14 Co 70/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jana Pekáče ve věci žalobkyně Jméno žalobkyně., IČO žalobkyně, Adresa žalobkyně, zastoupené Jméno Zástupce, adresa, proti žalovanému Jméno žalovaného, Datum narození žalovaného, Adresa žalovaného, o zaplacení 39 231,23 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. prosince 2025, č. j. 7 C 277/2025-85,

I. Zpětvzetí žaloby co do 3 197,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 524,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky Anonymizováno 36 034 Kč od datum do datum a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od datum od zaplacení není účinné.

II. Rozsudek okresního soudu se ve výroku I. co do částky 36 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od datum do zaplacení a ve výroku II. zrušuje a řízení se v tomto rozsahu zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

IV. Žalobkyni bude z účtu Okresního soudu v Litoměřicích vráceno 802 Kč ze soudního poplatku zaplaceného za odvolání do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 39 231,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 524,11 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 231,23 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od datum do zaplacení (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž jej však napadla toliko v té části výroku I. jíž byla žaloba zamítnuta co do 36 034 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od datum do zaplacení, a v závislém výroku II.

3. Za odvolacího řízení, ještě před prvním odvolacím jednáním, vzala žalobkyně „po zvážení všech okolností“ žalobu v celém rozsahu zpět.

4. Žalovaný se zpětvzetím žaloby vyslovil souhlas a výslovně se vzdal náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

5. Podle § 206 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) podá-li ten, kdo je k tomu oprávněn, včas přípustné odvolání, nenabývá rozhodnutí právní moci, dokud o odvolání pravomocně nerozhodne odvolací soud. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bylo-li však rozhodnuto o několika právech se samostatným skutkovým základem nebo týká-li se rozhodnutí několika účastníků, z nichž každý jedná v řízení sám za sebe (§ 91 odst. 1) a odvolání se výslovně vztahuje jen na některá práva nebo na některé účastníky, není právní moc výroku, který není napaden, odvoláním dotčena. To neplatí v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl výslovně dotčen, nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky.

6. Podle § 211 o. s. ř. pro řízení u odvolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

7. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle odst. 5 téhož ustanovení byl-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co rozhodnutí o věci již nabylo právní moci, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné.

8. Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

9. V daném případě byla výrokem I. napadeného rozsudku žaloba zamítnuta v plném rozsahu, žalobkyně však svým odvoláním tento výrok napadla pouze zčásti. Odvoláním směřujícím jen proti části výroku o plnění, které je dělitelné, tak došlo k tzv. rozštěpení původně jednotného práva, o němž bylo rozhodnuto jedním výrokem, na dvě práva se samostatným skutkovým základem ve smyslu citovaného § 206 odst. 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1773/2000, dostupné prostřednictvím internetu na www.nsoud.cz, a prejudikaturu v něm citovanou). V části odvoláním nenapadené, tj. pokud jím byla zamítnuta žaloba co do 3 197,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky ročně od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 524,11 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 034 Kč od datum do datum a úroku ve výši 15 % ročně z částky 38 890,10 Kč od datum od zaplacení, tak již napadený rozsudek – a to ještě před nyní posuzovaným zpětvzetím žaloby – nabyl právní moci marným uplynutím odvolací lhůty oběma účastníkům. Žalobkyně přesto vzala žalobu zpět v celém rozsahu, a odvolací soud proto podle § 96 odst. 5 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. rozhodl, že zpětvzetí žaloby v rozsahu, v němž o ní již bylo pravomocně rozhodnuto, není účinné.

10. Naproti tomu v rozsahu, v němž výrok I. byl napaden včasným odvoláním, a tedy nenabyl právní moci (§ 206 odst. 1 o. s. ř.), postupoval odvolací soud podle § 222a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek okresního soudu v tomto rozsahu zrušil (včetně závislého nákladového výroku) a řízení pro zpětvzetí žaloby v témže rozsahu zastavil.

11. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodoval odvolací soud za situace, kdy by právo na jejich náhradu náleželo žalovanému, neboť zastavení řízení z procesního hlediska zavinila žalobkyně zpětvzetím žaloby, které nebylo učiněno pro chování žalovaného (§ 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. arg. a contrario; pokud jde o náklady odvolacího řízení za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Poněvadž se však žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal, nepřiznal odvolací soud právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.

12. Jelikož bylo řízení zastaveno za odvolacího řízení dříve, než odvolací soud začal ve věci jednat, rozhodl odvolací soud zároveň podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, o vrácení soudního poplatku zaplaceného za odvolání ve výši 1 802 Kč sníženého o 1 000 Kč; tj. v částce 802 Kč. Soudní poplatek byl zaplacen na účet soudu prvého stupně, tj. Okresního soudu v Litoměřicích, proto odvolací soud rozhodl o jeho vrácení z účtu uvedeného soudu. Lhůtu k vrácení soudního poplatku odvolací soud stanovil v souladu s § 10a zákona o soudních poplatcích. Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V části týkající se výroku o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku však proti němu dovolání přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h), i) o. s. ř.]. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.