12 Co 6/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení částky 169 549 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 9. 2024, č.j. 7 C 264/2021-345 a o návrhu žalované na opravu odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 4. 9. 2024, č. j. 7 C 264/2021-345

I. Rozsudek okresního soudu se a) v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 142 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení, potvrzuje; b) v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení, jakož i ve výroku II. ruší a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.

II. Návrh žalované na opravu odůvodnění rozsudku okresního soudu se zamítá.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 169 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 169 549 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 36 404 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalované Jméno advokátky, advokátky se sídlem adresa (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 169 549 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení. Tvrdil, že účastníci jsou manželé v rozvodovém řízení, jejichž společné jmění bylo zúženo smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno sepsaného dne datum tituly před jménem jméno FO, notářkou v Anonymizováno, ve smyslu oprávnění každého z nich nabývat do svého výlučného vlastnictví movité i nemovité věci s výjimkou obvyklého vybavení společné domácnosti s tím, že závazky převzaté za trvání manželství jedním z manželů bez souhlasu druhého se stávají jeho výlučnými závazky, za které odpovídá majetkem ve svém výlučném vlastnictví. Za trvání manželství zapůjčil ze svých výlučných prostředků žalované dne 16. 6. 2015 částku 120 067 Kč na pořízení osobního automobilu zn. jméno FO jméno FO reg. zn. SPZ (dále také jen vozidlo) pro účely jejího podnikání, zápůjčku poskytl formou úhrady části kupní ceny na účet prodávajícího. Dne 2. 9. 2019 poskytl žalované další zápůjčku ve výši 22 012 Kč na opravu tohoto vozidla formou úhrady servisních prací zhotoviteli jméno FO, IČ IČO, sídlem adresa. Splatnost obou zápůjček nastala dnem 6. 12. 2021, kdy byla žalované doručena písemná výzva k jejich vrácení. Dále tvrdil, že po předchozí domluvě se žalovanou uhradil dne 7. 9. 2015 ze svých výlučných prostředků částku 54 940 Kč představující náklady na montáž pískovcového zdiva na budově čp. Anonymizováno v obci adresa, která je v podílovém spoluvlastnictví účastníků (s podíly o velikosti Anonymizováno). Jednalo se o náklady vynaložené na zlepšení věci, na nichž je žalovaná povinna podílet se jednou polovinou. Výzva k zaplacení částky 27 470 Kč byla žalované doručena 6. 12. 2021. Poukázal na to, že účastníci mají v podílovém spoluvlastnictví řadu nemovitostí a žalovaná činí kroky ze zcizení a zatížení svého majetku v zájmu ztížit uspokojení jeho pohledávek.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, kterou považuje za nátlakový prostředek při řešení širších majetkoprávních konfliktů v souvislosti s rozvodem. Tvrdila, že účastníci v rámci rodinného hospodaření podle smlouvy o zúžení společného jmění fakticky nefungovali, uzavření jakékoli smlouvy o zápůjčce vyloučila. V době pořízení auta čekala se žalobcem třetí dítě, koupi jí žalobce zprostředkoval jako skončený leasing přes svého kolegu za výhodnou cenu. Sama disponovala částkou 200 000 Kč a žalobce se proto nabídl, že zbytek kupní ceny zaplatí, chtěl jí přispět v zájmu bezpečnosti přepravy, jím uhrazenou částku považovala za dar. V rozhodné době pečovala v domácnosti o 3 děti a žalobce, jehož měsíční příjem přesahoval 100 000 Kč, rodinu finančně zabezpečoval. Údajné zápůjčky byly běžným plněním vyživovací povinnosti vůči manželce a dětem, nevybočujícím z finančních možností žalobce a celkové životní úrovně rodiny. Opravy, servis a technické prohlídky vozidla byly na přání žalobce prováděny v autoopravně jeho otce a sestry v Anonymizováno, s tím spojené náklady žalobce vždy platil a nic po ní nežádal. Dle jejího přesvědčení bylo vozidlo v pořádku, žádnou opravu nepožadovala ani o ní nevěděla, vozidlo k ní nepřistavila. O provedení obkladu domu pískovcem se s žalobcem nedohodli, neměla o něj zájem, byl proveden nad rámec projektu a nejednalo se o nutnou opravu. Namítla promlčení všech nároků.

