14 Co 402/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobců: a) Jméno žalobce A , narozený Anonymizováno bytem Adresa žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Anonymizováno bytem Adresa žalobce A oba zastoupeni advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o určení vlastnického práva, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 2. 2024, č. j. 21 C 226/2021-123

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta B, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že jsou vlastníky nemovitostí - pozemku , Anonymizováno, katastrálním území , adresa, , jež tvoří součást jejich společného jmění manželů (výrok I.), a žalobcům uložil solidární povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného (výrok II.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobci jsou rodiči žalovaného, kteří žili s žalovaným v jednom dvojdomku v obci , adresa, , který byl v jejich vlastnictví. Sami obývají dům , Anonymizováno, v němž s nimi žije jejich druhý syn , jméno FO, . Žalobci smlouvou ze dne 29. 12. 2017 darovali žalovanému „polovinu“ tohoto dvojdomku, konkrétně budovu , Anonymizováno, na pozemku , Anonymizováno, a pozemek , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, (dále též jen „nemovitosti“). Nemovitosti žalovaný nabyl před uzavřením manželství se současnou manželkou. Žalovaný nemovitosti začal užívat spolu manželkou , právnická osoba, a započali práce na rozsáhlejší rekonstrukci domu, spočívající ve výměně střešní krytiny, oken a rekonstrukci interiéru domu. Vztahy mezi žalobci a žalovaným byly původně dobré, k jejich narušení došlo poté co se žalovaný oženil se svou současnou manželkou, s níž žalobci neměli a nemají dobrý vztah a považují ji za příčinu zhoršení vztahů s žalovaným. Soužití rodin se postupně stalo nesnesitelným. K tomuto mělo dojít již v létě 2020, přičemž od té doby se situace dále zhoršovala. Mezi žalobci, žalovaným a jeho manželkou často docházelo ke slovním potyčkám. Stejně tak i mezi žalovaným a jeho manželkou na jedné straně a bratrem žalovaného , jméno FO, na straně druhé. Tito na sebe slovně útočili, uráželi se, používali vulgárních výrazů jako „čůráku“, „mrzáku“, „píčo“, „děvko“ či „zkurvená Polko, táhni zpět do Polska“. To vše vygradovalo incidentem dne 13. 11. 2021, ke kterému byla přivolána Policie ČR, přičemž tento byl řešen jak v přestupkové rovině, tak i rovině trestněprávní, kdy osobou podezřelou byl žalovaný, ale rovněž i bratr žalovaného , Jméno žalobce A, . Ani jedno řízení neskončilo rozhodnutím ve věci, tj. nebylo vydáno rozhodnutí o spáchání přestupku či trestného činu. Policejní orgán v popsané době neřešil neshody mezi účastníky, jichž se účastnili též , Jméno žalobce A, a , jméno FO, , ojediněle. V důsledku incidentu z 13. 11. 2021 žalobci přikročili k odvolání daru, v němž důvod odvolání vymezili tak, že přibližně od srpna 2020 se rapidně zhoršily vztahy žalovaného k žalobcům, stejně tak došlo ke zhoršení vztahu žalovaného s jeho bratrem , Jméno žalobce A, a jeho rodinou. Ze strany žalovaného docházelo k vulgárním ba i fyzickým útokům vůči těmto osobám, které vygradovaly událostí ze dne 13. 11. 2021, při které nejprve žalovaný slovně napadl rodiče za užití sprostých nadávek, a strkal do nich, a následně fyzicky zaútočil na svého bratra, který se snažil rodiče bránit, způsobil mu zranění, které si vyžádalo pracovní neschopnost od 13. 11. 2021 do 6. 12. 2021. Z tohoto důvodu je s žalovaným vedeno řízení pro podezření z ublížení na zdraví. Žalobci odkázali na ustanovení § 2072 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Okamžikem doručení dopisu měly nastat účinky odvolání daru. Současně byl žalovaný vyzván k vydání daru včetně uzavření souhlasného prohlášení o vrácení daru potřebného pro provedení zápisu v katastru nemovitostí. Odvolání daru bylo žalovanému doručeno, žalovaný podáním z 21. 12. 2021 s vrácením daru vyslovil nesouhlas.

