14 Co 8/2026

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jana Pekáče a soudců Mgr. Kateřiny Brodské a Mgr. Martina Paška ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Anonymizováno bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnického práva k pozemkům, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. října 2025, č. j. 7 C 362/2023-269,

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně na náhradu nákladů odvolacího řízení 12 140 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. V záhlaví označeným rozsudkem okresní soud určil, že pozemky p. č. hodnota a p. č. Anonymizováno (oba Anonymizováno), p. č. hodnota (ostatní plocha), p. č. hodnota (Anonymizováno), jehož součástí je budova č. ev. Anonymizováno (Anonymizováno), p. č. hodnota (Anonymizováno), zapsané na listu vlastnictví č. hodnota, v katastrálním území adresa, obec adresa, u právnická osoba, katastrální pracoviště adresa, jsou v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného tak, že žalobkyně i žalovaný vlastní každý spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ½ (výrok I.), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně náklady řízení ve výši 28 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Labem (na specifikovaný účet) náklady řízení ve výši 54 551,61 Kč, rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Okresní soud vyšel ze skutkového závěru, podle nějž účastníci uzavřeli dne datum manželství, které bylo rozsudkem okresního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, rozvedeno. Rozsudek o rozvodu manželství účastníků nabyl právní moci dne datum. Účastníci v řízení o rozvod manželství shodně uvedli, že spolu nežijí již dva roky. Za trvání manželství žalovaný podnikal, žalobkyně byla zaměstnána jako zdravotní sestra. Žalovaný v průběhu manželství uzavřel tři kupní smlouvy ohledně nemovitostí, v nichž figuroval jako jediný kupující, a sice: kupní smlouvu uzavřenou dne datum s obcí adresa jako prodávající, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. hodnota, kupní smlouvu uzavřenou dne datum s obcí adresa jako prodávající, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. hodnota a kupní smlouvu uzavřenou dne datum s jméno FO jakožto prodávajícím, jejímž předmětem byla koupě pozemku p. č. hodnota, jehož součástí je budova č. ev. Anonymizováno, a pozemku p. č. hodnota a p. č. Anonymizováno. Po rozvodu manželství byla mezi účastníky uzavřena částečná dohoda o vypořádaní společného jmění manželů, která se týkala pouze bytové jednotky č. Anonymizováno v budově čp. Anonymizováno v části obce adresa, spoluvlastnických podílů souvisejících s bytovou jednotkou a zařízení této bytové jednotky. Bytová jednotka připadla na základě dohody účastníků do vlastnictví žalobkyně, která ji posléze prodala. Do tří let od zániku společného jmění účastníků nedošlo k vypořádání jiného majetku a v této lhůtě ani nebyl podán návrh na vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu. Žalovaný tvrdil, že spolu se žalobkyní nežili asi 6 až 7 let před rozvodem manželství, zároveň však uváděl, že celou domácnost „táhl“ od roku 2005 sám, jen si nepamatoval, jakou částkou domácnost financoval.

3. Okresní soud dále zjistil, že žalovaný (pozn.: podle textu jím předložených listin) jako obdarovaný uzavřel dne datum s jméno FO jakožto dárcem darovací smlouvu, jejímž předmětem byla částka 16 270 Kč na koupi nemovitosti par. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa a dne datum darovací smlouvu, jejímž předmětem byla částka částka na koupi nemovitosti par. č. hodnota v k. ú. adresa, obec adresa. Žalovaný dále (opět dle textu jím předložené listiny) jako obdarovaný uzavřel dne datum darovací smlouvu s jméno FO (pozn: nyní jméno FO) jakožto dárkyní, jejímž předmětem byla částka částka na koupi rekreačního rodinného objektu č. ev. Anonymizováno, umístěného na pozemku p. č. hodnota, na koupi pozemku p. č. hodnota, pozemku p. č. Anonymizováno vše v k. ú. adresa, obec adresa a žalovaný se v souvislosti s tím zavázal převést na dárkyni část nemovitosti. Se svědkyní jméno FO uzavřel žalovaný (po rozvodu se žalobkyní) manželství a dne datum se s ní rozvedl. Žalobkyně navštěvovala rekreační rodinnou nemovitost i po rozvodu účastníků, se synem účastníků i bez něho, a to i v nepřítomnosti žalovaného. Se svědkem jméno FO žalovaný uzavřel také zástavní smlouvu, na jejímž základě bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch svědka jméno FO ke shora uvedeným nemovitostem, a to v souvislosti s dluhem žalovaného ve výši 550 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k nápravě nesprávného zápisu v katastru nemovitostí dne datum.

