14 Co 597/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Jany Havlové a Mgr. Kateřiny Brodské v právní věci Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně , Adresa žalobkyně , Jméno advokáta , Adresa advokáta , proti Jméno žalovaného , Datum narození žalovaného , Adresa žalovaného , Anonymizováno , o zaplacení 35 469 Kč s příslušenstvím, Anonymizováno o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 10. července 2024, č. j. 7 C 119/2024-87,

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Chomutově (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 27 499 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení 7 970 Kč s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč, úroku ve výši 27,77 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2024 do 26. 4. 2024, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 27. 4. 2024 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky 30 000 Kč od 27. 1. 2024 do zaplacení, částky 2 039 Kč (úrok ke dni podání žaloby), částky , částka, (náklady na 3 upomínky po , částka, ), částky , částka, (smluvní pokuta za opožděné 3 splátky po , částka, ) a částky , částka, (smluvní pokuta , Anonymizováno, denně z neuhrazeného zůstatku úvěru ode dne zesplatnění), a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru , hodnota, uzavřené mezi účastníky dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“). Na základě provedeného dokazování měl soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatelky , jméno FO, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnutou částku spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách 1 310 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, pročež došlo ke dni 26. 1. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni platbu ve výši 1 Kč.

3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 2395 a § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části, neboť nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že se podrobně a zodpovědně zabývala schopností žalovaného úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Uvedl, že žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí jeho poměrů, a to pouze dvěma doloženými výplatními páskami za srpen a září 2023, aniž by hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Žalovaný čestně prohlásil, že má měsíční příjmy 28 537 Kč. Stran výdajové položky žalobkyně vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bezdětný a že splátky úvěrů činí 5 298 Kč měsíčně a dále z prohlášení rodiče , jméno FO, ,, Anonymizováno, , adresa, , že náklady na bydlení činí 6 000 Kč měsíčně. Podle názoru soudu prvního stupně si žalobkyně opomněla opatřit od žalovaného kompletní výpisy z jeho bankovního účtu za několik měsíců nazpět, což by jí poskytlo věrohodný podklad pro úvahu o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Proto dospěl k závěru, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem nezabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele s tím, že sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, když opomenula prověřit výdaje žalovaného a pouze vycházela z údajů uvedených žalovaným, které jen porovnala se statistickými údaji. Protože žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se odpovídajícím způsobem a kvalifikovaně nezabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele, ačkoli to bylo její povinností jako profesionála. Uzavřel, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, pročež z její strany došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 9 Co 109/2020-119 a zejména nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyložil tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Smlouvu o úvěru tudíž shledal neplatnou, a proto se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Měl za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému 27 500 Kč a žalovaný jí vrátil 1 Kč. Rozdíl obou částek ve výši 27 499 Kč posoudil jako bezdůvodné obohacení žalovaného, kterému bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu. Žalovanému proto výrokem I. rozsudku uložil povinnost takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 o. z.), a to bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 o. z.), za kterou považoval žalobu doručenou žalovanému dne 10. 6. 2024. Žalovaný se tak podle závěru soudu prvního stupně ocitl v prodlení dne 12. 6. 2024, přičemž k prvnímu dni prodlení činila sazba úroku z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14,75 % ročně. Ve zbytku žalobního nároku, tj. ohledně částky 7 970 Kč včetně příslušenství, žalobu zamítl.

4. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že žalobkyně měla v řízení většinový úspěch (69 %), a proto jí přiznal 38 % vynaložených nákladů ve výši , částka, , z celkové výše nákladů , částka, , sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku , částka, a nákladů právního zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a předžalobní výzva), a to odměny po , částka, , tj. , částka, a paušální náhrady výdajů po , částka, , tj. , částka, , včetně 21% daně z přidané hodnoty ve výši , částka, .

5. Proti tomuto rozsudku, a to výlučně proti výroku II., podala v zákonné lhůtě odvolání žalobkyně, jelikož má za to, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Žalobkyně setrvala na svém stanovisku, že posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, kdy neměla důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet. Požadavek soudu prvního stupně na zajištění kompletních výpisů z bankovního účtu žalovaného za několik měsíců nazpět považuje za nestandardní úvahu, kdy taková povinnost z právních předpisů nevyplývá. Uvedla, že standardem by mělo být prověření veřejně přístupných databází, tedy zejména insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, kdy k prokázání příjmů úvěrovaného u úvěrů na nižší částky (do , částka, ) postačují výplatní pásky za poslední jeden až tři měsíce, když je z nich patrné, zda je proti úvěrovanému vedena exekuce (výkon rozhodnutí) srážkami ze mzdy. Pokud jde o výdaje, největší pozornost je dle názoru žalobkyně třeba věnovat výdajům na bydlení, kdy lze alternovat mezi doložením nájemní smlouvy, potvrzeními o platbách služeb spojených s bydlením anebo v případě, kdy tato osoba bydlí u třetí osoby, čestným prohlášením této osoby o výši platby jako příspěvku na úhradu nákladů na bydlení. Dle judikatury Nejvyššího soudu je povinností žalobkyně dále srovnat sdělené údaje ze strany žalovaného o výši výdajů s veřejně dostupnými (zákonem stanovenými) údaji o životním a existenčním minimu a normativními náklady na bydlení, jakož i s průměrnými výdaji obyvatelstva. Pokud tedy žalobkyně dodržela uvedené zásady, nelze jí podle jejího názoru vyčítat, že nepostupovala při prověřování úvěruschopnosti žalovaného řádně. Namítala rovněž nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku ve vztahu k řádnému či neřádnému posouzení úvěruschopnosti. Navrhla změnu rozsudku v napadeném výroku II. a vyhovění žalobě i ve zbývající zamítnuté části.

