14 Co 605/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně právnická osoba , IČO IČO , se sídlem adresa , proti žalované Jméno žalované A , narozené Datum narození žalované A , bytem Adresa žalované A , za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Jméno žalované B , IČO IČO žalované B , se sídlem Adresa žalované B , zastoupené advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , o zaplacení 54 517 Kč s příslušenstvím, o odvoláních žalované a vedlejší účastnice na straně žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. července 2024, č. j. 13 C 199/2022-368, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 1. července 2024, č. j. 13 C 199/2022 378,

I. Rozsudek a usnesení okresního soudu se potvrzují.

II. Žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „okresní soud“ či „soud prvého stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 54 517 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 25. 5. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalované a vedlejší účastnici na straně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 2 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále povinnost zaplatit společně a nerozdílně České republice na účet okresního soudu 2 509,32 Kč na svědečném (výrok III.). Samostatným usnesením pak žalované a vedlejší účastnici na straně žalované uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet okresního soudu soudní poplatek ve výši 2 726 Kč do tří dnů od právní moci usnesení.

2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že se žalobkyně domáhala na žalované náhrady škody způsobené jednáním žalované, kdy žalovaná svým vozidlem způsobila dne , datum, dopravní nehodu, při níž došlo k poškození služebního vozidla žalobkyně a újmě na zdraví posádky vozidla – , Anonymizováno, . Část nároku již byla vedlejší účastnicí na straně žalované uspokojena (dílem před zahájením řízení, dílem – co do zaplacení částky 10 240 Kč – po podání žaloby, v důsledku čehož bylo řízení zčásti zastaveno); nezaplacena zůstala část škody na vozidle ve výši 26 400 Kč a nárok na náhradu vyplaceného služebního příjmu po dobu pracovní neschopnosti , jméno FO, ve výši 28 117 Kč.

3. Tyto nároky vedlejší účastnice zaplatit odmítá, neboť vychází z toho, že ve vztahu k náhradě vyplaceného služebního příjmu po dobu pracovní neschopnosti , jméno FO, jde o náhradu služebního platu podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v účinném znění, dále jen „zákon č. 361/2003 Sb.“, což není nárok zařazený mezi ty, které jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 6 odst. 2, případně odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění účinném v době spáchání nehody, dále jen „ZPOPV“. Jednáním žalované bylo zasaženo do absolutních práv , Anonymizováno, , jimž byla způsobena újma na zdraví, nikoliv však do práv žalobkyně, jakožto jejich „zaměstnavatelky“. Výplata náhrady mzdy (pozn. – služebního příjmu) je až následkem poškození zdraví zaměstnance. Nárok na náhradu majetkové újmy na vozidle žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované v rozsahu částky 26 400 Kč odmítly s tím, že poškozené vozidlo bylo vedlejší účastnicí vloženo do internetové aukce, přičemž vrak vozidla byl vydražen za 94 100 Kč včetně daně z přidané hodnoty „dále jen DPH“. Nabídkovým listem tak byla prokázána skutečná hodnota vozidla (resp. jeho zbytků), tato byla stanovena objektivním způsobem, prostřednictvím trhu. Žalobkyně přesto možnost prodeje zájemci vzešlému z internetové aukce nevyužila. Dosažená obvyklá cena je vyšší, tudíž není rozhodné, že prostřednictvím znaleckého posudku byla stanovena cena jiná (nižší), z níž žalobkyně vychází, žalobkyně tak vzniklou škodu navýšila výhradně svým postupem.

