14 Co 366/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 277 181,72 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 7. 2025, č. j. 45 C 321/2024-162

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části výroku II., jíž byl zamítnut požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 231 618,07 Kč od , datum, do zaplacení, mění potud, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 231 618,07 Kč od , datum, do zaplacení, jinak se v této části potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení před okresním soudem 9 774 Kč do 3 dnů od právní moci toho rozsudku k rukám jejího zástupce.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni 231 618,07 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žaloba co do zaplacení 7 306,12 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 56,84 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 221,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 57 763,58 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 57 264,58 Kč od , datum, do zaplacení, částky 6 810,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 73,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 470,18 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 47 858,84 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 47 359,84 Kč od , datum, do zaplacení, částky 17 504,81 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 364,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 147,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 524,81 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 13,9 % ročně z částky 78 125,81 Kč od , datum, do zaplacení, částky 13 941,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 228,51 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 766,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 92 034,49 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 14,9 % ročně z částky 91 535,49 Kč od , datum, do zaplacení, zamítnuta (výrok II.), a žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 201,41 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně čtyři úvěrové smlouvy, a to dne , datum, podle které čerpal 100 000 Kč a vrátil 37 980 Kč, dne , datum, podle které čerpal stejnou částku a vrátil 21 907,41 Kč, dne , datum, podle které čerpal 50 000 Kč a vrátil 8 951,98 Kč a dne , datum, podle které čerpal částku 59 000 Kč a vrátil 8 542,54 Kč. Žalovaný čerpal celkem 309 000 Kč a nesplatil 231 618,07 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se zabývala schopností žalovaného splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, údajů zjištěných z bankovních a nebankovních registrů klientských informací, příjmy žalovaného ověřovala z výpisů z jeho bankovního účtu, jeho výdaje, osobní poměry a trvání pracovního poměru však nijak neověřovala. Smlouvou z , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky ze smluv žalobkyni.

3. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jsou neplatné, a to z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele vyplývající z ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „z. s. ú.“), které stanoví, že poskytovatel je povinen před uzavřením smlouvy důkladně posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných z relevantních zdrojů, neboť původní věřitelka vyšla z jednostranného prohlášení žalovaného stran jeho výdajů a osobních poměrů. Okresní soud tak učinil závěr, že posuzované úvěrové smlouvy jsou podle § 87 odst. 1 z. s. ú. absolutně neplatné pro porušení povinnosti posoudit řádně úvěruschopnost dlužníka. V takovém případě je spotřebitel povinen vrátit pouze nesplacenou jistinu úvěru sníženou o již uhrazené splátky, tedy 231 618,07 Kč, a to v době přiměřené jeho možnostem. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je v souladu s § 1979 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), založena smlouvou o postoupení pohledávek.

4. Okresní soud dále vyšel z toho, že v tomto případě nelze aplikovat obecnou úpravu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., neboť zákon o spotřebitelském úvěru představuje speciální právní úpravu. Jelikož dlužník je podle § 87 odst. 1 z. s. ú. povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, je splatnost poskytnuté jistiny v takovém případě určena buď na základě dohody účastníků nebo až rozhodnutím soudu, přičemž datum splatnosti není závislé na výzvě věřitele, ale na možnostech dlužníka. Teprve marným uplynutím této lhůty se dluh stane splatným a dlužník se dostane do prodlení. Okresní soud proto uzavřel, že žalobkyni dosud právo na úrok z prodlení nevzniklo. Jelikož byl žalovaný pasivní, okresní soud nezjišťoval jeho možnosti a uložil mu povinnost plnit do 3 dnů od právní moci jeho rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení okresní soud rozhodl tak, že žalobkyni jako úspěšnější účastnici řízení přiznal právo na náhradu jejich poměrné části.

5. Rozsudek okresního soudu napadla žalobkyně odvoláním, a to pouze v části výroku II., pokud jím byl zamítnut její požadavek na přiznání úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 231 618,07 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně má za to, že žalovaný se do prodlení nedostal až případným určením nové splatnosti soudem, ale již dříve na základě výzev k úhradě. Takto byl žalovaný k zaplacení jistiny vyzván nejprve oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, se lhůtou k plnění v trvání 10 dnů, následně i předžalobní výzvou ze dne , datum, . Jistina dluhu tak byla splatná již před podáním žaloby, pročež jí vznikl nárok i na zákonný úrok z prodlení. Namítá, že okresní soud na ni nesprávně přenesl důkazní břemeno ohledně schopnosti žalovaného dluh splnit. Pokud by se měl žalovaný dovolávat zvláštní ochrany spotřebitele při určení splatnosti, musel by sám tvrdit a prokázat, že nebylo v jeho možnostech jistinu ve stanovené lhůtě vrátit. Na podporu své argumentace odkázal na rozsudky Krajského soudu v , adresa, , pobočky v , adresa, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Protože žalovaný v řízení žádná tvrzení ani důkazy o svých majetkových a výdělkových poměrech nepředložil, nebyl podle žalobkyně důvod k závěru, že dosud není v prodlení.

6. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné [§ 201 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“)], bylo podáno oprávněnou osobou (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části výroku II. a závislém nákladovém výroku III. (§ 212 a § 212a odst. 6 o. s. ř.), včetně řízení jeho vydání předcházejícího, a shledal odvolání důvodným toliko zčásti. Vyhovující výrok I. a odvoláním nedotčená část zamítavého výroku II., jež nejsou výroky na napadené části výroku II. závislými, již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.) a nejsou předmětem přezkumu v tomto odvolacím řízení.

8. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ze shora cit. ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 z. s. ú. se podává, že v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné pro porušení povinnosti věřitele před poskytnutím úvěru řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je spotřebitel povinen vrátit získané bezdůvodné obohacení v podobě jistiny úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tedy v nové lhůtě stanovené buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Prostou výzvou k plnění splatnost dluhu v tomto případě vyvolat nelze. Pokud zde nebyla nová dohoda o splatnosti ani tvrzena, bylo na okresním soudu, aby rozhodl o splácení jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo jeho rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikovaný pod č. , spisová značka, ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Závěry učiněné v žalobkyní označených rozhodnutích odvolacích soudů jsou s rozhodnutími Nejvyššího soudu v rozporu, aniž by nabídly přesvědčivou argumentaci, proč by bylo na místě se od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem odchýlit. Odvolací soud proto, ve shodě s okresním soudem, vycházel ze závěrů vyložených v označených rozhodnutích Nejvyššího soudu. Okresní soud správně poukázal na to, že břemeno tvrzení a důkazní o svých poměrech významných pro určení časových podmínek vrácení jistiny, nese žalovaný, neboť jde okolnosti, které mu prospívají a výše uvedené o určení splatnosti dosud nevrácené jistiny nikterak nepotlačuje zásadu projednací, jež se v občanském soudním řízení sporném uplatňuje a jejímž projevem jej právě povinnost účastníků tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání důkazy (§ 101 o. s. ř.). Pokud žalovaný zůstal v řízení pasivní, nezúčastnil se jednání, při němž by jej okresní soud poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o jeho povinnosti tvrzení a důkazní v popsaném směru, nezbývá, než vyjít z toho, že okolnosti, které by mohly odůvodnit závěr o tom, že možnostem žalovaného odpovídá plnění rozložené do splátek či plnění jednorázové s delší lhůtou k plnění, nebyly zjištěny. Na druhou stranu nemůže pasivita žalovaného odůvodnit závěr o tom, že by se jistina nevráceného dluhu mohla, v rozporu s ust. § 87 odst. 1 z. s. ú., stát splatnou dříve, než ve lhůtě určené v rozhodnutí soudu, přičemž zde nejde o to, že by snad žalobkyně měla ve vztahu ke splatnosti dluhu cokoli tvrdit, vyjma tvrzení o možné dohodě s dlužníkem o nové lhůtě splatnosti, pročež je zcela lichá její námitka o tom, že by na ni snad okresní soud v souvislosti se splatností dluhu přenášel neoprávněně jakékoliv procesní břemeno. Okresní soud proto správně žalovanému uložil povinnost vrátit na základě neplatných smluv poskytnuté plnění do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Jelikož prodlení žalovaného mohlo nastat až uplynutím této lhůty, okresní soud správně žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení zamítl, neboť v době jeho rozhodnutí tato lhůta ještě nepočala ani běžet, natož aby marně uplynula, pročež žalovaný nebyl v prodlení a žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení nevzniklo.

11. V odvolacím řízení však již byla situace odlišná, přičemž pro rozhodnutí odvolacího soudu je rozhodující stav v době jeho rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Rozsudek byl doručen do vlastních rukou zástupci žalobkyně , datum, , žalovanému dne , datum, a ve výroku I. odvoláním nenapadeném a na odvoláním napadených výrocích II. a III. rozsudku nezávislém, nabyl právní moci dne , datum, . Žalovaný byl povinen povinnost uloženou výrokem I. rozsudku splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, tj. do , datum, . Dnem následujícím se tak žalovaný dostal s placením částky 231 618,07 Kč do prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni podle § 1970 o. z. vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. v účinném znění).

12. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu v napadeném výroku II. změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit úrok z prodlení v rozsahu vedeném v předchozím odstavci, jinak jej v napadené části výroku II. jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

13. Jelikož byl změněn rozsudek ve věci samé, bylo třeba rozhodnout nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu též o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Předmětem řízení byla celkem částka 418 930,76 Kč (jistina ve výši 277 181,72 Kč a úroky z prodlení ve výši 119 753,26 Kč ke dni rozhodnutí okresního soudu a úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 231 618,07 Kč od , datum, do rozhodnutí odvolacího soudu ve výši 21 995,78 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 242 345,48 Kč (jistina 231 618,07 Kč a přiznaný úrok z prodlení ve výši 10 727,41 Kč ke dni rozhodnutí odvolacího soudu), žalovaný ve zbytku uplatněného nároku, tj. co do částky 176 585,28 Kč. Z celkového předmětu řízení tak představuje úspěch žalobkyně 58 %, úspěch žalovaného 42 %, rozdíl činí 16 % ve prospěch žalobkyně, která proto má jako úspěšnější účastník řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 16 % nákladů, které v řízení účelně k uplatnění svého práva vynaložila. Účelně vynaložené náklady žalobkyně v řízení před okresním soudem činí celkem 61 086 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 860 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 47 226 Kč, přičemž co do určení jejich výše lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku, neboť okresní soud jejich výši určil v souladu s příslušnými ustanoveními vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Žalobkyni náleží náhrada těchto nákladů ze 16 %, tedy náhrada ve výši 9 774 Kč. Lhůtu k jejímu zaplacení stanovil odvolací soud jako základní 3denní, neboť nehledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

14. Předmětem odvolacího řízení byl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z částky 231 618,07 Kč ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, přiznán jí byl toliko úrok z prodlení z uvedené částky ve výši 11,5 % ročně od , datum, , tedy ke dni rozhodnutí odvolacího soudu zjevně méně než polovina jejího odvolacího požadavku, pročež je úspěšnějším účastníkem odvolacího řízení žalovaný, který by podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za užití § 224 odst. 2 o. s. ř. měl právo na náhradu poměrné části nákladů odvolacího řízení. Jelikož však žalovaný v odvolacím řízení žádné úkony nečinil, žádné náklady mu nevznikly, a proto odvolací soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.