14 Co 714/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Paška a soudkyň Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Jany Havlové ve věci žalobce Jméno žalobce , narozeného Datum narození žalobce , bytem v Adresa žalobce , zastoupeného opatrovníkem Anonymizováno , se sídlem v Mostě, Anonymizováno právně zastoupeného Jméno opatrovníka , advokátem sídlem v Anonymizováno , Jméno advokáta / Anonymizováno , proti žalovanému Jméno žalovaného , narozenému Datum narození žalovaného , bytem v Adresa žalovaného , o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 17. října 2024, č. j. 22 C 385/2022-110,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadených výrocích I. a III. potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení 1 125 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V projednávané věci se žalobce (po připuštění změny žaloby) domáhal zaplacení v záhlaví uvedené částky tvrdě, že dne 5. 5. 2018 smlouvou o koupi nemovitosti, uzavřenou s žalovaným (dále jen „kupní smlouva“) převedl na žalovaného vlastnické právo k bytové jednotce , Anonymizováno, v bytovém domě , hodnota, a dále spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na společných částech uvedeného bytového domu a spoluvlastnický podíl o velikosti , Anonymizováno, na uvedeném pozemku v obci , adresa, v katastrálním území , jméno FO, , zapsané na LV , Anonymizováno, a , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „bytová jednotka“). Kupní cena sjednaná ve výši 250 000 Kč mu však nebyla uhrazena. Kupní smlouvu považuje žalobce za neplatnou z důvodu nedostatku jeho vůle způsobeného jeho duševní poruchou, bytovou jednotku však v mezidobí dobrověrně nabyla třetí osoba, proto se žalobce nemůže domáhat jejího vrácení, ale požaduje vydání bezdůvodného obohacení ve výši její obvyklé ceny.

2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že v době uzavření kupní smlouvy, jíž nabyl bytovou jednotku, žalobce nebyl omezen ve svéprávnosti, žalovaný o jeho psychických problémech nevěděl a kupní smlouvu uzavíral v dobré víře; s žalovaným se ani osobně nesetkal, neboť prodej bytu vyřizovala realitní kancelář , právnická osoba, Kupní cena odpovídala ceně tržní se zřetelem ke stavu bytové jednotky o velikosti 2+kk a lokalitě, v níž se nachází. Tuto kupní cenu žalobci uhradil.

3. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do částky 250 000 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok , jméno FO, .), ve zbytku (tj. co do dalších 250 000 Kč s příslušenstvím) žalobu zamítl (výrok I.) a žalobci uložil povinnost nahradit žalovanému na nákladech řízení 9 387,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

