14 Co 250/2023

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Jany Havlové a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Kundratka 1951/19, 180 00 Praha 8 – Libeň zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 81 150 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2023, č. j. 36 C 178/2023-76

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 81 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 21 346,40 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 9 720,80 Kč k rukám její zástupkyně , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 81 150 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 10. 5. 2023 do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Při svém rozhodnutí vyšel okresní soud ze zjištění, že dne 14. 9. 2020 žalobkyně zjistila, že v , adresa, je zaparkováno vozidlo značky KIA Carnival, RZ , SPZ, . Magistrát hlavního města Prahy sdělil žalobkyni, že jako provozovatelka a vlastnice tohoto vozidla je v registru vozidel evidována žalovaná a rovněž jí sdělil, že v registru vozidel je zapsána adresa žalované , adresa, . Dne 21. 1. 2021 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k odstranění odstaveného vozidla ve smyslu § 19d odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) z důvodu dle § 19 odst. 2 písm. h) tohoto zákona, tedy proto, že po dobu více než 6 měsíců nesmělo být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou. Dne 24. 5. 2021 v 10:55 hodin bylo odstavené vozidlo odtaženo na odstavné parkoviště , adresa, , žalované bylo následně dne 26. 5. 2021 zasláno oznámení o možnosti vyzvednout si odstraněné vozidlo na tomto místě. Dne 17. 1. 2022 odbor dopravy úřadu Městské části , adresa, svým rozhodnutím č. j. , IBAN, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /Tu rozhodl o tom, že vozidlo žalované může být prodáno ve veřejné dražbě. Žalobkyně pak žalovanou dne 24. 4. 2023 vyzvala k úhradě nákladů na odtah a parkování vozidla. Okresní soud dále vycházel z toho, že žalovaná kupní smlouvou ze dne 19. 4. 2020 převedla vlastnické právo k předmětnému automobilu na , jméno FO, , který si vozidlo převzal a odvezl. Žalobkyně byla zřízena hlavním městem Prahou a předmětem její činnosti je mimo jiné odtah vozidel, a to i odstavených vozidel s ukončenou životností.

3. Při právním hodnocení takto zjištěného skutkového stavu podle příslušných ustanovení zákona o pozemních komunikacích s přihlédnutím k judikaturním závěrům okresní soud uzavřel, že žalovaná není ve věci pasivně věcně legitimovaná, neboť není účastna právního vztahu, z něhož se žalobkyně domáhá plnění. Vlastnické právo žalované k odtaženému vozidlu zaniklo dne 19. 4. 2020, přičemž první záznam o odstavení vozidla je datován dnem 14. 9. 2020. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla je třeba považovat za nárok soukromoprávní, jedná se o kompenzaci založenou zvláštním právním předpisem, a tak platí, že je-li prokázáno, že zápis v registru vozidel neodpovídá skutečnosti a tím, kdo má vozidlo v právní i faktické dispozici je osoba odlišná od zapsaného vlastníka či provozovatele, hradí náklady odstranění vozidla právě jeho skutečný vlastník a provozovatel. Shodný závěr dle okresního soudu učinil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, v němž vysvětlil, že judikatura, na kterou žalobkyně poukázala v žalobě (zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III. ÚS 150/03 a usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21), v projednávané věci použitelná, neboť vykládá pojem provozovatele pouze z pohledu veřejného práva v souvislosti s ukládáním sankcí za správní delikty, v projednávané věci se však jedná o vztah soukromoprávní. Tento právní názor musí být znám i žalobkyni, neboť jako žalobkyně vystupovala právě i ve věci, ve které Nejvyšší soud pod sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 rozhodoval. Dle okresního soudu si pak žalobkyně protiřečí, neboť jednalo-li by se o přestupek, byla by žalobkyně povinna doručovat na adresu evidovanou v evidenci obyvatel, nikoliv bez dalšího na spornou adresu v , Anonymizováno, .

4. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) tím, že žalovaná byla ve věci zcela úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalované žádné náklady nevznikly, okresní soud rozhodl o tom, že žádná z účastnic právo na náhradu nákladů řízení nemá.

5. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání, kterým se domáhala jeho změny v tom smyslu, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalované bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Žalobkyně zejména nesouhlasila se závěrem okresního soudu o tom, že by závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 1 As 318/2018, a v usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21, nebyly v projednávané věci aplikovatelné proto, že by vykládaly pojem provozovatele vozidla pouze z pohledu veřejného práva v souvislosti s ukládáním sankcí za správní delikty. V uvedeném usnesení Ústavního soudu, které je pro věc zásadní, není sankce za správní delikt vůbec řešena, pojem provozovatele vozidla je zde vykládán právě pro účely náhrady škody za odtah vozidla a jeho umístění na odstavném parkovišti, tedy v rámci soukromoprávního vztahu. Pokud jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, okresní soud přehlédl zásadní odlišnost spočívající v tom, že v označené věci žalobkyně nežalovala osobu zapsanou v registru vozidel, ale osobu, u které dospěla k závěru, že je faktickým provozovatelem odtaženého vozidla. Dle žalobkyně je na její úvaze, zda bude žalovat faktického provozovatele a vlastníka odtaženého automobilu, provozovatele zapsaného v registru vozidel, či obě tyto osoby, neboť podle žalobkyně odpovídají za vzniklé náklady solidárně. Nejvyšší soud dal žalobkyni pouze na výběr a rozšířil okruh osob, vůči kterým může svůj nárok uplatňovat. Není také pravdou, že by Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku vyloučil aplikaci závěrů vyslovených v usnesení Ústavního soudu vydaném pod sp. zn. III. ÚS 769/21, neboť se ve svém rozhodnutí o tomto usnesení vůbec nezmiňuje.

6. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila tak, že odvolání žalobkyně v plném rozsahu odmítá a ztotožňuje se s napadeným rozsudkem. Rovněž poukázala na to, že se nikdy nezdržovala na adrese , adresa, .

7. Odvolací soud zjistil, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř. a § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.).

8. Jelikož měl odvolací soud za to, že o odvolání žalobkyně lze rozhodnout bez nařízení jednání, neboť toto odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a v odvolacím řízení nebylo třeba provádět dokazování (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), vyzval usnesením ze dne 14. 3. 2024, č. j. 14 Co 250/2023-102, obě účastnice, aby se ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby o odvolání žalobkyně bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Odvolací soud zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastnice ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím o odvolání bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.). Účastnice se na výzvu ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřily, pročež se má za to, že proti rozhodnutí o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání námitky nemají.

9. Odvolací soud proto, aniž k projednání odvolání žalobkyně nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), podle § 212 o. s. ř. a § 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu a odvolání žalobkyně shledal důvodným.

10. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před soudem prvního stupně, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí. Ostatně existence procesních vad není ani odvolatelkou namítána.

11. Okresní soud správně zjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci. Skutková zjištění okresního soudu, jak již byla shora uvedena, mají spolehlivou oporu v jím provedeném dokazování. Pokud tak jde o skutkový stav zjištěný okresním soudem, lze pro stručnost plně odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud se však neztotožnil s tím, jak okresní soud zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce.

13. Podle § 2 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“) provozovatel vozidla je vlastník nebo jiná osoba, která je jako provozovatel zapsána v registru silničních vozidel podle zvláštního právního předpisu nebo obdobné evidenci jiného státu.

14. Podle § 19 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích dálnice, silnice, místní komunikace, jejich součásti a příslušenství a veřejně přístupné účelové komunikace s vozovkou je zakázáno znečišťovat nebo poškozovat; veřejně přístupné účelové komunikace bez vozovky je zakázáno poškozovat takovým způsobem, že se tím znemožní jejich obecné užívání. Na dálnicích, silnicích a místních komunikacích je dále zakázáno odstavovat silniční vozidlo, které po dobu více než 6 měsíců nesmí být podle zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích provozováno na pozemních komunikacích z důvodu marného uplynutí lhůty pro provedení pravidelné technické prohlídky nebo technické nezpůsobilosti vozidla zjištěné technickou prohlídkou nebo technickou silniční kontrolou.

15. Podle § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je vlastník pozemní komunikace, v případě veřejně přístupné účelové komunikace i obec, na jejímž území se daná veřejně přístupná účelová komunikace nachází, oprávněn vyzvat provozovatele silničního vozidla, které je v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) odstaveno na dálnici, silnici, místní komunikaci nebo veřejně přístupné účelové komunikaci, aby odstranil důvod, pro který nesmí být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, nebo vozidlo odstranil a odstavil mimo takovou pozemní komunikaci.

16. Podle § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích po marném uplynutí 2 měsíců ode dne, kdy byla výzva podle odstavce 1 doručena provozovateli vozidla, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna vozidlo z pozemní komunikace odstranit a odstavit jej na vhodném místě; v takovém případě oznámí provozovateli vozidla místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Náklady na odstranění a odstavení silničního vozidla nese jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo odstranit.

17. Podle § 19d odst. 3 zákona o pozemních komunikacích pro účely doručování výzvy podle odstavce 1 a oznámení podle odstavce 2 se použije § 19b odst. 7 obdobně.