3. Okresní soud dospěl k závěru, že na požadovaném určení vlastnického práva je dán naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), neboť vyhovující rozsudek by byl podkladem pro zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí. Při samotném posouzení nároku žalobců vyšel z toho, že žalobci právo odvolat dar vykonali včas, tedy do jednoho roku ode dne, co jim mělo být žalovaným ublíženo (§ 2075 o. z.). Dále vyšel z toho, že dárce může odvolat dar (odstoupit od darovací smlouvy) pro nevděk v případě, že obdarovaný dárci úmyslně či z hrubé nedbalosti ublížil tak, že zjevně porušil dobré mravy (§ 2072 o. z.), přičemž v právním jednání, jímž dar odvolává, musí konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, respektive musí zcela konkrétně uvést, jak a čím mu obdarovaný ublížil, aby bylo možné následně provést posouzení takového jednání z toho pohledu, zda představuje zjevné porušení dobrých mravů, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů.

4. Okresní soud poukázal na obecnost vymezení důvodů odvolání daru, vyjma popisu konfliktu z 13. 11. 2021, pročež nebylo možno tvrzené nevhodné jednání žalovaného, jež mělo předcházet konfliktu z 13. 11. 2021, posoudit z hlediska jeho četnosti a rozsahu. Jednání, jehož se žalovaný měl dopustit 13. 11. 2021 se dle okresního soudu příčí dobrým mravům, neboť není v souladu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi rodinnými příslušníky určuje, jaký má být obsah jejich jednání. Okresní soud však zdůraznil, že musí jít o rozpor zjevný, s tím, že takové jednání ve vztahu k osobám dárci blízkým se za nevděk vůči považuje jen v případě, že to odůvodňují okolnosti (§ 2072 odst. 2 o. z.). Stran průběhu incidentu ze dne 13. 11. 2021 se vysvětlení žalovaného a , Jméno žalobce A, značně liší v okolnostech, za kterých mělo k incidentu dojít, vyslechnutí svědci jeho průběhu nebyli přítomni, rozporná jsou i tvrzení žalobců, kteří bezprostředně po incidentu, v rámci podání vysvětlení na policii shodně uvedli, že sporu mezi žalovaným a jeho bratrem nebyli přítomni od počátku, jelikož byli uvnitř domu, odkud slyšeli křik a dohady, a proto vyšli ven na zahradu, kde byli právě jejich synové. Co se však mezi nimi odehrálo, osobně neviděli. V rámci podané žaloby a odvolání daru však tyto události popsali odlišně tak, že konfliktu mezi bratry mělo předcházet hrubé vulgární slovní napadení žalobců žalovaným, následně i strkání, kterému chtěl jejich syn , Jméno žalobce A, zabránit, a proto vystoupil na jejich obranu, avšak žalovaný na něho zaútočil a způsobil mu zranění, které si vyžádalo pracovní neschopnost.

5. Na základě uvedeného okresní soud dospěl k závěru, že v řízení nebyly prokázány okolnosti nasvědčující tomu, že by žalovaný úmyslně či z hrubé nedbalosti žalobcům ublížil, a to jednáním takové intenzity, aby jej bylo možno posoudit jako zjevné porušení dobrých mravů ať již ve vztahu k žalobcům nebo jím osobě blízké, tedy jejich synovi , Jméno žalobce A, . Konstatoval, že se zabýval nejen jednáním obdarovaného, ale i jednáním dárců, potažmo osoby jím blízké, a to i jejich jednáním dřívějším, tvrzený nevděk žalovaného nepovažoval ve světle zjištěného za zavrženíhodný. Poukázal na vyhrocené rodinné vztahy, jež jsou důsledkem neshod účastníků, neztotožněním se žalobců a bratra žalovaného s osobou manželky žalovaného. Přihlédl k tomu, že vzájemné verbální urážky a útoky nejsou ve vztahu účastníků výjimečné, stejně tak ani ve vztahu k manželce žalovaného či jeho bratrovi. V chování žalovaného vůči žalobcům, potažmo jejich synovi, absentuje prvek soustavnosti, neboť žalobci jak v samotném úkonu v podobě odvolání daru, tak i v rámci žaloby žádná jiná dílčí jednání než to z 13. 11. 2021 skutkově nevymezili, přičemž dle judikatury Nejvyššího soudu, je možno za soustavné porušování dobrých mravů, svědčící o hlubokém narušení vztahu mezi dárcem a obdarovaným, považovat takové jednání, jehož se obdarovaný dopustil nejméně ve třech případech, mezi nimiž je časová souvislost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011). Okresní soud zde současně neshledal potřebnou intenzitu, rozsah a dopady takového jednání do sféry dárců nebo osoby jim blízké, které by z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárců) nevzbuzovaly pochybnosti o zjevné kolizi s dobrými mravy, a proto žalobu v plném rozsahu zamítl a žalobcům uložil solidární povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení.