4. Okresní soud vycházel ze zjištění, že žalovaný dlouhodobě spolupracuje se společností , právnická osoba, , která se stará o jeho nemovitosti a zajišťuje jejich nákup a prodej. Mezi žalobcem jako prodávajícím a , právnická osoba, jako zprostředkovatelkou byla dne 2. 5. 2018 uzavřena písemná dohoda o zprostředkování prodeje bytové jednotky žalovaného, v níž se zprostředkovatelka a žalobce dohodli na provizi 30 000 Kč, která bude odečtena z celkové prodejní ceny bytové jednotky. Zprostředkovatelka se zavázala, že kupní cenu ve výši 220 000 Kč zaplatí žalobci do 5 pracovních dní na účet žalobce nebo hotově v kanceláři zprostředkovatelky. Podpis žalobce na této dohodě byl dne 3. 5. 2018 ověřen , právnická osoba, (legalizován). Následně dne 5. 5. 2018 žalobce jako prodávající a žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu o převodu bytové jednotky za sjednanou kupní cenu 250 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit na „účet prodávajícího“ č. , č. účtu, . Jedná se o osobní účet tehdejší jednatelky , právnická osoba, , jméno FO, (nyní , jméno FO, ), která tento účet uvedla v kupní smlouvě k výslovné žádosti žalobce, který ji požádal o výplatu peněz v hotovosti. Kupní smlouvu oba účastníci podepsali a jejich podpisy byly úředně ověřeny (legalizovány); konkrétně podpis žalobce na pobočce , právnická osoba, dne 3. 5. 2018. Z účtu žalobce č. , č. účtu, byla dne 31. 5. 2018 zaúčtována platba ve výši 250 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, (tj. ve prospěch účtu uvedeného v kupní smlouvě) se zprávou pro příjemce: „byt 2+1 , adresa, “. Platba byla dne 1. 6. 2018 přisána na uvedený účet s názvem „, jméno FO, “ a následně byl z tohoto účtu proveden převod částky 220 000 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, s názvem „, právnická osoba, “. Dne 22. 6. 2018 jednatelka společnosti , právnická osoba, , jméno FO, vyplatila žalobci v hotovosti částku 220 000 Kč, což žalobce stvrdil svým podpisem na příjmovém pokladním dokladu. Téhož dne , jméno FO, k žádosti žalobce po odsouhlasení žalovaným sepsala se žalobcem jako nájemcem nájemní smlouvu k bytové jednotce na dobu určitou do 31. 5. 2019. V nájemní smlouvě bylo sjednáno nájemné a zálohy na služby v celkové částce 7 000 Kč měsíčně. Z tohoto důvodu z vyplacené částky 220 000 Kč přijala , jméno FO, pro žalovaného zpět částku 3 500 Kč na nájemné za měsíc květen 2018 a dále částku 84 000 Kč jako nájemné včetně služeb na měsíce červen 2018 až květen 2019 (12 x 7 000 Kč). Dne 22. 6. 2018 žalobce složil na svůj účet u , právnická osoba, částku 60 000 Kč, o níž uvedl, že ji získal z prodeje bytové jednotky. O prodeji bytu se syn žalobce , jméno FO, , který se se žalobcem nestýkal, dozvěděl na podzim roku 2018. Na základě trestního oznámení , jméno FO, zde dne 19. 6. 2019 bylo u , právnická osoba, , Územního odboru , adresa, , Oddělení hospodářské kriminality, vedeno pod sp. zn. , adresa, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, trestní řízení v němž byl prošetřován prodej bytové jednotky. V rámci tohoto řízení podával vysvětlení i žalobce který uvedl, že prodej bytu řešil s jistým , Anonymizováno, a , jméno FO, , že tento prodej proběhl prostřednictvím realitní kanceláře paní , adresa, , že podepsal kupní smlouvy a od , jméno FO, dostal peníze v hotovosti. Měl za to, že dostal v hotovosti částku 65 000 Kč. Jestli dostal další peníze, to nevěděl. Dále uvedl, že si prodej po několika dnech rozmyslel a chtěl vše zrušit. Peníze (v blíže neuvedené výši) poslal zpět žalovanému, avšak vrátily se mu jako nedoručené. Trestní věc byla odložena s tím, že nejde o podezření z přečinu a není na místě věc vyřídit jinak. Nyní je jako vlastník bytové jednotky v katastru nemovitostí zapsán , tituly před jménem, , právnická osoba, a jako nabývací titul je v něm uvedena kupní smlouva z 15. 4. 2021. U Okresního soudu v Mostě se pod sp. zn. , spisová značka, vedlo řízení o žalobě žalobce proti , tituly před jménem, , právnická osoba, o určení neplatnosti kupní smlouvy, které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby. U téhož soudu se pod sp. zn. , spisová značka, vedlo řízení o žalobě žalovaného proti žalobci o vyklizení bytové jednotky, do řízení vstoupil na místo žalovaného (v dané věci v procesním postavení žalobce) , tituly před jménem, , právnická osoba, jako nabyvatel bytové jednotky, který žalobu vzal zpět s tím, že s žalobcem má uzavřenou platnou nájemní smlouvu na předmětný byt; řízení bylo pro zpětvzetí žaloby pravomocně zastaveno. Rozsudkem Okresního soudu v , jméno FO, ze dne 16. 9. 2021, č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne 26. 10. 2021, byl žalobce omezen ve svéprávnosti mj. tak, že není schopen uzavírání smluv týkajících se nemovitostí. Soud takto rozhodl na základě znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 8. 5. 2021, č. , hodnota, , podle něhož byla u žalobce zjištěna , podezřelý výraz, jedná se o stav trvalý, léčbou významným způsobem neovlivnitelný. V doplňku znaleckého posudku ze dne 23. 9. 2023 pak znalec uzavřel, že touto poruchou žalobce trpěl i v době podpisu kupní smlouvy; nebyl schopen posoudit její význam, smysl, účel a důsledky svého právního jednání ve vztahu k této smlouvě.

