14 Co 285/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a JUDr. Šárky Houdkové Polákové ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně, narozené dne Datum narození žalobkyně, bytem Adresa žalobkyně, zastoupené advokátem Jméno advokáta A, se sídlem Adresa advokáta A, proti žalované Jméno žalované., IČO IČO žalované, se sídlem Adresa žalované, zastoupené advokátem Jméno advokáta B, se sídlem Adresa advokáta B, o zaplacení 162 763 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 5. 2025, č. j. 11 C 98/2017-144,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované k rukám jejího zástupce Jméno advokáta B náklady odvolacího řízení ve výši 9 764,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) zamítl žalobu o zaplacení částky 162 763 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % od 24. 11. 2015 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 38 514,30 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozsudkem rozhodoval o žalobě, kterou se původní žalobkyně jméno FO domáhala plnění specifikovaného v zamítavém výroku I. rozsudku na základě tvrzení, že žalovaná byla v červenci až říjnu 2014 zhotovitelkou výkopových a udržovacích prací na vodovodu v adresa, v níž se nachází rodinný dům žalobkyně. V druhé polovině července byly v celé ulici hloubeny výkopy pro zahájení prací, přičemž zde došlo v důsledku intenzivních dešťů opakovaně k zaplnění výkopů vodou, která prosákla až do sklepních prostor žalobkyně, k vytopení došlo na přelomu července a srpna 2014, dále v noci z 13. na 14. 8., 30. a 31. 8., 12. 9. a 19. až 21. 9. 2014. V důsledku toho došlo k rozsáhlému poškození domu v žalobě blíže specifikovanému. Uvedení nemovitosti do původního stavu si pak vyžádalo práce, resp. další náklady, v celkové ceně 241 644 Kč, která představuje podle žalobních tvrzení žalobkyni vzniklou škodu. Tato byla ze strany pojišťovny nahrazena toliko do výše 98 881 Kč. Po právní stránce opírá žalobkyně nárok o ustanovení § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, neboť při provádění prací žalovanou vznikla žalobkyni škoda na její nemovitosti. Žalovaná svou odpovědnost odmítala s tím, že nepovažuje za prokázaný vznik škody ani příčinnou souvislost s porušením povinnosti žalované, resp. s jejím jednáním, které by mohlo škodu vyvolat. Nemovitost žalované byla výkopovými pracemi nedotčena. Doplnila, že žalobkyně svůj nárok uplatnila původně proti společnosti právnická osoba (dříve Anonymizováno); po žalované žalobkyni v tomto řízení žádá z téhož titulu stejnou částku, není si tedy patrně jista, kdo je pasivně legitimován. Škoda již byla žalobkyni částečně nahrazena právnická osoba. (za společnost právnická osoba), která na základě znaleckého posudku uzavřela, že žalobkyně realizovanými opatřeními významně vylepšila stavebně technický stav nemovitosti, zejména jeho podstatných konstrukcí, což však nemůže jít k tíži pojištěného. Žalovaná konečně namítla promlčení nároku s tím, že ke škodě došlo v červenci 2014 a žaloba byla podána v roce 2017. V průběhu řízení bylo (dne 13. 2. 2023, pod č. j. 11 C 98/2017-90) rozhodnuto o procesním nástupnictví Jméno žalobkyně, dcery původní žalobkyně, která v průběhu řízení zemřela.

