14 Co 636/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , Datum narození žalobkyně Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno Jméno žalované Adresa žalované o zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 8. 2024, č. j. 25 C 23/2024-69

I. Rozsudek okresního soudu se ve výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 9 419,74 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 53 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 186 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu co do požadavku na zaplacení 146 814 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 200 000 Kč od 21. 4. 2023 do 26. 4. 2023 a z částky 146 814 Kč od 27. 4. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II.) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce na náhradě nákladů řízení 18 456 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní na základě dílčích skutkových zjištění učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně byla účastníkem řízení vedeného u , Anonymizováno, pod , spisová značka, , které bylo zahájeno dne , datum, podáním návrhu otce na úpravu výchovy a výživy nezletilé žalobkyně pro dobu před a po rozvodu manželství jejích rodičů. Návrhem doručeným okresnímu soudu dne 13. 1. 2021 dále otec navrhl určení základní školy, ve které bude nezletilá plnit povinnou školní docházku, a podáním ze dne 13. 5. 2021 určení obvyklého bydliště nezletilé na jím označené adrese. Jednání před okresním soudem se konala ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Okresní soud provedl opakovaně výslechy otce a matky, dále provedl důkaz listinami a výslechy několika svědků. Okresním soudem byla usnesením, které nabylo právní moci dne 5. 12. 2019, ustanovena znalkyně k podání znaleckého posudku ve lhůtě do 60 dnů, spis byl znalkyni odeslán dne 6. 1. 2020 a písemný znalecký posudek soudu doručen dne 11. 6. 2020, znalkyně byla soudem vyslechnuta při jednání konaném dne , datum, . Okresní soud meritorně rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , proti kterému podal otec odvolání, o němž , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , , spisová značka, , který nabyl právní moci 17. 8. 2022. V době od 9. 8. 2018 do 17. 8. 2022 podali otec a matka mimo jiné 20 návrhů na nařízení předběžného opatření a 5 návrhů na výkon rozhodnutí, okresní soud o návrzích na nařízení předběžného opatření rozhodoval devatenáctkrát, o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí dvakrát, třikrát vyzval matku, aby respektovala rozhodnutí soudu o nařízeném předběžném opatření a krajský soud o těchto návrzích rozhodoval v takto vymezené době celkem desetkrát. Otec a matka se opakovaně vyjadřovali k návrhům a odvoláním druhého z rodičů, činili protinávrhy či se vyjadřovali k aktuální situaci ohledně péče o nezletilou. Žalobkyně byla v průběhu řízení vyšetřena psychologem za přítomnosti každého z rodičů, účastnila se pohovoru s opatrovníkem a byla vyslechnuta při jednání u odvolacího soudu. Nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku uvedeného opatrovnického řízení žalobkyně uplatnila dopisem doručeným žalované dne 26. 10. 2022. Žalovaná ničeho nezaplatila. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod , spisová značka, byla otci žalobkyně přiznána částka 51 372 Kč představující zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného opatrovnického řízení.

3. Po právní stránce věc okresní soud posoudil zejména podle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v účinném znění (dále jen „OdpŠk“).

4. Jelikož žalovaná nárok žalobkyně do 6 měsíců ode dne jeho uplatnění neuspokojila, okresní soud uzavřel, že žalobkyně byla oprávněna domáhat se svého nároku u soudu (§ 14 a § 15 OdpŠk).