5. Po právním posouzení takto zjištěného skutkového stavu dospěl okresní soud k závěru, že kupní smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne 27. 4. 2018, je dle § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neplatná, neboť žalobce při jejím uzavření jednal v dušení poruše, která ho činila neschopným právně jednat. Proto je namístě vypořádání účastníků této kupní smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení upravených v § 2991 a násl. o. z. Jelikož na základě kupní smlouvy ze dne 15. 4. 2021 nabyla vlastnické právo k bytové jednotce třetí osoba (, tituly před jménem, , právnická osoba, ) jakožto její dobrověrný nabyvatel ve smyslu § 984 odst. 1 o. z., nelze bezdůvodné obohacení z neplatné kupní smlouvy vypořádat podle § 2993 o. z. vrácením bytové jednotky, pročež má žalobce jakožto ochuzený, který poskytl bytovou jednotku žalovanému za úplatu, v souladu s § 2999 odst. 2 o. z. nárok na náhradu ve výši této úplaty, resp. sjednané kupní ceny, neboť kupní smlouva není neplatná z žádného z důvodů vypočtených v § 2999 odst. 2 o. z. za středníkem. Žalovaný prokázal, že sjednanou kupní cenu v souladu s kupní smlouvou žalobci uhradil, když plnil na místo sjednané v kupní smlouvě (v tomto směru okresní soud odkázal na § 1954 a 1957 o. z. a na právní názor vyslovený v rozhodnutích Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4264/2009 a 28 Cdo 808/2011). Kupní cena přitom byla žalobci vyplacena, byť s ohledem na jednorázovou platbu několikaměsíčního nájemného v celkově nižší částce. Jelikož nebylo na peněžitém plnění žalováno více než je výše sjednané kupní ceny, nebylo třeba zabývat se při posouzení žalovaného nároku jako bezdůvodného obohacení cenou obvyklou předmětné bytové jednotky ve smyslu § 2999 odst. 1 o. z. Na základě uvedených úvah okresní soud uzavřel, že se žalovaný na úkor žalobce neobohatil, a proto žalobu zamítl.

6. Okresní soud k námitce žalovaného zpochybňující přesvědčivost dodatku znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud dovodil existenci dušení poruchy žalobce již v době uzavření kupní smlouvy, dodal, že z tohoto posudku vycházel a další dokazování v tomto směru neprováděl, neboť i kdyby právní vztah mezi účastníky posoudil jako vztah založený platnou kupní smlouvou ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na skutečnosti, že žalovaný podle smlouvy řádně plnil, a proto žalobce nemůže být s předmětnou žalobou úspěšný, by toto právní posouzení ničeho nezměnilo.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud co do jeho základu s odkazem na ustanovení § 146 odst. 2 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) odůvodnil tím, že k částečnému zastavení řízení došlo zaviněním žalobce, který žalobu vzal zčásti zpět, a to nikoli pro chování žalovaného, a v části, v níž bylo věcně rozhodováno, byl plně úspěšným žalovaný. V podrobnostech odůvodnil i výši nákladů řízení žalovanému přiznaných.