18. Podle § 19d odst. 4 zákona o pozemních komunikacích nevyzvedne-li si provozovatel silniční vozidlo ve lhůtě 3 měsíců od doručení oznámení podle odstavce 2, rozhodne silniční správní úřad příslušný podle pozemní komunikace, ze které bylo silniční vozidlo odstraněno, na návrh osoby, která učinila výzvu podle odstavce 1, o povolení prodeje silničního vozidla ve veřejné dražbě. , právnická osoba, prodej silničního vozidla nepovolí, pokud nebyly dodrženy podmínky nebo postup podle odstavců 1 a 2, provozovatel projevil vůli silniční vozidlo vyzvednout, nebo pokud zjistí závažné důvody, které brání provozovateli silniční vozidlo vyzvednout. Je-li prodej silničního vozidla povolen, je osoba, která učinila výzvu podle odstavce 1, oprávněna jej prodat na náklady jeho provozovatele. § 19b odst. 4 až 6 a 8 se použijí přiměřeně.

19. Podle § 19d odst. 5 zákona o pozemních komunikacích pro účely postupu podle odstavce 1 je osoba, která je oprávněna učinit výzvu podle odstavce 1 a která má důvodné podezření, že je silniční vozidlo na pozemní komunikaci odstaveno v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), oprávněna vyžádat si poskytnutí údajů rozhodných pro ověření tohoto podezření a údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nemůže-li tato osoba opatřit údaje o vozidle potřebné k postupu podle věty první, provede na její žádost silniční správní úřad ohledání vozidla. O konání ohledání zveřejní silniční správní úřad informaci nejméně 5 dní předem vylepením na vozidle a současně vyvěšením na úřední desce. V rámci ohledání vozidla lze otevřít uzamčené vozidlo; v takovém případě zajistí silniční správní úřad jeho uzamčení. Náklady na ohledání a uzamčení vozidla nese osoba, která požádala o ohledání vozidla; bylo-li vozidlo odstaveno na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h), nahradí tyto náklady osobě, která požádala o ohledání vozidla, provozovatel vozidla. O výsledku ohledání vozidla informuje silniční správní úřad osobu, která požádala o ohledání vozidla.

20. Podle § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích oznámení podle odstavce 1 a výzvu podle odstavce 5 doručuje vlastník pozemní komunikace do vlastních rukou. Za tímto účelem je oprávněn vyžádat si poskytnutí údajů o provozovateli silničního vozidla zapsaných v registru silničních vozidel. Nepodaří-li se doručit do vlastních rukou nebo nepodaří-li se zjistit provozovatele silničního vozidla, doručování do vlastních rukou lze nahradit zveřejněním výzvy nebo oznámení na úřední desce obce, v jejímž územním obvodu se nachází pozemní komunikace, ze které bylo vozidlo odstraněno, popřípadě také jiným způsobem v místě obvyklým. Lhůty se v takovém případě počítají ode dne zveřejnění na úřední desce.

21. S okresním soudem lze souhlasit v tom, že se v dané věci jedná o soukromoprávní poměr, konkrétně o závazkový právní poměr založený způsobením škody v podobě nákladů na odstranění vozidla, který vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, která byla k nucenému odtahu oprávněná a které v souvislosti s odtahem škoda vznikla. Tento právní poměr je tak třeba posuzovat podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), avšak ve spojení se speciální právní úpravou představovanou v daném případě § 19d zákona o pozemních komunikacích. K obdobnému závěru dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. III ÚS 150/03, který, byť se vztahoval k právní úpravě podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, je dle další rozhodovací činnosti Ústavního soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21) plně použitelný i v poměrech aktuálně účinného občanského zákoníku.