4. Okresní soud vyšel ze zjištění, že účastníci za trvání manželství uzavřeli 29. 11. 2011 formou notářského zápisu sp. zn. Anonymizováno sepsaného dne datum tituly před jménem jméno FO, notářkou v Anonymizováno, smlouvu o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění do budoucna tak, že každý z nich je oprávněn nabývat do svého výlučného vlastnictví movité i nemovité věci s výjimkou obvyklého vybavení společné domácnosti a že závazky převzaté některým z manželů se stávají jeho výlučnými závazky, za které odpovídá majetkem ve svém výlučném vlastnictví. Vzali také na vědomí, že budou-li chtít nějakou věc nabýt do společného majetku, mohou ji nabýt do podílového spoluvlastnictví. Okresní soud měl za prokázané, že žalobce uhradil na účet prodávající společnosti Anonymizováno. část kupní ceny vozidla jméno FO jméno FO zakoupeného žalovanou 19. 6. 2015, ve výši 120 067 Kč a ze svého účtu také zaplatil dne 2. 9. 2019 fakturovanou cenu opravy předmětného vozidla ve výši 22 012 Kč na účet zhotovitele jméno FO. Způsob hospodaření účastníků popsal žalobce ve své účastnické výpovědi tak, že každý hospodařili se svými penězi, přispívali na společnou domácnost, žalované půjčoval peníze dle jejích potřeb, platil náklady na její kancelář, splácel hypotéku, žalovaná měla kartu k jeho účtu. Pokud jí půjčoval finanční prostředky, o každé částce se dohodli, že mu ji po několika měsících vrátí. Drobné výdaje jako rodinný oběd v restauraci za půjčku nepovažoval, částky nad 20 000 Kč ano. Dále vyšel okresní soud ze zjištění, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky (každý s podílem o velikosti Anonymizováno) na budově čp. Anonymizováno, rodinný dům v obci adresa, postavené na pozemku parc. č. st. Anonymizováno, zapsané na LV č. hodnota pro obec a k.ú. adresa u právnická osoba pro Anonymizováno, Katastrální pracoviště adresa, a že žalobce na základě smlouvy o dílo uzavřené 23. 8. 2015 se zhotovitelem společností právnická osoba., jejímž předmětem byla montáž jednostranně pohledového zdiva ukončeného římsou – záklopem z pískovce na ploché střeše rodinného domu manželů jméno FO v Anonymizováno, uhradil dne 7. 9. 2015 zhotoviteli cenu tohoto díla ve výši 54 940 Kč. Okresní soud vyšel z toho, že se nejednalo o havarijní opravu. Neměl za prokázané, že by se účastníci dohodli na dané investici do společné nemovitosti a o způsobu, jakým se budou podílet na nákladech s ní spojených. Neprovedení navrženého důkazu účastnickým výslechem žalované okresní soud odůvodnil hospodárností řízení.