6. Rozsudek okresního soudu napadli žalobci odvoláním. Žalobci mají za to, že jednání žalovaného spočívající v tom, že svoji matku nazval „píčou“ či „zkurvenou Polkou, která má táhnout do Polska“, otce „čurákem“ a oba rodiče „kriplovskou rodinou“, je ve zjevném a hrubém rozporu s dobrými mravy, přičemž intenzita tohoto nemravného jednání je mimořádně vysoká, a to i s přihlédnutím k tomu, že bylo směřováno vůči starším osobám, žalobce je navíc těžce zdravotně postižen. Takové jednání objektivně odpovídá kritériím uvedeným v § 2072 o. z., za jejichž splnění lze dar odvolat. Dále poukazují na to, že na závěr o vlastnickém právu žalovaného by mohlo mít vliv zjištění, že nemovitosti žalovanému darovali společně žalobci, byť byli v katastru nemovitostí zapsáni toliko jako vlastníci pozemku , Anonymizováno, , jako vlastník domu , Anonymizováno, byl v katastru nemovitostí zapsán žalobce, který však nebyl samostatnou stranou darovací smlouvy. Dle žalobců by k platnému převodu domu , Anonymizováno, musel být žalobce jako jeho vlastník samostatnou smluvní stranou. Okresní soud se těmito okolnostmi vypořádal tak, že jednak nepřipustil změnu žaloby, aby byl vlastníkem domu určen toliko žalobce, a jednak tak, že darovací smlouvu nepovažuje za neplatnou pro absenci projevu vůle žalobce, neboť z jeho jednání lze dovodit, že v době darování vůli k převodu vlastnického práva k nemovitostem projevil. Jelikož žalobce měl vlastnické právo k domu , Anonymizováno, nabýt kupní smlouvou za trvání manželství s žalobkyní, stal se tento dům součástí jejich společného jmění manželů a s účinností o. z k 1. 1. 2014 zanikl jako samostatná věc, neboť se stal součástí pozemku , Anonymizováno, , na němž stojí, pročež nemohl být k 29. 12. 2017, kdy byla mezi žalobci a žalovaným uzavřena darovací smlouva, samostatným předmětem převodu vlastnického práva. Ve skutečnosti, že okresní soud nepřipustil popsanou změnu žaloby, spatřují žalobci důvod, pro který nelze napadený rozsudek změnit, nýbrž je třeba jej zrušit a věc vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

7. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil. Zdůraznil, že žalobcům na koupi domu poskytl svoje finanční prostředky. Jejich vzájemné vztahy se zhoršily až když se se svojí partnerkou v roce 2020 do darovaného domu nastěhoval. Tomu předcházela rozsáhlá rekonstrukce domu, kterou s partnerkou provedli. Konflikty začaly poté, co odmítl bratrovi zapůjčit peníze na úhradu jeho dluhů, což mu měli žalobci za zlé. Jelikož pracuje jako řidič mezinárodní kamionové dopravy, zdržoval se doma víceméně jen o víkendech, jeho manželka tak byla doma převážně sama. V této době docházelo ke konfliktům mezi ní a žalobci, kdy obě strany používaly vulgarismy, jemu pak žalobci naznačovali, že mu je manželka nevěrná. Incident z 13. 11. 2021 nebyl prokázán, žalobci mu nebyli přítomni. V uvedený den byli s manželkou naopak slovně i fyzicky napadeni jeho bratrem. Případné vulgarismy použité jeho manželkou v obraně proti jednání žalobců nemohou být důvodem pro vrácení daru. Vztahy mezi účastníky sice nejsou ideální, ale provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by šlo o nevděk ve smyslu občanského zákoníku. Stran námitek ke vkladovému řízení uvedl, že vlastnické právo nabyl v dobré víře a žalobci by neměli těžit protiprávního stavu, který sami vyvolali.

8. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnými osobami – účastníky řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. napadený rozsudek a odvolání shledal nedůvodným.

9. Okresní soud vyložil, z jakých důkazů učinil jednotlivá dílčí skutková zjištění, uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Z vyložených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek způsobilým podkladem pro odvolací přezkum a nebylo důvodu jej rušit pro nepřezkoumatelnost podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

10. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou žalobců o tom, že okresní soud pochybil, pokud usnesením vyhlášeným účastníkům při jednání dne , datum, , nepřipustil změnu žaloby z , datum, , doručenou okresnímu soudu téhož dne, založenou na nových tvrzeních stran okolností nabytí nemovitostí žalobci, resp. žalobcem, a jejich dalším právním režimu. Žalobci změnu žaloby odůvodnili skutečnostmi, které netvrdili do koncentrace řízení, jež nastala , datum, , uplynutím lhůty, kterou okresní soud při jednání dne , datum, účastníkům k doplnění tvrzení a označení důkazů stanovil. Připuštění změny žaloby tak bránily účinky koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř., o kterých byli účastníci okresním soudem poučeni. Dále též okolnost, že dosavadní výsledky řízení by nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, neboť změněná žaloba byla založena na zcela jiném skutkovém základu a byla navržena až po provedení dokazování k tvrzením, na nichž žalobci svůj nárok původně založili, tedy k tvrzením o jednání žalovaného vůči nim a osobě jim blízké, jež mělo odůvodnit odvolání daru pro nevděk (§ 95 odst. 2 věta první o. s. ř.). V podrobnostech lze odkázat na odst. 39 odůvodnění napadeného rozsudku. Okresní soud tedy správně vycházel stran nabytí vlastnického práva žalovaným na základě darovací smlouvy z 29. 12. 2017 z tvrzení a důkazů označených do koncentrace řízení. Žalobcům nic nebrání v tom, aby svoje tvrzené právo uplatnili novou žalobou.

11. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, z provedených důkazů učinil skutková zjištění odpovídající jejich obsahu, a proto z nich odvolací soud vycházel.

12. Pokud jde o jednání z 13. 11. 2021, okresní soud správně nepřehlédl, že žalobci události ze dne 13. 11. 2021 v odvolání daru a v žalobě popsali odlišně, než v podání vysvětlení policejnímu orgánu v únoru 2022, kdy uvedli, že sporu mezi žalovaným a jeho bratrem nebyli přítomni od počátku, jelikož byli uvnitř domu, odkud slyšeli křik a dohady, a proto vyšli ven na zahradu, kde byli právě jejich synové. Co se však mezi nimi odehrálo, osobně neviděli. O tom, že potyčce mezi bratry mělo předcházet hrubé vulgární slovní napadení žalobců ze strany žalovaného, následně i strkání, kterému chtěl právě jejich syn , Jméno žalobce A, zabránit, ničeho neuvedli žalobci ani , Jméno žalobce A, , který jako důvod konfliktu při podání vysvětlení na policii popsal domněnku žalovaného, že mu na pozemek složil dřevo. O žádném verbálním, či fyzickém útoku žalovaného na žalobce se ve svých vysvětleních na policii nezmínili žalobci ani , Jméno žalobce A, . To je v rozporu s tím, jak popsali skutek v odvolání daru i žalobě, a , Jméno žalobce A, ve své účastnické výpovědi, kdy mělo dojít nejprve k napadení žalobců žalovaným a k napadení , Jméno žalobce A, mělo dojít až poté, co vystoupil na obranu žalobců. Za dané situace okresní soud nepochybil, pokud zjevně vycházel z toho, že na základě zjištěného skutkového stavu nelze učinit závěr, že by se skutek ze dne 13. 11. 2021 stal tak, jak jej vymezili žalobci v odvolání daru a v žalobě, kdy prokázán je toliko vzájemný konflikt mezi žalovaným a jeho bratrem.

