14 Co 309/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupené advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému dne Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , zastoupenému advokátkou Jméno advokátky , se sídlem Adresa advokátky , o neúčinnost právního jednání, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. března 2025, č. j. 26 C 85/2023-358,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady odvolacího řízení ve výši 6 655 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že darovací smlouva ze dne 22. 6. 2023, kterou , jméno FO, , narozená , datum, , bytem , adresa, , bezúplatně převedla na žalovaného nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a to pozemek p. č. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , adresa, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, , pozemek p. č. , Anonymizováno, a pozemek p. č. , Anonymizováno, , je vůči žalobkyni právně neúčinná (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 76 126,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně má podle rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 9. 2021, č. j. 5 T 97/2010-5117, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 To 201/2022-5287, vykonatelnou pohledávku ve výši 23 577 797 Kč s příslušenstvím za otcem žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, . Uvedenými rozsudky byl otec žalovaného shledán vinným tím, že se v době (nejméně) od 26. 10. 2000 do 4. 4. 2002 dopouštěl trestné činnosti, ze které získal prospěch jak pro sebe, tak i pro jiné osoby, a byl v důsledku toho pravomocně odsouzen k podmíněně odloženému trestu odnětí svobody. Uloženou povinnost otec žalovaného dosud ani zčásti nesplnil. Otec žalovaného byl stíhán a nepravomocně odsouzen i v tzv. kauze „Berka“, rozsudek ale nenabyl právní moci a trestní stíhání bylo později v rámci amnestie zastaveno.

3. Okresní soud dále zjistil, že rodiče žalovaného, tedy , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , uzavřeli dne 15. 7. 2000 manželství a toto zaniklo rozvodem dne 25. 4. 2023. Za trvání manželství rodiče žalovaného nabyli (byli v katastru nemovitostí zapsáni jako společní vlastníci) nemovitosti v katastrálním území , adresa, : pozemky p. č. , Anonymizováno, (na základě kupní smlouvy ze 14. 10. 2003 za cenu 500 000 Kč) a pozemek p. č. , Anonymizováno, s rekreační stavbou (na základě kupní smlouvy z téhož dne za cenu 1 200 000 Kč), matka žalovaného byla v katastru nemovitostí zapsána jako jediná vlastnice nemovitostí ve stejném katastrálním území: pozemku p. č. , Anonymizováno, (na základě kupní smlouvy z 1. 11. 2006 za cenu 135 000 Kč), pozemku p. č. , Anonymizováno, s rekreační chatou , Anonymizováno, a (jedné ideální poloviny na základě kupní smlouvy ze 7. 2. 2007 za cenu 50 000 Kč a jedné ideální poloviny na základě příklepu uděleného při dražbě dne 13. 10. 2011 za nejvyšší podání ve výši 153 333 Kč), a pozemku p. č. , Anonymizováno, (nabytého rovněž na základě kupní smlouvy ze 7. 2. 2007). Všechny tyto nemovitosti (včetně pozemku p. č. , Anonymizováno, - pozn.: i zde se, ač to v odůvodnění rozsudku není výslovně uvedeno, jedná o pozemek nabytý v rozsahu jeho ½ na základě smlouvy ze dne 7. 2. 2007 a v rozsahu další ½ na základě příklepu ze dne 13. 10. 2011) spolu v rámci jednoho celku sousedí.

4. Na základě kupních smluv uzavřených dne 2. 4. 2002, 1. 10. 2003 a 29. 1. 2009 byli rodiče žalovaného v katastru nemovitostí zapsáni jako společní vlastníci (v rámci společného jmění manželů – dále jen „SJM“) pozemků p. č. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (v součtu za 362 000 Kč), pozemků v katastrálním území , adresa, p. č. , Anonymizováno, s budovou, p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, a budovy v témže katastrálním území č. p. , Anonymizováno, , vše za kupní ceny (v součtu) ve výši 5 500 000 Kč.

5. Ke dni 23. 5. 2013 pak bylo SJM rodičů žalovaného zúženo rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 10. 4. 2013, č. j. 10 C 6/2013-12, až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti (s odůvodněním, že , jméno FO, vzniklo v dubnu 2010 živnostenské oprávnění). Dne 29. 2. 2016 uzavřeli rodiče žalovaného smlouvu o vypořádání SJM, podle které otec žalovaného nenabyl žádnou majetkovou hodnotu, a matka žalovaného nabyla nemovitosti v katastrálním území , adresa, (pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, ), v katastrálním území , adresa, (pozemek p. č. , Anonymizováno, , budovu č. p. , Anonymizováno, a garáž) a v katastrálním území , adresa, (pozemek p. č. , hodnota, s budovou č. p. , Anonymizováno, ). Dne 9. 4. 2018 rodiče žalovaného zastoupení advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , uzavřeli smlouvu, v níž projevili vůli zúžit SJM o nemovitosti v katastrálním území , adresa, , a sice pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, a budovu č. p. , Anonymizováno, , právnická osoba, , které měly touto smlouvou zároveň připadnout do vlastnictví matky žalovaného. Základ daně otce žalovaného v roce 2000 činil 908 548,29 Kč, v roce 2001 činil 2 115 900 Kč a v roce 2002 činil 1 781 300 Kč. Matka žalovaného byla v této době bez příjmů, podnikat začala v roce 2010. Otec žalovaného jako svědek vypověděl, že u společnosti , právnická osoba, měl jako její generální ředitel příjem 70-80 tisíc Kč měsíčně, poté měl příjem u společnosti , Anonymizováno, asi 250 000 Kč měsíčně. V rámci vypořádání SJM obdržel peníze – asi 6,5 mil. Kč za prodej nemovitosti v , adresa, (které nebyly předmětem písemného vypořádání) a obrazy v několikamilionové hodnotě. Nemovitosti ve , adresa, koupila jeho bývalá manželka z darů od jejích rodičů, resp. zejména od matky. Matka žalovaného ve své svědecké výpovědi potvrdila, že do roku 2010 byla s dětmi doma a neměla vlastní příjem, občas jí vypomáhali rodiče. V roce 2010 začala podnikat a její příjem se postupně zvýšil až na 100 000 Kč měsíčně. Chatu ve , adresa, koupila z peněz darovaných jí matkou. Její bývalý manžel si v rámci vypořádání SJM ponechal obrazy a prodal jednu z nemovitostí v , adresa, . Z listiny vystavené , právnická osoba, okresní soud zjistil, že u matky žalovaného nebylo v době od 1. 10. 1998 do 31. 12. 2005 evidováno zaměstnání či samostatná výdělečná činnost. Zaměstnání je evidováno do konce roku 1995. Údaje o pojištění jsou u ní evidovány od 1. 10. 2010 do 31. 12. 2012 a od 1. 1. 2014 do 31. 7. 2014, údaje o samostatné výdělečné činnosti pak od 1. 6. 2010 do 31. 12. 2010 a dále od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2020.

