotou nepřekračuje přípustnou míru. Ohledně žalobkyní namítané vlhkosti a degradace zdi přístavku neměl za prokázanou přímou souvislost s umístěním dřevin, naopak s odkazem na vyjádření stavebního odboru , právnická osoba, v , adresa, dovodil, že podstatný vliv na vlhkost zdiva má žalobkyní neodborně provedený způsob zateplení a následné úpravy zdi. Žalobu proto zcela zamítl a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 47 047,92 Kč proti neúspěšné žalobkyni. Jednotlivé položky nákladů řízení podrobně vypočetl.

6. Proti tomuto rozsudku, pouze proti výroku II., podala včasné odvolání žalobkyně, která se skutkovými závěry okresního soudu zásadně nesouhlasila. Vytkla okresnímu soudu neúplná skutková zjištění, zejména ohledně příčin poškozování stavu budovy čp. , hodnota, v , adresa, , pokud subjektivní názor stavebního odboru , právnická osoba, , adresa, o příčinách vlhkosti stavby nekorektně interpretoval jako nepochybný závěr. Z vyjádření tohoto úřadu ze dne 4. 10. 2021 přitom vyplývá, že „to, zda za tento stav budovy mohou vysazené túje, lze určit pouze na základě odborného posudku, kdy bude odborně proveden stavebně technický průzkum objektu, včetně odebrání vzorků ze zdiva, hydrogeologický průzkum, hladina spodní vody, posouzení profilované hydroizolace z venkovní strany zdi, která by měla sloužit jako ochrana hydroizolace a ne jako samotná hydroizolace, apod. Zároveň bude určeno, zda se jedná o lokální nebo celkovou poruchu spodní stavby a na základě těchto průzkumů bude zvoleno vhodné sanační řešení objektu včetně návrhového řešení, a tím i potvrzení nebo vyloučení vlivu vysázených tújí na tuto vlhkost“. Stejně tak v přípisu obce , adresa, ohledně odstranění dřevin se hovoří o potřebě odborného posudku. Pokud v přípisu stojí mj. také to, že obci není známo, zda a v jakém množství se předmětné dřeviny vyskytují i na jiných soukromých zahradách v blízkosti společné hranice pozemků, pak lze usoudit, že působení imisí žalovanou v dané věci místním poměrům odpovídat nemusí. Má za to, že okresní soud pochybil, zamítl-li její návrh na vypracování znaleckého posudku ke zjištění příčin poškozování stavby čp. , hodnota, v , adresa, . Za benevolentní označila závěry plynoucí ze soudcovské úvahy hodnotící míru spadu částí dřevin na její pozemek, neboť na některých fotografiích z roku 2021 je zachycen vzrůst tújí přesahující okap přístavku o 0,70-0,90 m, což nasvědčuje, že nebyly zkráceny více než 2 roky. Pozastavila se nad tím, že v protokolech o jednání okresního soudu je poznámka o účasti manžela žalované za veřejnost. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v jeho napadeném výroku II. „zrušil“.

7. Žalovaná v písemném vyjádření k odvolání vyjádřila přesvědčení, že odvolání žalobkyně mělo být odmítnuto pro opožděnost, neboť okresní soud nesprávně považoval podání koncipované po vyhlášení napadeného rozsudku samotnou žalobkyní, v němž původně žádala soud o vyjádření k rozdílům v důkazních materiálech, za odvolání, ač nemělo náležitosti stanovené § 205 odst. 1 o. s. ř. Se skutkovými i právními závěry okresního soudu se nicméně ztotožnila a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Krajský soud jako soud odvolací předně neshledal vadným postup soudu prvního stupně nepochybil, pokud podání žalobkyně učiněné v odvolací lhůtě dne 22. 2. 2024, v němž vyjádřila nesouhlas s průběhem řízení a dokazování, posuzoval podle obsahu jako odvolání proti rozsudku a vedl žalobkyni k doplnění jeho náležitostí ve smyslu § 205 odst. 1 o. s. ř., k čemuž nakonec za přispění advokáta žalobkyně došlo. Odvolací soud proto přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. v zamítavém výroku II. a v odvislém nákladovém výroku III., přezkoumal i řízení, které předcházelo jeho vydání a odvolání neshledal důvodným. Správnost výroku I., který odvoláním napaden nebyl, odvolací soud nepřezkoumával a ten již samostatně nabyl právní moci.

9. V rámci odvolacího přezkumu napadeného meritorního výroku je nutno mít na zřeteli podstatu nároku, o němž jím bylo rozhodnuto. Tím byl požadavek žalobkyně na uložení povinnosti žalované zdržet se imisí spočívajících ve vnikání stínu a částí dřevin z pozemku žalované na pozemky žalobkyně, přičemž jako zdroj imisí označila dřeviny nacházející se na pozemku žalované v blízkosti hraniční zdi oddělující pozemky účastnic, konkrétně souvislou řadu 9 ks tújí a 1 opodál stojící strom pavlovnie plstnaté. Vzhledem k vázanosti soudu vymezeným žalobním návrhem je zjevně nepřípadná odvolací námitka žalobkyně vytýkající soudu prvního stupně, že nezjišťoval pomocí znaleckého posudku příčiny poškozování stavu její budovy čp. , hodnota, v , adresa, , resp. hraniční zdi, neboť poškozování stavby ve vlastnictví žalobkyně není předmětem tohoto řízení, stejně tak jím není zdržení se imise pronikáním vlhkosti. Provádění jakéhokoli dokazování bez vazby na vymezený předmět řízení by bylo zcela nadbytečné, neboť jeho výsledky by se v poměrech účastnic nijak nemohly projevit.

