15 A 7/2025

Rubrum

č. j. 15 A 7/2025-50 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Černého, Ph.D., a soudců Mgr. Radima Kadlčáka a Mgr. Ladislava Vaško ve věci žalobců: a) L. E., narozená X b) J. E., narozený X oba bytem X oba zastoupení Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem sídlem Dlouhá 3458/2A, 400 01 Ústí nad Labem proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje sídlem Velká Hradební 3118/48, 400 01 Ústí nad Labem za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) A. E., narozená X bytem X 2) L. Ř., narozený X bytem X o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č. j. KUUK/029725/2025, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá. Shodu s prvopisem potvrzuje:

I. T. 2 15 A 7/2025

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení 1) nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Osobě zúčastněné na řízení 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 2. 2025, č. j. KUUK/029725/2025, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobců a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Trmice (dále jen „stavební úřad“) ze dne 26. 9. 2024, č. j. 3551/2024/Va, kterým stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „starý stavební zákon“), k žádosti stavebníka L. Ř. podle § 129 odst. 2 a 3 a § 115 starého stavebního zákona dodatečně povolil dokončenou stavbu „Garáž a oplocení pozemku p.č. X v k.ú. X, obec X“, umístěné na pozemku p.č. X v k.ú. X.“ Žaloba 2. Žalobci zdůraznili, že iniciovali řízení, na základě kterého původně stavební úřad nařídil odstranění stavby, přičemž v podnětu poměrně podrobně rozebrali důvody pro odstranění stavby z hlediska starého stavebního zákona a žalovaný rozhodnutí o odstranění stavby zrušil z důvodu porušení procesních práv stavebníka. Byli toho názoru, že věc nelze vyřídit tak, že stavební úřad nebude přihlížet k argumentům žalobců podaným v předchozím řízení, byť má toto řízení formálně jinou spisovou značku, neboť toto řízení přímo navazuje na řízení předchozí a s řízením o odstranění stavby přímo souvisí. S takovým výkladem ostatně musel žalovaný souhlasit, jestliže připustil, že neobesílání zástupce žalobců bylo vadou řízení. Závěr, že tato vada nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí, je dle žalobců naprosto absurdní. Zastoupený účastník zcela logicky předpokládá, že jeho zástupce bude hájit jeho práva v řízení, že za něj bude podávat námitky, že se za něj bude účastnit nařízených jednání apod. Jestliže ovšem zástupce vůbec nebyl zpraven o úkonech stavebního úřadu, např. nebyl informován, že stavební úřad shromáždil dostatek podkladů k vydání rozhodnutí, nebyl vyrozuměn o místním šetření, nebyl vyrozuměn o doplněných podání stavebníka, pak logicky nemusel činit žádné kroky. Nelze dle žalobců přisvědčit žalovanému, že nevznášeli námitky, a rozhodně nelze přisvědčit závěru, že ignorování zastoupení účastníků nemělo vliv na rozhodnutí. Mimo jiné právě proto, že si účastníci volí zástupce jsouce právními laiky, kteří zcela nemusejí porozumět takovým právním pojmům, jako je koncentrace řízení, nemusejí přesně určit, jaké novum lze v odvolacím řízení vznést a za jakých okolností. Proto je ignorování zástupce účastníků zcela zásadní vadou, kterou nemohl žalovaný napravit jinak než vrácením věci stavebnímu úřadu. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Následně ve věci zdůraznil, že žalobci v řízení o dodatečném povolení stavby neuplatnili žádné námitky. Žalovaný nesouhlasil s názorem, že stavební úřad měl důvody nesouhlasu žalobců se stavbou dohledávat ve spisech týkajících se dříve ukončených správních řízení, jejichž předmět řízení nadto nebyl totožný s předmětem řízení nyní posuzovaného. Ostatně žalobci v nyní řešené věci na své dříve vyslovené výhrady ani neodkázali. Nedůvodnou shledal žalovaný i námitku, že chybné doručování stavebním úřadem mělo být důvodem pro zrušení dodatečného povolení stavby a vrácení věci k novému projednání. Jestliže stavební úřad doručoval písemnosti v řízení přímo zastoupeným žalobcům, byli tito prokazatelně seznámeni se stavem řízení, jakož i s obsahem vydaného rozhodnutí. Navíc se jako první Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 3 15 A 7/2025 logický krok ze strany zastoupených jeví předání doručených písemností svému zástupci k posouzení. Replika žalobců 4. Žalobci v replice uvedli, že byli účastníky řízení ve věci vedené stavebním úřadem pod sp. zn. OV/1922/21/Va. V rámci tohoto řízení žalobci námitky podali a dne 19. 4. 2023 vydal stavební úřad rozhodnutí o odstranění stavby. Žalovaný k odvolání stavebníka toto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání stavebnímu úřadu. S ohledem na tento postup nelze dle žalobců fabrikovat stav, kdy se námitky z předchozího řízení považují za nevyřčené a stavět stavební úřad do pozice někoho, kdo nemůže o námitkách vědět a nelze po něm spravedlivě požadovat, aby takové námitky dohledával v jiných spisech. Zde jde pojmově o jedno řízení, ve kterém žalobci námitky vznesli, úřad jejich námitkám přisvědčil, v odvolacím řízení bylo původní rozhodnutí zrušeno a bylo v řízení pokračováno dále. To ovšem znamená, že stav, za kterého žalobci neměli podat žádné námitky, byl uměle vyfabrikován. Zdůraznili, že pokud žalovaný spekuluje o tom, že se jako první logický krok ze strany zastoupených jeví předání doručených písemností svému zástupci, jedná se ze strany žalovaného o naprosto bezohledný a přímý útok proti čl. 1 Ústavy, dle kterého je Česká republika právním státem. Zopakovali, že pokud úřad zvoleného zástupce nevyrozumívá a písemnosti doručuje přímo účastníkům, jsou účastníci přímo kráceni na svých právech. Zvláště pak, pokud jak stavební úřad, tak žalovaný ignorují předchozí vyjádření účastníků v téže věci, neboť v případě vrácení původního rozhodnutí k dalšímu řízení jde zcela nepochybně o věc totožnou. Problém s totožností věci bude zřejmě i vysvětlením, proč nebyl zástupce žalobců vyrozumíván, neboť zcela zjevně stavební úřad věc založil jako zcela novou, což ovšem bylo nesprávné. Vyjádření osob zúčastněných na řízení 5. Osoba zúčastněná na říze 1) soudu pouze sdělila, že ve věci bude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení, k věci samé se nijak nevyjádřila.