8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, jímž jej napadl toliko v jeho výrocích I. a III. domáhaje se v tomto rozsahu jeho zrušení a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení, případně jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci 250 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce okresnímu soudu vytkl, že sice dospěl – dle jeho názoru ke správnému – závěru, že žalobce v době podpisu kupní smlouvy z důvodu duševní poruchy, která nebyla jen přechodná, nebyl schopen posoudit význam, smysl a následky právního jednání (kupní smlouvy), pročež je tato smlouva neplatná, ve zbytku rozhodnutí však soud prvního stupně reálně dochází k závěru, že vše bylo řádně sjednáno a splněno. Bytovou jednotku nabyla třetí osoba, proto má žalobce nárok toliko na zaplacení obvyklé hodnoty tohoto bytu, která byla v řízení zjištěna v částce 250 000 Kč, přičemž žalobce tvrdí, že tuto částku nikdy neobdržel. Skutečnost, že žalovaný tuto částku zaplatil na účet uvedený v neplatně sjednané smlouvě, o němž bylo prokázáno, že se o účet žalobce nejedná, ještě neznamená, že žalobce tuto částku obdržel. Jako neplatnou je třeba hodnotit i dohodu o výplatě této částky. Okresnímu soudu vytkl, že při svém závěru o skutkovém stavu vycházel z potvrzení o převzetí částky odpovídající kupní ceně, jejíž pravost žalobce popřel. Poukázal na to, že současně s vyplacením celé kupní ceny byla žalobci nějaká částka rovnou odebrána jako provize na základě neplatné smlouvy o zprostředkování prodeje nebo jako záloha na roční nájemné, o němž současně žalovaný tvrdil, že mu nebylo uhrazeno. Dále namítal, že soud nemá odborné znalosti týkající se duševní způsobilosti účastníků v konkrétní době a nemůže o ní činit vlastní závěr. Žalobce pak uzavřel, že nemá pochybnosti, že žalovaný někomu částku odpovídající kupní ceně zaplatil, ale tato se k žalobci nikdy nedostala, je proto na žalovaném, aby žádal její vydání po tom, kdo si ji nechal, ať je to kdokoliv.

9. Výslovně napadl i výrok nákladový namítaje, že okresní soud měl přihlédnout ke stavu žalobce a postupovat v intencích § 150 o. s. ř.

10. Podle obsahu odvolání tudíž žalobce, pokud jde o výrok ve věci samé, uplatnil odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), e), a g) o. s. ř. tedy, že soud prvního stupně nepřihlédl k odvolatelem tvrzeným skutečnostem, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

11. Žalovaný navrhl potvrzení odvoláním napadených výroků rozsudku. Zdůraznil, že v době uzavření kupní smlouvy měl žalobce občanský průkaz a žalovaný neměl žádné pochybnosti o tom, že je svéprávný. Žalobce část peněz z kupní ceny vložil na účet v , právnická osoba, , přičemž žalovanému je známo, že následně v nějaké hospodě žalobce říkal, že zbytek peněz prohrál, takže je jednoznačně obdržel.

12. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, při němž přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadených výrocích I. a III. (ve výroku II., jímž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby částečně zastaveno, odvoláním nenapadeném a na napadených výrocích nezávislém, zůstává rozsudek okresního soudu tímto rozhodnutím odvolacího soudu nedotčen) jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212, 212a o. s. ř., přičemž odvolání shledal nedůvodným.

13. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku není zatíženo žádnou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. ani jinou procesní vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; takováto vada řízení ostatně ani není odvolatelem namítána.

14. Okresní soud provedl dokazování v rozsahu potřebném pro právní posouzení věci, jak vyplývá z hypotézy níže citovaných právních norem, jež je třeba s ohledem na žalobcem učiněné skutkové vymezení žalobou uplatněného nároku při právním posouzení zjištěného skutkového stavu použít. V napadeném rozsudku náležitě zhodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a vysvětlil, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil. Řádně se vypořádal i s tím, proč neprovedl i další účastníky navrhované důkazy (v tomto směru odvolací soud na odůvodnění napadeného rozsudku v jeho odst. 21. a 22. pro stručnost odkazuje).