4. Okresní soud vyšel z následujícího závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dopustila protiprávního jednání, za něž byla pravomocně uznána vinnou ze spáchání přestupku, a to rozhodnutím , státní instituce, , ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, . Žalovaná byla uznána vinnou tím, že se (z nedbalosti) dne , datum, ve , hodnota, hodin, v , adresa, , na silnici , hodnota, (na , hodnota, v , adresa, při řízení motorového vozidla tovární značky , hodnota, , registrační značky , SPZ, , nechovala ohleduplně a ukázněně, neřídila se pravidly provozu na pozemních komunikacích a nevěnovala se plně řízení svého vozidla, a způsobila tak dopravní nehodu, kdy jela s vozidlem po , adresa, ve směru na , adresa, a ve výše uvedeném místě z důvodu , Anonymizováno, přejela do protisměru, kde se čelně střetla s vozidlem tovární značky , hodnota, , registrační značky , SPZ, , řidiče , jméno FO, , který jel ve směru od , adresa, k centru města. Následkem dopravní nehody vznikla hmotná škoda na vozidle a byla zraněna uvnitř se nacházející posádka (mj. , jméno FO, , který vozidlo řídil). Žalovaná porušila ustanovení § 4 odst. 1, § 4 písm. a), § 4 písm. b), § 5 odst. 1 písm. b), dále ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a spáchala tak přestupek podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Žalované byla uložena pokuta ve výši 1 500 Kč a povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. Počátek pracovní neschopnosti , jméno FO, je datován k , datum, , evidenční list dávek nemocenského pojištění vystavený žalobkyní dokládá nepřítomnost , jméno FO, v době od , datum, do , datum, . Žalobkyně , jméno FO, vyplatila za dobu pracovní neschopnosti čistý služební příjem ve výši 24 010 Kč a zdravotní pojišťovně za něj zaplatila 4 107 Kč, celkem 28 117 Kč.

5. Výši hodnoty vozidla po dopravní nehodě (hodnotu zbytků vozidla) určil , tituly před jménem, , jméno FO, , znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady motorových vozidel a z oboru strojírenství, odvětví strojírenství všeobecné, specializace posuzování technického stavu motorových vozidel, autoopravárenství. Ten postupoval tak, že stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením ve výši 268 700 Kč včetně DPH a náklady na jeho opravu vyčíslil částkou 568 099 Kč, kdy užil vnitropodnikové ceny servisní organizace provozovatele (tedy ceny obecně nižší než ceny v místě a čase obvyklé). Za dané situace bylo poškození bylo posouzeno jako totální. Obvyklou zůstatkovou cenu vozidla pak stanovil částkou 67 700 Kč (kdy přihlížel k rozsahu poškození, průměrné poptávce po ojetých vozech s obdobným rozsahem poškození v době v místě a čase rozhodné). Majetková újma tudíž byla vyčíslena částkou 201 000 Kč, jakožto rozdíl mezi cenou před poškozením (268 700 Kč) a cenou použitelných zbytků vozidla (67 700 Kč). Podle znalce není možno považovat cenu dosaženou v aukci za cenu obvyklou, neboť se jedná o jediný obchodní případ v konkrétní obchodní soutěži, cena je nezvykle vysoká a neodpovídající. Na obvyklou cenu by bylo možno usuzovat tehdy, pokud by byl zjištěn průměr ze 4 či 5 nejvyšších nabídek.

6. Internetová aukce byla (z iniciativy vedlejší účastnice) konána prostřednictvím firmy , právnická osoba, , podle jejíchž obchodních podmínek platí, že klientem jsou osoby registrované do internetové platformy této firmy, zejména pojišťovny, leasingové společnosti, další obchodní společnosti i osoby fyzické. Obchodními podmínkami jsou upraveny i podmínky aukce. Podle těchto platí, že zájemce, který odmítne odebrat vozidlo, či uzavřít kupní smlouvu, je povinen společnosti , právnická osoba, . nahradit tím způsobenou újmu. V případě aukce nelze dodatečně upravovat kupní cenu. Uvedená společnost vystavila nabídkový list, který je listinou o internetové aukci zbytku poškozeného vozidla , hodnota, , rok výroby , hodnota, , která proběhla za účasti 18 zájemců a bylo v ní dosaženo nejvyšší nabídky 94 100 Kč. Nabídka a garance ceny byla nabízena do 4. 6. 2019. Vítězná nabídka patřila , jméno FO, , který však vozidlo dle své výpovědi neobdržel. Jednatelé společnosti , právnická osoba, vidí smysl portálu jejich firmy v možnosti zjistit zůstatkovou cenu pro řešení likvidačních událostí. Cena, která z aukce vzejde, je cenou tržní.