5. Při právním posouzení věci se okresní soud zabýval možností uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) mezi manžely a dovodil, že vzhledem k zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění účastníků sjednaného do budoucna smlouvou ze dne 29. 11. 2011 byli účastníci oprávněni smlouvu o zápůjčce uzavřít. Vycházel z právní úpravy obsažené v ust. § 143a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) účinného v době uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů, umožňující manželům smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů s tím, že takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků již tvořících společné jmění. Dospěl nicméně k závěru, že žalobce ani přes poskytnuté poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o důkazní povinnosti a následcích jejího nesplnění neprokázal, že účastníci uzavřeli smlouvy o zápůjčce, jejichž obsahem by byla dohoda o tom, že žalobce za žalovanou uhradí část kupní ceny vozidla, cenu jeho opravy a že žalovaná mu tyto částky vrátí. Závazek žalované vrátit žalobci částku 120 067 Kč poskytnutou na úhradu části kupní ceny vozidla podle okresního soudu neprokazuje e-mailová korespondence mezi žalobcem a prodejcem vozidla ani mezi žalobcem a žalovanou, kdy na sdělení žalobce ze dne 29. 5. 2015 „tohle je to auto po kolegovi, cena 307k s DPH“ měla žalovaná reagovat otázkou „mi je půjčíš?“. Posuzoval-li okresní soud uplatněný nárok na vrácení zápůjček podle ust. § 2991 o. z. o bezdůvodném obohacení, pak uzavřel, že žalované bezdůvodné obohacení na úkor žalobce vzniklo, avšak byla-li žaloba podána 14. 12. 2021, je nárok na jeho vydání promlčen podle § 609 o. z. v důsledku marného uplynutí tříleté promlčecí lhůty běžící v daném případě ode dne poskytnutí plnění. Nárok na úhradu poloviny nákladů investovaných do společné nemovitosti okresní soud posuzoval podle § 1136 o. z. Uzavřel, že za situace, kdy žalobce jako spoluvlastník vynaložil nikoli nezbytný náklad na společnou nemovitost v zájmu žalované bez jejího vyrozumění a souhlasu, může požadovat část náhrady v rozsahu zhodnocení věci, která je však splatná až při zániku podílového spoluvlastnictví (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3766/2011). Dovodil, že žaloba by nebyla důvodná ani při prokázaném souhlasu žalované s investicí, byť by v takovém případě byla polovina nákladů splatná již za trvání spoluvlastnictví, avšak vzhledem k úhradě provedené 7. 9. 2015 by byl nárok žalobce promlčen. Žalobu proto okresní soud v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. a úspěšné žalované přiznal vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36 404 Kč.

6. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalobce, který nesouhlasil se skutkovými ani právními závěry okresního soudu. Zopakoval, že servis a údržbu vozidla zajišťoval pro žalovanou po předchozí dohodě, a to v případě časově či finančně náročnějších oprav u zhotovitele paní jméno FO v Anonymizováno, kde měl záruku kvalitně provedené práce a výhodných cenových podmínek. Okresní soud dle jeho názoru zcela opomenul skutečnost, že pro zajištění oprav mu musela žalovaná vozidlo poskytnout, a tedy minimálně implicitně souhlasila se zajištěním opravy. Bez náležitého zdůvodnění také neprovedl výslech jméno FO, jímž hodlal prokázat, jaké zadání k opravě zhotovitelka dostala. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, podle něhož e-mailová komunikace účastníků neprokazuje sjednání smlouvy o zápůjčce na pořízení vozidla, neboť z dotazu žalované „mi je půjčíš“ nepochybně vyplývá záměr domluvit se na zápůjčce peněz, jinak by dotaz zněl na darování nebo přispění. Poukázal na právní vzdělání žalované, která si musela být vědoma povinnosti půjčené peníze vrátit. Ohledně nároku na náhradu investice do kamenného obložení domu vytkl okresnímu soudu nesprávný skutkový závěr o nesouhlasu žalované s investicí, z něhož dovodil nemožnost žádat podíl na nákladech již za trvání spoluvlastnictví. Poukázal na svou účastnickou výpověď, která nebyla žalovanou zpochybněna, podle níž v době realizace obložení žalovaná v domě žila, proti instalaci nic nenamítala, byla srozuměna s tím, že náklady na estetické a funkční zhodnocení domu zaplatí žalobce, a dokonce se podílela na výběru kamene při návštěvě lomu, kde byla přítomna i dcera účastníků jméno FO. Jím navržený důkaz výslechem dcery k prokázání souhlasu žalované s investicí a k obsahu dohody účastníků však okresní soud bez zdůvodnění neprovedl. Dodal, že okresní soud posoudil otázku promlčení v rozporu s ust. § 646 o. z., podle kterého mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. Manželství účastníků bylo rozvedeno až dne 2. 7. 2024, proto shledal-li okresní soud na straně žalované bezdůvodné obohacení v rozsahu finančních prostředků poskytnutých na zakoupení vozidla ve výši 120 067 Kč a na úhradu jeho opravy ve výši 22 012 Kč, u něhož nadto promlčecí lhůta ke dni podání žaloby ani neuplynula, měl mu plnění přiznat. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání žalobce navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že finanční prostředky od žalobce přijímala jako běžnou vyživovací povinnost manžela k manželce a jejich dětem, o žádném vracení prostředků nikdy se žalobcem nehovořila. Hospodaření účastníků bez problémů fungovalo až do jejího odstěhování v lednu 2021, vrácení údajných zápůjček se žalobce začal domáhat teprve v průběhu rozvodového řízení. Poukázala na to, že žalobce uzavření zápůjček neprokázal, jím předložený e-mail ze dne 29. 5. 2015 odeslaný údajně z adresy e-mail nepsala, tuto adresu nepoužívala. Zdrojový kód e-mailu žalobce nedoložil, protože jej nemá, jedná se o podvrh. Dodala, že v rámci opatrovnického řízení vedeného u Okresního soudu adresa se žalobce ve své účastnické výpovědi vyjádřil tak, že všechno pro rodinu platil vždy sám, o žádných zápůjčkách se nezmiňoval.