6. Dne 22. 6. 2023 uzavřela , jméno FO, tři darovací smlouvy se svými syny. Žalovanému darovala předmětné nemovitosti v katastrálním území , adresa, (uvedené ve výroku tohoto rozsudku), , jméno FO, nemovitosti v katastrálním území , adresa, (viz shora) a , jméno FO, nemovitosti v katastrálním území , adresa, , k nimž bylo zároveň v její prospěch zřízeno věcné břemeno doživotního užívání. Darovací smlouvy zmiňují exekuci vedenou soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, (sp. zn. 203 EX 25666/2022) s tím, že účinky darování vlastnických práv nastanou až právní mocí rozhodnutí o jejím zastavení, kdy zaniknou též účinky je postihujícího exekučního příkazu. Exekuce uvedené sp. zn. byla vedena proti otci žalovaného, a to k uspokojení předmětné pohledávky žalobkyně, a byla zastavena rozhodnutím Okresního soudu v Litoměřicích ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem, které nabylo právní moci dne 3. 7. 2023. Právní účinky převodu vlastnických práv podle darovací smlouvy uzavřené s žalovaným nastaly ke dni 4. 7. 2023. Dne 8. 7. 2023 žalobkyně proti otci žalovaného zahájila k vymožení předmětné pohledávky nové exekuční řízení, avšak exekutor , tituly před jménem, , jméno FO, , který exekuci vede pod sp. zn. 203 Ex 14497/2023, dosud nevymohl nic. Exekučním příkazem postihl mj. nemovitosti, které žalovanému darovala jeho matka, a poté žalovaný podal žalobu o jejich vyloučení z exekuce, a to u Obvodního soudu pro Prahu 8, kde se řízení vede pod sp. zn. 33 C 324/2023; toto bylo přerušeno do doby rozhodnutí soudu v této věci (o odpůrčí žalobě).

7. Jde-li o tvrzení žalovaného, podle nějž byly pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, nabyty matkou žalovaného sice za trvání SJM, avšak z jejích výlučných prostředků darovaných jí její matkou (babičkou žalovaného) , jméno FO, , okresní soud uzavřel, že žalovaný je neprokázal. Okresní soud se v té souvislosti nespokojil s písemným prohlášením , jméno FO, a vyslechl ji jako svědkyni. Jmenovaná svědkyně netušila, že předložené prohlášení podepsala, uvedla ovšem, že dceři darovala peněžité prostředky ve výši 1 000 000 Kč, které získala z prodeje pozemků vrácených jí v restituci, v jiné části výpovědi ovšem uvedla, že peníze jí darovala tak, jak je měla našetřené. Průběžně se mělo jednat od 10–20 tisíc Kč, podle toho, jak dcera potřebovala, naposledy asi před dvěma lety. Neví, co dcera s penězi dělala, zmiňovala se o nějaké chatě. Blíže nebyla svědkyně schopna darování specifikovat a chronologicky je zařadit, poukazovala na to, že byla v minulosti ovlivněna nemocí a užívanými léky. Okresní soud vzal za popsaných okolností za prokázané darování finančních prostředků, nikoliv však jejich užití na úhradu kupní ceny nemovitostí a nejvyššího podání v dražbě. Svědecké výpovědi rodičů žalovaného, pokud měly svědčit o téže skutečnosti, okresní soud nepovažoval za dostatečně věrohodné.

8. Po právní stránce soud prvního stupně uzavřel, že závazek k náhradě škody uložený otci žalovaného vznikal za trvání manželství, přičemž žalovaný nevyvrátil domněnku, že šlo o závazek náležející do SJM, jedná se tedy o závazek, který je (ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b/ zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) součástí SJM. K tomu soud prvého stupně uvedl, že není rozhodný právní důvod vzniku závazku (tedy to, že se v daném případě jedná o závazek z deliktu podle trestního práva), nýbrž to, zda tento přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. Okresní soud ve vztahu k této dílčí otázce dospěl k závěru, že rodiče žalovaného v období, kdy se otec žalovaného dopouštěl trestné činnosti, a ještě v několika následujících letech, nabyli buď oba společně, nebo výlučně matka žalovaného, nemovitosti v katastrálním území , adresa, . Část byla darována synům; za nemovitost v , adresa, obdržel otec žalovaného 6 500 000 Kč a tyto si v rámci vypořádání SJM ponechal, dále si ponechal obrazy v milionové hodnotě. Z uvedeného je podle názoru soudu prvého stupně zřejmé, že skutečné majetkové poměry rodičů žalovaného neodpovídají jimi oficiálně vykazovaným příjmům; zdroji rodinných příjmů byly také prostředky, které otec žalovaného opatřoval trestnou činností. Na jejich výši lze usuzovat z odsuzujícího rozsudku, kterýžto sám slovy „nejméně v těchto případech“ připouští, že výčet dílčích útoků trestného činu nemusí být vyčerpávající. Okresní soud proto vyšel z toho, že manželé , jméno FO, , resp. , jméno FO, , získali postupně hodnotné nemovitosti v několika katastrálních územích, stejně jako sbírku obrazů milionové hodnoty, a byly to právě příjmy z trestné činnosti spolu s legálními příjmy, které ve výsledku vytvářely reálnou životní úroveň a souběžně s tím i jejich celkové majetkové poměry. Skutečné poměry manželů , jméno FO, ovšem v řízení provedenými důkazy prokázány nebyly. Žalovaný tudíž spolehlivě neprokázal, že by předmětný závazek přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům jeho rodičů. Okresní soud v té souvislosti vyslovil rovněž podezření, že – s ohledem na stíhání v jiných věcech – si otec žalovaného opatřoval prostředky trestnou činností také v jiných případech, přičemž toto podezření nemohlo být rozptýleno, neboť trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku amnestie.