5. Při hodnocení přiměřeností délky řízení okresní soud vyšel z toho, že řízení trvalo 4 roky a 8 dnů, ke složitosti věci přispěla skutečnost, že věc byla rozhodována dvěma instancemi, bylo prováděno dokazování znaleckým posudkem, z procesního hlediska též značná procesní aktivita účastníků řízení daná četností jejich podání a procesních návrhů včetně opravných prostředků, spis měl v době vydání rozhodnutí soudu 2. stupně cca 900 listů. Přesto okresní soud řízení neshledal mimořádně složitým, neboť ve své podstatě co do povahy řízení (nikoliv však rozsahu) šlo o standartní opatrovnické řízení. Nepřisvědčil žalované, že by v řízení podávané návrhy otce a matky žalobkyně byly dysfunkční. To proto, že žádný z nich nesměřoval primárně k tomu, aby jím řízení bylo prodlužováno a nelze je považovat za podání ryze obstrukčního charakteru. Dále vyšel z toho, že žalobkyně svým jednáním k délce řízení nepřispěla. Ze strany soudu prvního stupně došlo v posuzovaném opatrovnickém řízení k průtahům spočívajícím v několikaměsíčních odstupech mezi jednotlivými jednáními a v nedodržení lhůty pro vypracování znaleckého posudku zhruba o 4 měsíce. Zjištěné prodlevy mezi jednáními dle okresního soudu nemůže odůvodnit ani potřeba provádět řadu dalších úkonů (rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření a výkon rozhodnutí, o odvoláních pro prvostupňovým rozhodnutím), když lze očekávat, že soud prvního stupně byl seznámen se spisem natolik, že by měl být schopen učinit vhodná opatření, aby mohl pokračovat v řízení ve věci samé. Na délku opatrovnického řízení, v němž se rozhoduje o způsobu péče o nezletilé dítě totiž nemůže mít negativní vliv průběh jiných s ním souvisejících řízení, v nichž se nerozhoduje o předběžné otázce důležité pro meritorní rozhodnutí ve věci samé, neboť prioritním zájmem rozhodujícího soudu musí být zajištění pokračování opatrovnického řízení, když nejlepší zájem dítěte může být v řízení naplněn jen tehdy, pokud je dokončeno v nejkratším možném čase. Z popsaných důvodů dovodil, že postup soudu prvního stupně v posuzovaném řízení nebyl koncentrovaný, efektivní a směřující k co nejrychlejšímu vyřízení věci v souladu s nejlepším zájmem dítěte ve smyslu § 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a ustanovením § 471 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, v účinném znění. Stran významu řízení pro žalobkyni vycházel okresní soud z toho, že řízení ve věcech péče o nezletilé jsou řízeními, u kterých se zvýšený význam presumuje. Předmětem posuzovaného opatrovnického řízení byla mimo jiné úprava péče a výživy k nezletilé žalobkyni (následně rovněž určení základní školy, ve které bude plnit školní docházku, a určení jejího obvyklého bydliště), pročež šlo o práva a povinnosti, jež byla zcela zásadní součástí života žalobkyně, a to rovněž s přihlédnutím ke konfliktnímu vztahu mezi jejími rodiči. Na základě uvedeného učinil okresní soud závěr o tom, že délka posuzovaného řízení, s přihlédnutím k jeho povaze, složitosti věci, chování žalobkyně a dalších účastníků řízení, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro žalobkyni, byla nepřiměřeně dlouhá, za přiměřenou považoval délku 30 měsíců, a proto dospěl k závěru, že došlo k porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 OdpŠk.

6. Dále okresní soud vyšel z toho, že porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku o tom, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma. Zdůraznil, že také účastníku, který si neuvědomuje průběh řízení v důsledku svého nízkého věku, vzniká nemajetková újma, a to taková, která by vznikla každé jiné osobě v obdobném postavení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3466/2015). Žalobkyni tak nepochybně nemajetková újma v podobě po nepřiměřeně dlouhou dobu trvající nejistoty ohledně výsledku řízení vznikla a náleží jí proto přiměřené zadostiučinění, a to v penězích, neboť dle okresního soudu újmu v daném případě není možné nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva není dostačující (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 722/2015).

7. Při určení výše přiměřeného zadostiučinění okresní soud, v souladu se Stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 Cpjn 206/2010 (dále také jen „stanovisko Nejvyššího soudu“), vyšel z toho, že základní částka odškodnění by se měla pohybovat v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že je třeba zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá, proto jsou první dva roky řízení ohodnocovány částkou o polovinu nižší. Délka řízení byla sice v posuzované opatrovnické věci nepřiměřená, nikoli však extrémní, a proto okresní soud, s přihlédnutím k povaze řízení a významu věci pro žalobkyni, určil základní částku ve výši 16 000 Kč. Celkem tak základní částku odškodnění učil ve výši 48 351 Kč (první a druhý rok po 8 000 Kč, třetí a čtvrtý rok po 16 000 Kč a za dalších 8 dnů trvání řízení 351 Kč) a přistoupil k její úpravě na základě kritérií uvedených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk. Takto s ohledem na složitost věci základní částku snížil o 25 %, pro postup orgánů veřejné moci v podobě průtahů navýšil o 5 % a dále o 30 % z důvodu zvýšeného významu věci pro žalobkyni. V souhrnu tak základní částku navýšil o 10 % (4 835 Kč) na 53 186 Kč.

8. Žalobkyně k zaplacení nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč žalovanou vyzvala dopisem doručeným jí dne 26. 10. 2022, žalovaná však nárok žalobkyně do 6 měsíců ani zčásti neuspokojila, a proto je žalovaná počínaje dnem 27. 4. 2023 povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši dne nař. vl. č. 351/2013 Sb. Jelikož žalobkyně dosáhla odškodnění nemajetkové újmy, byť nikoliv v žádané výši, je třeba ji považovat za úspěšného účastníka řízení, pročež jí okresní soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů zastoupení advokátem.

9. Rozsudek okresního soudu, a to ve výroku I. ve věci samé a vedlejším nákladovém výroku III., napadla žalovaná odvoláním, jímž se domáhá jeho změny tak, že bude žaloba zcela zamítnuta a žalované vůči žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná nesouhlasí se závěrem okresního soudu o tom, že délka řízení v odškodňované věci byla nepřiměřeně dlouhá, neboť na délce řízení se značnou měrou podíleli rodiče žalobkyně svojí nadstandardní procesní aktivitou, mnohdy zcela bezúčelnou, paralyzující smysluplnou činnost soudu. Okresnímu soudu nelze vyčíst žádné průtahy, celou dobu se snažil rozhodovat o návrzích účastníků zejména s ohledem na jejich prioritu v porovnání s jejich jinými návrhy. Poukázala na počet rozhodování o návrzích na nařízení předběžného opatření a na výkon rozhodnutí před soudy obou stupňů, na rozsah a četnost různých podání rodičů žalobkyně, z nichž část lze hodnotit jako dysfunkční návrhy. Okresní soud se tak musel vypořádat s celou řadou návrhů účastníků, spis čítá bezmála 1 000 stran, ve věci byl zadán znalecký posudek. Závěrem shrnula, že zásadní podíl na délce řízení měl zejména antagonistický vztah rodičů žalobkyně, délku řízení lze hodnotit jako přiměřenou, pročež v posuzované věci k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk nedošlo.

10. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu v napadeném rozsahu jako věcně správný potvrdil. Zdůraznila, že délka přezkoumávaného řízení byla již dříve, v řízení zahájeném otcem žalobkyně, soudem shledána nepřiměřenou, což potvrdil i odvolací soud. Navzdory tomu žalovaná opět tvrdí opak, aniž by dostatečně doložila, jak procesní návrhy účastníků konkrétně ovlivnily délku řízení. Řízení trvalo přes čtyři roky, přičemž z. ř. s. stanoví, že ve věcech péče o nezletilé má být zpravidla rozhodnuto do šesti měsíců. Průtahy byly způsobeny zejména liknavým přístupem soudu prvního stupně, který neefektivně organizoval jednání a nereagoval pružně na potřeby řízení. Žalobkyně odmítá tvrzení, že za průtahy mohli účastníci, a odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 315/03, v němž Ústavní soud zdůraznil povinnost soudů jednat bez zbytečných průtahů.