15. Dokazování není třeba provádět k těm skutečnostem, k nimž účastníci přednášejí shodná skutková tvrzení (§ 120 odst. 3 o. s. ř.). Mezi účastníky přitom není sporu o tom, že uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej bytové jednotky za sjednanou kupní cenu 250 000 Kč obsahující smluvní ujednání, podle něhož měla být kupní cena uhrazena na účet č. , č. účtu, . V této fázi řízení je již nespornou i ta skutečnost, že sjednaná kupní cena 250 000 Kč odpovídá ceně dané bytové jednotky v daném místě a čase obvyklé. Sporu není ani o tom, že vlastnictví k bytové jednotce následně v dobré víře nabyl , tituly před jménem, , právnická osoba, .

16. Spornou mezi účastníky je otázka, zda žalobce kupní smlouvu uzavíral v duševní poruše, která jej činila neschopným takto právně jednat. Pokud však žalobce namítá, že okresní soud v tomto směru nemaje odborné znalosti činí vlastní (od názoru znalce odlišný) závěr, že tomu tak není, míjí se s nosnými důvody přezkoumávaného rozhodnutí. Okresní soud při svém rozhodnutí vycházel právě z toho skutkového závěru, že již v době podpisu kupní smlouvy žalobce trpěl duševní poruchou, pro kterou nebyl schopen posoudit její význam, smysl, účel a důsledky svého právního jednání ve vztahu k této smlouvě (odst. 17. odůvodnění napadeného rozsudku), který se pak odrazil v závěru okresního soudu o neplatnosti kupní smlouvy dle § 581 o. z. dovozené právě z toho, že žalobce v době jejího uzavření jednal v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat (odst. 25. odůvodnění napadeného rozsudku).

17. K tomu považuje odvolací soud za potřebné dodat, že odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že soud nemá odborné znalosti umožňující mu posoudit duševní způsobilost žalobce v době uzavření smlouvy. Soud je však oprávněn zhodnotit to, zda jsou závěry posudku náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Aby soud mohl znalecký posudek takto odpovědně hodnotit, nesmí se znalec omezit ve svém posudku na podání odborného závěru, nýbrž z jeho posudku musí mít soud možnost seznat, ze kterých zjištění v posudku znalec vychází, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah došel ke svému závěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C 7776). Právě v tomto směru má však doplněk znaleckého posudku , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 23. 9. 2023, obsahující nález o duševní nezpůsobilosti žalobce při podpisu kupní smlouvy v roce 2018, výrazný deficit. Znalec opírá své závěry výlučně o skutečnosti zjištěné v roce 2020 a později a o blíže nespecifikované „předchozí znalecké posudky“, aniž by bylo patrno, kdo a kdy měl tyto posudky vypracovávat. Znalec sice uzavírá, že osobnostní změny žalobce jsou trvalé a léčbou neovlivnitelné. Zároveň však duševní poruchu žalobce charakterizuje jako alkoholovou osobnostní degradaci, tj. nikoli jako duševní poruchu vrozenou, nýbrž vzešlou z nadužívání alkoholických nápojů v průběhu života, aniž by vysvětlil, kdy v průběhu žalobcova života přerostl pouhý abusus lihovin v degradaci jeho osobnosti a na základě jakých konkrétních zjištění a jakými úvahami k takovému závěru dospěl. Žalovanému je proto třeba přisvědčit, že takto (ne)odůvodněný znalecký posudek vzbuzuje pochybnosti o správnosti závěru znalce, že zjištěnou duševní poruchou žalobce trpěl již v roce 2018, kdy kupní smlouvu uzavíral. Další dokazování v tomto směru by si však vyžádalo další náklady (když by se neobešlo bez doplnění znaleckého posudku nebo bez vypracování revizního znaleckého posudku), které by ve výsledku musel nést neúspěšný účastník řízení. Za situace, kdy by takovéto dokazování sice mohlo (ale nemuselo) vést k odlišnému skutkovému závěru ohledně duševní poruchy žalovaného v době uzavření smlouvy, avšak nemohlo by přinést odlišný výsledek samotného sporu, neboť i při posouzení kupní smlouvy jako smlouvy platné by bylo třeba žalobu zamítnout (v tomto směru odvolací soud pro stručnost odkazuje na odst. 48 až 51 odůvodnění napadeného rozsudku), považuje odvolací soud vedení dalšího dokazování k této otázce za postup procesně nehospodárný, a proto i on při svých dalších úvahách (přes uvedené výhrady ke znaleckému posudku) vychází ze skutkového závěru, že žalobce kupní smlouvu uzavíral v duševní poruše, pro kterou nebyl schopen posoudit význam, smysl, účel a důsledky takového právního jednání.