3. Okresní soud vyšel jednak z nesporného tvrzení, podle nějž byly v průběhu července až října 2014 prováděny výkopové práce na vodovodu v adresa. Po provedeném dokazování pak uzavřel, že tyto výkopové práce prováděla pro žalovanou subdodavatelka, společnost právnická osoba, IČO: IČO, se kterou měla žalovaná uzavřenou smlouvu o dílo – SUB č. IV 19052014, jejímž předmětem bylo plnění veřejné zakázky s názvem „Anonymizováno, Anonymizováno, rekonstrukce vodovodu“, tj. stavební práce spočívající v rekonstrukci vodovodu. V části IX. SoD, článku 9. 4. si strany ujednaly, že za všechny škody, které vzniknou v důsledku provádění prací třetím, na stavbě nezúčastněným, osobám, případně objednateli, odpovídá zhotovitel – společnost právnická osoba, a je povinen uhradit vzniklou škodu. V průběhu prováděných prací došlo vzhledem k intenzivním dešťům opakovaně k zaplnění provedených výkopů vodou, která prosákla do sklepních prostor domu žalobkyně. Společnost právnická osoba uvedené nahlásila jako pojistnou událost, která byla zaevidována pod č. 5131218. právnická osoba Anonymizováno si nechala vyčíslit způsobenou škodu znalcem, ten ji stanovil na 108 881 Kč, přičemž po odečtu spoluúčasti pojištěné, tedy spol. právnická osoba byla žalobkyni vyplacena částka 98 881 Kč. Žalobkyně podala žalobu proti zhotovitelce prací u Okresního soudu v Mostě, kdy bylo rozsudkem ze dne 29. 6. 2021, č. j. 17 C 382/2017-138, v právní moci dne 25. 8. 2021, rozhodnuto o tom, že zhotovitelka prací, spol. právnická osoba, je povinna zaplatit žalobkyni částku 162 763 Kč s příslušenstvím.

4. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že žalobkyni byla způsobena škoda následkem intenzivních dešťů, kdy došlo k zaplnění provedených výkopů vodou, která prosákla do sklepních prostor domu žalobkyně. Za podstatné pak považoval, že mezi žalovanou jako objednatelem a společností právnická osoba jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva o dílo SUB č. IV 19052014, jejímž předmětem smlouvy bylo dílo spočívající v plnění veřejné zakázky s názvem „Anonymizováno,Anonymizováno Anonymizováno, rekonstrukce vodovodu“. Subjektem, který prováděl práce v ulici Anonymizováno, tedy také podél domu žalobkyně, tak byla společnost právnická osoba Žalobkyně vycházela z toho, že za škodu objektivně odpovídá (ve smyslu § 2926 o. z.) jak žalovaná, tak i její subdodavatelka – společnost právnická osoba Soud prvého stupně však uzavřel, že objektivní odpovědnost za škodu na nemovitosti přichází v úvahu pouze u zhotovitelky díla, která podle smlouvy o dílo prováděla práce vlastním jménem – na vlastní náklad a na vlastní nebezpečí, přičemž o její povinnosti k náhradě škody již bylo pravomocně rozhodnuto. Žalovaná podle § 2926 o. z., neodpovídá; její odpovědnost by však mohla být založena podle § 2914 o. z. Toto ustanovení rozlišuje mezi samostatným a nesamostatným pomocníkem. Nesamostatným pomocníkem je osoba, která provádí činnost pro hlavní osobu pod její odpovídající kontrolou, podle jejích pokynů či příkazů, pomocník je tedy vůči ní v podřízeném postavením, zatímco ten, kdo provádí pro jiného činnost vlastním jménem a na vlastní riziko (tzv. samostatný pomocník nebo subdodavatel), odpovídá za škodu sám. Okresní soud vycházel z toho, že u smlouvy o dílo zhotovitel vždy jedná vlastním jménem a na vlastní nebezpečí (§ 2586 odst. 1 o. z.), nemůže tudíž být nesamostatným pomocníkem, který by byl v podřízeném postavení vůči objednateli. Jakkoliv objednatel může při provádění díla zhotovitele kontrolovat a dávat mu konkrétní pokyny, základní zásadou je, že plnou odpovědnost za provádění díla má zhotovitel. Ten postupuje samostatně a případná závaznost příkazů objednatele, byla-li ujednána, není vázaností bez dalšího, když je mu dána možnost např. od smlouvy odstoupit. Subdodavatelka tak mohla být toliko v postavení samostatného pomocníka. Tehdy se ovšem žalobkyně může svého nároku po žalované domáhat toliko z titulu jejího ručení splnění závazku zhotovitele (subdodavatele) nahradit jím způsobenou škodu. Takto ovšem žaloba, která byla jinak konkrétní a projednatelná, koncipována nebyla. Žalobkyně svůj nárok uplatnila jako přímý nárok na náhradu tvrzené škody, nikoli z titulu ručení za splnění závazku společností právnická osoba Žalovaná tudíž není v projednávané věci pasivně legitimována, a okresní soud z tohoto důvodu žalobu zamítl. O nákladech řízení pak okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, a právo na náhradu nákladů řízení přiznal ve věci úspěšné žalované. Náklady řízení vyčíslil jakožto náklady právního zastoupení sestávající z odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 7 620 Kč podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), dále jen „a. t.“, z tarifní hodnoty ve výši 162 763 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 16. 10. 2019 a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 26. 5. 2025), spolu s jednou paušální náhradou výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (pozn. odvolacího soudu: správně dle § 13 odst. 1, 4 a. t.) a třemi paušálními náhradami výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (pozn. odvolacího soudu: správně dle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024) a daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 31 830 Kč ve výši 6 684,30 Kč.

5. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně. Rozsudek napadla v plném rozsahu, přičemž uvedla, že žalovaná je podle ní za škodu odpovědná. Otázka případného ručení žalované byla posouzena nesprávně, neboť povinností účastníka není věc právně kvalifikovat, toto je věcí soudu. Podaná žaloba tedy měla být, pokud to přicházelo v úvahu, bez dalšího posouzena jakožto nárok uplatněný z titulu ručení žalované za splnění závazku společnosti právnická osoba Žalobkyně dále doplnila, že podle ní je žalovaná odpovědna za škodu i podle § 2926 o. z., neboť v bezprostředním okolí domu žalobkyně probíhaly výkopové práce, kde došlo k opakovanému zatečení do odkrytých výkopů. V judikatuře Nejvyššího soudu se zdůrazňuje, že u odpovědnosti z tohoto titulu se nezkoumá zavinění ani protiprávnost, přičemž odpovědnost dopadá i na případy, kdy se škoda projeví s časovým odstupem. Žalovaná je tedy přímo pasivně legitimována podle § 2926 jakožto osoba, která práce zajišťovala a s přímou zhotovitelkou odpovídá solidárně podle § 2915 o. z. Žalovanou tudíž nevyviňuje, že žalobkyni byl přiznán nárok vůči zhotovitelce a že bylo na vzniklou škodu částečně plněnou pojišťovnou. Toto plnění se na škodu započte tak, aby nedošlo k duplicitnímu plnění. S ohledem na rozdílnost účastníků, se pak nejedná ani o překážku věci pravomocně rozsouzené. Sám okresní soud připustil, že žalovaná by mohla odpovídat jako ručitelka podle § 2914 o. z. Tato odpovědnost se uplatní v případě nepečlivého výběru či dohledu. Ze skutkových zjištění přitom vyplývá nedostatečný dohled investora, neboť ve znaleckém posudku společnosti právnická osoba se konstatuje, že pochybil technický dozor investora, když povolil dlouhodobé rozkrytí většího úseku realizované etapy výstavby, jinak řečeno výkopy byly dlouho otevřené. To je zřejmý příklad nedostatečného dohledu na samostatného pomocníka podle § 2914 věty druhé o. z. Platí zároveň zásada „iura novit curia“, v souladu s níž účastník nemá povinnost nárok právně kvalifikovat, postačuje, pokud tvrdí rozhodné skutečnosti. Tyto byly jak tvrzeny, tak i prokázány. Okresní soud proto měl nárok posoudit podle uvedeného ustanovení, případně měl žalobkyni poučit podle § 118a o. s. ř. Naplněny jsou i podmínky subsidiarity ručení, neboť žalobkyně se neúspěšně domáhala plnění po hlavním dlužníku, to je po vydání pravomocného rozsudku neúspěšně vymáháno cestou exekuce. Žalobkyně na závadný stav opakovaně upozorňovala, aniž však byla přijata adekvátní opatření k nápravě. Žalovaná tak přinejmenším porušila obecnou prevenční povinnost podle § 2900 o. z. a odpovídá za škodu podle § 2910 o. z. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání uvedla, že se plně ztotožňuje s názorem soudu prvého stupně, připomněla, že nárok již byl žalobkyni přiznán vůči společnosti právnická osoba, tedy v případě úspěchu v tomto sporu by jí byl nárok přiznán dvakrát. Pasivně legitimovanou je však toliko zhotovitelka díla a žalobkyni nelze vyhovět ani z titulu ručitelského závazku. Nad rámec toho se žalovaná domnívá, že žalovaná neprokázala ani vznik škody, její výši, či souvislost s porušením povinnosti žalované či jejím jednání, které by mohlo škodu vyvolat. Z uvedeného důvodu navrhla rozsudek okresního soudu potvrdit.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle v § 212 a 212a o. s. ř., tedy v plném rozsahu, bez nařízení odvolacího jednání (při splnění podmínek § 214 odst. 3 o. s. ř.) a dospěl k níže uvedenému závěru.