7. Žalobkyně předala dne 2. 8. 2020 zbytky vozidla , státní instituce, , IČO , IČO, , čemuž předcházela nabídka organizačním složkám v působnosti , státní instituce, .

8. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že nárok žalobkyně je třeba posoudit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, dále jen „o. z.“, účinného v době nehody, a to jako nárok na náhradu újmy podle § 2894 odst. 1, § 2910, § 2911, § 2917 a § 2952 o. z. za použití § 100 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.

9. Okresní soud konstatoval, že žalovaná nepochybně (z nedbalosti) porušila svou ze zákona plynoucí povinnost, když se dopustila přestupku, v důsledku čehož pak (žalobkyni) vznikla škoda spočívající ve výplatě služebního příjmu po dobu pracovní neschopnosti , jméno FO, , a dále škoda vzniklá poškozením služebního vozidla. Mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou shledal okresní soud příčinnou souvislost, když uzavřel, že nebýt tohoto porušení, ke škodě – tedy újmě na zdraví , jméno FO, a majetkové škodě na vozidle – by nedošlo.

10. Okresní soud obsáhle nastínil specifika služebního poměru příslušníků bezpečnostních služeb v porovnání s pracovním poměrem zaměstnanců, mezi něž řadil i poskytování náhrad zaměstnancům, resp. příslušníkům bezpečnostních sborů. Jakkoliv jsou tyto upraveny různými zákony a jejich konkrétní podoba se liší, není podle názoru okresního soudu důvodné mezi nimi (pozn.: z hlediska v tomto řízení uplatněného nároku) rozlišovat, když jejich společným jmenovatelem je vznik služebního (pozn. či pracovního) úrazu a vyplácení náhrad, které je zákonnou povinností jak zaměstnavatele, tak i bezpečnostního sboru. Ztráta na služebním příjmu podle § 101 zákona č. 361/2003 Sb., a vyplacený služební příjem po dobu neschopnosti ke službě podle § 124 odst. 5 téhož zákona tedy sdílí shodný právní režim jako náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 271a zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce.

11. Pakliže žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost k poskytnutí náhrady služebního příjmu po dobu pracovní neschopnosti, pak má podle § 2917 o. z. (když zákon č. 361/2003 nemá v tomto ohledu vlastní úpravu) vůči přímému škůdci regresní nárok (na vztah žalobkyně a žalované ZPOPV nedopadá). Nárok na výplatu náhrady na služebním příjmu po dobu pracovní neschopnosti nelze ztotožňovat s odstupným podle zákoníku práce, a nelze jej tudíž ani považovat za škodu následnou, za kterou již škůdce neodpovídá, neboť následkem úrazu žalobkyně musela splnit svou zákonnou povinnost. Žalobkyni tudíž náleží právo postihu v rozsahu částky vyplaceného služebního příjmu po dobu pracovní neschopnosti , jméno FO, ve výši 28 117 Kč (za dobu od , datum, do , datum, ).

