14 Co 15/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO , se sídlem adresa , zastoupené advokátkou jméno FO , se sídlem adresa , proti žalovanému: jméno FO , narozenému dne datum , bytem adresa , pro 22 518 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 6. 11. 2025, č. j. 11 C 193/2025-67,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadeném výroku II. mění potud, že výše nákladů řízení činí 2 111 Kč; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil Okresní soud v Lounech (dále jen „okresní soud“ nebo „soud prvního stupně“) žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 518 Kč s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále, aby v téže lhůtě zaplatil žalobkyni k rukám její zástupkyně náhradu nákladů řízení ve výši 2 232 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně měla ve věci samé plný úspěch. Žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení sestávající ze soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení za dva úkony právní služby. Náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně soud prvního stupně nepovažoval za účelné. Vedle toho žalobkyni přiznal podle vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, v účinném znění, paušální náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka za jednoduchou výzvu k plnění vyhotovenou samotnou žalobkyní, to vše s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), celkem tedy 2 232 Kč (soudní poplatek 901 Kč, odměna za 2 úkony právní služby po 400 Kč, dvě paušální náhrady výdajů advokáta po 100 Kč, jedna paušální náhrada nákladů nezastoupeného účastníka 100 Kč a DPH ve výši 231 Kč).

3. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně jeho nákladovému výroku II., podala žalobkyně odvolání. Odůvodnila je tím, že jí byly přiznány náklady v nesprávné výši, neboť jí měla být nad rámec nákladů vyčíslených okresním soudem přiznána náhrada nákladů také za úkon právní služby spočívající v předžalobní výzvě k plnění sepsané její zástupkyní. Žalobkyně poukazuje na to, že vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění (dále jen „a. t.“), v § 11 odst. 1 písm. d) výslovně počítá s tím, že úkonem právní služby je i výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, a že podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. náleží odměna též za jednoduchou výzvu k plnění. Žalobkyně se dále dovolává toho, že ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. s institutem předžalobní výzvy výslovně počítá a že ani výzva opakovaná advokátem po předchozí výzvě účastníka nemusí být neúčelným úkonem, zejména s ohledem na reálný (psychologický) efekt výzvy zaslané advokátem a snahu žalobkyně řešit věc nejprve mimosoudně. Žalobkyně pak dodává, že podobně by mohly být posuzovány i jakékoliv další úkony advokáta, neboť i ty může žalobkyně učinit sama. Podle názoru žalobkyně mají správně náklady řízení před soudem prvního stupně činit 2 716 Kč (soudní poplatek 901 Kč, mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby po 400 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony po 100 Kč, dále pak z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 315 Kč). Z vyložených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 716 Kč, a aby současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

4. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. podle § 212 a § 212a o. s. ř., aniž k projednání odvolání nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o. s. ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

5. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se ve věci samé domáhala zaplacení příspěvků za dobu bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, v období od , datum, do , datum, a z provozu vozidla registrační značky , SPZ, , VIN , VIN kód, od , datum, do , datum, a paušálních nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na tyto příspěvky. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě, a to sama i prostřednictvím společnosti , právnická osoba, (výzvy ze dne 29. 5. 2024, 23. 10. 2024, 5. 12. 2024 a 7. 1. 2025). Následně byla žalovanému zaslána také předžalobní výzva prostřednictvím zástupkyně žalobkyně (výzva ze dne 31. 1. 2025). Žalobě ve věci samé bylo zcela vyhověno, přičemž součástí přiznaného plnění je i poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 2 x 300 Kč.

6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

7. Podle § 142a odst. 1 o. s. ř. žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal výzvu k plnění.

8. V projednávané věci byla plně úspěšnou účastnicí řízení žalobkyně, které proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží vůči neúspěšnému žalovanému plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. K nákladům řízení patří i odměna advokáta a jeho hotové výdaje (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.) a v případě, že je zástupce plátcem daně z přidané hodnoty, též náhrada za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalobkyni však nenáleží náhrada za veškeré úkony její zástupkyně, nýbrž jen za úkony potřebné k účelnému uplatnění jejího práva.

