45 C 192/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: právnická osoba ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 74 807,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 54 096 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ohledně zaplacení částky 20 711,93 Kč, úroku ve výši 19,99 % ročně z částky 73 414,93 Kč od 15. 5. 2024 do 13. 6. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 414,93 Kč od 25. 5. 2024 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 73 414,93 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, a kapitalizovaného úroku ve výši 3 317,85 Kč od 15. 2. 2024 do 14. 5. 2024 zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 717,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 6. 2024 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 74 807,93Kč spolu s příslušenstvím z titulu nevráceného úvěru. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2023 Smlouvu o hotovostním úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut úvěr ve výši 75 000 Kč. Za poskytnutý úvěr byl žalovanému účtován poplatek ve výši 1 500 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných splátkách ve výši 1 608 Kč měsíčně. Ve splátce byla zahrnuta část pojištění, úvěru a úroky. První splátka byla splatná 15. 3. 2023. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 19,99 %. Žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale poskytnuté informace ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. U příjmů žalovaného vycházela ze žalovaným tvrzených údajů, že má čistý příjem ze zaměstnání ve výši 40 000 Kč u zaměstnavatele – společnosti , právnická osoba, , kdy výši příjmu ověřila na základě podkladů, které jí žalovaný předložil, tj. z výpisu z běžného účtu, z něhož zjistila průměrný čistý měsíční příjem ve výši 36 344 Kč. Žalovaný v žádosti uvedl, že žije s partnerkou v nájmu a vyživuje dvě osoby. Dále deklaroval celkové měsíční příjmy domácnosti 59 000 Kč a celkové měsíční výdaje domácnosti 19 000 Kč. Žalobkyně tyto údaje ověřila prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Ohledně případných dalších závazků žalovaného vycházela žalobkyně z tvrzení žalovaného a dále z informací vedených v dostupných bankovních a nebankovních registrech, insolvenčním rejstříku a případně registru SOLUS, přičemž nebylo identifikováno riziko exekuce. Dle úvěrových registrů měl žalovaný v době poskytnutí úvěru osobní úvěr od 13. 9. 2022 se zbývající jistinou 151 391 Kč a měsíční splátkou 2 531 Kč, osobní úvěr od 15. 7. 2021 se zbývající jistinou 534 776 Kč a měsíční splátkou 7 687 Kč a kontokorent s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu byl vypočten disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 11 615 Kč, přičemž dospěla k závěru, že úvěr s měsíční splátkou 1 477 Kč bude žalovaný schopen splácet. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatil celkem 20 904 Kč. Splátky od 15.3.2023 do 15.2.2024 žalovaný zcela uhradil, na splátku splatnou dne 15. 3. 2024 zaplatil pouze 608 Kč, další úhrady do dne zesplatnění již ze strany žalovaného nebyly provedeny. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou splátek. Za prodlení s úhradou dvou splátek byla žalovanému žalobkyní účtována smluvní pokuta, a to za každé jedno prodlení ve výši 500 Kč, tj. celkem 1 000 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, dluh neuhradil, žalobkyně proto dne 15. 5. 2024 přistoupila k zesplatnění úvěru. Pohledávka za žalovaným sestává z neuhrazené jistiny ve výši 73 414,93 Kč, neuhrazeného úroku kapitalizovaného ke dni předcházejícího zesplatnění ve výši 3 317,85 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, neuhrazeného pojistného ve výši 393 Kč, smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně z dlužné jistiny od 15. 5. 2024 do 13. 6. 2024, smluvního úroku ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny od 14. 6. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 25. 5. 2024 do zaplacení. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán bez omluvy nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 13.2.2023 bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 2. 2023 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 176 904,73 Kč, a to ve 120měsíčních splátkách ve výši 1 608 Kč. Roční úroková sazba činila 19,99 %, RPSN 22,54 %. Konečná splatnost úvěru byla stanovena ke dni 15. 2. 2033. Měsíční úhrada za pojištění činila 131 Kč. Cena za poskytnutí úvěru činila 1 500 Kč. Pro případ opoždění s platbou splátky nebo jiné platby byla žalobkyně oprávněna naúčtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání dluhu, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku nebo platbu. Smlouva je za žalovaného podepsána dne 13. 2. 2023 SMS kódem 794467. Žalobkyně dále předložila Úvěrové podmínky účinné od 1. 12. 2021 a Úvěrové podmínky účinné od 18. 10. 2023.