6. Žalovaný se k podanému odvolání vyjádřil při odvolacím jednání, ke kterému se osobně dostavil. Jinak po celou dobu řízení před soudem prvního stupně byl procesně nečinný. Žalovaný uvedl, že o předmětném úvěru od žalobkyně nic neví, na účet mu částka 27 500 Kč ani jiná částka od žalobkyně nepřišla. Namítal, že předmětný rozsudek soudu prvního stupně mu nebyl doručen s tím, že podpis na doručence není jeho. Dále uvedl, že , jméno FO, není jeho matka; jeho matka se jmenuje , jméno FO, , se kterou se nestýká. V závěrečné řeči žalovaný uvedl, že s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasí a navrhl jeho potvrzení.

7. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou (§ 201 o. s. ř.), je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. a v na něm závislém nákladovém výroku III. (§ 206 odst. 2 věty druhé o. s. ř.), a to spolu s řízením jeho vydání předcházejícím podle § 212 a § 212a o. s. ř., k projednání odvolání nařídil jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Výrok I. rozsudku, kterým bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni 27 499 Kč s vymezeným příslušenstvím, nebyl odvoláním dotčen, a proto nebyl předmětem přezkumu odvolacím soudem a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 věty první o. s. ř.).

9. Řízení před soudem prvního stupně netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci. Ostatně takové vady ani nebyly žalobkyní, jakožto odvolatelkou, namítány. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. Stejně tak odvolací soud nedospěl k závěru o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, jak žalobkyně namítala, což by jinak zakládalo důvod ke zrušení rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. Je třeba uvést, že soud prvního stupně dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ve smyslu ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., jeho odůvodnění netrpí nesrozumitelností a jsou z něj zřejmé důvody, které vedly soud prvního stupně k jeho rozhodnutí.

10. Při hodnocení odvoláním napadeného rozsudku lze konstatovat, že soud prvního stupně provedl v řízení řádným způsobem dokazování, z něhož učinil potřebná skutková zjištění, z nichž vyvodil skutkové a právní závěry, které v odůvodnění rozhodnutí srozumitelným a přiléhavým způsobem popsal a vyložil, odvolací soud je považuje za správná, při svém rozhodování z nich vycházel a pro stručnost na ně zcela odkazuje.

11. Žalovaný při odvolacím jednání, po poučení odvolacího soudu, požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 o. s. ř.), a to z důvodu složitosti věci a nepříznivých poměrů. Protože však žalovaný ve stanovené lhůtě 15 dnů nedoložil odvolacímu soudu vyplněné prohlášení o svých poměrech a neprokázal tak důvodnost své žádosti, odvolací soud jeho žádost usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci , datum, , zamítl.

12. Z potvrzení o provedení lustrace v informačním systému základních registrů odvolací soud zjistil, že matka žalovaného je , jméno FO, , narozená , datum, .

13. Odvolací soud souhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně, že v posuzované věci se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru. Odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Je třeba uvést, že posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů, výdajů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, na který soud prvního stupně správně odkázal a při svém rozhodování z něj vycházel, jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit s tím, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. V dané věci je zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána nebyla, neboť žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného úvěr splácet, když dostatečně neprověřila a nezjistila zejména výdaje žalovaného. V odvolacím řízení bylo prokázáno, že žalobkyní předložené prohlášení rodiče ze dne , datum, není věrohodné, neboť , jméno FO, není matkou žalovaného [§ 205a písm. c) o. s. ř.]. Nebyl tudíž vůbec prokázán tvrzený výdaj žalovaného na bydlení ve výši 6 000 Kč měsíčně, ani jakékoli jiné výdaje žalovaného na bydlení. Výdaje na bydlení jsou přitom základním parametrem výdajové stránky každého dlužníka, na který se musí věřitel před poskytnutím úvěru zaměřit, na což žalobkyně sama v odvolání poukazuje. Odvolací soud proto souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že posuzovaná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Správně tak soud prvního stupně zvažoval postup dle § 2991 o. z., tedy vydání bezdůvodného obohacení. Zohlednil přitom prokázané peněžní prostředky poskytnuté žalobkyní žalovanému ve výši 27 500 Kč s tím, že se jedná o plnění bez právního důvodu, kterým se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil a je povinen obohacení žalobkyni (ochuzené) vydat. Protože žalovaný žalobkyni vydal plnění pouze ve výši 1 Kč, zbývá mu k vydání částka 27 499 Kč, o které soud prvního stupně rozhodl pravomocným výrokem I. rozsudku. Soud prvního stupně tak vyhověl žalobě pouze zčásti, a proto ve zbývající části žalobního návrhu, specifikované ve výroku II. napadeného rozsudku, žalobu správně jako nedůvodnou zamítl, neboť se týká plnění z neplatné smlouvy o úvěru.

15. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek ve výroku II. jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.), a to včetně nákladového výroku III., když i o nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně správně.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému vznikly náklady nezastoupeného účastníka podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, a byla mu přiznána paušální náhrada za účast na odvolacím jednání konaném dne , datum, ve výši , částka, a náhrada cestovného vlakem z , adresa, a zpět ve výši , částka, , což je cena jednodenní síťové , Anonymizováno, jízdenky v tarifu , Anonymizováno, . Náhrada za účast na druhém odvolacím jednání konaném dne , datum, žalovanému přiznána nebyla, neboť toto jednání se konalo pouze proto, že první odvolací jednání bylo odročeno z důvodu rozhodnutí o žádosti žalovaného o ustanovení zástupce, která byla z důvodu nečinnosti žalovaného následně zamítnuta. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení , částka, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.).