9. Okresní soud dále uzavřel, že pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, nabyli oba manželé kupními smlouvami ze 14. 10. 2003, s právními účinky vkladu převáděných práv ke dni 15. 10. 2003, tj. za trvání manželství a v zákonném (nemodifikovaném) režimu SJM, tyto se tudíž staly součástí jejich SJM podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák.

10. V nabývacích titulech k pozemkům p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, je zmiňována toliko matka žalovaného , jméno FO, a ta byla zapsána v katastru nemovitostí jako jejich jediná vlastnice, přičemž darování prostředků za účelem jejich nabytí výlučně matkou žalovaného nebylo prokázáno (srov. skutkové závěry zachycené pod bodem 7. odůvodnění tohoto rozsudku). Tudíž i tyto nemovitosti byly nabyty ve smyslu § 143a odst. 1 písm. a) obč. zák. do SJM rodičů žalovaného. Ostatně žalovaný původně tvrdil, že tyto nemovitosti nabyla jeho matka z prostředků získaných svým podnikáním, v takovém případě by se pak jednalo o nemovitosti nabyté do SJM rodičů žalovaného bez dalšího.

11. Okresní soud dále uzavřel, že vypořádání SJM zrušeného rozsudkem, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2013, se v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, řídí právní úpravou obč. zák. jakožto právní úpravou účinnou k datu zúžení SJM. Jelikož podle dohody o vypořádání SJM nabyla veškerý majetek matka žalovaného, byla tato dohoda způsobilá výrazně zasáhnout práva a postavení věřitelů ve smyslu § 150 odst. 2 obč. zák. Taková dohoda je podle soudní judikatury (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2833/2012) vůči věřitelům relativně neúčinná ze zákona. Nemovitosti, které na jejím základě připadly matce žalovaného, mohly být tudíž i nadále užity k uspokojení pohledávek věřitelů. Otec žalovaného si dle svých tvrzení ponechal takové hodnoty, které jsou pro věřitele skryté a nedostupné (obrazy, hotovost). Nemovitosti v katastrálním území , adresa, , které , jméno FO, připadly dohodou z 29. 2. 2016, tj. pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, , se (bez ohledu na relativní neúčinnost dohody o vypořádání) staly vlastnictvím matky žalovaného. Pozemky p. č. , Anonymizováno, a p. č. , Anonymizováno, v témže katastrálním území, ovšem dohodou z 29. 2. 2016 (ani žádnou jinou) vypořádány nebyly, ve vztahu k nim proto nastala podle § 150 odst. 4 obč. zák. nevyvratitelná domněnka vypořádání uplynutím tří let ode dne 23. 5 2013, tedy k 23. 5. 2016. Zatímco u pozemků, které matka žalovaného nabyla do svého výlučného vlastnictví není pochyb o platnosti smlouvy ze dne 22. 6. 2023, jimiž byly pozemky převedeny na žalovaného, pak u pozemků, které nebyly předmětem vypořádání, se jedná o smlouvu přinejmenším zčásti (co do převodu jejich jedné ideální 1/2) neplatnou.

12. Jde-li o samotnou neúčinnost právního jednání, tuto posuzoval okresní soud podle § 591 a § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z“. V té souvislosti konstatoval, že matku žalovaného lze ve vztahu k žalobkyni považovat za dlužnici v širším slova smyslu, neboť žalobkyně má právo se uspokojit z jejího majetku, který nabyla na základě dohody o vypořádání SJM (jenž je, jak bylo konstatováno výše, vůči věřitelům neúčinná ze zákona). Okresní soud zde odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1943/2017, přičemž konstatoval, že v souladu s jeho závěry je matka žalovaného vůči žalobkyni „dlužnicí“ bez ohledu na to, zda závazek otce žalovaného byl součástí SJM, či nikoliv.

13. Darovací smlouva je pak nepochybně právním jednáním, které zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. Rodiče žalovaného totiž formálně nevlastní žádný postižitelný majetek, přičemž tito o takový stav svým jednáním cíleně usilovali. Odpůrčí žaloba byla z hlediska ustanovení § 591 o. z. podána včas, tedy ve dvouleté lhůtě. Výjimky podle § 591 písm. a) až d) o. z. okresní soud ve věci neshledal. Slib darování vůči synům není podle jeho závěrů takovým mravním závazkem, který by mohl převážit účel právní úpravy relativní neúčinnosti. Žalovaný zároveň nemohl být v dobré víře o tom, že darovací smlouva věřitele nezkracuje, musel totiž vědět o trestním stíhání svého otce a zároveň text darovací smlouvy přímo zmiňuje vedenou exekuci. Darovací smlouva ze dne 22. 6. 2023 proto je vůči žalobkyni neúčinným právním jednáním. Takový závěr podle okresního soudu platí i ve vztahu k těm pozemkům, které se staly vlastnictvím matky žalovaného jen v rozsahu ideální ½ (srov. odst. 11. odůvodnění), neboť vůle k převodu na žalovaného byla dána i na straně jeho otce, přičemž text smlouvy byl formulován s ohledem na stav zápisu v katastru nemovitostí. Na darovací smlouvu tudíž nelze bez dalšího hledět jako na neplatnou absolutně, takový závěr by byl přepjatě formálním. Okresní soud proto dospěl k závěru, že je třeba vyslovit neúčinnost ve vztahu k darovací smlouvě jakožto celku.

14. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že přiměřenost majetkových poměrů rodičů žalovaného ve vztahu k vymáhané pohledávce je třeba posuzovat v období, v němž se otec žalovaného podle pravomocného odsuzujícího rozsudku dopouštěl trestné činnosti, tedy v období od 26. 10. 2000 do 4. 4. 2002. Žalovaný spolehlivě prokázal, že příjmy jeho rodičů náležející do SJM byly v této době tvořeny příjmy jeho otce v souhrnné výši 3 000 000 Kč. Matka žalovaného byla bez příjmů a pracovní činnost nevykonávala, neboť pečovala o 3 nezletilé děti. Závěr, podle nějž si v této době otec žalovaného nad rámec legálních příjmů opatřoval prostředky také trestnou činností, nemá oporu v provedených důkazech a provedené důkazy překrucuje. Z odsuzujícího rozsudku totiž nevyplývá, že by se otec žalovaného trestným činem nad rámec legálních příjmů obohatil. Finanční prostředky, které získal jako generální ředitel společností , právnická osoba, a , právnická osoba, , byly řádně uvedeny v daňovém přiznání. Je tedy dán nepoměr zjištěných příjmů a vymáhaného dluhu zakládající zjevnou nepřiměřenost pohledávky žalobkyně ve vztahu k majetkovým poměrům manželů (rodičů žalovaného). Většina nemovitostí, které rodiče žalovaného nabyli, pak byla nabývána po 30. 4. 2004, přičemž sám otec žalovaného ve své výpovědi uvedl, že pracoval pro , jméno FO, , kde vydělával cca 250 000 Kč (měsíčně). Po nárůstu příjmů proto mohlo dojít k rozšíření majetku formou koupě nemovitostí. Vše časově odpovídalo tomu, že většina nemovitostí byla nabyta právě mezi lety 2003 až 2009. Žalovaný zdůraznil, že závazek je nepřiměřený majetkovým poměrům manželů tehdy, pokud jeho úhrada společné jmění výrazně zatížila a tento závazek nebyl přijat se souhlasem druhého manžela. V každém konkrétním případě je třeba posuzovat majetkové poměry jako celek a zvážit, zda rozsah a povaha pohledávky jsou s nimi v souladu. Pohledávka, jejíž výše včetně příslušenství k dnešnímu dni činí téměř 50 mil. Kč, kritérium přiměřenosti ve vztahu k SJM rodičů žalovaného nesplňuje. Okresní soud vycházel jen z toho, jaký majetek rodiče žalovaného nabyli, aniž by se zabýval tím, jak hospodařili, jaké transakce činili a jaké právní úkony uzavírali, vycházel z domněnek, které vytvořil na základě nesprávného hodnocení („překroucení“) důkazů. Měl-li okresní soud za to, že žalovaný neprokázal všechna sporná tvrzení, měl jej o tom podle § 118a o. s. ř. poučit, nikoliv vyvodit, že majetkové poměry rodičů žalovaného jsou „nejasné“. Absence takového poučení je porušením práva žalovaného na spravedlivý proces. Žalovaný má dále za to, že prokázal, že část majetku nabyla jeho matka do svého výlučného vlastnictví. Okresní soud opíral své závěry mj. o skutečnost, že postupně nabývané nemovitosti tvoří jeden komplex, a není zde tedy žádného rozumného důvodu, pro který by tyto měly být nabývány zčásti do SJM a zčásti do výlučného vlastnictví matky žalovaného. Pominul však, že na předmětných pozemcích stojí dvě samostatné stavby, tudíž je sporné, zda nemovitosti tvoří jediný celek. Pozemky kolem budovy na p. č. , Anonymizováno, byly nabývány pouze , jméno FO, , zatímco pozemky kolem budovy na p. č. , Anonymizováno, byly nabývány do SJM manželů , jméno FO, . Uvedené je logickým vysvětlením, proč byly pozemky nabývány v různém právním režimu. I zde tak okresní soud vyvozoval závěry bez dostatečných podkladů. Žalovaný dále uvedl, že dar vůči němu byl plněním, kterým jeho rodiče vyhověli mravnímu závazku – slibu darovat nemovité věci svým synům poté, co všichni nabudou zletilosti. To se stalo právě až v roce 2023. Nicméně již od října roku 2022 byly nemovitosti postiženy nelegálně vedenou exekucí. Za nejasné má žalovaný také odůvodnění závěru o částečné neplatnosti odporované smlouvy. Na jiném místě odůvodnění totiž okresní soud posuzuje toto jednání jako spíše platné s tím, že převod na žalovaného odpovídal vůli obou spoluvlastníků a že opačný závěr by byl přepjatě formalistický. Pokud však okresní soud považoval smlouvu za relativně neplatnou, nemohl ji současně mít také za relativně neúčinnou. Neúčinným jednáním totiž může být jen jednání, které je platné. Žalovaný z vyložených důvodů navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení.

15. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. Odkázala na ustanovení § 144 obč. zák. a souhlasila se závěrem, že žalovaný neprokázal, že by závazek otce žalovaného nebyl součástí SJM rodičů žalovaného. Jde-li o žalovaným napadené skutkové závěry, žalobkyně poukázala zároveň na to, že podle výroku rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 27. 9. 2021, č. j. 5 T 97/2010-5117, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 7 To 201/2022-5287, byl otec žalovaného uznán vinným ze spáchání skutku, jehož se dopustil několika dílčími útoky, v rozsudku blíže popsanými, kdy si pro sebe a spřízněné osoby opatřil neoprávněný prospěch. Z těchto rozhodnutí lze tudíž dovodit, že otec žalovaného získal zvlášť závažným trestným činem prospěch velkého rozsahu. V té souvislosti žalobkyně zmínila dílčí jednání, kdy v souvislosti s „přeplácením“ otce žalovaného měla v průběhu konkursu úpadce , právnická osoba, vzniknout škoda ve výši nejméně 4 221 522 Kč (jelikož dříve vynakládané mzdové náklady na stejnou funkci by za období konkursu činily 498 150 Kč), a kdy si nechal na cestovních náhradách (oproti stavu před konkursem, kdy náklady činily 15 188,70 Kč) vyplatit 588 014 Kč, uvedenou společností bylo dále otci žalovaného na základě mandátní smlouvy (zcela nadbytečně, neboť v téže době vykonával otec žalovaného u společnosti funkci generálního ředitele a manažera, z nichž vyplývaly stejné povinnosti jako z mandátní smlouvy) vyplaceno 2 450 000 Kč. Obdobného jednání se pak dopouštěl též v průběhu konkursu úpadce , právnická osoba, , kdy došlo k účelovému promeškání termínů smluv s následnou výplatou smluvních pokut spřízněným osobám (jednalo o pokuty ve výši 117 500 Kč a 75 000 Kč). Z uvedeného podle žalobkyně jednoznačně plyne, že otec žalovaného měl vedle legálních příjmů také příjmy pocházející z trestné činnosti, jejichž přesnou výši nelze zjistit. Rodiče žalovaného zároveň nabyli hodnotné nemovitosti (v řádu několika desítek milionů Kč) v několika katastrálních územích a další hodnotný majetek. Závěr okresního soudu o tom, že reálnou životní úroveň rodičů žalovaného vytvářely vedle příjmů legálních také příjmy z trestné činnosti, je proto správný. Jde-li o výši vymáhané pohledávky, ta je navýšena o příslušenství v podobě úroku z prodlení jen proto, že otec žalovaného na pohledávku dosud nic neuhradil. To vše v situaci, kdy nejbližší příbuzní otce žalovaného disponují majetkem, jehož hodnota násobně převyšuje nominální výši tohoto závazku. K převodu majetku přitom došlo dva měsíce, resp. sedm měsíců, poté, co byl otec žalovaného k náhradě škody pravomocně zavázán. K tomu žalobkyně označila důkazy dalšími kupními smlouvami předloženými již za řízení před soudem prvého stupně. O skutečných poměrech rodičů žalovaného pak podle názoru žalobkyně svědčí i zápůjčka matky žalovaného ve výši 25 mil. Kč, kterou měla zapůjčiteli vrátit 15. 12. 2022. Žalobkyně byla v té souvislosti vyzývána k náhradě škody, která měla matce žalovaného vzniknout nemožností vrátit zápůjčku (v důsledku vedení prvé exekuce). Žalobkyně je dále toho názoru, že ani není rozhodné, zda závazek otce žalovaného přesahoval míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů ve smyslu § 143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu totiž platí, že (podle právního stavu ke dni vzniku dluhu – tedy do 31. 12. 2013) je pro účely posouzení, zda lze výlučný dluh povinného uspokojit ze společného jmění manželů, podstatné, zda vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství či nikoliv a zda byl předmětem vypořádání společného jmění manželů. Právní důvod vzniku závazku rozhodný není. Nelze dovozovat, že by následek uspokojení výlučného dluhu povinného vzniklého za trvání manželství v důsledku jeho deliktního jednání byl pro manželku povinného nepředvídatelný nebo nepřiměřeně přísný. Témuž následku je vystaveno jakékoliv SJM za účelem uspokojení závazku jen jednoho z manželů vzniklého za trvání manželství v režimu do 31. 12. 2013. Otec žalovaného kromě toho jako svědek uvedl, že se domnívá, že byl trestně stíhán od roku 2004 a že v letech 2006 a 2007, kdy byla na některých nabývacích titulech uvedena jen jeho manželka, neměl peníze, a že jeho příjmy se na jejich životní úrovni příliš neodrážely, neboť 10 let vydělával na právníky. Soud prvého stupně řádně poskytoval účastníkům všechna procesní poučení, z vlastní iniciativy dokonce provedl výslech svědkyně , jméno FO, . Žalovaný v řízení vylíčil rozhodné skutečnosti a označil důkazy k jejich prokázání, přičemž okresní soud tyto důkazy provedl.