5. Z Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ze dne 20.5.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v interní databázi evidovala kontaktní údaje žalovaného (e-mail, telefonní číslo) včetně textu SMS zprávy „Kód , hodnota, pro podpis smlouvy o úvěru na částku 75 000 Kč. Platí do 16:07…“. Dne 13.2.2023 v 16:02:46 hod. měla být smlouva podepsána kódem , hodnota, , jenž byl dne 13.2.2023 v 16:02:21 hod. zaslán na uvedené telefonní číslo.

6. Z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli úvěru, základních vlastnostech poskytovaného spotřebitelského úvěru, nákladech souvisejících s úvěrem a dalších právních aspektech.

7. Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně ve svém systému evidovala údaje o osobních poměrech, příjmech a výdajích žalovaného s tím, že čistý měsíční příjem ze zaměstnání u zaměstnavatele , právnická osoba, činil 40 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti 19 000 Kč a výdaje domácnosti vč. splátek úvěrů 19 000 Kč. Žalovaný žil s partnerkou/partnerem, bydlel v nájmu, měl 2 děti. Příjmy žalovaného byly ověřeny z bankovního výpisu, výše ověřeného příjmu činila 36 344 Kč. Žalobkyně dále prověřila databáze NRKI, BRKI a insolvenční rejstřík. Na základě zjištěných údajů nebylo identifikováno riziko exekuce. Dle úvěrových registrů měl žalovaný v době poskytnutí úvěru osobní úvěr od 13. 9. 2022 se zbývající jistinou 151 391 Kč, úvěrovým limitem 150 000 Kč a měsíční splátkou 2 531 Kč; osobní úvěr od 15. 7. 2021 se zbývající jistinou 534 776 Kč, úvěrovým limitem 633 000 Kč a měsíční splátkou 7 687 Kč, kontokorent od 6. 4. 2021 se zbývající jistinou 9 890 Kč, úvěrovým limitem 10 000 Kč, bez uvedení měsíční splátky. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 36 344 Kč byl vypočten disponibilní čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 11 615 Kč a shledala jej dostačující k úhradě úvěru s měsíční splátkou ve výši 1 477 Kč.

8. Z Úvěrové zprávy CNCB bylo zjištěno, že žalovaný měl uzavřeny další dva splátkové kontrakty a jeden nesplátkový kontrakt, a to osobní úvěr ve výši 150 000 Kč od 13. 9. 2022 s měsíční splátkou ve výši 2 531 Kč a zůstatkem jistiny 148 945 Kč, osobní úvěr ve výši 633 000 Kč od 15. 7. 2021 s měsíční splátkou 7 687 Kč a zůstatkem jistiny 534 776 Kč a kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč a využitou částkou 9 890 Kč. Další pět kontraktů bylo ukončeno.

9. Z Potvrzení o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne 20.5.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala údaje o převodu částky 75 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, na účet číslo , č. účtu, provedený dne 13. 2. 2023, se zprávou pro příjemce: , hodnota, : pujcka pro , jméno FO, .

10. Ze Splátkového kalendáře ke smlouvě č. , hodnota, ze dne 20.5.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně evidovala předepsané a uhrazené splátky předmětného úvěru. Žalovaný žalobkyni na předmětný úvěr uhradil postupně částku v celkové výši 20 904 Kč.

11. Ze Sdělení , právnická osoba, . ze dne 30.10.2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaný, kdy účet byl založen 7. 9. 2020.

12. Z Transakční historie účtu vyhotovené dne 30.10.2024 bylo zjištěno, že dne 13. 2. 2023 byla na tento účet připsána částka ve výši 75 000 Kč z účtu č. , č. účtu, s popisem: příchozí okamžitá platba , Jméno žalobkyně, ., , hodnota, : pujcka pro , jméno FO, . Před poskytnutím úvěru činil počáteční zůstatek na účtu -576,82 Kč.

