14 Co 152/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A ., IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Jméno žalované B ., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B o zaplacení 147 720 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti mezitímnímu rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 12. 2024, č. j. 13 C 548/2021-535 Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud rozhodl tak, že nárok žalobkyně na náhradu škody je co do základu dán v celém rozsahu (výrok I.), a konstatoval, že o výši nároku a o nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (výrok II.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně se ve zdravotnickém zařízení provozovaném žalovanou dne , datum, podrobila zákroku, jehož předmětem bylo odstranění, resp. zesvětlení tetování na pravém předloktí za pomoci laseru. Předtím si na webových stránkách žalované přečetla informace o zamýšleném zákroku a informace o účelu, povaze a případných rizicích zákroku jí byly před jeho provedením ústně poskytnuty též primářkou , tituly před jménem, , jméno FO, . Pokožka v místě tetování, jehož velikost činila přibližně 5x5 cm, nebyla před zákrokem poškozena, zákrok byl proveden najednou na celé ploše tetování. Po zákroku v místě jeho provedení vzniklo zjizvení kůže, jehož nejpravděpodobnější příčinou je dle znalkyně nesprávné nastavení laseru při odstraňování tetování. Žalovaná před zákrokem neprovedla testovací zákrok, který by spočíval v ošetření toliko malé plochy tak, aby se případně minimalizoval rozsah poškození kůže. Testovacím zákrokem se ověřuje, zda bylo zvoleno pacientovi – jeho kůži přiměřené množství energie laseru, které je u každého pacienta jiné. Provedení testovacího zákroku je doporučené, není však povinné. Následkem nesprávně zvoleného množství energie laseru je vznik jizev. Jiná příčina popsaného poškození kůže nebyla zjištěna. Žalobkyně se od , datum, podrobuje v , právnická osoba, ., v , adresa, opakovaným zákrokům, ponejprv k odstranění tetování a následně k oploštění a barevné korekci vzniklých jizev, které se nachází v hlubších vrstvách pokožky (pod původním tetováním) a jejichž plné odstranění není možné.

3. Po právním posouzení věci dospěl okresní soud k závěru, že žalovaná žalobkyni ústní formou poskytla v dostatečném rozsahu (uvedeném v § 31 odst. 2 zák. č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, v účinném znění, dále jen „z. z. s.“) informace o účelu a povaze zákroku, jeho důsledcích a rizicích a žalobkyně vyjádřila se zákrokem souhlas a podrobila se mu. Pochybení pak shledal při samotném provedení zákroku, který dle okresního soudu nebyl proveden na náležité odborné úrovni, v souladu s aktuálním stavem vědy, tedy lege artis (§ 28 odst. 2 z. s. s.), a to proto, že bylo použito vyšší než potřebné intenzity laseru, pročež došlo ke vzniku jizev, jakožto nevratného poškození tkáně. Za postup non lege artis nepovažoval neprovedení testovacího zákroku na malé ploše, neboť jej nelze posoudit jako porušení právní povinnosti, jeho provedení není povinné, spíše doporučené. V příčinné souvislosti s pochybením žalované pak žalobkyni vznikla újma spočívající ve vytrpěné bolesti a v nákladech na odstranění následků poškození kůže zákrokem žalované. Z popsaných důvodů okresní soud co do základu nároku žalobě mezitímním rozsudkem vyhověl.