16. Jde-li o nemovité věci, které pořizovala výlučně matka žalovaného, ohledně těch žalovaný původně tvrdil, že je nabyla jeho matka částečně z vlastních finančních prostředků, které si obstarala samostatnou výdělečnou činností. Posléze, když si uvědomil právní důsledky takového tvrzení, začal žalovaný nově tvrdit, že byly nabyty výlučně z prostředků darovaných jí matkou. To však žalovaný v řízení neprokázal, žalobkyně v tomto ohledu odkazuje na závěry učiněné okresním soudem. Nabývací tituly, v nichž figuruje toliko matka žalovaného, pocházejí z doby, kdy byl již jeho otec trestně stíhán, a jsou prvními právními jednáními, jimiž se rodiče žalovaného snažili ochránit svůj majetek před případným postihem. Žalobkyně souhlasí i s tím, že předmětný dar není plněním, jímž by bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti ve smyslu § 591 písm. d) o. z. Jedná se o výjimku z pravidla, kterou je třeba vykládat restriktivně a v souladu se smyslem a účelem institutu relativní neúčinnosti. Je možno ji aplikovat jen tehdy, pokud mravní závazek nebo ohledy slušnosti převáží nad povinností dlužníka splnit svou právní povinnost vůči věřiteli. Tedy ne každé bezúplatné jednání dlužníka, které je mravné a slušné, může být důvodem vyloučení možnosti věřitele dovolat se neúčinnosti právního jednání dlužníka. V opačném případě by věřitelům byla možnost věřitelů odporovat právním úkonům dlužníka vůči osobám blízkým prakticky znemožněna. V projednávané věci není aplikace předmětné výjimky vzhledem na okolnosti právního jednání odůvodněna.

17. Žalobkyně závěrem uvedla, že darovací smlouva je završením celé řady sofistikovaných právních a faktických jednání, jejichž jediným záměrem bylo zmařit šanci žalobkyně na uspokojení její pohledávky na náhradu škody způsobené zvlášť závažným úmyslným trestným činem otce žalovaného. Rodiče žalovaného v součinnosti se svými syny docílili stavu, kdy otec a patrně ani matka žalovaného nemají žádný majetek, který by bylo možno exekučně postihnout.

18. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 občanského soudního řádu, v účinném znění /dále jen „o. s. ř.“/), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

19. Odvolací soud vychází v prvé řadě z toho, že okresní soud provedl řádné dokazování, a to v rozsahu nezbytném pro právní posouzení věci. Odvolací soud se ztotožňuje rovněž s tím, jak okresní soud jednotlivé důkazy hodnotil a jaký v důsledku toho přijal závěr o skutkovém stavu.