4. Jde-li o písemnými smlouvami dokládané darování peněz na koupi předmětných nemovitých věcí a s tím související svědecké výpovědi svědků jméno FO a jméno FO, okresní soud uzavřel, že výpovědi jmenovaných svědků nemá za věrohodné. Okresní soud konstatoval, že svědek jméno FO dle své výpovědi darovací smlouvy podepsal a žalovanému poskytl v nich uvedené peněžité dary, neboť jsou s žalovaným dobrými přáteli. Uvedl však zároveň, že se s žalovaným zná pouze 15 let (tedy od roku 2010), z toho vyplývá, že v roce 2005 a 2007 žalovaného ještě neznal. Jmenovaný svědek zároveň uváděl, že žalovanému prostředky půjčoval, proto mezi nimi byla sepsána zástavní smlouva. Teprve po předestření darovacích smluv potvrdil, že se jednalo darování a uvedl, že i žalovaný mu daroval finanční prostředky a pro svědka v rámci „výměnného obchodu něco udělal“. Svědkyně jméno FO vypověděla, že žalovanému zapůjčila finanční prostředky na koupi domu, neuvedla však, kde je získala. Zároveň proti ní byla vedena exekuce, nepamatovala si ovšem kdy. V darovací smlouvě sice bylo uvedeno, že na ni bude převeden podíl na domě, ale nedošlo k tomu, nebylo to třeba. Žalovaný jí vyplácí nějaké finanční prostředky. Skutečnost, že tato svědkyně měla k dispozici prostředky od svých rodičů tvrdil žalovaný, nikoliv sama svědkyně. Ani výpověďmi svědků manželů Anonymizováno nebyla prokázána pravdivost tvrzení žalovaného, neboť tito hovořili o skutečnostech, o nichž se dozvěděli jeho prostřednictvím; od žalobkyně věděli jen to, že na zahradě nemůže chovat želvy, neboť zahrada „je majetkem žalovaného“.

5. Okresní soud založil své rozhodnutí také na závěrech posudku znaleckého ústavu, z nějž vyplývá, že darovací smlouvy datované roky Anonymizováno byly podepsány krátce po sobě, neboť je nepravděpodobné, že by se v průběhu 5 let na tiskárně vyskytoval tentýž defekt tiskového obrazu. Na darovacích smlouvách z let Anonymizováno a Anonymizováno se zároveň nachází protlačené podpisy svědčící o tom, že smlouva datovaná dnem datum ležela na smlouvě datované dnem datum.

6. Okresní soud vysvětlil, že provedení důkazu výslechem svědka jméno FO, právnická osoba a jméno FO, výpisem z evidence vozidel, usnesením soudního exekutora EÚ adresa o udělení příklepu č. j. spisová značka ze dne datum, fakturami na prodej stavebního materiálu s místem dodání u žalobkyně a provedením testu žalobkyně na detektoru lži měl za nadbytečné.

7. Po právní stránce okresní soud uzavřel, že na požadovaném určení je v projednávané věci dán naléhavý právní zájem podle § 80 (dříve podle § 80 písm. c/) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění, dále jen „o. s. ř.“, neboť žalobkyně tvrdí, že je podílovou spoluvlastnicí označených nemovitostí, ale není tak v katastru nemovitostí zapsána. Naléhavý právní zájem na určení je v takovém případě dán pro rozpor stavu zápisu v katastru nemovitostí se stavem skutečným.

8. Jelikož nemovitosti byly nabyty před 1. 1. 2014, okresní soud posoudil věc podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ a související judikatury, konkrétně podle ustanovení § 143 odst. 1 obč. zák., § 144 obč. zák. a § 150 odst. 4 obč. zák.

