14 Co 451/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 798 047 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 11 C 125/2022-189 I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje, AnonymizovánoII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 12 438,80 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce , Jméno advokáta, .

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 411 047 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 411 047 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do požadavku na zaplacení 387 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 411 047 Kč od 22. 4. 2021 do 23. 4. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 387 000 Kč od 22. 4. 2021 do zaplacení, se zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků , Anonymizováno, právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalobce na základě smlouvy o zápůjčce z 9. 5. 2018 poskytl , jméno FO, (dále též „dlužnice“) celkem 495 000 Kč, z toho částkou 270 000 Kč uhradil její dluh vůči 3. osobě. Dlužnice se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobci splatit spolu s odměnou za zprostředkování z mandátní smlouvy ve výši 135 000 Kč a s odměnou za poskytnutí zápůjčky ve výši 252 000 Kč, celkem 882 000 Kč v 11 měsíčních splátkách po 9 000 Kč a v poslední splátce ve výši 783 000 Kč splatné dne 9. 5. 2019. Dlužnice ve prospěch žalobce k zajištění této pohledávky zřídila zástavní právo k pozemku p. č. , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba k rodinné rekreaci , adresa, , a k pozemku p. č. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, (dále jen „nemovité věci“). Dále žalobce a dlužnice uzavřeli téhož dne kupní smlouvu, její předmětem byl prodej nemovitých věcí za kupní cenu 882 000 Kč s tím, že kupní cena měla být uhrazena do 9. 5. 2019 zápočtem vůči pohledávce žalobce za dlužnicí ze smlouvy o zápůjčce. Dlužnice uhradila sjednanými splátkami 99 000 Kč a poté dne 7. 5. 2019 podala k insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení. Žalobce na insolvenční návrh dlužnice reagoval dne 15. 5. 2019 podáním návrhu na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem do katastru nemovitostí podle označené kupní smlouvy. Zápis vlastnického práva žalobce byl proveden 14. 6. 2019 s právními účinky zápisu ke dni 20. 5. 2019. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2019, č. j. MSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, , byl zjištěn úpadek dlužnice, povoleno jeho řešení oddlužením a věřitelé byly vyzváni k přihlášení pohledávek ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o úpadku. Svou přihlášku pohledávky podali pouze tři věřitelé, a to dne 23. 5. 2019 Česká spořitelna, a.s. ve výši 14 172,27 Kč, dne 10. 6. 2019 Provident Finacial s.r.o. ve výši 17 007,69 Kč a dne 11. 6. 2019 žalobce, prostřednictvím žalovaného jako advokáta, nezajištěnou pohledávku ve výši 882 000 Kč. Tomu předcházela schůzka účastníků konaná dne 10. 6. 2019, na níž žalobce žalovanému doložil úhradu části dluhu, smlouvu o zápůjčce ze dne 9. 5. 2018, smlouvu o zřízení zástavního práva ze dne 9. 5. 2018 a výpis z katastru nemovitostí ke dni 29. 6. 2018 a společně se dohodli, že žalovaný přihlásí pohledávku do insolvenčního řízení dlužnice. Žalobce se řídil doporučením vyřčeným označeném jednání a prostřednictvím zapsaného spolku , právnická osoba, . a , tituly před jménem, , jméno FO, vyplatil pohledávku věřitelky Provident Finacial s. r. o., která následně vzala svoji přihlášku pohledávky v insolvenčním řízení dlužnice zpět a insolvenční soud vzal zpětvzetí přihlášky na vědomí usnesením ze dne 8. 7. 2019, č. j. MSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, Přihlášku pohledávky žalobce vzal zpět žalovaný podáním ze dne 2. 7. 2019, což vzal Městský soud v Praze na vědomí usnesením ze dne 8. 7. 2019, č.j. MSPH , spisová značka, -, Anonymizováno, Žalobci se nepodařilo dohodnout se zbývajícím věřitelem úhradu jeho pohledávky za dlužnicí. V soupisu majetkové podstaty a zprávě o přezkumu ze dne 12. 7. 2019 insolvenční správkyně dlužnice konstatovala, že zvažovala zapsat nemovité věci do majetkové podstaty dlužnice a vyrozumět současného vlastníka o možnosti podání žaloby na vyloučení nemovitých věcí z majetkové podstaty, neboť žalobce podal návrh na vklad vlastnického práva k nemovitým věcem do katastru nemovitostí až po zahájení insolvenčního řízení, což bylo v rozporu s nakládáním s majetkem v majetkové podstatě dlužnice a převod by měl být dle mínění insolvenční správkyně neúčinný, nadto považovala jednání žalobce za nezákonné a nemravné. Následně insolvenční soud usnesením ze dne 24. 4. 2020, č. j. MSPH , spisová značka, , Anonymizováno, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice a osvobodil ji od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž toto osvobození se vztahuje na věřitele, k jejichž pohledávkám se nepřihlíželo a na věřitele, kteří své pohledávky nepřihlásili, ač měli. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 2. 2021, č. j. 11 C 226/2019-320, bylo pravomocně určeno, že vlastníkem nemovitých věcí je dlužnice. Označený soud posoudil kupní smlouvu, jakož i smlouvu o zápůjčce, jako absolutně neplatné, jelikož jde o smlouvy lichevní uzavřené dlužnicí v tísni, jíž si byl žalobce vědom, a za pro dlužnici nápadně nevýhodných podmínek. Kupní smlouvou navíc bylo obcházeno kogentní ustanovení občanského zákoníku o zákazu sjednávání propadných zástav. Odvolání proti tomuto rozsudku vzal žalobce zpět a odvolací řízení bylo zastaveno. Výzvou doručenou žalovanému 12. 4. 2021 vyzval žalobce žalovaného k náhradě škody způsobené nesprávnou právní radou ve výši 798 047 Kč, a to do deseti dnů od předání výzvy. Dne 3. 5. 2021 pak žalovaný u pojistitele , právnická osoba, . podal oznámení o škodné události.