8. Žalovaná podala obsáhlý návrh na opravu odůvodnění rozsudku, v němž nesouhlasila s řadou skutkových zjištění okresního soudu a žádala jejich přehodnocení. Navrhla opravu bodu 15. tak, že „zástavní smlouva ze dne 26. 11. 2021 neprokázala žalobní nárok a soud z ní relevantní skutečnosti nezjistil“, bodu 16. tak, že „zástavní smlouva ze dne 25. 11. 2021 neprokázala žalobní nárok a soud z ní relevantní skutečnosti nezjistil“, bodu 18. tak, že „komunikace tvrzená žalobcem s žalovanou z 29. 5. 2015 nebyla prokázána a projednávané věci se nadto netýká“, bodu 19. tak, že „komunikace tvrzená žalobcem s žalovanou z 15. 6. 2015 nebyla prokázána a projednávané věci se nadto netýká“, bodu 21. tak, že dohoda uzavřená notářským zápisem notářky tituly před jménem jméno FO dne datum se projednávané věci netýká a soud z ní relevantní skutečnosti nezjistil“ a dále, že „žalobce neprokázal, že by žalované v předmětné době ani jindy v době trvání jejich manželského soužití půjčoval peníze“, v bodě 24. tak, že „žalobce v řízení neprokázal, že by dohoda ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno souvisela s projednávanou věcí, a proto z nedatované listiny, která má být podáním žalované ve věci vedené u Okresního soudu adresa – západ zn. spisová značka, soud žádná ve věci relevantní zjištění neučinil“. Požadovala dále doplnit odůvodnění rozsudku o vyjádření k její námitce nedostatku pasivní legitimace k nároku na zaplacení části ceny vozidla a jeho opravy, doplnit, že „spoluúčast žalobce na koupi vozidla a jeho opravu je projevem vyživovací povinnosti žalobce k žalované“ a že „v době koupě vozidla měl žalobce příjem od 90 000 Kč do 155 000 Kč netto“. Návrhu žalované okresní soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka nevyhověl a přeložil jej odvolacímu soudu. Žalovaná v „odvolání“ proti tomuto usnesení setrvala na svých námitkách vůči odůvodnění rozsudku.

9. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal k odvolání žalobce napadený rozsudek v celém rozsahu, přezkoumal i řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání shledal částečně opodstatněným pouze ve vztahu k té části výroku I., jíž bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení poloviny částky vynaložené žalobcem na investice do společné nemovitosti.