8. Odvolací soud konstatuje, že řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. Z obsahu spisu neplyne ani žádná jiná vada řízení před okresním soudem, která by mohla mít za následek nesprávnost napadeného rozhodnutí, přičemž závěry, které učinil okresní soud, považuje odvolací soud za správné, neboť okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o věci samé a ani při hodnocení důkazů se nedopustil pochybení, jež by mohla opodstatnit případnou nesprávnost jeho rozhodnutí.

9. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

10. Podle § 2910 škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

11. Podle § 2926 o. z. kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou.

12. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

13. Podle § 1935 o. z. plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.

14. Základní norma povinnosti hradit škodu (dříve nazývaná obecnou odpovědností za škodu) je s účinností od 1. 1. 2014 obsažena v § 2910 o. z. a spočívá na principu, že újmu (majetkovou škodu či nemajetkovou újmu) má nahradit ten, kdo ji způsobil svým zaviněným protiprávním jednáním. Vedle toho zákon ukládá povinnost nahradit újmu i v některých zvláštních případech bez ohledu na porušení zákona a na zavinění, jak předpokládá § 2895 o. z. s tím, že to zákonodárce zvlášť stanoví. V projednávané věci je v té souvislosti podstatné, že škoda měla být způsobena nikoliv v rámci smluvního vztahu mezi žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní) a žalovanou, nýbrž jde o škodu způsobenou při provádění prací žalobkyni jakožto „třetí osobě“. Na vztah mezi poškozeným a škůdcem proto nedopadá ustanovení § 1935 o. z., ale právě ustanovení § 2926, které zakládá – ve smyslu ustanovení § 2895 - objektivní odpovědnost bez ohledu na zavinění.

15. V projednávané věci je zcela jednoznačně zřejmé, že žalovaná je osobou, která práce neprováděla – za tím účelem si na základě smlouvy o dílo sjednala jako svou subdodavatelku společnost právnická osoba, která, jak okresní soud správně dovodil – má vůči žalované postavení tzv. pomocníka (osoby použité). Pomocník je jakákoliv osoba, která je činná pro tzv. principála (u vztahu se subdodavatelem díla, je principálem hlavní /či generální/ dodavatel, který je vázán odpovědností vůči objednateli díla, nikoliv však nutně vůči poškozené třetí osobě) jako jeho pomocná osoba a která se dle skutečných okolností případu podílí se souhlasem principála na plnění jeho povinností. Lze dovodit, že právě s ohledem na zvláštní ustanovení § 1935 o. z. je třeba ustanovení § 2914 o. z. považovat za vymezení odpovědnosti principála za deliktní jednání pomocníka. Již okresní soud správně konstatoval, že v ustanovení § 2914 se rozlišuje mezi pomocníkem samostatným a nesamostatným, přičemž dělícím kritériem je vázanost pomocníka pokyny principála, resp. to, zda pomocník vykonává práce samostatně. Subdodavatelka – společnost právnická osoba byla nepochybně podnikatelkou jednající samostatně v rámci své podnikatelské činnosti, bez pokynů žalované. Již okresní soud proto správně uzavřel, že tato odpovídá za škodu samostatně jakožto tzv. samostatný pomocník, nikoliv solidárně se žalovanou, jak dovozuje žalobkyně. Odpovědnost žalované podle § 2926 o. z. proto dána není, když současně ze zákonné úpravy (ustanovení § 2926 a 2914 o. z. v jejich vzájemném vztahu), nelze dovodit, že by aplikace ustanovení § 2914, které se obecně vztahuje na škodu způsobenou při použití jiného, byla v případě odpovědnosti § 2926 vyloučena. Ze samotného použití slova „zajišťuje“ v ustanovení § 2926 takovýto závěr učinit nelze. Účelem přísné objektivní odpovědnosti v případě škody na nemovité věci je posílit postavení poškozeného vlastníka nemovité věci, který by se jinak mohl dostat do potíží při prokazování porušení právní povinnosti škůdcem a jeho zavinění, které jsou při obecné odpovědnosti za škodu pode § 2910 o. z. vyžadovány. V případě odpovědnosti za škodu na nemovité věci podle § 2926 o. z. tak poškozenému postačí prokázat vznik škody na nemovité věci, provádění prací a příčinnou souvislost mezi nimi. Naplnění tohoto účelu však nikterak nevyžaduje odklon od obecné úpravy určení osoby škůdce, potažmo předpokladů vzniku odpovědnosti za jiného (přímého škůdce), neboť účelem tohoto ustanovení není rozšíření okruhu osob za škodu odpovědných. Přitom nelze shledat ani žádný racionální důvod k takovému rozšíření. Musí tudíž platit, že ten, kdo zajišťuje provádění prací prostřednictvím pomocníka, odpovídá za škodu na nemovité věci takovým pomocníkem při provádění prací způsobené podle obecných pravidel zakotvených v § 2914 o. z.

