12 Co 535/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený datum bytem adresa zastoupený Jméno advokátky sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem adresa zastoupený Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o 130 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 4. 2024, č. j. 110 C 25/2023–49

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 13 350 Kč k rukám Jméno advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 130 000 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 22. 7. 2021 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě předal žalovanému v hotovosti částku 130 000 Kč s tím, že dle dohody měla být částka vrácena do 29. 7. 2021, avšak žalovaný svou povinnost dosud nesplnil. Žalovaný popřel, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce a k předání peněžních prostředků.

2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 130 000 Kč s úrokem z prodlení v přesně specifikované výši od 3. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení z částky 130 000 Kč od 30. 7. 2021 do 2. 10. 2023 (výrok II.) a uložil zavázal žalovaného povinností zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 315 Kč k rukám Jméno advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

3. Okresní soud po zhodnocení v řízení provedených důkazů (whatsappovou komunikací mezi účastníky za dobu od Anonymizováno 8. 11. 2021 do 8. 6. 2023 a výslechu svědků jméno FO a jméno FO) vzal za prokázané, že žalobce na základě ústní dohody poskytl žalovanému v červenci 2021 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 130 000 Kč. Žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 9. 2023 k úhradě dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalovanému doručena dne 25. 9. 2023 a žalovaný dluh žalobci dosud neuhradil. Přitom okresní soud uvedl, že obě svědecké výpovědi lze považovat za věrohodné s tím, že jak tvrzení žalobce, tak skutečnosti zjištěné z výpovědí svědků jsou podporovány obsahem whatsappových zpráv. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud posoudil dle § 2390 a násl. o. z. a dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, a protože žalobce vyzval žalovaného dopisem ze dne 25. 9. 2023 k vrácení půjčky do 7 dnů od doručení výzvy a žalovaný dosud povinnost vrátit zápůjčku nesplnil, žalobě vyhověl. Podle okresního soud však splatnost zápůjčky lze odvíjet až od okamžiku výzvy žalobce k vrácení peněz podle dopisu ze dne 25. 9. 2023, tj. ke dni 2. 10. 2023, neboť v řízení nebylo dostatečně prokázáno smluvení splatnosti do 29. 7. 2021. Proto žalobci přiznal úroky z prodlení dle 1970 o. z., avšak až ode dne následujícím po splatnosti zápůjčky, tj. od 3. 10. 2023 a žalobu v části nároku na zaplacení úroků z prodlení za období od 30. 7. 2021 do 2. 10. 2023 okresní soud zamítl. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému žalobci přiznal proti žalovanému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů.

4. Proti tomuto rozsudku, a to proti jeho vyhovujícímu výroku I., podal odvolání žalovaný, v němž namítal, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Nesouhlasil s hodnocením svědků jako věrohodných, neboť svědkyně jméno FO je manželkou žalobce, svědek jméno FO jeho dlouholetým kamarádem, přítelem a obchodním partnerem a poukázal rovněž na trestní minulost svědka. Svědecké výpovědi považoval za krajně nelogické a vnitřně rozporné s tím, že nelze uvěřit, že by žalobce přes výslovný nesouhlas své manželky a bez jakéhokoli dokladu půjčil veškerou hotovost, kterou doma rodina žalobce měla. Trval na tom, že se žalobcem žádnou smlouvu o zápůjčce neuzavřel, a že mu částka 130 000 Kč předána nebyla. Žalovaný je dále přesvědčen, že odůvodnění napadeného rozsudku je vnitřně rozporné, a to zejména při hodnocení whatsappové komunikace Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně, aby odvolací soud zopakoval dokazování výslechy svědků jméno FO a jméno FO a poté rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu zamítne.

5. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, neboť rozsudek spočívá na správném právním i skutkovém posouzení věci. Uvedl, že trestní minulost svědka automaticky neznamená jeho nevěrohodnost, že svědecké výpovědi jsou v souladu s whatsappovou komunikací, a že soud prvního stupně hodnotil důkazy ve vzájemné souvislosti.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal rozsudek okresního soudu v jeho napadeném vyhovujícím výroku I., jakož i odvislém nákladovém výroku III., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Zamítavým výrokem II., který odvoláním napaden nebyl, se odvolací nezabýval a rozsudek soudu prvního stupně v této části nabyl samostatně právní moci.

7. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a nic podstatného nepominul. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

8. K odvolací argumentaci žalovaného nutno dále uvést, že soud prvního stupně soud v písemném vyhotovení napadeného rozsudku zákonem stanoveným způsobem (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) rozvedl, z jakých důkazních prostředků čerpal dílčí skutková zjištění a jaký z nich posléze učinil celkový závěr o skutkovém stavu, přesvědčivě také vyložil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů (zejména věrohodnosti slyšených svědků) řídil a z jakého důvodu uvěřil skutkové verzi žalobce stran jím tvrzené ústní dohody o zapůjčení a předání finanční částky ve výši 130 000 Kč žalovanému. Jak vyplývá z obsahu odvolání, žalobce sice formálně uplatňuje odvolací důvod, že soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, avšak ve své podstatě brojí proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat-jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů-lze jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

9. Podle názoru odvolací soud v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala odvolací argumentaci žalovaného přisvědčit. Jako bylo uvedeno shora, soud prvního stupně respektoval požadavky, které jsou na něho kladeny ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. a v hodnocení důkazů soudem prvního stupně soud odvolací neshledal z hlediska jejich závažnosti (důležitosti), věrohodnosti, pravdivosti a zákonnosti logický rozpor. Není možné ani konstatovat, že by soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo že by vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly.

10. Blízký vztah svědků k žalobci bez dalšího neznamená, že svědek je nevěrohodný či nezpůsobilý svědčit. Závěr o nevěrohodnosti svědecké výpovědi by musel vycházet i z dalších zjištění v konkrétní věci, jako např. z rozporů ve výpovědi svědka, rozporů mezi výpovědí svědka a jinými provedenými důkazy, ze způsobu jeho výpovědi apod. Tak tomu v projednávané věci nebylo a žalovaný žádné takové konkrétní skutečnosti (ani v řízení před soudem prvního stupně) nenamítal. Rovněž skutečnost, že svědek byl v minulosti trestně stíhán a pravomocně odsouzen, nemá sama o sobě vliv na věrohodnost svědka, pokud trestnou činnost svědek měl spáchat před více než 15 lety a nijak nesouvisela s projednávanou věcí a v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci jakkoliv podíleli na trestné činnosti svědka a že by tak tato skutečnost mohla mít vliv na vztah svědka se žalobcem či se žalovaným.

11. Nedůvodná je rovněž námitka žalovaného, že není standardní poskytovat zápůjčku ve výši 130 000 Kč v hotovosti bez jakéhokoli písemného dokumentu o předání peněz. Takový postup by bylo možno považovat za nestandardní v případě poskytovatele úvěrů, jehož to je běžnou podnikatelskou činností, avšak v situaci, kdy mezi účastníky byl dlouhodobý blízký přátelský vztah (společné dovolené, víkendy, návštěvy), pak nelze takovou situaci považovat za výjimečnou a zcela se vymykající se společenským vztahům.

12. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž se závěrem soudu prvního stupně, že v souladu s výpověďmi svědků jsou i další provedené důkazy, zejména whatsappová komunikace mezi účastníky, která by sama o sobě uzavření smlouvy o zápůjčce neprokazovala, nicméně je-li hodnocena v kontextu svědeckých výpovědí, potvrzuje žalobní tvrzení.

13. Žalovaný v rámci odvolacího řízení navrhl provedení dalšího důkazu – výslechu svědkyně jméno FO. Výslechem této svědkyně měla být dle žalovaného zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, a to jak výslechů obou svědků, tak listinných důkazů. Žalovaný uvedl, že svědkyně měla být v minulosti přítomna „nějakému jednání žalobce a žalovaného týkající se nějakých vztahů, které souvisí s předmětem řízení“ a že výslech svědkyně žalovaný navrhl až v odvolacím řízení, protože před soudem prvního stupně nebylo naznačeno, jak budou důkazy hodnoceny, vývoj jednání byl pro žalovaného překvapivý.

14. Zásada neúplné apelace připouští doplnění dokazování v odvolacím řízení pouze ve výjimečných případech taxativně uvedených v § 205a o. s. ř. Podle § 205a písm. c) o. s. ř. se může jednat o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně. K zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků je třeba nejprve tvrdit a poté prokázat konkrétní skutečnosti, které vyvrací závěry soudu prvního stupně o tom, že určitý důkazní prostředek je nebo není věrohodný. Žalovaný však žádné konkrétní skutečnosti o důvodech nevěrohodnosti provedených důkazů netvrdil, pouze obecně uvedl, že svědkyně jméno FO byla přítomna jakýmsi nespecifikovaným jednáním mezi účastníky. Takové vyjádření není uvedením konkrétních skutečností vyvracejících věrohodnost provedených důkazů. Odvolací soud proto návrh na provedení důkazu výslechem svědkyně jméno FO zamítl jako nepřípustný.

15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v jeho vyhovujícím meritorním výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně správného a řádně odůvodněného výroku III. o nákladech řízení.

16. Žalobkyně byla i v odvolacím řízení úspěšná a má proto právo i na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení představují odměnu advokáta za poskytnutí právních služeb dle vyhl. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby – odvolání a účast na jednání odvolacího soudu po 6 300 Kč, náhradu hotových výdajů za tyto dva úkony – jednou za 300 Kč dle § 13 vyh. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a jednou za 450 Kč dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Celkem náklady řízení představují částku 13 350 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Přípustnost dovolání je oprávněn posuzovat jen dovolací soud.