12 Co 535/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený datum bytem adresa zastoupený Jméno advokátky sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Anonymizováno bytem adresa zastoupený Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 130 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 4. 2024, č. j. 110 C 25/2023–49

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 350 Kč k rukám , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 130 000 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 22. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě předal žalovanému v hotovosti částku 130 000 Kč s tím, že dle dohody měla být částka vrácena do 29. 7. 2021, avšak žalovaný svou povinnost dosud nesplnil. Žalovaný popřel, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a k předání peněžních prostředků.

2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 130 000 Kč s úrokem z prodlení v přesně specifikované výši od 3. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 130 000 Kč od 30. 7. 2021 do 2. 10. 2023 (výrok II.) a uložil zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 315 Kč k rukám , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

3. Okresní soud po zhodnocení v řízení provedených důkazů (whatsappovou komunikací mezi účastníky za dobu od, Anonymizováno, 8. 11. 2021 do 8. 6. 2023 a výslechu svědků , jméno FO, a , jméno FO, ) vzal za prokázané, že žalobce na základě ústní dohody poskytl žalovanému v červenci 2021 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 9. 2023 k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalovanému doručena dne 25. 9. 2023 a žalovaný dluh žalobci dosud neuhradil. Přitom okresní soud uvedl, že obě svědecké výpovědi lze považovat za věrohodné s tím, že jak tvrzení žalobce, tak skutečnosti zjištěné z výpovědí svědků jsou podporovány obsahem whatsappových zpráv. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle § 2390 a násl. o. z. a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, a protože žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 9. 2023 k vrácení půjčky do 7 dnů od doručení výzvy a žalovaný dosud povinnost vrátit zápůjčku nesplnil, žalobě vyhověl. Podle okresního soud však splatnost zápůjčky lze odvíjet až od okamžiku výzvy žalobce k vrácení peněz podle dopisu ze dne 25. 9. 2023, tj. ke dni 2. 10. 2023, neboť v řízení nebylo dostatečně prokázáno smluvení splatnosti do 29. 7. 2021. Proto žalobci přiznal úroky z prodlení dle 1970 o. z., avšak až ode dne následujícím po splatnosti zápůjčky, tj. od 3. 10. 2023 a žalobu v části nároku na zaplacení úroků z prodlení za období od 30. 7. 2021 do 2. 10. 2023 okresní soud zamítl. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho vyhovujícímu výroku I., podal odvolání žalovaný, v němž namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesouhlasil s hodnocením svědků jako věrohodných, neboť svědkyně , jméno FO, je manželkou žalobce, svědek , jméno FO, jeho dlouholetým kamarádem, přítelem a obchodním partnerem a poukázal rovněž na trestní minulost svědka. Svědecké výpovědi považoval za krajně nelogické a vnitřně rozporné s tím, že nelze uvěřit, že by žalobce přes výslovný nesouhlas své manželky a bez jakéhokoli dokladu půjčil veškerou hotovost, kterou doma rodina žalobce měla. Trval na tom, že se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel, a že mu částka 130 000 Kč předána nebyla. Žalovaný je dále přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku je vnitřně rozporné, a to zejména při hodnocení whatsappové komunikace Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně, aby odvolací soud zopakoval dokazování výslechy svědků , jméno FO, a , jméno FO, a poté rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť rozsudek spočívá na správném právním i skutkovém posouzení věci. Uvedl, že trestní minulost svědka automaticky neznamená jeho nevěrohodnost, že svědecké výpovědi jsou v souladu s whatsappovou komunikací, a že soud prvního stupně hodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho napadeném vyhovujícím výroku I., jakož i odvislém nákladovém výroku III., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Zamítavým výrokem II., který odvoláním napaden nebyl, se odvolací nezabýval a rozsudek soudu prvního stupně v této části nabyl samostatně právní moci.