9. Okresní soud uzavřel, že žalovaný v projednávané věci neunesl, a to ani po poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., důkazní břemeno vztahující se k jeho tvrzení o darování prostředků určených na koupi předmětných nemovitých věcí, neboť jím označenými důkazy nebylo prokázáno, že by tvrzené darovací smlouvy byly uzavřeny v době koupě předmětných nemovitých věcí. Bylo naopak prokázáno, že nemovitosti byly nabyty za trvání manželství účastníků a po rozvodu manželství účastníků ve vztahu k těmto nemovitým věcem nebylo společné jmění vypořádáno. Uplatní se proto nevyvratitelná domněnka, podle níž jsou podíly obou účastníků (bývalých manželů) stejné.

10. Jde-li o náklady řízení, o těch rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal je ve věci zcela úspěšné žalobkyni, přičemž jí vzniklé náklady jednotlivě vyčíslil.

11. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalovanému nahradit náklady státu spočívající v nákladech na vypracování posudku znaleckého ústavu, které byly znaleckému ústavu pravomocně přiznány a vyplaceny.

12. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Namítal, že okresní soud provedené důkazy nesprávně hodnotil. Zdůraznil, že před rozvodem manželství se žalobkyní nežili asi 6–7 let, žili odděleně každý svým životem, na jiné adrese a samostatně hospodařili. Proto také v kupních smlouvách figuroval jen žalovaný, jehož úmyslem bylo, aby nabyl nemovitosti do svého výlučného vlastnictví. Kupní ceny hradil ze zdrojů získaných od svědků jméno FO a jméno FO. Žalovaná oproti tomu obdržela na vypořádání společného jmění bytovou jednotku v Anonymizováno a osobní automobil. Po uplynutí příslušných lhůt žalobkyně vypočítavě požádala rovněž o vypořádání sporných nemovitých věcí. Žalovaný poukázal na to, že svědkyně Anonymizováno vypověděla, že ví o tom, že jsou účastníci majetkově vypořádáni, svědek Anonymizováno vypověděl, že mu sama žalobkyně sdělila, že pozemky související s domem č. p. Anonymizováno v Anonymizováno jsou majetkem žalovaného. Žalovaný dále konstatoval, že svědkyně jméno FO uvedla, že ví o tom, že účastníci jsou již dlouho vypořádáni, zjišťovala to před tím, než žalovanému darovala v roce 2010 prostředky na dům, kde žili. O tom sepsali darovací smlouvu, v níž měla svědkyně zajištěný nárok na podíl, který na ni nebyl převeden. S žalovaným se pak rozešli a po rozvodu se jí dostalo určitého vypořádání. Se žalovaným žila od roku 2008 v bytě, který měla pronajatý. Svědek jméno FO pak vypověděl, že půjčoval peníze na pozemky, je to již dávno, byly to desítky tisíc Kč. Na darovacích smlouvách poznal své podpisy. Žalobkyně oproti tomu vypověděla, že se žalovaným „fungovala“ do roku 2011, uvedla, že peníze měli našetřené, mívali je doma v hotovosti. Sama vydělávala asi 5 tis Kč, žalovaný kolem 30 tis Kč. To, že spolu nežijí 2 roky, uváděla v řízení o rozvod manželství účelově. Žalovaný jí měl dát 1 mil Kč, ale nedostala od něj nic. Tato tvrzení žalobkyně podle žalovaného prokázána nebyla, nebylo ani prokázáno, že by spolu účastníci hospodařili. Vedle toho byly provedeny důkazy darovacími smlouvami, na nichž jsou pravé podpisy, přičemž výslechy svědků bylo prokázáno, že darovací smlouvy reprezentují pravou vůli stran. Z posudku není možno vycházet, neboť byl vypracován pro účely trestního řízení, kromě toho z jeho závěrů nevyplývá, kdy byly smlouvy podepsány; užité fonty k datu podpisů ve smlouvách uvedených existovaly. Možnost existence stejného defektu v rozmezí 5 let pak nebyla výslovně vyloučena. Pokud se žalovaný vyjádřil nepřesně, když uváděl, že uzavřeli jen jednu darovací smlouvu, považuje za potřebné se opravit, mělo to podobný průběh, proto se zmýlil. Bylo prokázáno, že svědek jméno FO podepsal obě smlouvy a k oběma se vyjádřil. Žalovaný se proto domnívá, že prokázal, že předmětné nemovité prostředky nabyl z jemu darovaných prostředků. Má naopak za to, že výpověď žalobkyně je nevěrohodná a je to ona, kdo by měl prokazovat, že nemovitosti byly nabyty za prostředky ze společného jmění. Žalovaný na základě toho navrhl napadený rozsudek změnit tak, že žaloba bude zamítnuta a žalovanému přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