12. Jde-li o stanovení hodnoty zbytků poškozeného vozidla, okresní soud dospěl k závěru, že je třeba se přiklonit k tomu, jak byla určena znaleckým posudkem. Tento způsob určení obvyklé ceny považuje okresní soud za nejobjektivnější, neboť odráží hodnotu věci, kterou by měla na trhu za normálních podmínek, zahrnuty naopak nebyly vlivy mimořádných okolností. Cena v aukci oproti tomu cenu obvyklou nevyjadřuje, neboť ta probíhá mezi uzavřeným okruhem účastníků, jimiž jsou pouze registrovaní uživatelé portálu , právnická osoba, . – podnikatelé. Výsledná cena pak odpovídá pouze konkrétní aukci a konkrétnímu okruhu dražitelů. Její výsledek by mohl být v jiném čase a při jiném okruhu účastníků rozdílný. Jedná se tak o maximální možnou cenou, nikoliv cenu odpovídají obvyklým podmínkám na trhu. V aukci se do prodeje mohou promítat vlivy mimořádných okolností, např. způsob prodeje, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího. Obvyklou cenu nečiní z ceny dosažené v aukci ani to, že je tzv. garantována.

13. Okresní soud pak nesdílí ani tu námitku, že žalobkyně nepostupovala s péčí řádného hospodáře, když nabídky vzešlé z aukce nevyužila. Ta totiž postupovala v souladu se zákonem, konkrétně s § 19c zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v účinném znění (dále jen „zákon o majetku České republiky“), kdy mohla majetek nabídnout dalším subjektům teprve tehdy, pokud o něj neprojeví zájem jiné organizační složky státu. O zbytky vozidla však projevilo zájem , státní instituce, , jemuž byly dne , datum, předány. Žalobkyni proto nelze přičítat k tíži, že ke stanovení ceny využila znalce z příslušného oboru.

14. Žalobkyně tudíž má právo na zaplacení zbývající části náhrady majetkové újmy ve výši 26 400 Kč.

15. Spolu s uvedenými částkami byl žalobkyni podle § 1969 a 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přiznán též zákonný úrok z prodlení, a to od 25. 5. 2021, neboť výzva před zahájením řízení byla žalované doručena dne 7. 5. 2021, tedy lhůta k plnění ve výzvě stanovená v trvání 15 dnů uplynula dne 24. 5. 2021, dnem následujícím se tudíž žalovaná ocitla v prodlení.

16. O nákladech řízení rozhodl okresní soud podle § 146 odst. 2 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“) a podle § 142a odst. 1 o. s. ř. (pozn: okresní soud měl patrně na mysli § 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť v části, v níž byla žaloba vzata zpět, se tak stalo pro chování žalované po zahájení řízení, a v části, v níž bylo rozhodnuto meritorně, byla žalobkyně úspěšná. Žalobkyni tudíž náleží právo na náhradu nákladů nezastoupeného účastníka podle vyhl. č. 254/2015 Sb., ve výši 300 Kč za každý z 8 úkonů podle § 2 odst. 3 a § 1 odst. 3 písm. a), c) uvedené vyhlášky, celkem 2 400 Kč. Povinnost k náhradě uložil okresní soud společně a nerozdílně žalované a vedlejší účastnici, neboť ta přistoupila na stranu žalované a sdílí s ní výsledek řízení. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena jako třídenní.

17. Stejně tak okresní soud uložil žalované a vedlejší účastnici podle § 148 odst. 1 o. s. ř., aby společně a nerozdílně nahradily státu náklady vzniklé tím, že bylo z rozpočtových prostředků okresního soudu hrazeno svědečné (2 509,32 Kč svědkovi , jméno FO, ), a to rovněž v zákonné třídenní lhůtě.

18. Usnesením ze dne 1. 7. 2024, č. j. 13 C 199/2022-378, bylo žalované a vedlejší účastnici uloženo zaplatit podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v účinném znění, soudní poplatek, neboť žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) uvedeného zákona od poplatků osvobozena a její žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 54 517 Kč, tedy poplatková povinnost činí v souladu s § 6 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a položkou č. 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 726 Kč. Lhůtu k jeho zaplacení stanovil okresní soud podle § 7 odst. 1 uvedeného zákona.