13. Z Výpisu z osobního účtu č. , č. účtu, za zvolené období od 1. 11. 2022 do 31. 1. 2023 ze dne 13.2.2023 bylo zjištěno, že majitelem tohoto účtu je žalovaný, počáteční zůstatek činil - 5 195,37 Kč a konečný zůstatek činil – 9 909,76 Kč. Na účet byla od společnosti , právnická osoba, připsána dne 7. 11. 2022 platba ve výši 35 074 Kč, dne 6. 12. 2022 platba ve výši 39 520 Kč, dne 6. 1. 2023 platba ve výši 34 439 Kč; průměrný příjem žalovaného v tomto období činil 36 344 Kč. Žalovaný hradil z účtu měsíčně tyto položky: nájem ve výši 7 700 Kč, pojištění , hodnota, ve výši 522 Kč, kabelovou televizi 430 Kč, plyn ve výši 1 430 Kč, elektřinu ve výši 2 800 Kč, školka obědy 600 Kč, škola obědu 900 Kč, poplatky za televizi a rozhlas ve výši 180 Kč, tj. celkem 14 562 Kč. Žalovaný hradil z účtu měsíčně tyto závazky: půjčku , hodnota, se splátkou ve výši 2 531 Kč, úvěr se splátkou 7 686,40 Kč a pojištěním úvěru ve výši 1 582,50 Kč, splátky , právnická osoba, ve výši 3 470 Kč, tj. celkem 15 269,90 Kč.

14. Z Výzvy k zaplacení půjčky č. , hodnota, , tzv. předžalobní výzvy ze dne 15.5.2024 a podacího archu ze dne 16.5.2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky před podáním žaloby.

15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 13. 2. 2023 s žalobkyní smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy čerpal žalovaný dne 13. 2. 2023 bezhotovostně na svůj bankovní účet 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 19,99 % ročně v pravidelných 120měsíčních splátkách ve výši 1 608 Kč. Žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným a z úvěrové zprávy, příjem a výdaje ověřila z výpisu z bankovního účtu žalovaného za měsíce listopad 2022 až leden 2023. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za poslední tři měsíce předcházející poskytnutí předmětného úvěru činil 36 344 Kč, nezbytné měsíční výdaje žalovaného (bez jídla, ošacení, drogerie, léků) činily 14 562 Kč. Žalovaný měl v době před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy závazky s celkovým měsíčním splátkovým zatížením ve výši 15 269,90 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky předmětného úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 15. 5. 2024. Žalovaný na úvěr vrátil celkem 20 904 Kč. Žalobkyně zaslala dne 15. 5. 2024 žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle § 1958 odst. 1 občanského zákoníku je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbude než shledat smlouvu neplatnou.

25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně měla s žalovaným uzavřít dne 13. 2. 2023 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaný obdržel od žalobkyně bezhotovostně částku ve výši 75 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Žalobkyně zjišťovala příjmy i výdaje žalovaného, a to z výpisu z jeho běžného účtu za období od listopadu 2022 do ledna 2023. Z výpisu osobního účtu pak vyplynulo, že na počátku i na konci uvedeného období byl na účtu zůstatek v záporné výši, žalovaný zde tedy neměl žádnou finanční rezervu. Z výpisu byly zjištěny pravidelné měsíční příjmy žalovaného v průměrné výši 36 344 Kč, měsíční výdaje žalovaného (bez jídla, ošacení, drogerie, léků) ve výši 14 562 Kč a závazky s celkovým měsíčním splátkovým zatížením ve výši 15 269,90 Kč. Po odečtení výdajů, závazků a nové splátky z předmětného úvěru od příjmů žalovanému měsíčně zbývalo 4 904 Kč, což s ohledem na skutečnost, že měl dvě vyživovací povinnosti, nebyl prokázán žádný jiný příjem domácnosti, zůstatky na účtu byly záporné, a ve výdajích nebyly započteny pravidelné nutné výdaje na potraviny, drogerii, ošacení, dopravu, léky apod. je zřejmé, že žalovaný nedisponoval finančními prostředky, která by mu umožňovaly předmětný úvěr splácet. Žalobkyni se tak nepodařilo prokázat, že by zjištěné informace správně vyhodnotila a učinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr. Lze tedy uzavřít, že se žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalovaného v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému 75 000 Kč a žalovaný vrátil 20 904 Kč, je třeba na rozdíl v těchto částkách ve výši 54 096 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Ve zbylém rozsahu nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.

27. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, nemohlo toto být žalobkyni přiznáno, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022 platí, že splatnost zbývající části jistiny zatím nenastala, a tedy nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně má dle tohoto rozhodnutí nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení.

28. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 54 096 Kč a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

29. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když měla žalobkyně v řízení většinový úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř., a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 717,13 Kč, přičemž tato částka představuje 16,52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 58,26 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 41,74 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 741 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (předžalobní upomínka, žaloba).

30. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil, tím méně prokázal, jaké jsou jeho možnosti poskytnutou jistinu vrátit. Svojí neúčastí u jednání soudu se vzdal možného poučení.