4. Rozsudek okresního soudu napadla žalovaná odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že žaloba bude zamítnuta a žalované přiznána náhrada nákladů řízení. Namítá, že v odůvodnění rozsudku zejména chybí vysvětlení, proč soud považuje za prokázané, že ke zjizvení na pravém předloktí žalobkyně došlo v důsledku zákroku provedeného žalovanou a použitím vysokého ozáření. Soud přitom ještě dne , datum, nepovažoval příčinu zjizvení za jednoznačně prokázanou a následně neprovedl žádné další důkazy ani nepoučil účastníky dle § 118a odst. 1 o. s. ř., čímž porušil požadavek předvídatelnosti rozhodnutí. Dále namítá, že nebylo prokázáno porušení odborného postupu (lege artis), za což jedině by žalovaná mohla odpovídat, a soud neoznačil žádný konkrétní právní předpis, který měla žalovaná porušit. Žalobkyně musela vědět o svém sklonu ke keloidním jizvám, neboť takovou jizvu u žalované konzultovala již v roku , rok, , a na tuto skutečnost žalovanou neupozornila. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně byla před zákrokem řádně poučena o riziku vzniku jizev, což potvrzuje i originál písemného souhlasu se zákrokem. Zdůraznila, že z provedeného dokazování plyne, že riziko vzniku jizev je případě posuzovaného zákroku dáno i v případě, je-li dodržen postup lege artis s tím, že jde o nejčastější komplikaci zákroku. Poukázala na další okolnosti zpochybňující věrohodnost tvrzení žalobkyně, zejména nemožnost identifikace tatéra, druhu použité barvy a jejího atestu, což je významné pro posouzení možné alergické reakce. Znalkyně nevyloučila možnost zjizvení již při tetování. Znalecký posudek předložený žalobkyní vykazuje řadu vad, včetně nevyžádání zdravotnické dokumentace, údajů o použitém laseru a odbornosti personálu, nejasné vymezení možných příčin zjizvení a odkaz na spornou fotografii na čl. 150 (žalobkyně popírá, že by šlo o fotografii jejího tetování před zákrokem u žalované). Fotografie předložené žalobkyní jako důkaz jsou podle odvolatelky nevěrohodné, neboť data jejich pořízení mohla být změněna. Znalkyně navíc neměla k dispozici správnou sadu snímků, což nebylo v řízení napraveno. Soud se dále nezabýval možností, že zjizvení mohlo vzniknout nesprávnou péčí žalobkyně o ozářené místo nebo sebepoškozením, a neprověřoval dodržování pokynů uvedených v tzv. reverzu. Zpochybňuje i věrohodnost tvrzení žalobkyně o údajném popálení, neboť žalobkyně nevyhledala lékařskou pomoc a při vyšetření uvedla, že necítila bolest ani svědění. Dále upozorňuje na nesrovnalosti ohledně doby provedení tetování.

5. Rozsudek okresního soudu napadla odvoláním též vedlejší účastnice na straně žalované, která se se domáhá jeho změny tak, že bude žaloba zamítnuta. Namítá, že okresní soud nepřihlédl k důkazům navrženým žalovanou a vedlejším účastníkem, zejména k výpovědím lékařského personálu žalované (, tituly před jménem, , jméno FO, , paní , jméno FO, a paní , jméno FO, ), které potvrzovaly správnost postupu, odbornou způsobilost a informovanost žalobkyně. Rovněž nevzal v úvahu lékařskou dokumentaci žalované, přestože její obsah vykazuje logickou a časovou návaznost. Okresní soud vycházel výhradně z důkazů žalobkyně, včetně výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, , která nebyla ustanovena jako znalkyně, neměla k dispozici dokumentaci žalované a je ve věci finančně zainteresována. Znalecký posudek , tituly před jménem, , jméno FO, byl založen na fotografii (na čl. 150 spisu), která podle žalobkyně nezachycuje její ruku. Soud se s námitkami k posudku nevypořádal. Znalkyně sama uvedla, že příčinu vzniku jizev nelze jednoznačně určit, a popsala pouze možné varianty. Přesto soud dovodil, že postup žalované nebyl lege artis. Příčinu poškození (nesprávně nastavený laser) dovodil nesprávně z následku. Též nesprávně vyhodnotil fotodokumentaci, když považoval fotografii obvázané ruky za důkaz stavu místa 14 dní po zákroku. První relevantní fotografie je až ze dne , datum, . Nebylo prokázáno porušení právní povinnosti žalovanou, ani příčinná souvislost mezi jejím jednáním a vznikem újmy. Riziko vzniku jizev je přirozenou komplikací laserového zákroku, což potvrdily i odborné výpovědi. Odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb je odpovědností za odborně správný postup, nikoliv za výsledek. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala v rozporu s uznávanými medicínskými postupy. V řízení nebyly prokázány všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za újmu, tedy porušení právní povinnosti, vznik újmy a příčinná souvislost mezi nimi. Okresní soud neidentifikoval konkrétní právní povinnost, kterou měla žalovaná porušit, ani nevysvětlil, proč by její postup měl být považován za non lege artis, respektive nepřípustně přítomnost takového postupu dovodil z následku – vzniku jizev. Jejich samotná existence neprokazuje odborně nesprávný postup žalované, neboť jizvení je běžnou komplikací laserového zákroku. Dále poukazuje na to, že okresní soud opomenul variantní příčiny vzniku jizev, včetně možnosti sebepoškozování či nesprávné péče ze strany žalobkyně, a že žádná z těchto variant nebyla vyloučena důkazně. Odkázala na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu, podle níž odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb není odpovědností za výsledek, ale za odborně správný postup. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná postupovala v rozporu s uznávanými medicínskými postupy, a nelze tak dovodit její odpovědnost za vzniklou újmu.

6. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná (§ 201 o. s. ř.), byla podána oprávněnými osobami – účastnicemi řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a 212a o. s. ř. a odvolání shledal nedůvodnými.

8. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku překvapivosti rozhodnutí týkající se změny náhledu okresního soudu na otázku prokázání příčiny poškození zdraví žalobkyně. Občanský soudní řád - v důsledku úpravy obsažené v § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. - stojí na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). O takovou situaci se zde nejednalo, žalovaná okresnímu soudu nevytýká, že by okresní soud účastníkům nesignalizoval svůj odlišný náhled na právní kvalifikaci skutku, nýbrž toliko to, že přehodnotil výsledky dokazování s tím, že dospěl k závěru o tom, že příčina poškození zdraví žalobkyně byla již provedenými důkazy prokázána, aniž by účastníky poučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Pokud však měl okresní soud příčinnou souvislost za prokázanou, nešlo o jiné právní posouzení věci, ani nebylo na místě žalovanou poučovat, aby snad prokazovala opak. Ke zjištění příčinné souvislosti bylo vedeno rozsáhlé dokazování, pročež ani řešení této otázky jako takové nemohlo být pro účastníky překvapivé, ostatně se k této otázce v průběhu řízení vyjadřovali. Z popsaných důvodů odvolací soud neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

9. Okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť uvedl, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřily žalovaná a vedlejší účastnice, z jakých skutkových zjištění vycházel a jak věc posoudil po právní stránce. Z uvedeného je zřejmé, že odůvodnění napadeného rozhodnutí netrpí takovými vadami, aby je bylo možno považovat za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost nebo pro nedostatek důvodů, a proto odvolací soud neshledal důvod ani pro jeho zrušení podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nedůvodnou shledal odvolací soud námitku žalované stran absence vysvětlení, proč považuje okresní soud za prokázané, že příčinou zjizvení pravého předloktí žalobkyně je zákrok provedený žalovanou, neboť okresní soud tento závěr vysvětluje v odst. 98 odůvodnění rozsudku s tím, že jde o nejpravděpodobnější příčinu, přičemž uvádí, na základě jakých důkazů takový závěr činí.

10. Zjištění okresního soudu, shora uvedená, mají oporu v provedených důkazech, a proto z nich i odvolací soud vycházel.

11. Odvolací soud doplnil zjištění okresního soudu toliko o zjištění, čerpané z posudku , tituly před jménem, , jméno FO, z , datum, a jeho doplňku z , datum, , že by zdravotnická dokumentace žalobkyně vedená žalovanou měla obsahovat a neobsahuje zejména osobní anamnézu, úrazy a jejich hojení, sklon ke koloidním jizvám, vyšetření, fotodokumentaci před a po zákroku, to na čem se dohodli, že bude provedeno, typ laseru, jeho vlnovou délku, energii a velikost spotu. Provedení testovacího zákroku (na malé ploše maximálně 10x10 mm) sice není předepsáno, je to však otázka dobrých mravů, sebereflexe a odbornosti ošetřujícího lékaře. Možnost zjizvení a jiných komplikací existuje u každého invazivního laseru a testem se minimalizuje poškození pacienta, což je úkolem každého lékaře, ošetření celé plochy nízkou energií, které bylo provedeno žalobkyni u žalované, není testovacím zákrokem.