13. Žalobkyně navrhla ve vyjádření k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdit jako věcně správný. Žalovaný ve svém odvolání nevytýká okresnímu soudu žádná konkrétní pochybení, jen polemizuje se způsobem, jímž okresní soud provedené důkazy hodnotil. Žalobkyně v té souvislosti výslovně popřela, že by s žalovaným před rozvodem nežila 6-7 let, naopak fakticky spolu žili ještě v červenci 2010, kdy již probíhalo řízení o rozvod manželství, dokonce ještě v roce 2011 společně navštěvovali předmětné nemovité věci, uvedené je doloženo fotografiemi. Není proto možné, aby již v roce 2010 žalovaný plánoval s p. jméno FO) společnou budoucnost. Znalecký posudek byl zadán v řízení před okresním soudem, uvádí-li se v něm, že je o zpracován pro účely trestního řízení, jde o chybu v psaní, která nemůže mít na použitelnost jeho závěrů žádný vliv. Závěry jsou při tom vysloveny jen s jistou mírou pravděpodobnosti, jak to je u znaleckých posudků obvyklé. Svědecké výpovědi, jichž se žalovaný dovolává, byly podány jemu blízkými osobami, nelze proto vyloučit, že byl jejich obsah motivován snahou prospět žalovanému. Svědkyni Anonymizováno žalobkyně viděla v jednací síni poprvé, znala jen první ženu pana Anonymizováno. Výpověď svědkyně jméno FO) působila naučeně, neboť tato sice znala zpaměti přesné datum uzavření smlouvy, na otázky zástupkyně žalobkyně ale vždy reagovala tak, že „neví“. Nepamatovala si ani, kdy proti ní byla vedena exekuce, jakkoliv jde o záležitost, na kterou lze zapomenout jen obtížně, zejména jde-li o exekuci jedinou. Nevěrohodným se jeví i to, že by se svědkyně vůči žalovanému vzdala nároku z vypořádání, o údajných vyplácených částkách nebylo uvedeno nic bližšího. Dar ve výši přesahující 1 000 000 Kč si přitom měly dotčené osoby – rodiče svědkyně, svědkyně a žalovaný - předávat v hotovosti. I to se jeví být nepravděpodobným. Jde-li o svědka jméno FO, odkazuje žalobkyně na to, jak byla jeho výpověď hodnocena okresním soudem, dodává k tomu, že tento svědek v roce 2012 peníze žalovanému půjčil a dluh nechal zajistit zástavním právem, nejeví se tak věrohodným, že před rokem 2010 žalovanému peníze daroval (pokud se vůbec tehdy se žalovaným již znal). Je také nepravděpodobné, že by se žalovaný svěřoval sousedům s tím, že je s manželkou vypořádán. Důkazní břemeno při tom nese jednoznačně žalovaný, nikoliv žalobkyně. Ta je unesla ve vztahu k tvrzení, že nemovitosti byly nabyty za trvání manželství. Žalovaný tvrdí existenci výjimky ze zákonného režimu, kterou je povinen prokázat, stejně tak nese důkazní břemeno ve vztahu k pravosti a pravdivosti listin, které předložil, ani to však neunesl. Žalobkyně shrnula, že důkazy žalovaného byly vytvořeny účelově, přičemž žalovaný teprve v rámci odvolání opravoval svá tvrzení.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas (§ 204 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.), osobou oprávněnou (§ 201, 203 o. s. ř.) a je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání podle § 212 a 212a o. s. ř., v rámci nařízeného jednání a dospěl k níže uvedenému závěru.