10. Předmětem řízení žalobce učinil tři nároky se samostatným skutkovým a právním základem, které soud prvního stupně také samostatně posuzoval a hodnotil. Jde-li o nároky z titulu tvrzených zápůjček žalobce, které měly být poskytnuty žalované v prvém případě formou úhrady části kupní ceny vozidla zakoupeného v roce 2015 a v druhém případě formou úhrady ceny za opravu tohoto vozidla v roce 2019, v celkové výši 142 079 Kč, odvolací soud považuje skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, mající oporu v provedeném dokazování, za dostačující pro rozhodnutí ve věci a vychází z něj. Jeho právní posouzení však nesdílí.

11. Je třeba přisvědčit argumentaci žalobce, že závěr soudu prvního stupně o promlčení uplatněných nároků odporuje ust. § 646 o. z., podle něhož mezi manžely nepočne promlčecí lhůta běžet ani neběží, dokud manželství trvá. Skutečnost, že promlčecí lhůta ke dni podání žaloby neuplynula, však sama o sobě neprolamuje závěr o nedůvodnosti nároků ze zápůjček, které soud prvního stupně i přes nesprávné právní posouzení otázky promlčení posuzoval též věcně. Uzavřel-li na základě provedeného dokazování, že žalobce neprokázal uzavření smluv o zápůjčce, jejichž obsahem byl závazek uhradit za žalovanou část kupní ceny vozidla na účet prodejce, v druhém případě cenu opravy vozidla na účet poskytovatele servisních služeb a (v obou případech) závazek žalované poskytnuté částky žalobci vrátit, odvolací soud jeho závěr sdílí.

12. Soud prvního stupně správně zjistil, že účastníci 29. 11. 2011 uzavřeli formou notářského zápisu smlouvu o zúžení společného jmění manželů, kterou odvolací soud shodně považuje z formálního i obsahového hlediska za platné ujednání upravující manželský majetkový režim, nevybočující z mezí tehdy platného § 143a obč. zák. Interpretaci žalované, podle níž tato smlouva účastníkům umožňovala toliko nabývat majetek do podílového spoluvlastnictví, aniž by jakkoli modifikovala rozsah společného jmění, je nutno odmítnout, neboť je v rozporu s tím, co je ve smlouvě výslovně, jasným a srozumitelným způsobem vyjádřeno. Okresní soud také správně dovodil, že uzavření smlouvy o zápůjčce mezi manžely v případě zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění zásadně možné je. Žalobce obě tvrzené zápůjčky dovozoval ze samotného faktu zúžení společného jmění a z toho, že obě platby uhradil, o čemž ani odvolací soud nemá pochyb. Jediným dalším důkazem, který po poučení o nesplnění důkazní povinnosti poskytnutém mu soudem při jednání dne datum označil k prokázání svého tvrzení, že úhrada části kupní ceny vozidla byla plněním ze zápůjčky, byla kopie e-mailové komunikace, v níž měla žalovaná na jeho informaci o možném prodeji auta po kolegovi za cenu „307 k s DPH“ reagovat otázkou „mi je půjčíš?“. Z obsahu protokolu o jednání před okresním soudem dne datum vyplývá, že žalovaná bezprostředně po provedení důkazu kopií e-mailové korespondence popřela její pravost s tím, že se jedná o falsum.