18. Další spornou otázkou je, zda žalobce obdržel kupní cenu sjednanou v kupní smlouvě. Spolehlivou oporu v okresním soudem provedeném dokazování přitom má zjištění, že tuto kupní cenu ve výši 250 000 Kč žalovaný poukázal na účet sjednaný ve smlouvě. Jednalo se o účet jednatelky , právnická osoba, , jméno FO, , která si z této částky ponechala podle dohody s žalobcem 30 000 Kč jako provizi podle dohody o zprostředkování prodeje bytové jednotky uzavřené dne 2. 5. 2018 mezi žalobcem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . a zbylou částku 220 000 Kč převedla na účet , právnická osoba, z něhož ji dne 22. 6. 2018 vybrala v hotovosti a týž den předala žalobci. Ten pak téhož dne částku 60 000 Kč vložil na svůj nově zřízený účet u , právnická osoba, , částku 87 500 Kč (3 500 Kč + 12 x 7 000 Kč) použil na úhradu nájemného a záloh na plnění poskytovaná s užíváním bytové jednotky podle smlouvy o nájmu bytu uzavřené s žalobcem dne 22. 6. 2018 za období května 2018 až května 2019, zbytek hotovosti si ponechal pro osobní potřebu.

19. Odvolateli nelze přisvědčit, pokud namítá, že závěr o výplatě částky 220 000 Kč v hotovosti činí okresní soud na základě výdejního pokladního dokladu, jehož pravost a správnost žalobce popřel. Uvedené skutečnosti logicky vyplývají z jiných v řízení provedených důkazů, které jsou ve vzájemné a logické souvislosti. Převod částky 250 000 Kč z účtu žalobce na účet , jméno FO, je prokázán výpisy z těchto účtů. Dohoda o provizi za zprostředkování prodeje bytové jednotky je prokázána písemným vyhotovením této dohody s ověřeným podpisem žalobce. Další převod částky 220 000 Kč na účet , Anonymizováno, , právnická osoba, . a její výběr z tohoto účtu dne 22. 6. 2018 je prokázán rovněž výpisy z účtů. Předání této částky žalobci v hotovosti téhož dne je potvrzeno obsahem úředního záznamu o podání vysvětlení učiněném , jméno FO, ve věci vedené u , právnická osoba, pod sp. zn. , adresa, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, a závěr o tom, že k němu skutečně došlo je potvrzován i tím, že poměrně vysokou peněžní částku 60 000 Kč téhož dne žalobce vložil na svůj účet u , právnická osoba, , přičemž sám svému synovi sdělil, že peníze získal prodejem bytu. , adresa, 500 Kč žalobce použil na úhradu ročního nájemného a záloh na služby spojené s užíváním předmětného bytu. Odvolací soud přitom považuje za logické, že si žalobce část přijatých peněz (v daném případě 72 500 Kč, tj. 220 000 Kč – 60 000 Kč – 87 500 Kč) ponechal v hotovosti a podle své úvahy použil. Žalobce sice trpí duševní poruchou, ale z podaného vysvětlení na policii je zřejmé, že si je vědom toho, že byt prodal. Při uzavření kupní smlouvy nejednal impulsivně, byl ověřit svůj podpis na poště a jistě si byl vědom, za jakou cenu byt prodává, byť si neuvědomoval všechny dopady, které prodej bytu bude mít pro jeho další život. Není tedy logické, aby se spokojil s výplatou menší částky, než byla uvedena v kupní smlouvě. Ani následně sám žalobce nečinil žádné kroky k tomu, aby mu byla kupní cena zaplacena, naopak, chtěl kupní smlouvu zrušit a peníze, které obdržel, žalovanému vrátit. Kroky vedoucí jednak k omezení žalobce ve svéprávnosti a jednak požadavku na vrácení bytu nebo zaplacení jeho obvyklé ceny začal činit až syn žalobce poté, co se s odstupem času o prodeji bytu dozvěděl. Ten však žádným jednáním souvisejícím s prodejem bytu přítomen nebyl.