20. Odvolací soud předesílá, že otázku toho, zda byl závazek otce žalovaného součástí SJM jeho rodičů, či nikoliv, nepovažuje pro rozhodnutí věci za zásadní (jelikož důvodnost žaloby dovozuje především ze závěrů jiných), nicméně se v zásadě (s výjimkou uvedenou níže) ztotožňuje s tím, jaké ve vztahu k ní okresní soud učinil skutkové a posléze i právní závěry. Také odvolací soud vychází z toho, že v řízení před soudem prvého stupně bylo jednoznačně prokázáno, že již od roku 2000 nabývali rodiče žalovaného, ať již společně, nebo jen prostřednictvím matky žalovaného, rozsáhlý nemovitý majetek v situaci, kdy (až do roku 2010) oficiálně dosahoval příjmů toliko otec žalovaného, přičemž v té době ze svého příjmu zajišťoval běžný chod rodinné domácnosti sestávající z pěti osob; rodiče žalovaného v téže době pořídili pozemky na stavbu rodinného domu v Lovosicích (za 362 000 Kč celkem na základě kupních smluv ze dne 30. 8. 2000 a 2. 4. 2002), vybudovali rodinný dům (s datem vydání kolaudačního rozhodnutí ke dni 1. 3. 2001) - srov. dílčí skutková zjištění napadeného rozsudku - a zároveň tou dobou, nebo bezprostředně po jejím uplynutí pořídili shora specifikované nemovité věci v žádaných rekreačních lokalitách. Jen nemovitosti v k. ú. , adresa, pořízené na základě kupních smluv ze dne 14. 10. 2003 přitom byly kupovány za celkovou cenu ve výši 1 700 000 Kč odpovídající celému oficiálně vykázanému základu daně za rok 2002, zároveň však rodiče žalovaného pořídili na základě kupní smlouvy ze dne 1. 10. 2003 nemovitosti v k. ú. , adresa, (od společnosti , právnická osoba, ) v hodnotě 4 mil. Kč. Tzn. jen cena nemovitostí pořízených jimi koupí (bez vybudovaného rodinného domu) do konce roku 2003 přesahovala jejich veškeré oficiálně přiznávané příjmy od roku 2000 do konce roku 2002. Současně, jak na to v odvolání poukazuje žalobkyně, je z výrokové části odsuzujícího trestního rozsudku zřejmé, že trestnou činností, za kterou byl odsouzen, se otec žalovaného v rozsahu tam uvedeném zčásti obohatil přímo, vedle toho pak ke škodě jmenovaných úpadců platil ve prospěch spřízněných osob (včetně osob v blízkém příbuzenském vztahu) za různé nadbytečné služby či účelově vyúčtované smluvní pokuty, případě tyto osoby nadbytečně zaměstnával, nebo neodůvodněně navyšoval jejich mzdové nároky (ve srovnání se mzdovými nároky, které zde byly před jeho působením). Okresní soud vzhledem k uvedenému přiléhavě uzavřel, že při posuzování majetkových poměrů rodičů žalovaného nelze ztotožnit skutečné poměry rodičů žalovaného s jejich oficiálně vykazovanými příjmy, nýbrž je třeba vycházet z toho, že reálná životní úroveň rodiny , jméno FO, byla již v době páchání trestné činnosti, ale také v době na ni navazující, vyšší, než by oficiálním příjmům odpovídalo, a byla tvořena též příjmy nelegálními (nepřiznanými). Z důkazů, které byly k návrhu žalovaného provedeny, pak žádné jiné oficiální příjmy (než u úpadců , právnická osoba, a , právnická osoba, ) zjištěny nebyly (a tyto ještě byly, jak otec žalovaného zdůraznil ve své výpovědi, daněny). Otec žalovaného sice ve své svědecké výpovědi zmiňoval, že od dubna 2002 pracoval pro dceřinou společnost holdingu , Anonymizováno, za 250 tis. Kč měsíčně, avšak bylo to jen do doby, než přišly povodně (tj. povodně v srpnu roku 2002, tedy toto období trvalo cca 4 měsíce), poté pracoval jako OSVČ, na výši svých příjmů si ovšem nevzpomněl. K tomu zároveň vypověděl, že jeho příjmy ze samostatné výdělečné činnosti se na reálné životní úrovni rodiny neodrážely, neboť „chodil po soudech a vydělával 10 let na právníky“, přesto byla právě v této době pořízena většina shora specifikovaných nemovitých věcí. O povinnosti tvrdit skutečnosti, z nichž žalovaný dovozuje, že předmětná pohledávka je výlučným závazkem (dluhem) otce žalovaného, a o povinnosti označit o těchto tvrzení důkazy, byl přitom žalovaný řádně (včetně poučení o následcích případného nesplnění uvedených povinností) poučen u jednání konaného před okresním soudem dne 29. 7. 2024. Žalovaný přesto jiná tvrzení nepřinesl a další důkazy neoznačil. Odvolací soud proto uzavírá, že na reálnou životní úroveň manželů , jméno FO, (rodičů žalovaného) lze skutečně (spíše, než z jejich oficiálně vykazovaných příjmů) usuzovat z množství nabývaných nemovitých věcí, které pak byly po zúžení jejich SJM předmětem vzájemného vypořádání (ať již v roce 2016 či posléze v roce 2018), společně s tím, že otec žalovaného dle své vlastní výpovědi obdržel na vypořádání peníze z prodeje jedné z nemovitostí v hodnotě 6 500 000 Kč a obrazy v milionové hodnotě. Pakliže uvedené mělo být ekvivalentem toho, co se z vypořádání dostalo matce žalovaného, je zřejmé, že byl tímto vypořádán majetek v hodnotě pohybující se v době vypořádání nejméně kolem 15 mil. Kč. Odvolací soud se vzhledem k uvedenému ztotožňuje se závěrem okresního soudu, podle nějž žalovaný označenými důkazy přes poučení poskytnuté mu soudem prvého stupně neprokázal, že by závazek, jehož výše je na jistině cca 23 mil. Kč, přesahoval majetkové poměry manželů , jméno FO, v době jeho vzniku. Se soudem prvého stupně se odvolací neshoduje toliko v tom ohledu, že by snad bylo možno činit závěry také z toho, že byl otec žalovaného stíhán i v jiných trestních kauzách, v nichž k jeho pravomocnému odsouzení nedošlo.

21. Odvolací soud se dále ztotožňuje s tím, jak okresní soud zhodnotil důkazy označené žalovaným k prokázání skutečnosti, že část (v rozhodnutí blíže specifikovaných) nemovitostí byla nabyta za prostředky darované matce žalovaného , jméno FO, . Tato svědkyně nebyla schopna potvrdit obsah dříve vystaveného potvrzení (uvedla konkrétně, že je podepisovala v době, kdy brala léky a byla „mimo“, když jí dají něco podepsat, neprohlíží to) a věrohodnost její výpovědi byla snížena také pro řadu rozporů (jednou uvedla, že peníze darovala matce žalovaného do výše 1 mil. Kč, pak uvedla, že jí dávala peníze, jak je zrovna měla našetřené po 10– 20 tis. Kč, je to asi 1-2 roky nazpět, poté uvedla, že se jednalo o peníze za prodej pozemků z restitucí, nevěděla, zda se prodej uskutečnil až po roce 2015, či před tím, posléze uvedla, že se prodej pozemku před rokem 2015 uskutečnil za 500 tis. Kč, před tím hovořila o prodeji pozemků za 5-6 mil. Kč; peníze dostala dcera asi na chatu, ale nevěděla to, neřeší to). Odvolací soud tudíž souhlasí s tím, že výpověď , jméno FO, věrohodná není a neprokazuje, že by matce žalovaného byly darovány konkrétní prostředky za účelem koupě konkrétních nemovitých věcí. Výpovědi rodičů žalovaného pak nemohou být považovány za věrohodné důkazy svědčící o tom, za jaké prostředky byly nemovitosti nabývány, neboť oba jsou na výsledku sporu přímo zainteresováni jakožto osoby činící (ať již v přímém či nepřímém úmyslu) kroky směřující k tomu, aby majetek, který původně nabyli, nemohl být žalobkyní postižen.