19. Proti tomuto rozsudku podaly odvolání žalovaná a vedlejší účastnice na straně žalované. Odvolání jimi byla shodně odůvodněna tím, že náhrada služebního příjmu není součástí taxativně vymezených nároků podle § 6 odst. 2 a 4 ZPOPV, v souvislosti s čímž poukázaly na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 535/2018 (zveřejněném, shodně jako i další rozhodnutí Nejvyššího soudu vydaná od roku 2001, na www.nsoud.cz), pojednávající o povaze odstupného vyplaceného zaměstnanci při skončení pracovního poměru poté, co se stal nezpůsobilým k výkonu práce pro trvalé následky nehody. Škůdce v takovém případě povinnost k náhradě odstupného nemá, neboť jeho výplata je až „následkem následku“ jeho protiprávního jednání. Konstrukci soudu prvého stupně vyvrací i jím citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010 sp. zn. 25 Cdo 4528/2008 (pojednávající o újmě spojené s tím, že rodiče byli povinni plnit vyživovací povinnost při studiu jejich dítěte prodlouženém v důsledku léčby následků úrazu, kde bylo shledáno, že příčinou vzniklé újmy není jednání škůdce, nýbrž jiná skutečnost).

20. Obvyklá cena zbytků vozidla pak byla jednoznačně určena prostřednictvím aukce, a to částkou 94 100 Kč, žalobkyně však tuto cenu odmítla přijmout a zaplacení žádá po žalované. Znalecký posudek je v té souvislosti bez významu, neboť v aukci dosažená cena byla vyšší. Vítěz aukce (, jméno FO, ) reálně existoval a byl připraven zbytky vozidla za uvedenou cenu převzít, žalobkyně tím, že cenu odmítla přijmout, bez racionálního důvodu navýšila výši škody a nepostupovala jako řádný hospodář.

21. Odvolatelky z vyložených důvodů navrhly, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že bude žaloba v plném rozsahu zamítnuta a žalobkyně bude zavázána k náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

22. Žalobkyně ve vyjádření k podanému odvolání navrhla rozsudek soudu prvého stupně v plném rozsahu potvrdit (a žalobkyni přiznat náklady odvolacího řízení) s tím, že se zcela ztotožňuje s jeho závěry a v podrobnostech odkazuje na podanou žalobu a svá dosavadní vyjádření. Dodala, že námitky žalované, resp. vedlejší účastnice, byly před okresním soudem již plně vypořádány a v odvolání je již užitá argumentace jen opakována. K ceně zbytků vozidla se vyjádřil znalec, jehož odborný názor vedlejší účastnice na straně žalované pomíjí. Nárok na náhradu vyplaceného služebního příjmu pak nelze ztotožňovat s odstupným, v tomto případě se totiž jedná o přímý nárok vzniklý v důsledku pracovní neschopnosti plynoucí ze zákona č. 361/2003 Sb., nikoliv „následek následku“, ani s prodloužením studia poškozeného, které se dokonce ani nijak nedotýká nároků ze služebního či pracovního poměru. Ve vztahu k žalované pak není rozhodné, zda je povinnost plnit kryta pojištěním ve smyslu ZPOPV, neboť žalovaná je za škodu odpovědná podle občanského zákoníku.

23. Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobami k jeho podání oprávněnými (§ 201, 203 o. s. ř.) a jsou přípustná, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle v § 212 a 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání důvodná nejsou. Předmětem přezkumu bylo vedle napadeného rozsudku též v záhlaví označené usnesení, neboť jeho výrok je závislý na výroku ve věci samé [srov. § 206 odst. 2 větu druhou, § 212 písm. a) o. s. ř.].

24. Okresní soud provedl ve věci řádné dokazování, v rozsahu, jenž je dostatečným podkladem pro právní posouzení věci, odvolací soud proto vychází ze skutkového stavu zjištěného soudem prvého stupně, který byl již shrnut v úvodu odůvodnění tohoto rozsudku. Tento ostatně nebyl žádnou z účastnic zpochybněn.