22. V čem se však odvolací soud s okresním soudem neztotožnil je závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované, který okresní soud dovodil na základě závěrů vyložených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021. Okresní soud má za to, že z označeného rozsudku plyne závěr, že pokud zápis provozovatele a vlastníka v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti a tím, kdo vozidlem právně i fakticky disponuje je jiná než v registru zapsaná osoba, hradí náklady na odstranění vozidla vždy jeho skutečný vlastník nebo provozovatel. Takový závěr však z uvedeného rozsudku dovodit nelze. Ponejprv je třeba zdůraznit, že s účinností od 1. ledna 2015 je definice pojmu provozovatel vozidla obsažená v § 2 písm. b) zákona o silničním provozu, oproti dřívější definici vycházející z faktického stavu, primárně založena na evidenčním principu, jde-li o vozidla, která evidenci podléhají. Platí to jak pro vozidla evidovaná (registrovaná) v České republice, tak i pro vozidla evidovaná (registrovaná) v zahraničí, ať už v členském státu Evropské unie, nebo i v jiných státech. Tato úprava souvisí mj. i s objektivní odpovědností provozovatele vozidla, jež je upravena v § 125f až § 125h, a rovněž i se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/413 o usnadnění přeshraniční výměny informací o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu, jež je transponována především v § 122d a § 125j (viz BUŠTA, P.,KNĚŽÍNEK, J. § 2. In: B U Š T A, P., K N Ě Ž Í N E K, J. Zákon o silničním provozu: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2024-6-4]. ASPI_ID KO361_2000CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X). Nejvyšší soud v označeném rozsudku neučinil závěr o tom, že by v případě rozporu mezi skutečným a zapsaným provozovatelem vozidla byl ve sporu o náklady na odstranění vozidla pasivně legitimován toliko provozovatel skutečný, nýbrž v řízení, v němž žalobce uplatnil nárok vůči skutečnému provozovateli dovodil, že lze nárok uplatnit právě i vůči němu. Nejvyšší soud však v uvedeném rozhodnutí zdůraznil, že primárním subjektem povinným nahradit náklady odstranění vozidla je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, tedy vyšel z evidenčního principu při určení osoby provozovatele (shodně též Ústavní soud v jeho usnesení ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. III. ÚS 769/21) a doplnil jej o možnost přiznat pasivní legitimaci i provozovateli skutečnému. Nikterak však nevyloučil možnost uplatnit nárok na náhradu nákladů spojených s odstraněním vozidla vůči provozovateli zapsanému, obzvláště v situaci, kdy v době zahájení řízení není žalobci faktický provozovatel znám. O takovou situaci se přitom jednalo v nyní projednávané věci, neboť o okolnosti, že vlastníkem a provozovatelem vozidla již není žalovaná, ale osoba, na kterou žalovaná vozidlo převedla, žalobkyně před podáním žaloby nevěděla ani vědět nemohla, a to výlučně z důvodu na straně žalované, která nesplnila povinnost podle § 8 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“) požádat do 10 pracovních dní od převodu o zápis změny vlastníka vozidla. Zákon o pozemních komunikacích totiž žalobkyni umožňuje si pro účely postupu k odstranění vozidla vyžádat toliko údaje o provozovateli silničního vozidla zapsané v registru silničních vozidel (§ 19d odst. 5 a 7 zákona o pozemních komunikacích).

23. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1064/2021, pouze rozšířil možnost žalobkyně domáhat se svého nároku po skutečném provozovateli, a to vedle provozovatele evidovaného v registru silničních vozidel. Ke stejnému závěru došel v rozsudku ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1655/2022., byť šlo o odstranění vozidla v režimu zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, lze tento závěr dle odvolacího soudu bezezbytku vztáhnout i na nyní projednávanou věc a na odstranění vozidla podle zákona o pozemních komunikacích.

24. Případný nesoulad údajů zapsaných v registru vozidel se skutečným stavem nelze žalobkyni přičítat k tíži. Pokud žalovaná v řízení uváděla, že jí ze strany žalované bylo v průběhu postupu žalobkyně směřujícího k odtažení vozidla doručováno na jinou adresu, než na které se skutečně zdržovala, je třeba znovu zdůraznit, že žalobkyně neměla jinou možnost než vycházet z údajů obsažených v registru silničních vozidel, přičemž si tyto údaje nemohla žádným jiným způsobem ověřit, při doručování pak postupovala v souladu s ust. § 19b odst. 7 zákona o pozemních komunikacích. Žalovanou tvrzený nesoulad v registru zapsané a její skutečné adresy, ať už by jeho příčinou bylo porušení povinnosti žalované požádat o zápis změny adresy podle § 11 odst. 1 písm. a) zákona o podmínkách provozu, nebo nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí příslušného správního orgánu, proto nelze přičítat žalobkyni k tíži. Jak již výše uvedeno bylo povinností žalované požádat spolu s nabyvatelem odstraněného vozidla v souladu s § 8 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu o zápis změny vlastníka vozidla, a pokud tak neučinila, vystavila se riziku negativních následků s touto nečinností spojených, spočívajících mimo jiné právě i v povinnosti hradit náklady na odstranění tohoto vozidla. V souvislosti se splněním této povinnosti by mohla též korigovat adresu, která je jako adresa jejího pobytu zapsána v registru silničních vozidel. Pouze pro úplnost lze uvést, že i kdyby nový vlastník vozidla žalované neposkytl dostatečnou součinnost s administrativním převodem vozidla, mohla o tento převod požádat sama postupem podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu, přičemž příslušný správní orgán by na základě její žádosti ke změně zápisu provozovatele přistoupil i bez součinnosti nového vlastníka. K poznámce okresní soudu v odst. 22 odůvodnění jeho rozsudku o tom, že v případném správním řízení by žalobkyně musela žalované doručovat na adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel odvolací soud uvádí, že takovou povinnost by měl příslušný správní orgán, který by správní řízení vedl, tedy nikoliv žalobkyně, jež správním orgánem není a přístup do centrální evidence obyvatel nemá.

