7 C 119/2024

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 469 Kč s příslušenstvím Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 499 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 12. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žaloba se co do zaplacení 7 970 Kč s příslušenstvím zamítá. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 502 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 3. 2024 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky z prodlení shora specifikovanými. Uvedla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 27,77 % ročně, a to ve 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně ke dni 26. 1. 2024 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 28 110 Kč, dluhu na splátkách ve výši 3 929 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč (celkem 3 upomínky po 100 Kč), smluvní pokuty za opožděné splátky ve výši 1 497 Kč (3 x 499 Kč) a smluvní pokuty ve výši 1 633 Kč (0,1 % denně z částky 32 039 Kč od 27. 1. 2024 do 17. 3. 2024). V podání došlém soudu dne 21. 6. 2024 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných od žalovaného a prokázaných předloženými doklady, a to výplatními páskami za dva měsíce 8/2023, 9/2023 z pracovního poměru u zaměstnavatele, čestného prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne datum, čestného prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech ze dne datum, prohlášení rodiče (jméno FO, adresa, posouzení nákladů na bydlení žalovaného ze strany žalobkyně - žalobkyně vycházela rovněž z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, žalovaný byl dále prověřen v rámci databází centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalobkyně dále prověřila údaje od žalovaného i telefonicky, kdy výše průměrné čisté mzdy od zaměstnavatele byla zjištěna v částce 28 537 Kč. Dále byla zohledněna výše životního minima na jednotlivce a průměrné výdaje obyvatelstva v roce 2016 dle statistik ČSÚ. Žalovaný ke dni uzavření smlouvy neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný byl vyhodnocen jako způsobilý splácet úvěr ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 310 Kč, když žalovanému měsíčně zbývala k úhradě ostatních závazků částka 9 940 Kč, z níž byl žalovaný schopen hradit žalobkyni měsíčně splátku úvěru ve výši 2 787 Kč u právnická osoba. a 2 511 Kč u právnická osoba. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy rovněž nedostavil, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že tuto dne datum uzavřeli žalovaný spolu se žalobkyní (zastoupenou zprostředkovatelem jméno FO, IČ IČO). Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč na zde uvedený účet žalovaného (č. účtu) a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele. Žalovaný se naproti tomu zavázal vrátit žalobkyni 43 230 Kč spolu s úroky ve výši 27,77 % ročně, a to ve 33 měsíčních splátkách po 1 310 Kč splatných do každého 20. dne příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Dále žalobkyně doložila listinu Příloha č. 1 Úvěrové podmínky. Z přiloženého splátkového kalendáře vyplývá, která část splátky připadá na jistinu a která na úrok. Z listiny nazvané formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (příloha č. 2) soud zjistil, že jsou zde shrnuty hlavní parametry smlouvy, jako jsou podmínky čerpání, úrok, RPSN, smluvní pokuty atp. Z potvrzení o provedení platby právnická osoba. soud zjistil, že dne datum bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet žalovaného (č. účtu) 27 500 Kč. Z potvrzení o provedení platby právnická osoba. soud zjistil, že dne datum bylo z účtu žalobkyně převedeno na účet zprostředkovatele jméno FO (č. účtu) 2 500 Kč. Z potvrzení o provedení platby právnická osoba. soud zjistil, že dne datum bylo z účtu žalovaného (č. účtu) převedena na účet žalobkyně (č. účtu) 1 Kč. Z listiny nazvané bonita smlouvy soud zjistil, že žalobkyně od žalovaného eviduje úhrady v celkové výši 1 Kč. Z dopisu ze dne 26. 1. 2024 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně oznamoval žalovanému, že jelikož je v prodlení se splátkou delším než dva měsíce, došlo k zesplatnění smlouvy s tím, že pokud žalovaný do deseti dnů nezaplatí dlužnou částku, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího lístku plyne, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne. Z Prohlášení rodiče (jméno FO, bytem adresa) vyplývá, že dne datum matka žalovaného prohlásila, že žalovaný je jejím synem a měsíčně jí na bydlení přispívá částku 6 000 Kč. Z listiny nazvané posouzení úvěruschopnosti zákazníka soud zjistil, že zde žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 28 537 Kč a na výdajové stránce počítala s výdaji za bydlení (u rodičů) ve výši 6 000 Kč + úvěry v částce 5 298 Kč, rozdíl činí tedy 17 239 Kč, resp. s počtem obyvatel v obci adresa (46 949), normativními náklady na bydlení ve výši 13 737 Kč, životním minimem ve výši 4 860 Kč a nezabavitelnou částkou 12 398 Kč. Z přiložených výpisů z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaný zde žalovaný neměl ke dni 25. 