13. Podle § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá.

14. Podle § 2072 odst. 1 o. z. ublíží-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.

15. Podle § 2072 odst. 2 o. z. odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké.

16. Podle § 2075 odst. 1 o. z. dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce.

17. Správným shledal odvolací soud závěr okresního soudu o tom, že na požadovaném určení je dán naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř., neboť vyhovující rozsudek by byl podkladem pro zápis vlastnického práva žalobců do katastru nemovitostí, stejně jako závěr, že se žalobci svého práva dovolali včas, neboť tak učinili do jednoho roku ode dne, co jim žalovaný měl ublížit (§ 2075 o. z.). Stran požadavků na právní jednání, jehož obsahem je odvolání daru, okresní soud správně, v souladu s judikaturou vyšších soudů, vyšel z toho, že v tomto právním jednání musí dárce konkretizovat, v čem shledává chování obdarovaného nevděčným, tedy musí konkrétně vymezit, jak a čím mu obdarovaný ublížil, aby bylo možno, bude-li takové jednání v řízení prokázáno, následně provést posouzení, zda takové jednání je zjevným porušením dobrých mravů, a to se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 23. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1147/2024). Správně okresní soud poukázal na to, že žalobci se v odvolání daru omezili na obecné konstatování o zhoršení chování žalovaného vůči žalobcům od srpna 2020, o tom, že je vůči nim vulgární a chová se násilně, konkrétním způsobem však vylíčili toliko jeden případ jednání žalovaného, jehož se měl dopustit dne 13. 11. 2021. Lze proto souhlasit s okresním soudem, že právní jednání obsahující odvolání daru pro nevděk je stran jednání, jehož se měl žalovaný dopouštět v době před 13. 11. 2021, neurčité. Stran jednání žalovaného ze dne 13. 11. 2021 pak správně vyšel z toho, že v řízení nebylo prokázáno, že se stalo, tak jak je popsáno v odvolání daru, konkrétně, že by se žalovaný dopustil též verbálního a fyzického útoku vůči žalobcům (viz výše). Pokud jde o vzájemný konflikt mezi žalovaným a jeho bratrem , Jméno žalobce A, , správně se okresní soud zabýval tím, zda jej lze považovat za nevděk vůči žalobcům jako dárcům, a dospěl s ohledem na stav vzájemných vztahů účastníků a jejich dalších rodinných příslušníků a příčiny tohoto stavu, skutečnost, že šlo o toliko jediné v odvolání daru konkrétně vymezené jednání, ke správnému závěru o tom, že jej za nevděk vůči žalobcům ve smyslu § 2072 odst. 2 o. z. považovat nelze. Okresní soud proto dospěl ke správnému závěru, že podmínky pro odvolání daru podle § 2072 odst. 1 a 2 o. z. v projednávané věci nebyly naplněny a správně žalobu zamítl a úspěšnému žalovanému vůči žalobcům podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

18. Z popsaných důvodů odvolací soud napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil (co do jejich výše, lhůty a místa plnění odvolací soud odkazuje na správné odůvodnění napadeného rozsudku).

19. Jelikož byl úspěšný též v odvolacím řízení, má žalovaný podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalovaného v odvolacím řízení činí , částka, a sestávají z odměny jeho zástupce za vyjádření k odvolání ve výši , částka, [§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v účinném znění, dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024] a za účast u jednání odvolacího soudu ve výši , částka, [§ 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve znění účinném od 1. 4. 2025], paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za vyjádření k odvolání podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, a paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za účast u jednání odvolacího soudu podle § 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrady času promeškaného cestou k jednání v rozsahu 4 půlhodin po , částka, podle § 14 odst. 1 písm. a) a 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025, cestovným ve výši , částka, (při ujetí 52 km, spotřebě motorové nafty 6,6 l/100km, její ceně , částka, /l a výši základní náhrady , částka, /km podle vyhl. č. 475/2024 Sb.). Žalobci jakožto manželé jsou k úhradě nákladů povinni společně a nerozdílně (§ 713 odst. 2 o. z.). Jelikož je žalovaný zastoupen advokátem, je náhrada nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k jeho rukám, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť odvolací soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).