25. Právě proto, že předmětem odvolání bylo toliko posouzení otázek právních a žádná z účastnic k výzvě soudu nevyjádřila nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl odvolací soud o podaných odvoláních, aniž nařídil odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.).

26. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

27. Podle § 2894 odst. 2 o. z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

28. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

29. Podle § 2911 o. z. způsobí-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

30. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

31. Podle § 101 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., příslušník, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, má nárok na náhradu za ztrátu na služebním příjmu.

32. Podle § 124 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., příslušníkovi se poskytuje služební příjema) po dobu prvního měsíce neschopnosti ke službě nebo nařízené karantény, nebob) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku neschopnosti ke službě, jde-li o neschopnost ke službě v důsledku služebního úrazu nebo nemoci z povolání.

33. V projednávané věci není pochyb o tom, že žalovaná obecně (podle § 2910 o. z.) za škodu odpovídá, neboť zaviněně porušila svou zákonnou povinnost (jak konstatoval již soud prvého stupně), není také pochyb o tom, že zde vznikla škoda v podobě újmy na zdraví příslušníka konajícího službu u žalobkyně (do jehož absolutního práva bylo zasaženo), a dále pak újma majetková – na poškozeném vozidle.

34. V důsledku toho, že žalovaná porušila zákonnou povinnost, byl příslušník žalobkyně , jméno FO, v pracovní neschopnosti. Po tu dobu je mu žalobkyně ze zákona povinna vyplácet náhradu ztráty na služebním příjmu, příp. služební příjem (srov. výše citovaná ustanovení zákona č. 361/2003 Sb.). Důsledkem dopravní nehody došlo k tomu, že poškozený dočasně ztratil schopnost konat službu, což by také zásadně vedlo, pakliže by byl zaměstnancem v pracovním poměru k (přinejmenším částečné) ztrátě na jeho příjmu. Jako příslušník bezpečnostních sborů je však dotyčný zajištěn tím, že žalobkyně má zákonnou povinnost mu pro případ pracovního úrazu (jímž úraz utrpěný ve služebním vozidle v době výkonu služby je) vyplácet po stanovenou dobu plný služební příjem, což také žalobkyně v projednávané věci činila. Žalobkyně je tak fakticky tím, kdo je ze zákona povinen kompenzovat škodu, kterou by jinak poškozený utrpěl, a na jejíž náhradu by mu vůči škůdci vznikl přímý nárok. Okresní soud proto správně dovodil, že se v projednávané věci jedná o případ regresního nároku, kdy byla veškerá škoda vzniklá , jméno FO, tím, že byl po shora uvedenou v důsledku dopravní nehody v pracovní neschopnosti, nahrazena žalobkyní, a té tak podle § 2917 o. z. vzniklo právo na to, aby jí bylo nahrazeno, co poškozenému, v důsledku porušení povinnosti žalované, byla povinna nahradit. Judikatura, které se žalovaná, resp. vedlejší účastnice na její straně, dovolává, není na projednávanou věc aplikovatelná právě proto, že se jedná o nárok regresní, kde postačuje, je-li dána příčinná souvislost mezi škodou, která vznikla poškozenému příslušníku bezpečnostních sborů. Tento případ proto skutečně nelze ztotožňovat s vyplácením odstupného poté, co je zaměstnanci v důsledku následků dopravní nehody dána výpověď z pracovního poměru, neboť práci nadále nemůže ze zdravotních důvodů konat, tím méně pak s vyživovací povinností, která se v důsledku léčby následků dopravní nehody prodloužila (srov vedlejší účastnicí odkazovaná rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 535/2018 a 25 Cdo 4528/2008). Na projednávanou věc lze podle názoru odvolacího soudu naopak aplikovat rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 551/2017 zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu v č. 5/2019, str. 917, pod publikačním číslem 66/2019. Podle právního věty uvedeného rozhodnutí platí, že pokud zákon č. 361/2003 Sb., ani jiný právní předpis, neobsahuje zvláštní právní úpravu regresního vztahu mezi přímým škůdce a státem jakožto tím, kdo je povinen k náhradě škody, může se stát (Česká republika prostřednictvím příslušného bezpečnostního sboru) domáhat postihu vůči takovému škůdci za použití obecné úpravy regresu podle § 2917 o. z. Uvedené rozhodnutí řeší situaci skutkově shodnou s projednávanou věcí, lišící se toliko tím, že zde byla nahrazena ztráta na služebním příjmu po skončení pracovní neschopnosti, nikoliv vyplacen služební příjem v plné výši po dobu trvání pracovní neschopnosti. Jelikož však v obou těchto případech jde o zákonnou kompenzaci újmy způsobené příslušníku bezpečnostních sborů důsledkem nehody, má odvolací soud za to, že se závěry rozhodnutí uplatní i v projednávané věci. Lze se rovněž ztotožnit s odůvodněním rozsudku soudu prvého stupně, podle nějž je právní režim výplaty služebního příjmu po dobu neschopnosti ke službě shodný s režimem náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle § 271a odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, k jejíž náhradě zaměstnavateli by byl škůdce rovněž povinen, neboť to odpovídá rozsahu odpovědnosti podle občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1968, sp. zn. 3 Cz 58/68, uveřejněný pod č. 51/1969 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Shodně s okresním soudem také odvolací soud uzavírá, že pro posouzení věci není rozhodné, zda je občanskoprávní povinnost žalované k plnění kryta pojištěním podle ZPOPV.