13. Je mimo pochybnost, že pro posouzení soukromé listiny jako důkazního prostředku je významná její pravost a pravdivost. Listina je pravá, pochází-li od vystavitele a je jím též podepsána. Je-li listina pravá, není-li zfalšovaná nebo pozměněná, dokazuje, že vystavitel projevil vůli o obsahu v listině zachyceném, popřípadě učinil prohlášení v listině obsažené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000 sp. zn. 22 Cdo 2670/98). V opačném případě se jedná o listinu nepravou, zfalšovanou, pozměněnou. Není-li listina pravá, nebude zpravidla ani správná. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností. Elektronická listina je „spolehlivá“ (§ 562 odst. 2 o. z.), tvoří-li zjevný celek a je-li po svém stvrzení elektronickým podpisem (§ 561 odst. 1 věta třetí o. z.) chráněna proti dodatečným změnám. Za popsaných okolností je elektronický projev vůle postaven naroveň skutečným listinám, které jsou podepsány osobou, jež je jejich původcem. Pro takový elektronický dokument se uplatní vyvratitelná skutková domněnka, že se má za to, že projev vůle zachycený v elektronické listině je pravdivý a správný (§ 566 odst. 2 o. z.). Jinými slovy – na osobě, která se dovolává projevu vůle jiného v elektronickém dokumentu je, aby přesvědčila soud o tom, že elektronický systém zachycující dokument opatřený elektronickým podpisem je spolehlivý. Poté je případně na osobě, která dokument měla podepsat, aby buď s úspěchem zpochybnila „spolehlivost“ systému, v němž byl elektronický dokument vyprodukován (§ 562 odst. 2 o. z.), nebo aby vyvracela skutkovou domněnku o tom, že dokument je správný a pravdivý (§ 566 odst. 2 o. z.) a že jde o její elektronický podpis (§ 561 odst. 1 věta třetí o. z.).

14. Z uvedeného pro poměry projednávané věci vyplývá, že zpochybnila-li žalovaná pravost elektronické listiny předložené žalobcem, bylo na žalobci, který ze skutečností v listině uvedených pro sebe vyvozoval příznivé právní důsledky, aby spolehlivost elektronického systému prokázal a přesvědčil soud o tom, že uživatelkou e-mailové adresy, z níž byl e-mail zaslán, je žalovaná. To však žalobce neučinil, podle protokolu z jednání se vyjádřil tak, že danou komunikaci ve svém soukromém notebooku aktuálně není schopen dohledat. Okresní soud přitom nebyl povinen po zpochybnění pravosti důkazu opětovně poučovat žalobce o jeho důkazní povinnosti. Závěr soudu prvního stupně, že žalobce uzavření smlouvy o zápůjčce se žalovanou na zakoupení auta v červnu 2015 neprokázal, je proto správný. K tvrzení o zápůjčce na opravu vozidla v září 2019 žalobce označil pouze svůj účastnický výslech, proti němuž však stojí protichůdná tvrzení žalované a sám o sobě proto tento důkaz, který je podpůrné povahy, k prokázání sporného tvrzení nepostačuje. Navrhovaný a soudem prvního stupně neprovedený výslech jméno FO, jímž mělo být prokázáno toliko tvrzení žalobce, že oprava byla provedena, že byla důvodná a že její cena odpovídá běžným cenovým podmínkám, není způsobilým prokázat uzavření zápůjčky, a proto jej lze považovat za nadbytečný. Pokud se soud prvního stupně s tímto důkazním návrhem žalobce nevypořádal, jde o vadu řízení, která však neměla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I v tomto případě tak odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepovažuje zápůjčku za prokázanou.

15. Odvolací soud však nesdílí právní závěr soudu prvního stupně, že v důsledku žalobcem poskytnutého plnění vzniklo žalované na jeho úkor v obou uvedených případech bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. Na předmětná finanční plnění žalobce je podle názoru odvolacího soudu třeba nahlížet širší optikou rodinných vztahů. Je nespornou skutečností, že v době poskytnutých plnění účastníci jako manželé vedli rodinnou domácnost spolu se svými nezletilými dětmi. Režim zúžení společného jmění nevylučuje aplikaci zákonných ustanovení ohledně obstarávání záležitostí rodiny (§ 694 o. z.) a uspokojování jejích potřeb. Bez ohledu na zúžení společného jmění byli proto podle § 690 o. z. povinni přispívat na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Poskytování majetkového plnění má podle zákona stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