12. Námitku žalované o tom, že k poškození kůže nemuselo dojít zákrokem u žalované, odvolací soud shledal nedůvodnou. Znalkyni žalobkyně předložila fotografii tetování, kterou sama označila jako fotografii pořízenou před zákrokem u žalované, na níž není patrno žádné zjizvení v místě tetování (příloha č. 1 znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ). Rovněž žalovaná předložila fotografii, o které tvrdí, že byla pořízena před zákrokem , datum, (na čl. 150 spisu), přičemž žalobkyně toto tvrzení popírá (tvrdí, že tetování je tmavší, než bylo ve skutečnosti). I z fotografie předložené žalovanou je zřejmé, na což upozornila i znalkyně v doplňku svého posudku, že je pokožka v místě tetování nezjizvená. Je pak nerozhodné, zda stav těsně před zákrokem zachycuje fotografie, jež tvoří přílohu č. 1 posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , nebo fotografie předložená žalovanou, neboť v obou případech zachycuje tetování bez známek zjizvení kůže. Z uvedeného je patrno, že před zákrokem u žalované jizvy žalobkyně v místě tetování neměla, ostatně pokud by tomu bylo jinak, měla to žalovaná zjistit a zachytit ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně, což neučinila. Obsah zdravotnické dokumentace vedené žalovanou tak dále podporuje správnost závěru okresního soudu o tom, že před zákrokem kůže v místě tetování nebyla zjizvená. Pokud není zjizvení patrné ani na fotografii předložené žalovanou, není námitka stran případného pozměnění data pořízení fotografií významná.

13. Jde-li o příčinu vzniku jizev, okresní soud správně vyšel zejména ze závěrů znaleckého posudku, v němž znalkyně přesvědčivě vyložila, proč jako nejpravděpodobnější příčinu vzniku jizev považuje, v situaci, kdy v řízení bylo prokázáno, že před zákrokem u žalované nebyla pokožka v místě tetování zjizvená a dne , datum, již v místě tetování poškozena zjizvením byla, přičemž nešlo o poškození čerstvé (výpověď sv. , jméno FO, a jí předložená fotodokumentace), právě použití nesprávné energie laseru žalovanou, a naopak za nepravděpodobnou variantu sebepoškození žalobkyně (motivace pacienta a skutečnost, že v místě provedeného zákroku neměly vznikat ranné plochy, jejichž stimulace může právě vést ke vzniku jizev, což je v souladu s tím, že žalovaná použila typ laseru, u něhož je nižší riziko vzniku povrchového poškození kůže, ale vyšší riziko vzniku jizev v hloubce kůže, jakožto následek neodhadnutí optimálního nastavení, k němuž došlo v projednávané věci). Ostatně žalovaná ani výslovně netvrdila, že by k sebepoškození v daném případě došlo. Teprve pokud by tak učinila, by bylo by na ní, aby takové konkrétní tvrzení prokázala, popř. ve spojení s plněním poučovací povinnosti soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Ta by však byla na místě až v situaci, kdy by žalovaná jednoznačně tvrdila, že si žalovaná vznik jizev způsobila sebepoškozením. Pro posouzení vztahu příčiny a následku z hlediska medicínského popsaná míra pravděpodobnosti postačuje, absolutní jistota se nevyžaduje (viz např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

14. Tvrdí-li žalovaná, že žalobkyně jí měla sdělit, že jde o tetování 4 roky staré (oproti tvrzení žalobkyně, že je z března , rok, ), již jen z žalobkyní předloženého výpisu ze zdravotní dokumentace plyne, že mělo být později „doděláváno“. Žalovaná, pokud měla za to, že je to významné, měla se doptat, kdy došlo k onomu „dodělání“ a učinit o tom záznam do zdravotnické dokumentace žalobkyně. Pokud tak neučinila (netvrdí to), provedla zákrok, aniž by věděla, kdy naposledy bylo do tetování zasahováno.

15. Žalobkyni neprospívá ani námitka vedlejší účastnice, že okresní soud nepřihlédl k důkazům označeným žalovanou a vedlejší účastnicí, zejména k výpovědím zdravotnického personálu, které potvrzovaly správnost postupu žalované, neboť i z jejich výpovědí plyne, že žalovaná se pokusila odstranit tetování na celé ploše, aniž by předtím provedla testovací zákrok na malé ploše (viz níže).

16. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnost zjevně sloužit.

17. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka nahradí škodu jím způsobenou stejně jako by jí způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

18. Podle § 2636 odst. 1 o. z. smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.

19. Podle § 2636 odst. 2 o. z. příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.

20. Podle § 2643 odst. 1 o. z. poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru.

21. Podle § 2645 o. z. poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží.

22. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

23. Podle § 4 odst. 5 z. s. s. náležitou odbornou úrovní se rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti.

24. Podle § 28 odst. 2 z. s. s. pacient má právo na poskytování zdravotních služeb na náležité odborné úrovni.

25. Podle § 45 odst. 1 z. s. s. poskytovatel je povinen poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni, vytvořit podmínky a opatření k zajištění uplatňování práv a povinností pacientů a dalších oprávněných osob, zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků při poskytování zdravotních služeb.

26. Okresní soud správně vycházel z toho, že v projednávané věci byla zdravotní péče žalovanou žalobkyni poskytnuta na základě smlouvy o péči o zdraví uzavřené podle § 2 636 o. z., ať už písemné (viz dohodu o provedení ošetření z , datum, – odst. 15 odůvodnění napadeného rozsudku) nebo ústní, byla-li by důvodná námitka žalobkyně o tom, že označenou dohodu nepodepsala, neboť je zjevné, že se strany dohodly na provedení určitého zákroku a na jeho ceně. Žalovaná jako poskytovatelka zdravotní péče proto byla povinna postupovat podle smlouvy s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.). Pojem péče řádného odborníka užitý v občanském zákoníku pro závazek ze smlouvy o péči o zdraví navazuje na tradiční chápání pojmu lex artis (tzv. náležitá odborná úroveň) podle zákona o zdravotních službách (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žalovaná (jí použité osoby) tedy měla podle ust. § 2643 o. z. a § 45 odst. 1 z. s. s. povinnost postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy („lege artis“) ve smyslu § 4 odst. 5 z. s. s., přičemž nedodržení této povinnosti je protiprávním jednáním, jež je jedním z předpokladů odpovědnosti za újmu podle § 2913 o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a to i újmu nemajetkovou, neboť v posuzované věci jde o újmu na zdraví jakožto přirozeném právu (§ 2956 o. z.).

27. S odvolatelkami lze souhlasit v tom, že odpovědnost za újmu způsobenou porušením povinnosti postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy („lege artis“), je odpovědností za nesprávný postup, nikoliv za výsledek, pročež nelze postup non lege artis dovozovat z výsledku, což okresní soud učinil, pokud dovodil pochybení (postup non lege artis) spočívající v použití nesprávné energie laseru z toho, že v místě tetování po zákroku vznikly jizvy, byť z medicínského hlediska byla taková příčina prokázána.

28. V rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Nejvyšší soud vyložil, že vznikla-li poškozenému škoda na zdraví v souvislosti s lékařským zákrokem, přičemž v době jeho provádění existoval postup snižující riziko vzniku škody, tento postup měl poskytovatel zdravotní péče k dispozici a nepoužil jej, je pro vyloučení protiprávnosti jednání takového poskytovatele třeba vycházet z přesvědčivého důvodu, proč k zmíněnému postupu nepřistoupil. Takovým přesvědčivým zdůvodněním však není pouhé konstatování, že alternativní postup není obecně v obdobných případech běžný, neboť zjevně nevyhovuje požadavku, aby zdravotní péče byla každému pacientovi poskytnuta v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. Stejně je třeba přistupovat i k situaci, byla-li v době provádění lékařského zákroku k dispozici metoda, která nebyla použita, ačkoliv významným způsobem eliminuje riziko poškození zdraví pacienta, zvláště v situaci, kdy bylo zjištěno, že toto poškození zdraví (přerušení nervu) je nevratné (sešitím nervu nedochází zpravidla k obnovení jeho funkce a pokusy o jeho replantaci byly v minulosti neúspěšné), a v řízení přitom nebylo tvrzeno a tím méně prokázáno, že by takovou metodu nebylo možno použít.