9. Pokud jde o náklady spojené s předžalobní výzvou k plnění sepsanou zástupkyní žalobkyně, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že se o účelně vynaložený náklad nejedná. Správný je proto závěr okresního soudu, že žalobkyni náhrada za tento úkon právní služby s ní spojená paušální náhrada hotových výdajů a náhrada za daň z přidané hodnoty nenáleží. Jak totiž plyne z výše uvedeného, žalobkyně předtím, než podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (před zahájením řízení), sama, případně prostřednictvím specializované agentury (nikoliv prostřednictvím advokátky), žalovaného opakovaně vyzývala k dobrovolné úhradě dluhu a upozorňovala jej na možnost jeho soudního vymáhání. Proto další výzva, činěná prostřednictvím advokátky, byla z pohledu ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. nadbytečná (nebylo jí třeba pro vznik práva žalobkyně na náhradu nákladů řízení). Stejně tak za dané situace nebylo lze důvodně předpokládat, že by mohla vést žalovaného k plnění, pokud na opakované předchozí výzvy nereagoval. Nepřiléhavý je přitom argument žalobkyně, že takto by jí nemusela být přiznána náhrada za žádný úkon učiněný její advokátkou s tím, že všechny úkony v řízení mohla žalobkyně učinit sama. Neúčelnost výzvy k plnění sepsané advokátkou tu totiž není dovozována z toho, že takovou výzvu žalobkyně sepsat mohla, nýbrž z toho, že ji skutečně sepsala a odeslala žalovanému a tento již jednou žalobkyní učiněný úkon byl následně nadbytečně, a tedy neúčelně, opakován také zástupkyní žalobkyně.

10. Odvolací soud dále přezkoumal správnost výše přiznaných nákladů řízení. Tyto správně sestávají ze soudního poplatku ve výši 901 Kč, dále sestávají z nákladů právního zastoupení – odměny za dva úkony právní služby po 400 Kč podle § 14b a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, dvou paušálních náhrad hotových výdajů za dva úkony po 100 Kč, celkem 1 000 Kč, a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 000 Kč, tj. 210 Kč, celkem tudíž 2 111 Kč.

11. Na rozdíl soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že žalobkyni nenáleží ani právo na náhradu paušálních nákladů za upomínku sepsanou přímo žalobkyní, potažmo jejím jménem společností , právnická osoba, Náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek byly totiž žalobkyni přiznány jakožto příslušenství pohledávky v paušalizované výši 2 x 300 Kč (§ 45 odst. 2, 4 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve spojení s § 6 vyhlášky č. 69/2024 Sb. a § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) již pravomocným výrokem I. napadeného rozsudku. Není proto namístě tyto náklady přiznávat duplicitně v rámci rozhodování o nákladech řízení.

12. Odvolací soud poukazuje na to, že koncepce úpravy rozhodování o nákladech občanskoprávního řízení stojí na zásadě oficiality, kdy soud rozhoduje o nákladech řízení z úřední povinnosti, aniž by byl nucen vyčkávat na návrhy účastníků řízení, či jimi byl vázán (srov. § 151 o. s. ř.). K obecnému zákazu změny k horšímu (reformatio in peius) se Ústavní soud v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení opakovaně vyslovil tak, že tato zásada – obecně platná v trestním řízení – z občanského soudního řádu nevyplývá a v jeho působnosti se neuplatní (srov. sp. zn. III. ÚS 30/04, II. ÚS 310/99, IV. ÚS 14/04, I. ÚS 380/04; všechna zde citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná prostřednictvím internetu na nalus.usoud.cz). Odvolací soud je oprávněn změnit náhradu nákladů řízení i v neprospěch účastníka řízení, který byl jediným odvolatelem (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 596/07 ze dne 29. 11. 2007 a rovněž stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24). Krajský soud proto změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném nákladovém výroku potud, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení vůči žalovanému ve správné výši; jinak, tj. co do základu (rozhodnutí o tom, že je to žalovaný, kdo má nahradit náklady řízení žalobkyni), platebního místa (k rukám zástupkyně žalobkyně; § 149 odst. 1 o. s. ř.), a lhůty k plnění (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) jej podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil.

13. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.