22. Podle § 589 odst. 1 o. z. zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

23. Podle § 589 odst. 2 o. z. neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

24. Podle § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání,a) které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám,b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, neboc) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

25. Podle § 591 o. z. neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se oa) plnění povinnosti uložené zákonem,b) obvyklé příležitostné dary,c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebod) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

26. Podle § 262a odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013 výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství.

27. Podle § 150 odst. 1 obč. zák. dohoda o vypořádání společného jmění manželů, musí mít písemnou formu. Podle § 150 odst. 2 obč. zák. práva věřitelů nesmí být dohodou manželů dotčena.

28. Odvolací soud se dále ztotožňuje se soudem okresním potud, že matka žalovaného je v souladu se soudní judikaturou vůči žalobkyni přinejmenším „dlužnicí v širším slova smyslu“. Vychází při tom shodně jako soud okresní z toho, že na vypořádání SJM manželů , jméno FO, (rodičů žalovaného) je třeba s ohledem na to, kdy bylo jejich SJM zúženo, užít právní úpravu obč. zák., jakkoliv byla jejich dohoda o vypořádání uzavřena již za účinnosti o. z. (srov. již okresním soudem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, dostupný shodně jako i další rozhodnutí vydaná Nejvyšším soudem od roku 2001 na www.nsoud.cz). Pro vypořádání pak mj. podle § 150 odst. 2 obč. zák. platí, že dohoda o vypořádání SJM nesmí být na újmu věřitelům některého z manželů. Pokud se tak stane, je taková dohoda ze zákona (tedy aniž by musela být její neúčinnost vyslovena soudem – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 2833/2012) vůči věřitelům neúčinná a tito se mohou domáhat uspokojení své pohledávky vůči i jen jednomu z manželů z majetku, který na základě takové dohody ze SJM ušel. Matka žalovaného tedy byla osobou, z jejíhož majetku (který ušel ze SJM na základě vůči žalobkyni neúčinné dohody o vypořádání) byla žalobkyně oprávněná uspokojit svou pohledávku, neboť dohoda byla uzavřena již po vzniku její pohledávky za otcem žalovaného. Odvolací soud se zároveň ztotožňuje se závěrem Nejvyššího soudu vysloveném v rozsudku ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1943/2017, podle nějž z obsahu a smyslu ustanovení (tehdy) § 42a obč. zák. je zřejmé, že v něm uvedený pojem dlužník zahrnuje nejen toho, kdo je zavázán splnit závazek pohledávky ze společného jmění dlužníka a jeho manžela, ale také jeho manžela, a to za předpokladu, že věřitel má právo na uspokojení vymahatelné pohledávky ze společného jmění dlužníka a jeho manžela, popřípadě z majetku, který manžel dlužníka nabyl na základě smlouvy o zúžení společného jmění do svého výlučného vlastnictví. Ani odvolací soud neshledává žádnou překážku toho, aby uvedená judikatura byla aplikována též na neúčinnost právního jednání podle § 589 a násl. o. z. V době vzniku vymáhané pohledávky zároveň podle § 262a odst. 1 o. s. ř. platilo, že majetek v SJM lze postihnout také pro výlučný dluh jednoho z manželů, pakliže se jednalo o vymáhání závazku vzniklého za trvání SJM.

29. Lze tedy shrnout, že nebýt dohody o vypořádání SJM manželů , jméno FO, , oprávněná by mohla svou pohledávku, byť by se i jednalo o výlučný dluh (závazek) otce žalovaného, uspokojit ze SJM rodičů žalovaného, neboť se jednalo o dluh (závazek) vzniklý mu za trvání manželství. Je-li dohoda o vypořádání SJM vůči žalobkyni ze zákona neúčinná, pak tato se i nadále mohla z majetku, který na jejím základě ušel ze SJM manželů , jméno FO, a stal se vlastnictvím matky žalovaného, uspokojit. To činí v souladu s řečeným z matky žalovaného dlužnici v onom širším slova smyslu, která proto může být považována za osobu, která mohla právně jednat tak, že zkrátila uspokojení vymahatelné pohledávky žalobkyně.

30. Jelikož se, jak bylo vysvětleno výše, odvolací soud ztotožnil také se závěrem soudu prvého stupně o tom, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že jde o výlučný závazek (dluh) otce žalovaného, postih majetku matky žalovaného by byl vedle toho možný také proto (resp. tím spíše), že vymáhanou pohledávku je třeba považovat za společný dluh jeho rodičů (dluh, který byl součástí jejich SJM).