10. Ve vztahu k nároku na zdržení se imisí vnikáním stínu a částí dřevin považuje odvolací soud skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, mající oporu v provedeném dokazování, za dostačující pro rozhodnutí. Provedené důkazy hodnotil soud prvního stupně objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, s námitkami účastnic se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkových zjištění pak soud prvního stupně ve věci samé vyvodil i správný závěr právní. Protože odvolací soud skutkové i právní závěry soudu prvního stupně sdílí, lze na tomto místě pro stručnost odkázat na odůvodnění přezkoumávaného rozsudku.

11. Podle § 1013 odst. 1 o. z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

12. Soud prvního stupně správně vyložil, že tzv. nepřímé imise příkladmo uvedené v ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. zákon zakazuje tehdy, jsou-li místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku v daném místě. Účelem řízení proto není zabránit vzniku jakýchkoliv imisí (ve smyslu, aby na pozemku nebyl ani list), nýbrž pouze zajistit, aby žalobce nebyl předmětnými imisemi obtěžován nad míru přiměřenou místním poměrům, neboť rozhodnutím soudu na základě žaloby podle § 1013 odst. 1 o. z. lze korigovat právě a pouze imise jdoucí nad míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021). Stanovení míry imisí přiměřené místním poměrům ve smyslu citovaného ustanovení je do jisté míry věcí soudcovského uvážení, jedná se tedy o právní posouzení věci, které zásadně nepřísluší znalci.

13. Závěr soudu prvního stupně, že v posuzovaném případě vnikání stínu a částí dřevin z pozemku žalované na pozemek žalobkyně nepřekračuje míru přiměřenou místním poměrům, odvolací soud sdílí. Jde o kumulaci nepřímých imisí, které soud prvního stupně správně posuzoval a hodnotil samostatně. Ohledně vnikání stínu je podle odvolacího soudu žaloba zjevně nedůvodná již s ohledem na polohu pozemku žalované severně od pozemku žalobkyně ohraničeném zdí bez oken nehledě na to, že překážkou oslunění pozemku žalobkyně by v prvé řadě byla samotná zeď, nikoli za ní se nacházející dřeviny přesahující výšku zdi řádově o centimetry, v případě pavlovnie o 1 metr. Pokud žalobkyně chápe imisi vnikáním stínu jako stínění (její) hraniční zdi, pak takový výklad považuje odvolací soud z hlediska § 1013 o. z. za naprosto extenzivní a nepřijatelný.

14. Ohledně zjištěného vnikání částí dřevin soud prvního stupně správně hodnotil rozsah spadu, charakter lokality, způsob užívání dotčené části zahrady žalobkyně i snahu žalované maximálně míru imisí eliminovat. Jeho závěry odvolací soud považuje za podložené, logické, správné a výstižné, proto na ně v podrobnostech odkazuje. Je nepochybné, že sousedské vztahy vyžadují jistou míru vzájemné tolerance, které se žalobkyni spíše nedostává, což podle odvolacího soudu ilustruje např. žalobkyní předložená fotografie zachycující spad 1 větvičky stromu pavlovnie na její vydlážděný dvorek, byť tímto způsobem patrně zamýšlela dokumentovat nepřípustnou míru imisí.

15. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném meritorním výroku II. jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř., a to včetně správného a správně odůvodněného výroku III. o nákladech řízení, jehož nesprávnost žalobkyně zvlášť nenamítala, odvolací soud proto odkazuje na podrobné vyčíslení jednotlivých položek nákladů řízení v odůvodnění napadeného rozsudku.

16. Odvolání žalobkyně nebylo úspěšné, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto náleží plně úspěšné žalované (§ 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení sestávají z odměny advokáta za 2 úkony po 1 500 Kč (sepis vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), podle § 9 odst. 1, § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, správně vyčísleného cestovného advokáta k odvolacímu jednání z , adresa, a zpět při obousměrné vzdálenosti 592 km, kombinované spotřebě vozidla 8,7 litrů/100 km, ceně nafty 38,70 Kč/1 litr, sazbě základní náhrady 5,60 Kč/1 km (podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) ve výši 5 308,40 Kč, náhrady za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu a zpět v rozsahu 14 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši ve výši 1 400 Kč, to vše s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení ve výši 2 164,80 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř., jejímž plátcem advokát žalované je. Odvolací soud proto žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12 473 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 o. s. ř.) k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).