16. Okresní soud nepochybil, pokud na základě skutkových tvrzení žalobkyně vylíčených za řízení před soudem prvního stupně ex officio neposuzoval odpovědnost žalované z titulu ručení ve smyslu § 2914 části věty druhé za středníkem o. z., neboť tomu, že by mohlo nastoupit ručení žalované, nenasvědčovala ani žalobní tvrzení ani skutková zjištění učiněná soudem prvého stupně po řádně provedeném dokazování. S žalobkyní je možno souhlasit potud, že povinností účastníka (žalobkyně) není právní kvalifikace skutku; jeho povinností však je přinášet rozhodná tvrzení. Žalobkyně při tom po celou dobu řízení před okresním soudem setrvala na skutkové verzi, podle níž žalovaná odpovídá jakožto osoba, která způsobila škodu na nemovitosti žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně), nikoliv jako osoba, která nevhodně zvolila svou poddodavatelku či na ni v průběhu provádění prací nedostatečně dohlížela. Nicméně odvolací soud se až v odvolacím řízení uplatněnou námitkou možného právního posouzení případu z titulu ručení za poddodavatele ve smyslu § 2914 zabýval, a to – s ohledem na zásadní nepřípustnost skutkových novot v odvolacím řízení konaném v systému neúplné apelace ve smyslu § 205a (o níž byly účastnice řízení dle § 119a o. s. ř. řádně poučeny před vyhlášením rozsudku soudu prvého stupně při jednání dne 26. 5. 2025) – podle skutkového stavu, jak jej zjistil okresní soud.

17. Podle § 2914 o. z. by žalovaná mohla odpovídat jako ručitelka tehdy, pakliže by svou subdodavatelku nepečlivě vybrala či na ni nedostatečně dohlížela (culpa in eligendo nebo culpa in vigilando). Skutečnost, že by se jednalo o prvý z případů, žalobkyně netvrdila a netvrdí. Jde-li o zanedbání povinnosti dohledu, tuto dovozuje žalobkyně (teprve v odvolání) ze zjištění okresního soudu učiněného z posudku znaleckého ústavu právnická osoba (na němž se podílel znalec z oboru stavebnictví, ekonomika staveb, rozpočtář a pracovnice pro technickou dokumentaci), podle nějž je mj. „odpovědnostním subjektem technický dozor investora, který povolil dlouhodobé rozkrytí většího úseku realizované etapy výstavy, kdy byly výkopy dlouho otevřené“.