3. Okresní soud shledal pochybení žalovaného jako advokáta při poskytování právních služeb žalobci v tom, že aniž by ověřil aktuální stav insolvenčního řízení dlužnice v insolvenčním rejstříku, nebo jej přehlédl, doporučil, zřejmě po konzultaci s , tituly před jménem, , jméno FO, , žalobci vyplacení ostatních věřitelů dlužnice, čímž sledoval to, že by nebyla splněna podmínka mnohosti věřitelů v insolvenčním řízení a návrh na povolení oddlužení by byl dlužnici zamítnut, avšak činil tak v situaci, kdy již bylo o návrhu rozhodnuto, byl zjištěn úpadek dlužnice a povoleno jeho řešení oddlužením, přičemž dlužnice v návrhu na povolení oddlužení mezi věřiteli uvedla rovněž žalobce s neuhrazenou zajištěnou pohledávkou. Dále shledal pochybení žalovaného v tom, že přihlásil pohledávku žalobce do insolvenčního řízení dlužnice v nesprávné výši a především jako nezajištěnou, přestože měl od žalobce informace o zajištění pohledávky zástavním právem smluvním k nemovitým věcem, čímž vyloučil možnost uspokojení žalovaného jako zajištěného věřitele ze zpeněžení zástavy. Nerozhodl-li by se žalobce jako zajištěný věřitel předmět zajištění zpeněžit, i tak by mu po skončení oddlužení zůstalo právo na uspokojení ze zajištění, a to bez ohledu na případné osvobození dlužnice od dluhů. Důsledkem nesprávných rad žalovaného žalobce vzal přihlášku svojí pohledávky zpět a ke dni právní moci usnesení o vzetí zpětvzetí přihlášky na vědomí byla žalobci odňata možnost domoci se uspokojení své pohledávky alespoň částečně. V insolvenčním řízení zbyl pouze jeden věřitel, insolvenční řízení bylo skončeno pro splnění oddlužení a dlužnice byla osvobozena od placení pohledávek a žalobci tak zůstala jeho pohledávka za dlužnicí pouze ve formě naturální obligace. Dlužnice již zemřela a je tak vyloučeno, že by ještě žalobci plnila.