29. Uvedené dopadá i na projednávanou věc, kdy ze znaleckého posudku, i výpovědi současné ošetřující lékařky žalobkyně plyne, jednak to, že vznik keloidních jizev je obecně známým rizikem lékařského zákroku (ostatně dovolává se toho i sama žalovaná) spočívajícího v laserovém odstranění tetování, pročež se doporučuje provedení testovacího zákroku na malé ploše k ověření správného nastavení laseru a reakce kůže pacienta, čímž lze vzniku poškození na celé ploše tetování předejít, tedy významně eliminovat riziko poškození zdraví pacienta. Pokud žalovaná namísto provedení takového zákroku ošetřila celou plochu tetování (nerozhodno jakou intenzitou, když dle znalkyně každý pacient reaguje na stejnou dávku jinak), je třeba právě v tomto jednání spatřovat porušení povinnosti žalované postupovat v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy, tedy lege artis ve smyslu § 4 odst. 5 z. z. s., zakládající její objektivní odpovědnost za porušení povinnosti splnit své povinnosti s péči řádného odborníka podle § 2645 o. z. Není přitom podstatné, že nejde o závazně stanovený, nýbrž toliko doporučený postup, podstatné je toliko to, že jde o postup známý, dostupný, způsobilý eliminovat známé, existující riziko poškození zdraví spojené s daným úkonem, a že žalovaná přitom v řízení ani netvrdila, že by v případě žalobkyně takový postup nebylo možno použít.

30. Pokud je o námitku, že žalobkyně nesdělila, že má sklony ke vzniku keloidních jizev, pacient má sice obecně povinnost sdělit poskytovateli zdravotní péče podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje a poskytnout mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy (§ 2643 odst. 2 o. z.), bylo však na žalované, aby se jako poskytovatelka zdravotní péče v rámci péče řádného odborníka na tuto otázku, pokud byla významná pro rozhodnutí zda a jak provést zákrok, žalobkyně dotázala a její odpověď zaznamenala do zdravotní dokumentace (viz § 2647 odst. 1 o. z.), popř. ji dle vlastních možností i ověřila, což opět ani netvrdila, že by učinila. Z jejího tvrzení naopak vyplývá, že sama v souvislosti tímto typem jizev žalobkyni v minulosti poskytla konzultaci, tudíž sama tuto skutečnost mohla před zákrokem zjistit ze své evidence, tak jak to posléze učinila v průběhu tohoto řízení. Uvedené pak spíše opět svědčí pro závěr, že žalovaná ani v tomto ohledu nepostupovala s péčí řádného odborníka (§ 2643 odst. 1 o. z.).

31. Z hlediska medicínského jizvy na kůži žalobkyně vznikly v důsledku žalovanou provedeného zákroku. Pokud by žalovaná postupovala lege artis, tj. provedla testovací zákrok, mohla nepříznivému následku na zdraví žalobkyně předejít, pročež je dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem žalobkyně a újmou, která žalobkyni v důsledku zákroku vznikla, a to v podobě vytrpěné bolesti a nákladů vynaložených žalobkyní na odstranění, resp. zmírnění poškození jejího zdraví. Jelikož vznik jizev je známou komplikací daného typu zákroku, nelze učinit závěr o tom, že by ji žalovaná nemohla rozumně předvídat.

32. Skutečnost, že žalobkyně byla před zákrokem poučena o možnosti vzniku jizev, je pro hodnocení předpokladů odpovědnosti žalované bez významu, neboť nic nemění na závěru o tom, že žalovaná nepostupovala lege artis a na závěru, že tento nesprávný postup byl příčinou vzniku újmy žalobkyně. Žalovaná neodpovídá za výsledek, nýbrž za porušení povinnosti postupovat lege artis, tedy s péčí řádného odborníka, pokud by tak postupovala, její odpovědnost by nebylo možno dovodit, pročež je námitka, že jizvy mohou v důsledku posuzovaného zákroku vzniknout i pokud byl proveden lege artis a že jde o nejčastější komplikaci, bezvýznamná. Naopak de facto podporuje závěr o tom, že bylo zcela na místě provedení testovacího zákroku. Pokud jde o námitky stran možného zjizvení již při provedení tetování, stran nemožnosti identifikace tatéra, použité barvy a jejího atestu, jde o okolnosti, které si měla žalovaná ověřit vyšetřením, popř. dotazem na žalobkyni před provedením zákroku a zvážit, zda bez jejich případné znalosti zákrok provede. Především však měla provést testovací zákrok, který by opět rizika poškození zdraví žalobkyně, plynoucí z případné neznalosti uvedených okolností byl způsobilý eliminovat.

33. Z popsaných důvodů odvolací soud shledal mezitímní rozsudek, kterým okresní soud rozhodl toliko o základu nároku žalobkyně, věcně správným a jako takový jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

34. O nákladech tohoto odvolacího řízení rozhodne okresní soud v rozhodnutí, jímž bude řízení u něj skončeno.