6. Osoba zúčastněná na řízení 2), která je stavebníkem, se ve věci nijak nevyjádřila. Jednání soudu 7. Právní zástupce žalobců při jednání soudu uvedl, že nesouhlasí s tím, jak se žalovaný vypořádal s jejich odvolací námitkou o tom, že stavební úřad zasílal písemnosti přímo žalobcům a nezasílal je jejich právnímu zástupci. Navrhl, aby soud provedl dokazování spisem stavebního úřadu OV/1922/21, který se týkal řízení o odstranění stavby garáže stavebníka. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

8. Pověřená pracovnice žalovaného poukázala na to, že v případě řízení o dodatečném povolení stavby se nejedná o totéž řízení s řízením o odstranění stavby, řízení o dodatečném povolení stavby je samostatné. Navrhla zamítnutí žaloby.

9. Osoba zúčastněná na řízení 2) uvedla, že měla dostatek informací od žalovaného a měla zájem na vydání dodatečného stavebního povolení.

10. Soud při jednání pro nadbytečnost dle § 52 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), k návrhu žalobců neprovedl dokazování spisem stavebního úřadu OV/1922/21, neboť obsah předloženého správního spisu je zcela dostatečný pro rozhodnutí ve věci. Dále je nutno konstatovat, že řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 4 15 A 7/2025 odstranění stavby jsou dvě samostatná správní řízení, pro která se vedou odděleně samostatné správní spisy. Posouzení věci soudem 11. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a § 75 odst. 2 věty první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během jednoměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení s § 306 odst. 1 zákona č. 283/2021Sb., stavební zákon (dále jen „stavební zákon“). Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení i zdůvodnit. Nad rámec žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci zjištěny nebyly.

12. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu projednávaného případu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Dle § 34 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), zástupce podle § 32 a § 33 v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

14. Podle § 33 odst. 1 věty první a druhé správního řádu platí, že si účastník může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Dle odst. 2 téhož ustanovení může být zmocnění uděleno a) k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení, b) pro celé řízení, c) pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určené době nebo bez omezení v budoucnu; podpis na plné moci musí být v tomto případě vždy úředně ověřen a plná moc musí být do zahájení řízení uložena u věcně příslušného správního orgánu, popřípadě udělena do protokolu, nebo d) v jiném rozsahu na základě zvláštního zákona.

15. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 22. 4. 2024 bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby „Garáž a oplocení pozemku p.č. X v k.ú. X, obec X“, umístěné na pozemku p.č. X v k.ú. X.“. Dne 20. 8. 2024 proběhlo u stavebního úřadu ústní jednání, kterého se mj. účastnili žalobci. Následně žalovaný vydal rozhodnutí ze dne 26. 9. 2024 o dodatečném povolení předmětné stavby, které bylo dne 2. 10. 2024 shodně doručeno oběma žalobcům. Dne 16. 10. 2024 podali žalobci prostřednictvím jejich současného právního zástupce odvolání, k němuž doložili plné moci ze dne 2. 8. 2021 pro Mgr. Nesvadbu, advokáta. Následně předal stavební úřad správní spis se svým stanoviskem žalovanému, který o odvolání žalobců rozhodl napadeným rozhodnutí.

16. V návaznosti na shora popsanou právní úpravu je třeba konstatovat, že volba zmocněnce je svobodným projevem vůle účastníka řízení, avšak aby tento projev vůle měl pro správní řízení právní účinky, musí být příslušnému správnímu orgánu prokazatelně dán najevo, tzn. že příslušnému správnímu orgánu musí být např. doručena písemná plná moc v rámci toho kterého správního řízení (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2014, č. j. 58 A 52/2011-40, nebo Fiala, Z., Frumarová, K., Vetešník, P., Škurek, M., Horzinková, E., Novotný, V., Sovová, O., Scheu, L.: Správní řád: Praktický komentář., Systém ASPI, Wolters Kluwer, k § 33). Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 5 15 A 7/2025 17. Soud poukazuje také na právní větu rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2014, č. j. 4 As 171/2014-26, že „k prokázání oprávnění zmocněnce zastupovat ve správním řízení účastníka postačí plná moc (§ 33 odst. 1 správního řádu z roku 2004) předložená v prosté kopii.“ Nejvyšší správní soud v této souvislosti v rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č. j. 9 As 261/2014-44, dále doplnil, že „není přitom podstatné, kdo a jakým způsobem plnou moc doručil, podstatné je, že byla řádně udělena a byla předložena správnímu orgánu.“ Nejvyšší správní soud poté v rozsudcích ze dne 18. 11. 2015, č. j. 10 As 210/2014-46, a ze dne 19. 1. 2017, č. j. 7 As 328/2016-23, výslovně uvedl, že „účinky zastoupení tedy nastaly, jakmile byla prostá kopie plné moci předložena správnímu orgánu v řízení, k němuž se plná moc vztahovala.“ Jak popsal Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 16. 7. 2015, č. j. 7 As 86/2015-22: „Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. (…) Zastoupení na základě plné moci tak představuje fakultativní formu zastoupení a záleží jen na účastníku řízení, zda a jakého zmocněnce si zvolí a v jakém rozsahu mu udělí plnou moc (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2011, č. j. 1 As 27/2011-81).“ 18. Vycházeje z výše uvedených skutečností tak zdejší soud shrnuje, že účastník řízení je oprávněn zvolit si zmocněnce pro zastupování ve správním řízení, a to i v jeho průběhu. Z § 33 odst. 1 správního řádu přitom najisto vyplývá, že toto zmocnění musí správnímu orgánu prokázat písemnou plnou mocí. Z toho lze dovodit, že vůči správnímu orgánu může být zastoupení (prokázání plné moci) účinné teprve ve chvíli, kdy mu bylo řádně doloženo (doručeno) v řízení, k němuž se vztahuje.

19. V nyní řešeném případě není sporu o tom, že řízení o dodatečném povolení stavby bylo zahájeno dne 22. 4. 2024 a že žalobcům bylo zahájení řízení řádně oznámeno. Současně není sporu o tom, že žalobci ani jejich současný právní zástupce v řízení o dodatečném povolení stavby nepředložili stavebnímu úřadu (tedy v prvostupňovém řízení) plnou moc pro jejich zástupce. Lze tudíž v projednávaném případě konstatovat, že žalobci nebyli do dne vydání prvostupňového rozhodnutí v řízení zastoupeni, a stavební úřad proto své rozhodnutí ze dne 26. 9. 2024 doručoval v souladu se zákonem přímo žalobcům. K tomu je přiléhavé též poukázat na fakt, že stavební úřad v protokolu ze dne 20. 8. 2024, č. j. 2895/2024/Va/1, který žalobci podepsali, dal účastníkům řízení poučení o tom, že nechá-li se některý z účastníků zastupovat, předloží jeho zástupce písemnou plnou moc.