18. Jde-li o povinnost dohledu principála na samostatného pomocníka, přiklání se odvolací soud k závěru vyjádřenému v komentáři k ustanovení § 2914 o. z. (srov. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014), 1. vydání, 2014, s. 1577–1581: P. Bezouška), že povinnost dohlížet na poddodavatele nevzniká ze zákona a je nejčastěji založena smluvně. To znamená, že když osoba tuto povinnost vůbec nenese, nemůže jí ani vzniknout ručitelský závazek. Takový je závěr je podle názoru odvolacího soudu logický, neboť automatická povinnost dohledu by byla do značné míry v rozporu se zcela samostatným jednáním pomocníka – poddodavatele. Jak bylo konstatováno výše, žalobkyně před okresním soudem (tedy před nastoupením účinků neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř.) netvrdila, že by žalovaná měla (např. smluvně založenou) povinnost dohledu nad svou subdodavatelkou a že by ji zanedbala, přičemž ani zmíněný dílčí závěr posudku znaleckého ústavu nemá povahu skutkového zjištění, na jehož základě by bylo možno dovodit, že zde taková povinnost byla a že nebyla vykonávána řádně. Jde čistě o závěr právní, k němuž však znalecký ústav nebyl oprávněn, přičemž z posudku ani není zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění byl tento závěr učiněn. Z provedeného dokazování lze naopak dovodit, že dohled či průběžné pokyny předpokládány nebyly, neboť subdodavatelka přijala za škodu ve smlouvě o dílo (srov. shora shrnutá skutková zjištění okresního soudu) výlučnou odpovědnost, a to jak ve vztahu k objednavateli, tak i třetím osobám a byla to také subdodavatelka, jež uzavřela pojistnou smlouvu, jíž sjednala s právnická osoba, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou při provádění výkopových prací. Znalecký posudek byl ostatně zpracován pro právnická osoba, a to především za účelem stanovení výše pojistného plnění, čemuž také odpovídá odbornost znalce, který jej vypracoval. Není konečně ani zřejmé, zda „investorem“ zmíněným v dílčím závěru posudku měla být osoba žalované, či osoba, pro níž bylo dílo skutečně vykonáváno, což – jak plyne z obsahu posudku znaleckého ústavu – byla společnost Anonymizováno (resp. Anonymizováno), nikoliv přímo žalovaná. Stejně tak není bez dalšího zřejmé, kdo vykonával funkci technického dozoru investora a v jakém postavení (samostatného či nesamostatného pomocníka).

19. Odvolací soud se konečně domnívá, že odpovědnost žalované nemůže být založena ani v důsledku porušení prevenční povinnosti podle § 2900 o. z.; ani takové tvrzení – o tom, že byla žalovanou porušena jakákoliv (byť jen prevenční) povinnost – žalobkyně před okresním soudem nepřinesla. I zde by však bylo nutno vzít v úvahu, že výkopové práce neprováděla žalovaná, nýbrž subdodavatelka, jakožto její samostatná pomocnice ve smyslu § 2914 o. z., a proto i kdyby bylo možno ze strany subdodavatelky při této činnosti – za podmínek § 2011 o. z. – porušení prevenční povinnosti dovodit, nebylo takovéto porušení právní povinnosti přičitatelné žalované, nýbrž právě jen její samostatně jednající subdodavatelce.

20. V této situaci, kdy je z výše uvedených důvodů správný závěr okresního soudu o tom, že žalovaná za škodu na nemovité věci žalobkyně neodpovídá, je již nadbytečné zabývat se otázkou případného promlčení nároku žalobkyně, odvolací soud přesto konstatuje, že nárok zjevně promlčen není, neboť škodní jednání trvalo až do září roku 2014, přičemž žaloba byla podána v červenci roku 2017. Promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 o. z. tedy uplynout nemohla.

21. Odvolací soud tudíž považuje napadený rozsudek za věcně správný a jako takový jej, včetně jeho nákladového výroku, v němž neshledal nesprávnosti, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

22. Rovněž v odvolacím řízení byla úspěšnou účastnicí žalovaná, které náleží v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ta byla v řízení zastoupena advokátem, který učinil za odvolacího řízení jeden účelný úkon právní služby spočívající v podání vyjádření k odvolání žalobkyně (§ 11 odst. 1 písm. k/ a. t.). Žalované tudíž náleží náhrada odměny advokáta ve výši 7 620 Kč, spolu s jednou paušální náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 a. t. ve výši 450 Kč a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy celkem 9 764,70 Kč. Účast zástupce žalované u vyhlášení rozsudku, při němž ze samotné povahy tohoto jiného soudního roku nebyl (nemohl být) prostor k přednesům účastníků či doplňování dokazování, již nemohla na rozhodnutí v odvolacím řízení ničeho změnit, tento úkon tedy nebyl posouzen jakožto úkon nezbytný pro obranu práv žalované, a náhrada nákladů odvolacího řízení proto v souvislosti s ním přiznána nebyla. Shora vyčíslené náklady řízení je žalobkyně povinna žalované zaplatit v třídenní zákonné lhůtě podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť z obsahu spisu neplynou žádné okolnosti, jež by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek; platební místo bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení však proti němu dovolání přípustné není. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.