10. 2023 žádné záznamy. Z přiložené statistiky rodinných účtů, výdajů na konečnou spotřebu domácností, výše normativních nákladů na bydlení a životního minima soud zjistil, že zde uvedené údaje odpovídají žalobkyní vyplněné tabulce v listině posouzení smlouvy o zprostředkovatelském úvěru. Z listiny nazvané Výdaje a příjmy spotřebitele – čestné prohlášení soud z části výdaje spotřebitele zjistil, že zde žalovaný čestně prohlásil, že má výdaje na bydlení 6 000 Kč, splátky úvěrů 5 298 Kč, a dále, že je svobodný a bezdětný; a z části příjmy spotřebitele soud zjistil, že žalovaný čestně prohlásil, že má měsíční příjmy ve výši 28 537 Kč. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že za srpen 2023 měl žalovaný čistý příjem ve výši 27 916 Kč; za září 2023 měl žalovaný čistý příjem 29 159 Kč. Z dopisu ze dne 25. 11. 2023 soud zjistil, že se jedná o upomínku adresovanou žalovanému, kde je upozorňován na neuhrazené splátky. Z čestného prohlášení ze dne 25. 11. 2023 a seznamu odeslaných upomínek plyne, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne. Z dopisu ze dne 26. 12. 2023 soud zjistil, že se jedná o upomínku adresovanou žalovanému, kde je upozorňován na neuhrazené splátky. Z čestného prohlášení ze dne 26. 12. 2023 a seznamu odeslaných upomínek plyne, že tento dopis byl žalovanému odeslán téhož dne. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 24. 10. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč tak, že 27 500 Kč bylo převedeno na účet žalovaného a 2 500 Kč na účet zprostředkovatele, žalovaný se tuto částku spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách v částce 1 310 Kč měsíčně. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, ke dni 26. 1. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný uhradil žalobkyni platbu v částce 1 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínku a výzvu k zaplacení. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla dne datum žalovanému částku 27 500 Kč, žalovaný neuhradil ničeho. Jelikož však soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze dvěmi doloženými výplatními páskami (srpen a září 2023), aniž by jakkoliv hodnotila komplexnější příjem žalovaného za delší období. Co se týče výdajové položky, žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bezdětný, dále z prohlášení rodiče (náklady na bydlení činí 6 000 Kč, splátky úvěrů dle žalovaného činí 5 298 Kč měsíčně). Žalobkyně opomněla opatřit si od žalovaného kompletní výpisy z bankovního účtu žalovaného za několik měsíců nazpět, což by jí nepochybně poskytlo věrohodný podklad pro úvahu o majetkových poměrech žalovaného a jeho měsíční bilanci příjmů a výdajů. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila, opomenula prověřit výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným, když tyto si nijak neověřila, jen je porovnala se statistickými údaji. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119). Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 27 500 Kč a žalovaný vrátil žalobkyni 1 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 27 499 Kč, tj. 27 500 Kč - 1 Kč, pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 10. 6. 2024. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (12. 6. 2024) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 14,75 % ročně (výrok I.). Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 7 970 Kč včetně příslušenství (viz výše). Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 774 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 1 800 Kč (3 x 500 + 3 x 100). Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedené částky (1 800), tedy ve výši 378 Kč, když soud ověřil, že advokát je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobkyně tedy činí celkem 3 952 Kč (1 774 + 1 800 + 378). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 27 499 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 27 810,15 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 7 970 Kč s úroky, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 12 657,61 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 40 467,76 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 69 %, úspěch žalovaného 31 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 38 % svých nákladů, z částky 3 952 Kč tedy ve výši 1 502 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.