20. Odvolací soud dodává, že konstatování žalobce uvedené v odvolání, že žalovaný tvrdil, že mu roční nájemné za užívání bytu nebylo žalobcem zaplaceno, nemá oporu v obsahu spisu. Žalovaný v tomto řízení žádné takové skutkové tvrzení nepřednesl. „Předplacené“ nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu za období května 2018 až května 2019 po žalobci žalovaný duplicitně nikdy nepožadoval, ani netvrdil, že by mu je žalobce dlužil. V žalobě ve věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , spisová značka, naopak uváděl, že mu žalobce žádné nájemné neuhradil od června 2019, tj. právě po skončení doby na niž nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu předem zaplatil při podpisu nájemní smlouvy a která končila květnem 2019.

21. Okresní soud zjištěný skutkový stav správně posoudil i po právní stránce.

22. Podle § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

23. Podle § 984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.

24. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

26. Podle § 2999 odst. 1 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle odst. 2 téhož ustanovení plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna.

27. V daném případě, jak správně uzavřel okresní soud, je mezi účastníky sjednaná kupní smlouva podle § 581 věty druhé o. z. neplatná, neboť ji žalobce uzavíral v duševní poruše, která jej činila neschopným takto právně jednat. Práva a povinnosti účastníků z této smlouvy je proto třeba vypořádat podle zásad bezdůvodného obohacení, tj. vrácením toho, co si smluvní strany plnily. Takové vypořádání však v daném případě není možné, neboť vlastnické právo k bytové jednotce, která byla předmětem kupní smlouvy, nabyl , tituly před jménem, , právnická osoba, jakožto dobrověrný nabyvatel ve smyslu § 984 odst. 1 o. z. Proto má žalobce podle § 2999 o. z. právo na peněžitou náhradu. Úvahy o tom, zda žalobci náleží náhrada ve výši obvyklé ceny bytové jednotky (§ 2999 odst. 1 o. z. § 2999 odst. 2 o. z. část věty za středníkem), nebo ve výši v neplatné smlouvě sjednané úplaty (§ 2999 odst. 2 o. z. část věty před středníkem), nemají v projednávané věci praktického významu, neboť kupní cena sjednaná ve smlouvě odpovídá ceně v daném místě a čase obvyklé. Žalobci tedy náleží náhrada bezdůvodného obohacení ve výši 250 000 Kč. Jelikož však již bezprostředně po uzavření kupní smlouvy byla tato částka žalobci uhrazena, je třeba žalobu o její opětovné zaplacení posoudit jako nedůvodnou, a okresní soud ji tudíž správně zamítl.

