14 Co 161/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 74 807,93 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 1. 2025, č. j. 45 C 192/2024-37

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., pokud jím byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 096 Kč od , datum, do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 54 096 Kč od , datum, do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku; jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem 458,41 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Okresní soud napadeným rozsudkem žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 54 096 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do požadavku na zaplacení částky 20 711,93 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 73 414,93 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 414,93 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 414,93 Kč od , datum, do zaplacení, a kapitalizovaného úroku ve výši 3 317,85 Kč od , datum, do , datum, zamítl (výrok II.), a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 713,13 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpal téhož dne 75 000 Kč. Úvěr se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně ve 120 měsíčních splátkách po 1 608 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z úvěrové zprávy, příjem a výdaje ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíce listopad , rok, až leden , rok, . Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru činil 36 344 Kč, nezbytné měsíční výdaje žalovaného (bez jídla, ošacení, drogerie, léků) činily 14 562 Kč. Žalovaný měl v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy závazky s celkovým měsíčním splátkovým zatížením ve výši 15 269,90 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni , datum, . Žalovaný na úvěr vrátil celkem 20 904 Kč. Žalobkyně zaslala dne , datum, žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobkyně jakožto poskytovatelky spotřebitelského úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů. Vzájemný vztah účastníků proto okresní soudu vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému 75 000 Kč a žalovaný vrátil 20 904 Kč, rozdíl, tedy částka 54 096 Kč, pak představuje bezdůvodné obohacení žalovaného. Jelikož je smlouva o úvěru neplatná, nárok na další žádaná plnění žalobkyně nemá. Úrok z prodlení okresní soud žalobkyni nepřiznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 z. s. ú. obsahuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.

4. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 54 096 Kč od , datum, do zaplacení, a v závislém nákladovém výroku III., a domáhala se jeho změny v napadeném rozsahu tak, že jí bude v popsaném rozsahu úrok z prodlení přiznán a žalovanému uložena povinnost nahradit ji náklady řízení před soudy obou stupňů. Namítala, že předpokladem zamítnutí jejího požadavku na zaplacení úroku z prodlení by byl závěr soudu o tom, že nebylo v možnostech žalovaného zaplatit dluh na výzvu žalobkyně. Žalovaný, který má stran svých možností plnit břemeno tvrzení, v tomto směru nic netvrdil. K tomu odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . K možnostem žalovaného dluh zaplatit nebylo provedeno žádné dokazování. Má za to, že na vrácení plnění z posuzované smlouvy se uplatní ust. § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co o to byl věřitelem požádán. Žalobkyně si je sice vědoma speciální úpravy vracení plnění z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru obsažené v § 87 z. s. ú., v řízení však nevyšlo najevo, že by měla být aplikována. Dále odkázala její argumentaci konvenující na závěry Městského soudu v Praze vyslovené v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Zdůraznila, že napadený rozsudek je též v rozporu s principy hospodárnosti a efektivity soudního řízení, neboť žalobkyni nezbyde, než se úroku z prodlení domáhat v samostatném řízení.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

7. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo jeho rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. R 57/2024 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označeném rozhodnutí Městského soudu v Praze jsou s označenými rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , jehož se žalobkyně dovolává, Nejvyšší soud neřešil otázku speciální úpravy splatnosti dluhu podle § 87 odst. 1 věty třetí, nýbrž předpoklady pro povolení plnění rozhodnutím uložené povinnosti ve splátkách dle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy otázku zcela odlišnou, a proto závěry tam obsažené na posuzovanou otázku nedopadají, neboť platí, že žalovaný se nemůže dostat do prodlení dříve, není-li jiné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, než marně uplyne lhůta k plnění určená v souladu s § 87 odst. 1 větou třetí z. s. ú. v soudním rozhodnutí. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Okresní soud správně poukázal na to, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde o okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem je právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání, při němž by jej okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (za obdobného užití § 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

10. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl žalovanému doručen uložením na poště dne , datum, a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do , datum, (§ 159 a § 204 odst. 1 o. s. ř.). Dnem následujícím, tj. dnem , datum, , se tak žalovaný dostal s placením částky 54 096 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., v účinném znění).

11. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

12. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 101 969,39 Kč (jistina ve výši 74 807,93 Kč a úroky a úroky z prodlení ve výši 18 015,02 Kč ke dni rozhodnutí okresního soudu a úroky z prodlení ve výši 14,75 % z částky 54 096 Kč od , datum, do rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 9 146,44 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 56 372,48 Kč (jistina 54 096 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 2 276,48 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 45 596,91 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 55,28 %, úspěch žalovaného 44,72 %, rozdíl činí 10,56 % ve prospěch žalobkyně, která proto má jako úspěšnější účastník řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 10,56 % nákladů, které v řízení účelně k uplatnění svého práva vynaložila. Náklady žalobkyně tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 3 741 Kč a dvě paušální náhrady nezastoupeného účastníka po 300 Kč za dva ve věci učiněné úkony [žaloba a výzva k plnění se stručným skutkovým a právním rozborem věci – § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.]. Celkem náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem činí 4 341 Kč (3 741+ 2 x 300), 10,56 % z nich pak představuje částku 458,41 Kč, na jejíž náhradu má žalobkyně vůči žalovanému právo. Lhůtu k jejímu zaplacení stanovil odvolací soud jako základní 3denní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

13. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 54 096 Kč od , datum, do zaplacení. Výše tohoto úroku ke dni rozhodnutí odvolacího soudu činila 9 146,44 Kč. Žalobkyni bylo ke dni rozhodnutí odvolacího soudu na úroku z prodlení přiznáno 2 276,48 Kč (úrok ve výši 12 % ročně z částky 54 069 Kč od , datum, do , datum, ), tedy méně než 50 % jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaný, který by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.