15. Odvolací soud považuje dokazování provedené soudem prvého stupně za řádné a svým rozsahem umožňující právní posouzení věci. Ztotožňuje se také se závěrem o tom, že jím blíže specifikované důkazy již byly pro zjištění rozhodných skutečností nadbytečné. Konečně za správné považuje z níže uvedených důvodů také hodnocení provedených důkazů.

16. V řízení zadaný znalecký posudek jednak konstatoval, že na dvou darovacích smlouvách se nachází protlačené podpisy, znalec pak zároveň uzavřel, že není pravděpodobné, aby se v rozmezí 5 let na tiskárně vyskytoval stejný defekt. Již to samo o sobě svědčí pro závěr, že písemně vyhotovené darovací smlouvy byly antedatovány. Znalecký posudek je při tom zpracován z hlediska užitých podkladů i pravidel logiky řádně, znaleckým ústavem z příslušného oboru a je opatřen doložkou ve smyslu § 127a o. s. ř., odvolací soud tudíž neshledává žádný důvod, pro nějž by z jeho závěrů nebylo možno vycházet. Jelikož k zadání posudku došlo usnesením soudu v tomto řízení, je zjevné, že údaj o jeho vypracování pro potřeby řízení trestního je pouhou chybou v psaní, která použitelnost tohoto důkazu ovlivnit nemůže. Jde-li o závěr o propsaných podpisech na prvých dvou smlouvách, tento je jednoznačný a pravděpodobnost se vyslovuje toliko ve vztahu k existenci totožného tiskového defektu v případě všech tří smluv. V kontextu toho, že další dvě smlouvy byly evidentně podepisovány v téže době i skutečnosti, že tiskový defekt se vyskytuje na všech třech smlouvách, pak lze mít za to, že k podpisu darovacích smluv nedošlo k datům, jimiž jsou smlouvy opatřeny. Jednoznačný důkaz takové skutečnosti – např. úřední ověření podpisů – zároveň chybí.

17. Uvedené je pak umocněno nepřesvědčivými, a tedy nevěrohodnými výpověďmi svědků jméno FO a jméno FO – údajných dárců. Svědek jméno FO ve své výpovědi hovořil o půjčkách, nevzpomněl si na přesné údaje, uváděl, že žalovaný mu ještě něco dluží. Poznal své podpisy a teprve po předestření smluv se opravil tak, že se mělo ve skutečnosti jednat o darování. Nevzpomněl si, kolikrát k darování došlo. Bylo to v situaci, kdy mu i žalovaný něco daroval, byl to výměnný obchod.

18. Svědkyně jméno FO transakci popisuje jako půjčku. Že by vůbec měla prostředky, které by žalovanému mohla darovat, je (kromě jejího nízkého věku) zpochybňováno také skutečností, že byla proti ní vedena exekuce. Okolnost, že jí tyto prostředky měly poskytnout její rodiče, svědkyně sama spontánně nezmínila, uvedl ji jen žalovaný. Věrohodnost výpovědi svědkyně jméno FO snižuje i to, že nebyla s to uvést, kdy proti ní byla exekuce vedena. Pravděpodobnost toho, že k darování skutečně došlo, je dále zpochybněna tím, že v písemné darovací smlouvě je vyjádřen závazek převést na jmenovanou ideální polovinu nemovitých věcí. Zmíněný závazek převést na svědkyni ideální polovinu nemovitých věcí zároveň nebyl naplněn, svědkyně jen neurčitě (tudíž opět nevěrohodně) zmiňovala, že jsou jí žalovaným vypláceny nějaké částky.

19. Ostatně, pokud by výpovědi těchto dvou svědků měly být brány v potaz, nasvědčovaly by spíše tomu, že prostředky byly žalovanému oběma svědky zapůjčeny, nikoliv darovány.

20. Svědectví manželů Anonymizováno (nehledě na výhrady žalobkyně k osobě svědkyně Anonymizováno) je pak pouze svědectvím zprostředkovaným – z doslechu – a nejedná se tedy o přímý důkaz toho, že účastníci vypořádali také jiný majetek.

21. S ohledem na uvedené odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, podle nějž žalovaný přes poučení soudu podle § 118a o. s. ř. neprokázal, že nemovitosti pořídil z prostředků, které mu měly být darovány podle shora uvedených písemných smluv.

22. Podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

23. Podle § 144 obč. zák. pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

24. Podle § 150 odst. 4 obč. zák. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných.

25. Podle § 46 odst. 1 obč. zák. písemnou formu musí mít smlouvy o převodu nemovitostí, jakož i jiné smlouvy, pro něž to vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků.

26. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvého stupně ohledně jeho závěru o existenci naléhavého právního zájmu a pro stručnost v tomto ohledu odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.

27. Stejně tak odvolací souhlasí s tím, že je ve věci třeba aplikovat – jelikož k nabytí nemovitých věcí i zániku manželství účastníků došlo před 1. 1. 2014 - obč. zák. (srov. ustanovení § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění).

28. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že sporné nemovité věci byly nabyty za trvání manželství účastníků, uplatní se proto vyvratitelná právní domněnka formulovaná ustanovením § 144 obč. zák., podle níž se má za to, není-li prokázán opak, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

29. V takové situaci leželo na žalovaném důkazní břemeno stran toho, že nabyl nemovité věci z jiných než společných prostředků, jelikož mu prokázání takové skutečnosti prospívá. Jak již bylo konstatováno při přezkumu závěrů o zjištěném skutkovém stavu, žalovaný toto důkazní břemeno neunesl. Na žalované oproti tomu důkazní břemeno, právě s ohledem na důsledky aplikace ustanovení § 144 obč. zák., neleželo. Za popsané situace nezbývá než uzavřít, že výjimka ze zákonného režimu společného jmění žalovaným prokázána nebyla. Okolnost, že spolu účastníci údajně již delší dobu nežili, není v této souvislosti rozhodná. Ta by případně mohla být brána v potaz v řízení o vypořádání společného jmění v rámci úvah o disparitě podílů, v řízení o určení vlastnictví však nemůže závěr o nabytí prostředků do společného jmění ovlivnit. To, že spolu účastníci v době nabytí nemovitostí již dlouhodobě nežili, ostatně žalovaným rovněž nebylo prokázáno, naopak to bylo žalobkyní úspěšně zpochybněno skutečnostmi plynoucími z odůvodnění rozsudku o rozvodu manželství či z předložených fotografií. Není také rozhodné, že úmyslem samotného žalovaného mělo být nabytí do jeho výlučného vlastnictví a že to bylo důvodem, pro který na smlouvách figuroval výlučně sám, neboť ani tím nelze vznik zákonného režimu společného jmění podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. vyloučit.

30. Konečně, pokud by došlo mezi žalovaným a svědky jméno FO k půjčce (jak oba shodně spontánně vypověděli), zákonný režim nabývání věcí do společného jmění podle § 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. by rovněž vyloučen nebyl.

31. Pokud byly nemovité věci nabyty do společného jmění účastníků, pak – jelikož nedošlo k jejich vypořádání - platí, že ty jsou nadále (po uplynutí tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství) v důsledku aplikace ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. v podílovém spoluvlastnictví účastníků, přičemž jejich podíly jsou stejné. Na uvedeném nemohou nic změnit svědecké výpovědi manželů Anonymizováno, byť by i byly za důkaz o provedeném vypořádání považovány, neboť vypořádání týkající se nemovitých věcí by podle § 46 odst. 1 obč. zák. muselo být písemné.

32. Žaloba žalobkyně je tedy důvodná, a rozhodnutí okresního soudu ve věci samé je tudíž správné. Odvolací soud proto napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně jeho nákladových výroků, při jejichž přezkumu žádné nesprávnosti neshledal.

33. Jde-li o náklady odvolacího řízení, tyto podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. náleží žalobkyni, která byla i v této fázi řízení plně úspěšná. Její náklady sestávají z odměny její zástupkyně za dva úkony právní služby – vyjádření k odvolání žalovaného a účasti na soudním jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v účinném znění, dále jen „a. t.“, ve výši určené podle § 7 bodu 5. a § 9 odst. 4 písm. a) a. t., tedy 2 x 5 620 Kč a dvou paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 a. t. po 450 Kč, celkem tedy 12 140 Kč. Tyto je žalovaný žalobkyni povinen zaplatit v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem, jestliže Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Nebude-li povinnost stanovení tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat prostřednictvím soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).