4. Okresní soud vyšel z toho, že o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, za takovou pak shledal škodu popsanou v následujícím odstavci.

5. Okresní soud, ve shodě se závěry vyslovenými ve shora označeném rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře, učinil závěr, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná podle § 580 o. z., neboť jde o smlouvu lichevní, kterou žalobce uzavřel s dlužnicí za stavu její tísně, které si byl vědom, přičemž plnění žalobce ve prospěch dlužnice ve výši 495 000 Kč bylo v hrubém nepoměru s tím, co dlužnice pozbyla, tedy vlastnické právo k nemovitým věcem v násobně vyšší hodnotě. Okresní soud proto dospěl k závěru, s přihlédnutím k tomu, že insolvenční správkyně dlužnice si byla popsaných právních vad smlouvy o zápůjčce zjevně vědoma, že z neplatné smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. by v insolvenčním řízení přicházelo v úvahu uspokojení žalobce pouze co do částky, o kterou se dlužnice na žalobci bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 o. z., tedy co do částky 396 000 Kč, jež představuje rozdíl mezi žalobcem ve prospěch dlužnice poskytnutým prostředky a částkou, kterou dlužnice žalobci vrátila (495 000 Kč mínus 99 000 Kč), ve zbytku by byla jeho pohledávka insolvenční správkyní s vysokou pravděpodobností popřena. V důsledku realizace nesprávného pokynu žalovaného pak žalobci vznikla další škoda ve výši 15 047 Kč vynaložená na úhradu dluhu dlužnice vůči Provident Financial s. r. o., pomocí čehož mělo být dosaženo zamítnutí návrhu na oddlužení, v okamžiku, kdy takové účinky nemohly nastat, neboť o úpadku a způsobu jeho řešení bylo již insolvenčním soudem rozhodnuto.

6. Námitky žalovaného o neprokázání vzniku škody a příčinné souvislosti, o nemožnosti žalobce těžit ze svého nepoctivého jednání okresní soud, s ohledem prokázání vzniku škody, její výše a příčinné souvislosti a s ohledem na pochybení žalovaného při výkonu advokacie, posoudil s jako nedůvodné. Z popsaných důvodů dospěl okresní soud k závěru, že žalovaný jako advokát, který poskytoval právní rady a právní služby žalobci s nedostatečnou péčí a odborností a nedostatečně bránil zájmy svého klienta, je povinen žalobci jím způsobenou škodu ve výši 411 047 Kč podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii a § 2950 o. z. nahradit.

7. Jelikož žalobcem určená lhůta k plnění marně uplynula dnem 22. 4. 2021, dostal se žalobce s náhradou škody od 23. 4. 20211 podle § 1968 o. z. do prodlení a od toho dne má žalobce nárok na úrok z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z. v zákonné výši, jež plyne z § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb.

8. Okresní soud proto žalobě co do částky 411 047 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 411 047 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Jelikož účastníci byli v řízení úspěšní přibližně ve stejném rozsahu, nepřiznal okresní soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložené povinnosti určil okresní soud jako třídenní dle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