7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a nic podstatného nepominul. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

8. K odvolací argumentaci žalovaného nutno dále uvést, že soud prvního stupně soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku zákonem stanoveným způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) rozvedl, z jakých důkazních prostředků čerpal dílčí skutková zjištění a jaký z nich posléze učinil celkový závěr o skutkovém stavu, přesvědčivě také vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů (zejména věrohodnosti slyšených svědků) řídil a z jakého důvodu uvěřil skutkové verzi žalobce stran jím tvrzené ústní dohody o zapůjčení a předání finanční částky ve výši 130 000 Kč žalovanému. Jak vyplývá z obsahu odvolání, žalobce sice formálně uplatňuje odvolací důvod, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, avšak ve své podstatě brojí proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat-jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů-lze jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

9. Podle názoru odvolací soud v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala odvolací argumentaci žalovaného přisvědčit. Jako bylo uvedeno shora, soud prvního stupně respektoval požadavky, které jsou na něho kladeny ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a v hodnocení důkazů soudem prvního stupně soud odvolací neshledal z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), věrohodnosti, pravdivosti a zákonnosti logický rozpor. Není možné ani konstatovat, že by soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly.

10. Blízký vztah svědků k žalobci bez dalšího neznamená, že svědek je nevěrohodný či nezpůsobilý svědčit. Závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi by musel vycházet i z dalších zjištění v konkrétní věci, jako např. z rozporů ve výpovědi svědka, rozporů mezi výpovědí svědka a jinými provedenými důkazy, ze způsobu jeho výpovědi apod. Tak tomu v projednávané věci nebylo a žalovaný žádné takové konkrétní skutečnosti (ani v řízení před soudem prvního stupně) nenamítal. Rovněž skutečnost, že svědek byl v minulosti trestně stíhán a pravomocně odsouzen, nemá sama o sobě vliv na věrohodnost svědka, pokud trestnou činnost svědek měl spáchat před více než 15 lety a nijak nesouvisela s projednávanou věcí a v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci jakkoliv podíleli na trestné činnosti svědka a že by tak tato skutečnost mohla mít vliv na vztah svědka se žalobcem či se žalovaným.

11. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že není standardní poskytovat zápůjčku ve výši 130 000 Kč v hotovosti bez jakéhokoli písemného dokumentu o předání peněz. Takový postup by bylo možno považovat za nestandardní v případě poskytovatele úvěrů, jehož to je běžnou podnikatelskou činností, avšak v situaci, kdy mezi účastníky byl dlouhodobý blízký přátelský vztah (společné dovolené, víkendy, návštěvy), pak nelze takovou situaci považovat za výjimečnou a zcela se vymykající se společenským vztahům.

12. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že v souladu s výpověďmi svědků jsou i další provedené důkazy, zejména whatsappová komunikace mezi účastníky, která by sama o sobě uzavření smlouvy o zápůjčce neprokazovala, nicméně je-li hodnocena v kontextu svědeckých výpovědí, potvrzuje žalobní tvrzení.

13. Žalovaný v rámci odvolacího řízení navrhl provedení dalšího důkazu – výslechu svědkyně , jméno FO, . Výslechem této svědkyně měla být dle žalovaného zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, a to jak výslechů obou svědků, tak listinných důkazů. Žalovaný uvedl, že svědkyně měla být v minulosti přítomna „nějakému jednání žalobce a žalovaného týkající se nějakých vztahů, které souvisí s předmětem řízení“ a že výslech svědkyně žalovaný navrhl až v odvolacím řízení, protože před soudem prvního stupně nebylo naznačeno, jak budou důkazy hodnoceny, vývoj jednání byl pro žalovaného překvapivý.

14. Zásada neúplné apelace připouští doplnění dokazování v odvolacím řízení pouze ve výjimečných případech taxativně uvedených v § 205a o. s. ř. Podle § 205a písm. c) o. s. ř. se může jednat o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. K zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků je třeba nejprve tvrdit a poté prokázat konkrétní skutečnosti, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nebo není věrohodný. Žalovaný však žádné konkrétní skutečnosti o důvodech nevěrohodnosti provedených důkazů netvrdil, pouze obecně uvedl, že svědkyně , jméno FO, byla přítomna jakýmsi nespecifikovaným jednáním mezi účastníky. Takové vyjádření není uvedením konkrétních skutečností vyvracejících věrohodnost provedených důkazů. Odvolací soud proto návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně , jméno FO, zamítl jako nepřípustný.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho vyhovujícím meritorním výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a řádně odůvodněného výroku III. o nákladech řízení.

16. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení úspěšná a má proto právo i na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují odměnu advokáta za poskytnutí právních služeb dle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby – odvolání a účast na jednání odvolacího soudu po 6 300 Kč, náhradu hotových výdajů za tyto dva úkony – jednou za 300 Kč dle § 13 vyh. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednou za 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem náklady řízení představují částku 13 350 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).