25. S ohledem na uvedené proto odvolací soud uzavírá, že žalobkyně postupovala v souladu s § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích, pokud nárok na náhradu nákladů na odstranění a odstavení vozidla zn. KIA Carnival, RZ , SPZ, , na odstavném parkovišti uplatnila vůči žalované, jelikož ta je ve věci pasivně věcně legitimovaná. Žalovaná v řízení ani netvrdila závažné důvody, které by jí znemožnily vozidlo odstranit, a jež by mohly odůvodnit závěr o tom, že jí povinnost k úhradě nelze uložit (§ 19d odst. 2 věta za středníkem zákona o pozemních komunikacích). Za takový důvod nelze považovat převod vozidla na 3. osobu ani případná nesprávnost zápisu adresy žalované v registru silničních vozidel, a to s ohledem na porušení povinnosti žalované podle § 8 odst. 1 písm. a) a § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu požádat o zápis změny vlastníka vozidla. Výši nákladů na odstranění a odstavení vozidla žalobkyně správně vyčíslila částkou 81 150 Kč, která se skládá z částky ve výši 1 900 Kč za odtah vozidla a z částky ve výši 85 750 Kč za parkovné na odstavném parkovišti za celkem 464 dní (250 Kč denně za 1. až 3. den, 400 Kč denně za 4. až 180. den a za každý další započatý den až do vyzvednutí vozidla ve výši 50 Kč),, Anonymizováno, a to po odečtení částky 6 500 Kč, která byla utržena prodejem vozidla ve veřejné dražbě, a to v souladu s nařízením hlavního města Prahy č. 2/2013 Sb. hl. m. Prahy, které stanoví sazby za odtah a odstavení odtažených vozidel. Žalobkyně před odtahem vozidla žalovanou dopisem ze dne 21. 1. 2021 v souladu s § 19d odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vyzvala k odstranění důvodu, pro který nemůže být vozidlo provozováno na pozemních komunikacích, dopisem ze dne 26. 5. 2021 pak žalovanou vyrozuměla o možnosti vyzvednout si odstavené vozidlo podle § 19d odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. Uvedené výzvy žalobkyně žalované řádně doručila postupem podle § 19d odst. 3 zákona o pozemních komunikacích ve spojení s § 19b odst. 7 tohoto zákona, tedy vyvěšením na úřední desce poté, co se výzvy žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou na adresu uvedenou v registru vozidel. Odvolací soud tak shledal nárok žalobkyně důvodným co do základu i výše. Žalobkyně má rovněž nárok na úrok z prodlení z žalované částky podle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.), a to od 10. 5. 2023, tedy poté, co se žalovaná po doručení výzvy k úhradě dostala do prodlení. Odvolací soud proto napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě vyhověl.

26. S ohledem na změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé rozhodl odvolací soud v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. nově i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Po změně provedené odvolacím soudem se žalobkyně stala v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšnou, odvolací soud jí proto přiznal proti neúspěšné žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení v plné výši, jež činí 21 346,40 Kč. Náklady žalobkyně podle obsahu spisu sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 058 Kč, paušální náhrady nákladů nezastoupeného účastníka výši 300 Kč za 1 úkon podle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh ve věci samé), nákladů zastoupení advokátem, které jsou představovány mimosmluvní odměnou dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen „a. t.“), ve výši 4 380 Kč za každý ze 3 učiněných úkonů právní služby [převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 6. 9. 2023 a účast u jednání dne 6. 9. 2023 - § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t.] a 3 režijními paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. Žalobkyni náleží také náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad její zástupkyně ve výši 2 948,40 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.].

27. Plně úspěšné žalobkyni přiznal odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. proti neúspěšné žalované i náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení ve výši 9 720,80 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 058 Kč, mimosmluvní odměny podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 a. t. ve výši 4 380 Kč za jeden úkon právní služby [sepis odvolání - § 11 odst. 1 písm. d) a. t.], režijního paušálu ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrady ve výši 982,80 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

28. Ke splnění všech platebních povinností stanovil odvolací soud lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť se z obsahu spisu nepodávají důvody pro stanovení lhůty delší či povolení úhrady ve splátkách (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

29. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám její zástupkyně.