35. Odvolací soud se ztotožňuje též se závěrem okresního soudu v tom ohledu, že výši škody na vozidle je třeba určit pomocí zjištění obvyklé ceny zbytků vozidla, neboť škoda na něm byla správně posouzena jakožto cena totální (při zjištěných nákladech na opravu dalece přesahujících hodnotu vozidla před poškozením). Výše škody se tudíž zjistí, jakožto rozdíl obvyklé ceny vozidla před poškozením a obvyklé ceny zbytků vozidla.

36. Odvolací soud souhlasí také s tím, že v daném případě je přiléhavým způsobem určení obvyklé ceny zbytků vozidla její zjištění prostřednictvím znaleckého posudku. Vychází při tom z toho, že i pro občanskoprávní vztahy je na místě vycházet ze zákona č. 151/1997 Sb., oceňování majetku a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o oceňování majetku“), konkrétně pak z ustanovení § 2 odst. 1 tohoto zákona citovaného již okresním soudem, podle nějž se majetek či služba ocení obvyklou cenou, nestanoví-li uvedený zákon jiný způsob oceňování. Obvyklou cenou se podle tohoto ustanovení rozumí cena, která by byla dosažena při prodeji stejného, popř. obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění, kdy se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, či důsledky přírodních či jiných kalamit. Obvyklá cena se určuje porovnáním (ohledně úplné citace uvedeného ustanovení odkazuje odvolací soud na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně).

37. K určování obvyklé ceny podle je k dispozici komentářová literatura, a sice komentář k určování obvyklé ceny dostupný na webových stránkách , státní instituce, („, hodnota, “). Z tohoto se podává, že jsou rozlišovány rozličné druhy cen (cena sjednaná, cena obvyklá, cena mimořádná, cena zjištěná, cena průměrná, cena regulovaná, cena pořízení, cena pořizovací reprodukční pořizovací cena, věcná hodnota, tržní hodnota a tržní cena). Pro potřeby tohoto rozhodnutí je významný rozdíl mezi cenou obvyklou – která je definována v již uvedeném § 2 odst. 1 zákona o oceňování majetku – a cenou či hodnotou tržní. U ceny tržní konstatuje zmíněný komentář, že se jedná o částku skutečně realizovanou při prodeji, jde obvykle o cenu sjednanou mezi nezávislými subjekty na volném trhu, uvedenou v kupní smlouvě, příp. jiném dokladu o zaplacení, přičemž se zdůrazňuje, že na rozdíl od ceny obvyklé se do ceny tržní mohou promítnout zvláštní vlivy. U tržní hodnoty se konstatuje, že se (ač je často zaměňována za cenu obvyklou) určuje vyhodnocením nákladové a výnosové hodnoty a porovnáním, přičemž na rozdíl od ceny obvyklé se jedná o odhad realizovatelné ceny na trhu za nabízený majetek – odhad do budoucna.