28. K tomu je třeba dodat, že z částky uhrazené žalovaným ve výši 250 000 Kč si sice částku 30 000 Kč ponechala , právnická osoba, Stalo se tak ovšem na základě dohody o provizi za zprostředkování prodeje bytové jednotky uzavřené mezi žalobcem a , právnická osoba, Žalobci lze sice přisvědčit, že i tato smlouva by mohla být posouzena jako neplatná z obdobných důvodů jako smlouva kupní, bezdůvodně obohaceným z takto neplatné smlouvy by však nebyl žalovaný, nýbrž , právnická osoba, , přičemž bezdůvodným obohacením v takovém případě není celá zaplacená provize, nýbrž pouze případný rozdíl mezi provizí zaplacenou a provizí v daném místě a čase obvyklou. Stejně tak by mohla být shledána neplatnou i smlouva nájemní uzavřená k předmětné bytové jednotce mezi žalobcem a žalovaným (je ovšem třeba podotknout, že znalec se v daném případě vyjadřoval pouze ke schopnosti žalobce posoudit význam, smysl, účel a důsledky svého jednání spočívajícího v prodeji bytové jednotky, nikoli obdobné schopnosti ve vztahu ke smlouvě nájemní, kdy není vyloučena situace, kdy duševní porucha brání chápat význam tak závažného právního jednání, jakým je prodej bytové jednotky, avšak nebrání chápat význam a důsledky uzavření nájemní smlouvy k bytu). Podstatné ovšem je, že v projednávané věci se žalobce po skutkové stránce vypořádání právních vztahů z nájemní smlouvy nedomáhá. Nelze přitom odhlédnout ani od toho, že za poskytnuté plnění ve výši 87 400 Kč se žalobci dostalo protiplnění v podobě ročního užívání bytové jednotky a čerpání služeb s užíváním této jednotky spojené, přičemž souhrnnou částka nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním obdobného bytu o velikosti 2+kk v , jméno FO, v roce 2018 a 2019 ve výši 7 000 Kč měsíčně nelze podle skutečností známých soudu z jeho úřední činnosti považovat za zjevně nepřiměřenu.

29. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud shledává závěr okresního soudu o nedůvodnosti žalobou uplatněného nároku věcně správným.

30. Okresní soud rozhodl správně i o náhradě nákladů řízení co do základu tohoto nároku, když za použití § 146 odst. 2 o. s. ř. a § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal v řízení plně úspěšnému žalovanému náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť procesní zavinění částečného zastavení řízení je na straně žalobce a v části, v níž bylo o žalobě věcně rozhodováno, byl plně úspěšným žalovaný. V samotné skutečnosti, že je žalobce omezen ve svéprávnosti, odvolací soud důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalovanému, které by ve svém důsledku znamenalo, že by žalovaný, ač se úspěšně žalobě ubránil, musil náklady v řízení účelně vynaložené nést ze svého, neshledává. Žalobce má soudem ustanoveného opatrovníka, který je povinen chránit jeho zájmy (§ 466 odst. 1 o. z.) a který tudíž měl a mohl zvážit možné důsledky neúspěchu žalobce v zahájeném sporu, včetně povinnosti k náhradě nákladů řízení. Jelikož nesprávnost výše žalovanému přiznané náhrady nákladů řízení nebyla žalobcem zvlášť namítána a žalovaný proti výši přiznaných nákladů řízení nebrojil, odkazuje v tomto směru odvolací soud na podrobné odůvodnění napadeného rozsudku (jeho odst. 58. až 68.)

31. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek v jeho výroku ve věci samé i ve výroku nákladovém jako věcně správný potvrdil.

32. Plně úspěšným v odvolacím řízení byl žalovaný, kterému proto odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 písm. c), § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb, o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za jeden úkon – účast u odvolacího jednání – ve výši 300 Kč a jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem (v ceně zpáteční jízdenky nevázaná na konkrétní spoj a dopravce OneTicket z , adresa, , zjištěné prostřednictvím internetu na portálu oneticket.cz) ve výši 825 Kč (§ 30 odst. 2 věta prvá vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů). Účtované jízdné osobním motorovým vozidlem nebylo žalovanému přiznáno, neboť žalovaný odvolací soud nepožádal o souhlas s použitím vlastního vozidla (§ 30 odst. 2 věta druhá citované vyhlášky). Žalovanému nebyla přiznána ani účtovaná náhrada ušlého příjmu, neboť jednání původně nařízené v dopoledních hodinách bylo odročeno na odpoledne na žádost žalovaného, v níž uvedl, že pracuje výhradně v nočních hodinách a práce mu končí přibližně ve 4 hodiny ráno. Jednání, které se konalo od 13 hodin odpoledne a trvalo 45 minut ani cesta k němu a zpět tudíž s pracovní dobou žalovaného nekolidovaly a účastí na něm ani cestou k němu mu žádný příjem neušel. Lhůtu k plnění určil odvolací soud jako základní třídenní počítanou od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem), neboť neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší nebo povolení splátek.