17 C 263/2017

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně a žalobce proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, o odvolání obou žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 10. 2020, č. j. 17 C 263/2017-161

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 780 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne [datum] (výrok I.) a oběma žalobcům uložil povinnost zaplatit žalované společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 30 032 Kč k rukám právního zástupce žalované advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Okresní soud rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se oba žalobci, kteří jsou manželé, domáhali určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ([číslo] v domě [adresa] v [anonymizováno] ulici v [obec]) ze dne [datum]. Na základě provedeného dokazování okresní soud zjistil, že žalovaná dala žalovaným písemnou výpověď z nájmu bytu datovanou dnem [datum]. Výpověď byla žalovaným doručena dne [datum]. Důvodem výpovědi byl dluh žalobců na nájemném, který ke dni podání výpovědi činil 145 992 Kč, tj. více než 41 násobek měsíčního nájemného. Ve výpovědi bylo uvedeno, že žalovaná vypovídá nájemní smlouvu uzavřenou dne [datum] podle ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku, tedy bez výpovědní doby, a požaduje, aby žalobci byt odevzdali bez zbytečného odkladu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne doručení výpovědi. Žalovaná v souladu s ustanovením § 2291 odst. 3 občanského zákoníku žalobce na závadnost jejich chování písemně upozornila a žalobcům byla poskytnuta lhůta k nápravě. Žalobci byli ve výpovědi poučeni o právu vznést námitky, případně navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. V souvislosti s výší nájemného a jeho placením okresní soud ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. 15 C 224/2011 zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 224/2011-115, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Co 125/2014-150 a nabyl právní moci dne [datum], byla navýšena částka, kterou měli žalobci jako nájemci platit žalované jako pronajímateli na nájemném z nájmu předmětného bytu, a to z částky 1 331 Kč na částku 3 543 Kč měsíčně od [datum]. Žalobci však i nadále (až do podání žaloby) platili nájemné v původní výši 1 331 Kč měsíčně. Za roky [rok], [rok], [rok], [rok] a prvních šest měsíců roku [rok] tak dlužili žalované částku 145 992 Kč O povinnosti žalobců zaplatit žalované tuto dlužnou částku bylo rozhodnuto Okresním soudem v Mostě dne [datum rozhodnutí], č. j. 45 C 2/2018-62. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 95 Co 59/2020-135. Tzv. kartu o úhradě nájemného z bytu okresní soud hodnotil jako listinu, která nezakládá žádná práva a povinnosti účastníků, nejedná se o účetní doklad, ale jde o interní doklad žalované, kde jsou zaznamenány úhrady ze strany žalobců s tím, že žalobci byli povinni platit nájemné ve výši 3 543 Kč měsíčně určené rozhodnutím soudu. Dluh na nájemném byl potvrzen i poštovními poukázkami předloženými žalobci, z nichž vyplynulo, že žalobci platí žalované na nájemném menší částku, než je stanovena uvedeným rozsudkem. Dopisem ze dne [datum] žalovaná vyzvala žalobce k úhradě nedoplatku na nájemném představujícího rozdíl mezi původním a nově stanoveným nájemným. Následovala výzva ze dne [datum].

3. Zjištěný skutkový stav okresní soud posuzoval dle § 2291 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nejprve shledal, že žaloba o neoprávněnost výpovědi byla žalobci podána dle § 2290 občanského zákoníku a včas. Dále shledal, že žalobci porušili své povinnosti plynoucí z nájemního vztahu zvlášť závažným způsobem tím, že nehradili nájemné stanovené soudním rozhodnutím. Tímto rozhodnutím o zvýšení nájemného je soud vázán. Dluh žalobců na nájemném existuje, na výzvu žalované k zaplacení dluhu žalobci nereagovali, dluh neuhradili. V této souvislosti okresní soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, z něhož vyplývá, že nedoplatek, který vznikne zvýšením nájemného, je nájemným (jeho součástí), a proto jedna ze základních povinností nájemce – platit nájemné – zahrnuje logicky i takovýto nedoplatek. Nezaplatí-li ho nájemce řádně a včas, poruší tím své povinnosti vyplývající z nájmu a v případě, že se bude jednat o porušení hrubé či zvlášť závažné, má pronajímatel právo nájem vypovědět. Okresní soud proto uzavřel, že byly naplněny podmínky ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku pro vypovězení nájmu bytu z důvodu porušení povinnosti ze strany žalobců zvlášť závažným způsobem. Výpověď považoval za oprávněnou. Jestliže žalobci zpochybňovali platnost výpovědi ze dne [datum] poukazem na to, že výpověď byla žalovanou podepsána mechanickými prostředky, této námitce okresní soud nepřiznal důvodnost. K tomu uvedl, že podpis mechanickými prostředky na předmětné výpovědi splňuje požadavky ustanovení § 561 občanského zákoníku a účel institutu podpisu, jímž je prokázání totožnosti jednajících stran, zajištění pravosti písemnosti a informování druhé strany o rozsahu projevené vůle. Podle § 261 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku je podpis mechanickými prostředky možný tam, kde je to obvyklé. V případě žalované se jedná o obvyklý způsob podepisování žalované. Podpis mechanickými prostředky tak nemůže být vadou právního jednání, která by mohla způsobit jeho neplatnost. O náhradě nákladů řízení okresní soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal plnou náhradu nákladů řízení v částce 30 032 Kč. Jednotlivé položky nákladů žalované v odůvodnění rozsudku vypočetl.