38. Pro užití ceny obvyklé a nikoliv ceny určené v dražbě (byť nedobrovolné dražbě v rámci exekučního řízení) se vyslovil též Ústavní soud ve svém rozhodnutí ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 3588/14, dostupném na www.usoud.cz, a to s obdobnou argumentací, kdy konstatoval, že v při prodeji ve veřejné dražbě jsou potlačeny tržní vlivy tím, že jsou zde nastaveny podmínky pro prodej (zde nemovitosti), absentuje inzerce na (realitním) trhu, je zde povinnost dražitelů složit jistotu a stanovena cena nejnižšího podání. Odvolací soud má za to, že také v projednávané věci lze učinit závěr, že cena dosažená v dražbě nemůže být ztotožněna s cenou obvyklou, a to z toho důvodu, že tato je výsledkem jedinečné aukce, s omezeným a vybraným okruhem dražitelů, jejichž výběr je předem zužován okruhem uživatelů platformy, na níž se dražba koná. Lze tak souhlasit se soudem prvého stupně v tom, že se nejedná o cenu odpovídající obecným podmínkám trhu, a je tudíž nutno vycházet ze zjištění znaleckého posudku, k němuž nemá odvolací soud, stejně jako účastnice a soud prvého stupně, žádné výhrady. Uvedené pak koresponduje rovněž s vyjádřením znalce zachyceným v odůvodnění napadeného rozsudku v tom směru, že obvyklá cena by mohla být zjištěna nikoliv z nejvyššího podání, nýbrž z průměru většího počtu takových podání.

39. Odvolací soud dodává, že žalobkyně nebyla oprávněna využít ceny nabídnuté jí prostřednictvím zájemce, který z aukce konané na platformě , právnická osoba, . vzešel. Podle § 19c odst. 3 věty prvé zákona o majetku České republiky, platí, že naložit s majetkem ve prospěch právnických nebo fyzických osob je přípustné teprve poté, neprojeví-li o majetek zájem jiná organizační složka, anebo jde-li o majetek určený ke směně, popřípadě o majetek v zahraničí, a nebrání-li tomu ani veřejný zájem. V projednávané věci jiná organizační složka zájem o předmětnou movitou věc – zbytky vozidla – projevila, žalobkyni tudíž nelze přičítat k tíži, že nepřispěla ke snížení vzniklé škody tím, že nepřijala plnění, k němuž byl ochoten zájemce vzešlý z aukce konané prostřednictvím portálu , právnická osoba, .

40. Z řečeného vyplývá, že odvolací soud má napadený rozsudek v plném rozsahu za správný, a to včetně přiznaného příslušenství nároku, včetně nákladových výroků (proti nimž se ostatně žádná z účastnic nevymezila – srov. v té souvislosti větu druhou až čtvrtou odst. 30. odůvodnění stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025, sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/2024, dostupný na www.usoud.cz a ve Sbírce zákonů pod č. 97/2025 Sb.) i výroku v záhlaví označeného usnesení, v nichž nebyly shledány nesprávnosti; proto jak napadený rozsudek, tak i závislý výrok usnesení podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

41. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. a tyto přiznal v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni. Té náleží za úkon spočívající v podání vyjádření k odvolání podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., právo na paušální náhradu nákladů nezastoupeného účastníka ve výši 300 Kč. Povinnost k náhradě uložil odvolací soud společně a nerozdílně žalované a vedlejší účastnici, přičemž lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní.