14 Co 70/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně , Adresa žalobkyně , zastoupené Jméno Zástupce , adresa , proti žalovanému Jméno žalovaného , Datum narození žalovaného , Adresa žalovaného , o zaplacení 39 231,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. prosince 2025, č. j. 7 C 277/2025-85,

I. Zpětvzetí žaloby co do 3 197,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 524,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky, Anonymizováno, 36 034 Kč od , datum, do , datum, a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od , datum, od zaplacení není účinné.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. co do částky 36 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od , datum, do zaplacení a ve výroku II. zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyni bude z účtu Okresního soudu v Litoměřicích vráceno 802 Kč ze soudního poplatku zaplaceného za odvolání do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 39 231,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 524,11 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 231,23 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej však napadla toliko v té části výroku I. jíž byla žaloba zamítnuta co do 36 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od , datum, do zaplacení, a v závislém výroku II.

3. Za odvolacího řízení, ještě před prvním odvolacím jednáním, vzala žalobkyně „po zvážení všech okolností“ žalobu v celém rozsahu zpět.

4. Žalovaný se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas a výslovně se vzdal náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Podle § 206 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.

6. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

7. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 5 téhož ustanovení byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

8. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

9. V daném případě byla výrokem I. napadeného rozsudku žaloba zamítnuta v plném rozsahu, žalobkyně však svým odvoláním tento výrok napadla pouze zčásti. Odvoláním směřujícím jen proti části výroku o plnění, které je dělitelné, tak došlo k tzv. rozštěpení původně jednotného práva, o němž bylo rozhodnuto jedním výrokem, na dvě práva se samostatným skutkovým základem ve smyslu citovaného § 206 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1773/2000, dostupné prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz, a prejudikaturu v něm citovanou). V části odvoláním nenapadené, tj. pokud jím byla zamítnuta žaloba co do 3 197,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 524,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 034 Kč od , datum, do , datum, a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od , datum, od zaplacení, tak již napadený rozsudek – a to ještě před nyní posuzovaným zpětvzetím žaloby – nabyl právní moci marným uplynutím odvolací lhůty oběma účastníkům. Žalobkyně přesto vzala žalobu zpět v celém rozsahu, a odvolací soud proto podle § 96 odst. 5 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. rozhodl, že zpětvzetí žaloby v rozsahu, v němž o ní již bylo pravomocně rozhodnuto, není účinné.

10. Naproti tomu v rozsahu, v němž výrok I. byl napaden včasným odvoláním, a tedy nenabyl právní moci (§ 206 odst. 1 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu zrušil (včetně závislého nákladového výroku) a řízení pro zpětvzetí žaloby v témže rozsahu zastavil.

11. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodoval odvolací soud za situace, kdy by právo na jejich náhradu náleželo žalovanému, neboť zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalobkyně zpětvzetím žaloby, které nebylo učiněno pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. arg. a contrario; pokud jde o náklady odvolacího řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Poněvadž se však žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal, nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

12. Jelikož bylo řízení zastaveno za odvolacího řízení dříve, než odvolací soud začal ve věci jednat, rozhodl odvolací soud zároveň podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení soudního poplatku zaplaceného za odvolání ve výši 1 802 Kč sníženého o 1 000 Kč; tj. v částce 802 Kč. Soudní poplatek byl zaplacen na účet soudu prvého stupně, tj. Okresního soudu v Litoměřicích, proto odvolací soud rozhodl o jeho vrácení z účtu uvedeného soudu. Lhůtu k vrácení soudního poplatku odvolací soud stanovil v souladu s § 10a zákona o soudních poplatcích.