16. Fungování rodinného hospodaření na principu zápůjček popisované žalobcem v jeho účastnickém výslechu považuje odvolací soud za nereálné, odporující normálnímu běhu věcí, a tudíž nevěrohodné, byť není vyloučeno, že se v některých případech účastníci skutečně na zápůjčce větších částek dohodnout mohli, nicméně žalobce také popisoval, že při každé zápůjčce se dohodli, že bude po několika měsících vrácena. O odlišné situaci v posuzovaných případech svědčí, že vrácení tvrzených „zápůjček“ se začal domáhat poprvé až v prosinci 2021 v době prohlubujícího se rozvratu manželství a majetkových neshod blíže popsaných v žalobě a v návrhu na vydání předběžného opatření. Podle nesporných zjištění okresního soudu žalovaná v červnu 2015, kdy očekávala narození třetího dítěte, již advokátní praxi neprovozovala a rodinu svým nadstandardním příjmem finančně zajišťoval žalobce, o společném hospodaření účastníků svědčí i dispoziční oprávnění žalované k účtu žalobce, včetně platební karty. Pokud za daných poměrů žalobce přispěl žalované na zaplacení kupní ceny vozidla částkou 120 067 Kč, jednalo se podle odvolacího soudu o výdaj přiměřený majetkové situaci žalobce a reálně uspokojující potřeby rodiny se třemi dětmi. Za rozhodné v této souvislosti odvolací soud nepovažuje, že vozidlo bylo zakoupeno „na IČO“ žalované, která v té době aktivně nepodnikala, ale pečovala v domácnosti o děti. Žalované proto uvěřil, že plnění poskytnuté žalobcem na úhradu části kupní ceny bylo vzhledem k jeho výši, příjmu žalobce a celkové životní úrovni rodiny darem žalované, a jde-li o (poměrně marginální) částku zaplacenou za servis vozidla, běžným výdajem v rámci rodinného hospodaření, a to tím spíše, že žalobce podle své výpovědi takto servisoval auto opakovaně a po žalované nic nežádal. Rovněž skutečnost, že po dobu 6 let vrácení peněz nepožadoval (opak ani netvrdil), svědčí pro darování, byť by si je žalobce vlivem zhoršení vzájemných vztahů později rozmyslel. Odvolací soud proto uzavřel, že právní důvod k plnění ze strany žalobce existoval a bezdůvodné obohacení na jeho úkor žalované nevzniklo.

17. Ohledně zamítnutí nároku z titulu investice do společné nemovitosti je nutno soudu prvního stupně vytknout nepodložený závěr o tom, že žalovaná o investici nevěděla, resp. s ní nesouhlasila. Z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě čeho (jakého důkazu) okresní soud k tomuto závěru dospěl, jeho rozhodnutí je proto v tomto rozsahu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Podle obsahu spisu žalobce k prokázání souhlasu žalované s investicí navrhl výslech dcery jméno FO, která měla být spolu s oběma účastníky přítomna výběru obkladového kamene. Ač se jedná o důkaz potenciálně způsobilý tvrzenou skutečnost prokázat, okresní soud jej neprovedl, aniž by důvody svého procesního postupu v odůvodnění rozsudku vyložil a vysvětlil, z jakého důvodu jej snad považoval za neúčelný či nadbytečný. V důsledku neúplných skutkových zjištění je zamítnutí žaloby ohledně nároku na zaplacení částky částka předčasné, a tedy i nesprávné. Nutno dodat, že uvedený závěr nevyznívá přesvědčivě i vzhledem k nespornému zjištění o realizaci pískovcového obložení v době, kdy žalovaná v domě bydlela a s přihlédnutím k jejímu patrnému zájmu o veškeré majetkové a finanční záležitosti se nejeví pravděpodobným, že by změna vzhledu domu její pozornosti unikla. Ochota žalobce investici v rozhodné době financovat nic nemění na povaze nákladu vynaloženého na zlepšení věci v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Pokud by bylo prokázáno, že k investici došlo se souhlasem žalované, byť konkludentním, šlo by o běžnou správu společné věci (§ 1128 o. z.) a žalobci by vzniklo právo na náhradu poloviny vynaložených nákladů již za trvání spoluvlastnictví. Je třeba připomenout, že promlčení nároku ani v tomto případě nepřichází v úvahu s ohledem na znění § 646 o. z.

18. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 142 079 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení, potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., v části výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 27 470 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 7. 12. 2021 do zaplacení, jakož i v nákladovém výroku II. jej zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., v němž bude okresní soud, vázán právním názorem odvolacího soudu, pokračovat. V konečném rozhodnutí pak rozhodne o všech nákladech řízení, včetně tohoto odvolacího řízení.

19. Odvolací soud se dále zabýval návrhem žalované na opravu odůvodnění rozsudku, jímž žalovaná obsáhle polemizovala se správností řady skutkových zjištění i skutkových závěrů okresního soudu, domáhala se jejich revize, doplnění dalších skutkových zjištění, hodnocení provedených důkazů dle jejích subjektivních představ i změny dílčího právního posouzení (např. otázky zúžení společného jmění manželů tak, že k němu nedošlo).

20. Podle § 165 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno (odst. 1). Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne (odst. 2). O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat (odst. 3).

21. Je třeba poznamenat, že soud prvního stupně nadbytečně doručoval žalované usnesení, jímž návrhu na opravu odůvodnění nevyhověl, neboť nejde o žádný z případů uvedených v § 168 o. s. ř. (proti usnesení není odvolání přípustné, není to třeba pro vedení řízení ani se jím účastníkům neukládá žádná povinnost). Odvolání podané žalovanou proti tomuto usnesení posuzoval odvolací soud podle obsahu jako doplnění návrhu na opravu odůvodnění.

22. Oprava důvodů rozhodnutí slouží k tomu, aby byl odstraněn nedostatek spočívající v tom, že odůvodnění rozsudku nemá oporu ve zjištění skutkového stavu. V rámci opravy proto již soud nemůže provádět důkazy, které předtím v řízení neprovedl, tj. z nichž nečerpal poznatky o skutkovém stavu, a to i kdyby šlo o důkazy, které předtím v řízení provést měl. Není možné ani dodatečně hodnotit důkazy, které soud sice provedl, ale zapomněl je hodnotit podle § 132 o. s. ř.; stejně tak nelze nově a jinak hodnotit důkazy než v rozhodnutí, jehož oprava se navrhuje. Postupem podle § 165 o. s. ř. nelze docílit nápravy tzv. opomenutých důkazů, neboť nelze opravovat to, co v rozhodnutí není. Možnost opravy se nevztahuje na celé odůvodnění písemného vyhotovení rozhodnutí, ale pouze na část týkající se zjištěného skutkového stavu. Skutkový stav se v civilním řízení soudním zjišťuje procesním dokazováním; oprava se proto může týkat závěrů soudu o skutkovém stavu, který soud položil za základ svého rozhodnutí. Z povahy věci není možná oprava těch částí odůvodnění obsahujících přednesy stran a právní posouzení věci.

23. Z obsahu a šíře návrhu na opravu odůvodnění rozsudku je patrné, že žalované spíše, než o opravu věcné nesprávnosti odůvodnění jde o to, aby soud zcela převzal její skutkovou verzi, aby provedeným důkazům připsal význam, který jim přičítá ona sama a aby se zcela ztotožnil i s její představou o právním posouzení věci. K tomu však návrh na opravu odůvodnění neslouží. Odvolací soud neshledal, že by odůvodnění rozsudku bylo v rozporu s obsahem spisu, že by nemělo oporu ve zjištění skutkového stavu. Návrh na opravu odůvodnění rozsudku okresního soudu proto zamítl. Proti výroku I. a) tohoto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání proti výroku I. b) tohoto rozsudku není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. k) o. s. ř. Dovolání proti výroku II. tohoto rozsudku není přípustné. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.