9. Rozsudek okresního soudu napadl v jeho vyhovujícím výroku I. žalovaný odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že žaloba zcela zamítnuta. Poukázal na to, že věc je provázána s věcí vedenou u Okresní soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 226/2019. O uplatnění vlastnického práva žalobcem podáním kupní smlouvy na katastr nemovitostí nebyl informován a dozvěděl se o něm až v souvislosti s podanou žalobou o určení vlastnického práva dlužnice, v němž žalobce zastupoval. Na smlouvách posuzovaných v tomto řízení se nikterak nepodílel. Žalobce v řízení o určení vlastnického práva zastupoval řádně a s odbornou péčí, podal za žalobce odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře, jímž bylo určeno vlastnické právo dlužnice k nemovitým věcem. Žalobce mohl v odvolacím řízení uspět. K tomu nedošlo, neboť mu žalobce dal pokyn ke zpětvzetí odvolání, čímž se vzdal možnosti dosáhnout jiného rozhodnutí a případně se domoci svojí pohledávky tímto způsobem. Důvodem ke zpětvzetí odvolání měla být mimosoudní dohoda žalobce s dlužnicí, která se však týkala záležitosti trestněprávní, nikoliv řízení u Okresního soudu v Kutné Hoře. Jelikož žalobce nevyčkal výsledku řízení o určení vlastnického práva dlužnice, je třeba vycházet ze závěrů Okresního soudu v Kutné Hoře, dle kterých jsou smlouvy neplatné a šlo o jednání příčící se dobrým mravům. Má proto zato, že je namístě jeho námitka, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, kterou okresní soud nepřijal.

10. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil.

11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 o. s. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.) a v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a 212a o. s. ř. rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I. a závislém nákladovém výroku III. a odvolání shledal nedůvodným.

12. Okresní soud vyložil, z jakých důkazů učinil jednotlivá dílčí skutková zjištění, uvedl, jakými úvahami byl veden při hodnocení provedených důkazů, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce. Z vyložených důvodů odvolací soud shledal napadený rozsudek způsobilým podkladem pro odvolací přezkum a nebylo důvodu jej rušit pro nepřezkoumatelnost podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.

13. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci, z provedených důkazů učinil dílčí zjištění odpovídající jejich obsahu a na jejich základě pak učinil přiléhavý závěr o skutkovém stavu věci, z něhož proto odvolací soud vycházel.

14. Podle § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v účinném znění (dále jen „z. a.“), advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit.

15. Podle § 16 odst. 2 z. a. při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné.

16. Podle § 24 odst. 1 z. a. advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena.

17. Podle § 24 odst. 4 z. a. advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odstavců 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat.

18. Okresní soud správně vyšel z toho, že odpovědnost advokáta za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie je speciálně upravena v ust. § 24 odst. 1 z. a. a jde tzv. objektivní odpovědnost, jež je založena na současném splnění tří předpokladů, jimiž jsou nikoliv řádný (rozporný s povinností uloženou advokátu v § 16 odst. 1 z. a.) výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nikoli řádným výkonem advokacie a vznikem škody. Advokát se může odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani vynaložením veškerého úsilí, které na něm lze požadovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001).

19. Okresní soud správně identifikoval, v čem lze spatřovat pochybení žalovaného při výkonu advokacie, a správně se zabýval otázkou, zda v příčinné souvislosti s tímto pochybením vznikla žalobci škoda. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tj. nebýt pochybení advokáta, mohl klient právo úspěšně uplatnit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2992/2007). Pro řešení této otázky soud musí zohlednit všechny námitky, které mohly být v původním řízení uplatněny, a pouze dospěje-li k závěru, že by nemohly být důvodné, může učinit závěr o nepochybném výsledku původního řízení a tedy, že nebýt pochybení žalovaného jako jeho advokáta, žalobce by se svého nároku v původním řízení nepochybně domohl, tudíž, že zjištěné pochybení advokáta je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, resp. újmou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu 20. 12. 2017, sp. , Anonymizováno, . 25 Cdo 3695/2016). Okresní soud takto postupoval, a proto rovněž jeho závěry stran příčinné souvislosti mezi zjištěnými pochybeními žalovaného a vznikem škody v podobě ztráty pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení a dále v podobě zbytečně vynaložených nákladů na úhradu pohledávky dalšího věřitele dlužnice, jsou zcela správné, pročež na ně odvolací soud plně odkazuje. Správné jsou též závěry stran prodlení žalovaného a výše úroku z prodlení, pročež na ně lze toliko odkázat.