20. Na tomto hodnocení současně nic nemění ani prostý odkaz žalobců na plnou moc udělenou Mgr. Nesvadbovi, advokátu, v jiných – dle tvrzení žalobců souvisejících – správních řízeních. Rozhodující pro hodnocení soudu ve věci totiž byla skutečnost, že plná moc ze dne 2. 8. 2021 udělená žalobci Mgr. Nesvadbovi, advokátu, byla stavebnímu úřadu oznámena (doručena) poprvé až dne 16. 10. 2024, a to spolu s podaným odvoláním proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 26. 9. 2024. V tomto ohledu je přitom zásadně nutno vyjít z věcné a časové souvislosti udělené plné moci přímo pro dané řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2023, č. j. 6 As 58/2023-30).

21. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně konstatoval, že „řízení o dodatečném povolení stavby a řízení o odstranění stavby jsou dvě samostatná správní řízení“ (viz např. právní věta rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 11. 2018, č. j. 9 As 368/2017-48, nebo recentní rozsudky téhož soudu ze dne 6. 8. 2025, č. j. 6 As 32/2025-26, ze dne 8. 8. 2025, č. j. 22 As 77/2025-40, či ze dne 18. 9. 2025, č. j. 1 As 219/2024-134). Vzhledem k tomu tudíž soud ve věci neshledal důvodným ani žalobní tvrzení o tom, že řízení o dodatečném povolení stavby přímo navazuje na řízení předchozí a s řízením o odstranění stavby přímo souvisí. Pro takový závěr totiž nesvědčí již shora učiněný výklad zdejšího soudu opírající se o relevantní skutková zjištění ve spojení s dotčenou právní úpravou a judikaturou Nejvyššího Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 6 15 A 7/2025 správního soudu. Soud pak v nyní posuzovaném případě opětovně uvádí, že účinky zastoupení nastaly až dne 16. 10. 2024 – tj. jakmile byla plná moc předložena stavebnímu úřadu.

22. Zdejší soud proto musí korigovat závěr žalovaného obsažený na straně 5 napadeného rozhodnutí, že se v případě nedoručování písemností stavebním úřadem zástupci žalobců jedná o procesní vadu, která však není „takovou vadou, jež by byla na závadu prošetření věci v odvolacím řízení a měla sama o sobě za následek zrušení napadeného rozhodnutí.“ S ohledem na výše prezentované závěry soudu je totiž zřejmé, že se stavební úřad nedopustil žádného pochybení, jestliže doručoval písemnosti pouze žalobcům, kteří v řízení o dodatečném povolení nepředložili plnou moc pro jejich zástupce. Nicméně výše uvedený nesprávný závěr žalovaného nemá vliv na výrok napadeného rozhodnutí, jímž bylo odvolání žalobců zamítnuto a potvrzeno rozhodnutí stavebního úřadu. Soud tudíž neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí žalovaného.

23. Zcela správný je názor žalovaného, že žalobci v řízení před stavebním úřadem přes výslovné poučení obsažené jak v oznámení o zahájení řízení ze dne 17. 7. 2024, tak v protokolu o ústním jednání neuplatnili žádné námitky dle § 114 odst. 1 starého stavebního zákona. Námitka žalobců, že nelze přisvědčit žalovanému, že nevznášeli námitky v řízení o dodatečném povolení stavby, proto není důvodná.

24. S ohledem na všechny dříve uvedené skutečnosti proto soud v řešeném případě uzavírá, že neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Soud tudíž žalobu v mezích žalobních bodů vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. výrokem I. rozsudku zamítl.

25. Současně soud výrokem II. rozsudku dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci neměli ve věci úspěch a žalovanému žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.

26. Výrokem III. rozsudku soud v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. vyslovil, že osoba zúčastněná na řízení 1), která nebránila svá práva vůči neúspěšným žalobcům, nemá právo na náhradu nákladů řízení, přičemž jí soud ani neuložil žádné povinnosti, v souvislosti s nimiž jí mohly vzniknout náklady řízení.

27. Soud výrokem IV. rozsudku v souladu s § 60 odst. 5 s. ř. s. nepřiznal náhradu nákladů řízení osobě zúčastněné na řízení 2), která bránila svá práva vůči neúspěšným žalobcům, neboť ta žádnou náhradu nákladů řízení neuplatnila a soud jí rovněž neuložil ani žádné povinnosti, v souvislosti s nimiž jí mohly náklady řízení vzniknout.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T. 7 15 A 7/2025 v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz. Ústí nad Labem 10. června 2026 JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r. předseda senátu Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.