31. V projednávané věci je odporováno bezúplatnému právnímu jednání matky žalovaného – darovací smlouvě ze dne 22. 6. 2023, kterou převedla předmětné nemovité věci na žalovaného. Na takový úkon dopadá skutková podstata neúčinnosti právního jednání upravená v ustanovení § 591 o. z. Z tohoto vyplývá, že bezúplatnému právnímu jednání lze bez dalšího odporovat bylo-li učiněno v posledních dvou letech s výjimkami tam uvedenými, tedy pokud se jedná o plnění zákonné povinnosti (§ 591 písm. a/ o. z.), obvyklého příležitostného daru (§ 592 písm. b/o. z.), věnování na veřejně prospěšný účel (§ 591 písm. c/ o. z.) a plnění, jímž bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti (§ 591 písm. d/ o. z.). Je evidentní, že v této věci se nemůže jednat (a nic takového ani nebylo tvrzeno) o žádný z případů uvedených v § 591 a) – c), neboť se nejedná ani o zákonnou povinnost, darování souboru nemovitostí jistě není ani v poměrech rodiny žalovaného obvyklým příležitostným darem a nejedná se ani darování na veřejně prospěšný účel. Stejně tak ovšem nemůže o jít o plnění, jímž se vyhovělo mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti, které by měly v projednávané věci převážit nad možností věřitelky darovací smlouvě účinně odporovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2018 sp. zn. 21 Cdo 2332/2018 a ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 867/2018). Jelikož matka žalovaného se odporovaným právním jednáním (ve spojení s tvrzeným uzavřením darovacích smluv vůči dalším dvěma synům) zbavila rozsáhlého nemovitého majetku, který nabyla za trvání manželství se žalovaným, a znemožnila tím, případně významně ztížila uspokojení pohledávky oprávněné, není ospravedlnitelné, aby takovým plněním mohl být na úkor věřitelky (žalobkyně) zvýhodněn žalovaný, a to jen proto, že mu takové darování mělo být v minulosti přislíbeno. Opačný závěr by znamenal praktické popření právní úpravy neúčinnosti právního jednání učiněného vůči osobám blízkým, neboť plnění slibu materiálně zajistit své děti lze jako slušné a mravné vnímat do jisté míry vždy. V podrobnostech lze v tomto ohledu odkázat na závěry napadeného rozsudku vycházející z označených rozhodnutí Nejvyššího soudu. Komentářová literatura opírající se o starší judikaturu současně dovozuje, že mravní povinnost se plní tehdy, pokud je podporována blízká osoba ocitnuvší se v nesnázích, či osoba, jíž se přiměřeným způsobem oplácí dříve poskytnutá podpora. Mohlo by se rovněž jednat o nahrazení škody vzniklé za účasti dlužníka apod (srov. zákon č. 89/2012 Sb. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, doc. JUDr. Michaela Zuklínová, CSc., ASPI). Ani o takové případy se v projednávané věci zjevně nejedná, resp. nic takového nebylo tvrzeno a ani jinak nevyšlo najevo. Je tudíž správný i ten závěr okresního soudu, podle nějž se ve věci výjimka uvedená v ustanovení § 591 písm. d) o. z. neuplatní.

32. Podmínky odporovatelnosti právnímu jednání podle 589 odst. 1 a § 591 o. z. jsou tak bezezbytku naplněny, když i lhůta podle věty prvé § 591 byla (jak konstatoval i soud prvého stupně) zachována. Jednání matky žalovaného má zároveň vůči žalobkyni nepochybně zkracující povahu, neboť bylo prokázáno, že v rámci exekuce vedené proti otci žalovaného se dosud nepodařilo vymoci ničeho.

33. S okresním soudem se lze ztotožnit také ohledně toho, že nemovitosti (srov. odst. 86 odůvodnění napadeného rozsudku), které se staly součástí jejich SJM a nebyly vypořádány, se staly na základě domněnky uvedené v § 150 odst. 4 obč. zák. podílovým spoluvlastnictvím rodičů žalovaného. Pokud tyto nemovitosti byly darovány žalovanému odporovanou smlouvou výlučně matkou žalovaného, činí to darovací smlouvu nejméně ve vztahu k jedné ideální polovině těchto nemovitostí neplatnou, jelikož matka žalovaného takto převáděla část nemovitých věcí, k nimž ve skutečnosti svědčilo vlastnické právo otci žalovaného (a v tomto rozsahu tedy nemohla převést více práv, než sama měla). Ve vztahu k vyslovení neúčinnosti darovací smlouvy to však ani odvolací soud z níže uvedených důvodů nepovažuje za podstatné. Svůj názor opírá o aktuální komentářovou literaturu, která dospívá k rozumnému a praktickému závěru, podle nějž koncepty neplatnosti a odporovatelnosti nestojí ve vzájemném protikladu. Odvolací soud souhlasí s tím, že ke znemožnění, ztížení či (významnému) oddálení věřitelova exekučního uspokojení mohou bezpochyby vést i neplatná či zdánlivá právní jednání dlužníka, například tehdy, dojde-li na jejich základě k zápisu věcného práva do katastru nemovitostí (což je právě případ projednávané věci). Opačný, dosud judikaturou zastávaný názor, totiž staví zkráceného věřitele do obtížné situace, poněvadž ten musí odhadovat, zda úmysl zkrátit věřitele měly obě strany, nebo jen jedna z nich (srov. NS 21 Cdo 980/2014), resp. věřitel musí odhadovat, zda je smlouva z jiných důvodů neplatná, příp. zda je neplatná absolutně. Zjistí-li soud v řízení, že zkracující úmysl lze připsat oběma stranám smlouvy (pozn: nebo bude-li posouzena jako absolutně neplatná z jiných důvodů), bude odpůrčí žaloba zamítnuta (NS 21 Cdo 1811/2000, NS 21 Cdo 2077/2014, NS 21 Cdo 3297/2017), jestliže však u druhé smluvní strany bude dána toliko vědomost o úmyslu dlužníka, půjde o právní jednání odporovatelné (NS 24 Cdo 2773/2018). V případě neplatnosti právního jednání by pak věřiteli zřejmě nezbývalo nic jiného než se domáhat určení, že je dlužník vlastníkem věci (srov. LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1–654). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1897–1911: B. Dvořák).

34. Odvolací soud má proto za správné též vyslovení neúčinnosti právního jednání ve vztahu k jedné ideální polovině nemovitostí, které nebyly předmětem vypořádání SJM rodičů žalovaného a staly se v důsledku uplatnění zákonné domněnky po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o zúžení SJM předmětem jejich podílového spoluvlastnictví, navzdory tomu však byly na žalovaného jako celek převáděny darovací smlouvou ze dne 22. 6. 2023, kterou uzavřel (pouze) se svou matkou.

35. S ohledem na řečené odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. v plném rozsahu potvrdil, a to včetně nákladového výroku, v němž neshledal nesprávnosti, přičemž pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v napadeném rozsudku.

36. Jelikož žalobkyně byla zcela úspěšná také v odvolacím řízení, náleží jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Jejich výše sestává – podle toho, co vyplývá z obsahu spisu – z odměny advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“ po 2 300 Kč (podle § 7 a § 9 odst. 1 a. t.) za podání vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu, spolu se dvěma paušálními náhradami výdajů podle § 13 odst. 1, 4 a. t. po 450 Kč, a to spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, celkem tedy náklady žalobkyně za odvolací řízení činí 6 655 Kč. Tyto je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě 3 dnů určené podle § 160 věty před středníkem o. s. ř., a to – v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. - k rukám zástupce žalobkyně. Vznikly-li žalovanému v odvolacím řízení také náklady další, tyto nebyly ve lhůtě mu k tomu odvolacím soudem stanovené, ani později vyčísleny, jejich výše z obsahu spisu zřejmá není, a proto nemohly být žalovanému přiznány.