11. Krajský soud jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné (§ 201 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, § 202 odst. 2 o. s. ř. arg. a contrario), bylo podáno oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§ 201 o. s. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.), při němž podle § 212, 212a o. s. ř. přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III., včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a odvolání shledal nedůvodným.

12. Řízení před okresním soudem netrpí vadami, jež by mohly mít za následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci, ostatně odvolatelka ani žádné takové vady nenamítala. Odvolací soud proto neshledal důvody pro zrušení napadeného rozsudku podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

13. Okresní soud dostál požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť uvedl, čeho se žalobkyně domáhala a z jakých důvodů, jak se ve věci vyjádřila žalovaná, z jakých skutkových zjištění vycházel, z jakých důkazů je učinil, jaký učinil závěr o skutkovém stavu věci a jak věc posoudil po právní stránce.

14. Jelikož závěr o skutkovém stavu, shora citovaný, má oporu v dílčích skutkových zjištěních, která okresní soud čerpal z důkazů, které v řízení provedl, a takto učiněný závěr o skutkovém stavu postačuje pro právní posouzení věci, odvolací soud z něj vycházel.

15. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

16. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná ustanovení právních předpisů, jež na věc dopadají, a též přiléhavou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, pročež se odvolací soud s jeho právním posouzením nároku žalobkyně, a to jak co do jeho základu, jeho výše, práva žalobkyně obrátit se se svým nárokem na soud i s posouzením otázky prodlení žalované a nároku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, zcela ztotožňuje, a může na něj toliko odkázat. Okolnosti věci, jichž se žalovaná v odvolání dovolává, a které dle jejího mínění mají odůvodnit závěr o tom, že řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé, již okresní soud zohlednil při určení přiměřené délky řízení (nebýt těchto okolností, bylo by na místě učinit závěr, že přiměřená doba řízení byla výrazně kratší), popř. vysvětlil, proč nepovažuje úkony činěné účastníky za bezúčelné. Opět zde lze pro stručnost odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.

20. Odvolací soud proto rozsudek okresního soudu podle 219 o. s. ř. v napadeném výroku I. ve věci samé jako věcně správný potvrdil, stejně jako nákladovém výroku III., který správně vychází z úspěchu žalobkyně ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), přičemž ničeho nelze vytknout ani určení výše nákladů, které žalobkyně k uplatnění svého práva v řízení účelně vynaložila, lhůty k plnění, která byla určena v souladu s § 160 odst. 1. o. s. ř., a platebního místa, jež bylo určeno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

21. Jelikož byla žalobkyně v odvolacím řízení zcela úspěšná, má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za užití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení, jež sestávají z nákladů právního zastoupení tvořených odměnou jejího zástupce za vyjádření k odvolání ve výši , částka, [§ 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „a. t.“, ve znění účinném do 31. 12. 2024], paušální náhradou hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024), odměnou zástupce za účast u jednání odvolacího soudu dne , datum, ve výši , částka, [§ 7 bod 5., § 9a odst. 2 písm. a), § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025], paušální náhradou hotových výdajů ve výši , částka, (§ 13 odst. 1 a 4 a. t. ve znění účinném od , datum, ), náhradou času promeškaného cestou k jednání a zpět v rozsahu , Anonymizováno, , Anonymizováno, půlhodin po , částka, [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025], cestovným ve výši , částka, (při ujetí , Anonymizováno, km, spotřebě benzínu , Anonymizováno, , jeho ceně , částka, /l a výši základní náhrady , částka, /km podle vyhl. č. 475/2024 Sb.), vše s připočtením 21% DPH, jíž je zástupce žalobkyně plátcem [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkem náklady žalobkyně v odvolacím řízení činí , částka, . Lhůtu k jejich zaplacení určil odvolací soud jako základní třídenní, neboť neshledal důvody pro stanovení lhůty delší (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).