20. Zjevně nedůvodná je námitka žalovaného, směřující k závěru o přerušení příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti žalovaným a vznikem škody, o tom, že žalobce mohl svůj nárok uspokojit v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem vedeném proti žalobci dlužnicí u Okresního soudu v Kutné Hoře, pokud by v něm řádně pokračoval a nerozhodl se vzít odvolání proti vyhovujícímu rozsudku zpět. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry Okresního soudu v Kutné Hoře o tom, že kupní smlouvou byl obcházen zákaz sjednání propadné zástavy podle § 1315 odst. 2 písm. b) o. z., neboť jejím účelem bylo zjevně zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce a úhrada kupní ceny ve výši sjednané povinnosti dlužnice ze smlouvy o zápůjčce, Anonymizováno, měla být uhrazena zápočtem ke dni splatnosti celé zápůjčky. Odvolací soud souhlasí též se závěrem, že šlo s ohledem na nepoměr mezi cenou nemovitostí a výší pohledávky žalobce, kterému byla známo, že dlužnice jedná pod tlakem nepříznivé majetkové a sociální situace, o smlouvu lichevní, a proto neplatnou podle § 1796 o. z. Jelikož se dlužnice neplatnosti kupní smlouvy v řízení dovolala (§ 586 odst. 1 a 2 o. z.), a to před uplynutím obecné 3leté promlčecí doby podle § 629 odst. 1 o. z. (kupní smlouva byla uzavřena 9. 5. 2018, v řízení o určení vlastnického práva dlužnice bylo rozhodnuto rozsudkem z 25. 2. 2021, pročež je zjevné, že se žalobce o žalobě musel dozvědět v předcházející době, nejpozději s doručením žaloby, čímž nejpozději byla neplatnost kupní smlouvy u žalobce uplatněna), je zjevné, že žalobce v řízení o určení vlastnického práva dlužnice k nemovitým věcem vedeným u Okresního soudu v Kutné Hoře nemohl uspět. Již jen proto skutečnost, že vzal odvolání v označeném řízení zpět, nemá žádný význam z hlediska předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu v tomto řízení.

21. Žalobci byl přiznán vůči žalovanému nárok na náhradu škody toliko ve výši odpovídající prostředkům, které žalobce dlužnici skutečně poskytl a nebyly mu vráceny, a v důsledku nesprávné právní rady marně vynaložených nákladů na zaplacení dluhu dlužnice. Proto, byť byly jak smlouva o zápůjčce, tak smlouva kupní posouzeny jako neplatné a kolidující s dobrými mravy, nelze učinit závěr, že by žalobce z takového svého nepoctivého jednání těžil ve smyslu § 6 odst. 2 o. z., neboť se mu nedostane ničeho navíc, oproti tomu, co sám plnil a na co by měl vůči dlužnici, nebýt pochybení žalovaného, nárok, popř. co by nevynaložil, nebýt pochybení žalovaného.

22. Okresní soud rovněž správně, vycházeje z částečného úspěchu účastníků v řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z nich.

23. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I., jakož i v závislém nákladovém výroku III., jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

24. Jelikož byl úspěšný též v odvolacím řízení, má žalobce podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

25. Náklady žalobce v odvolacím řízení činí 12 438,80 Kč a sestávají z odměny jeho zástupce za 1 úkon právní služby - vyjádření k odvolání [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále jen „a. t.“; k časové působnosti viz čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.] ve výši 9 980 Kč (§ 7 bod 6 a. t. a § 8 odst. 1 a. t.) a 1 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 4 a. t., vše s připočtením 21 % DPH, které je zástupce žalobce plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Jelikož je žalobce zastoupen advokátem, je náhrada nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k jeho rukám. Lhůtu k zaplacení nákladů odvolacího řízení odvolací soud stanovil v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř. ).