4. Proti celému tomuto rozsudku podali žalobci obsáhlé odvolání, které ještě doplnili podáním ze dne [datum]. K věci zejména uvedli, že odůvodnění napadeného rozsudku považují za„ nepřehledné“, neodpovídající ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud opisoval„ notoriety“ a přehlédl žádost žalobců o přezkum předpokladů výpovědi dle § 2290 občanského zákoníku. Dále poukázali na to, že jednání okresního soudu bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den [datum] v 12.15 hod. Žalobce se k tomuto jednání dostavil prokazatelně již v 11.55 hod., rozsudek byl tedy vyhlášen dříve, než by„ z hlediska času“ bylo možné očekávat, soud nezohlednil, že žalobci nemohli uplatnit právo na přítomnost u jednání. Žalobci poukázali rovněž na„ opomenuté důkazy“, okresní soud ignoroval„ repliky a výzvy“, které tvoří součást spisu, také z toho žalobci dovozují nepřezkoumatelnost rozsudku. Soudu prvního stupně dále vytkli, že skutková zjištění činil z připojených spisů a z tvrzení žalované. Své závěry založil na rozhodnutí Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 12. 2013, č. j. 15 C 224/2011-115, z něhož dovozuje povinnost žalobců zaplatit ničím nepodložený dluh ve výši 145 992 Kč jako předpoklad pro výpověď. Tento rozsudek neukládá žalobcům povinnost, není exekučním titulem. Žalobci nepovažují skutkový stav za řádně zjištěný. Okresní soud vložil do řízení závěry, které se týkají věci Okresního soudu v Mostě vedené pod sp. zn. 45 C 2/1018, ohledně částky 145 992 Kč, která neodpovídá ani počtu měsíců. Podle názoru žalobců nebyl výpovědní důvod vymezen dostatečně, pravdivě a určitě. Nestačí, aby pronajímatel uvedl pouze roky, když zákon hovoří o době nezaplacení nájemného alespoň tři měsíce. Neplacení nájemného prokázáno nebylo, neboť listinu„ Opis karty“ soud nezkoumal, ačkoliv šlo o klíčový důkaz o neexistenci dluhu na nájemném ke dni doručení výpovědi i před ním. Nesprávný je proto závěr, že skutečnosti uváděné pronajímatelem jsou pravdivé, když i obsah listiny„ Opis karty“ je ve vztahu k hrazení nájemného také pravdivý a dokládá řádné a včasné hrazení nájemného. Odvolatelé napadenému rozsudku vytkli také nedostatky právního hodnocení, které nenavazovalo na závěry o skutkovém stavu. Okresní soud neuvedl, jaké hmotněprávní ustanovení na zjištěný skutkový stav použil, ale pouze opsal ustanovení § [číslo], § 2290 a § 555 občanského zákoníku. Soud prvního stupně dále nepovažoval za důvody neplatnosti výpovědi nedodržení písemné formy (absence vlastnoručních podpisů na soukromých listinách), ačkoliv nebyla dodržena forma soukromé listiny dle § 561 občanského zákoníku Okresní soud měl rovněž ve věci rozhodnout rozsudkem pro uznání, neboť byly splněny předpoklady pro vydání kvalifikované výzvy dle § 114b odst. 1 o. s. ř. Žalovaná se k žalobě ani k replikám žalobců nevyjadřovala včas. Žalobci nesouhlasili ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci dle výroku rozsudku úspěchu ve věci nedosáhli a o bránění práva žalovanou lze pochybovat. Není ani zřejmé, co představují jednotlivé položky nákladů řízení žalované. Žalobci navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Zcela se ztotožnila se závěry okresního soudu o tom, že žalobci porušili své povinnosti plynoucí z nájemního vztahu zvlášť závažným způsobem, když nehradili řádnou výši nájemného, přičemž výpověď nájmu ze dne [datum] splňuje požadavky dané ustanovením § 561 občanského zákoníku. Zejména pak zdůraznila, že opis karty úhrad, který žalobci berou jako klíčový důkaz celého řízení, je pouze interním dokladem žalované, kde jsou evidovány úhrady ze strany nájemců.

6. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal i řízení jemu předcházející, a odvolání žalobců neshledal důvodným.

7. K projednání odvolání odvolací soud nařídil ústní jednání na den [datum]. Předvolání k tomuto jednání bylo oběma žalobcům řádně (s dostatečným časem k přípravě) doručeno poštou dne [datum], právnímu zástupci žalované bylo doručeno do datové schránky dne [datum]. Dne [datum] došla odvolacímu soudu písemná žádost žalobců o odročení odvolacího jednání„ ze závažných zdravotních důvodů, problematického zdravotního stavu, což spočívá v nepředvídané indispozici způsobené neznámým virem (patrně Rotavirem)“, přičemž předvídat uzdravení obou žalobců je vzhledem k věku aktuálně nemožné. Vzhledem k tomu, že žalobci skutečnosti uvedené v žádosti o odročení jednání nijak nedoložili (zejm. lékařskou zprávou), odvolací soud je na tuto skutečnost přípisem ze dne [datum] upozornil. K odvolacímu jednání dne [datum] se žalobci bez dalšího nedostavili. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal žádost žalobců o odročení jednání sice včasnou, nikoliv však důvodnou (řádně doloženou), žádosti nevyhověl a věc projednal v nepřítomnosti žalobců (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

8. Pokud jde o napadený rozsudek okresního soudu, nelze přisvědčit odvolací námitce žalobců, že jej nelze přezkoumat. Rozsudek (resp. jeho odůvodnění) má v zásadě náležitosti vyžadované ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. Je zřejmé, jaká tvrzení a stanoviska žalobců i žalované bral okresní soud v úvahu, jak o žalobě rozhodl, na základě jakých skutkových zjištění a jak zjištěný skutkový stav posoudil podle práva. Okresní soud se nedopustil ani žádného procesního pochybení, na které poukazovali žalobci. Z obsahu spisu vyplývá, že okresní soud v rámci přípravy jednání vyzval žalovanou (usnesením ze dne [datum]), aby se vyjádřila k žalobě, a to postupem dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nikoliv tzv. kvalifikovanou výzvou dle § 114b o. s. ř., nebyly tedy splněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.). Pokud pak okresní soud ústní jednání dne [datum] odročil na den [datum] v 12.15 hodin za účelem vyhlášení rozsudku, z protokolu o jednání ze dne [datum] vyplývá, že v [údaj o čase] hodin byl předmětný rozsudek vyhlášen (v souladu s § 156 odst. 1, 2 o. s. ř.), a to v nepřítomnosti účastníků. Z odvolání není zcela zřejmé, co žalobci v této souvislosti soudu prvního stupně vytýkají, není ani jasné, proč se žalobce, který dokládal svoji přítomnost v budově okresního soudu v [údaj o čase] hodin, k vyhlášení rozsudku nakonec nedostavil. Jeho účast ostatně nebyla nutná, byla pouze jeho právem, které žalobce nevyužil.

9. Skutková zjištění okresního soudu ke všem rozhodným skutečnostem jsou úplná, správná a skutkový stav tvoří dostatečný podklad pro rozhodnutí věci. Také právní posouzení věci je zcela přiléhavé a správné.

10. V daném případě žalobci (jako nájemci bytu) podali dne [datum] žalobu dle § 2290 občanského zákoníku na určení neoprávněnosti, resp. na přezkum oprávněnosti, výpovědi nájmu bytu ze dne [datum], která jim byla žalovanou (pronajímatelem) doručena dne [datum]. Výpověď byla podána včas – ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy žalobcům výpověď došla. Žalobci zpochybnili platnost výpovědi poukazem na nedostatek formy tohoto úkonu a rovněž tvrdili, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty výpovědního důvodu. V této souvislosti je třeba přisvědčit okresnímu soudu v posouzení výpovědi datované dne [datum]. V souladu s ustanovením § 2286 občanského zákoníku byla výpověď nájmu dána v písemné formě a nepochybně došla druhé straně. Z výpovědi je nepochybné, že toto právní jednání činí [právnická osoba], tedy pronajímatel (žalovaná), a to obchodním ředitelem [jméno] [příjmení], jehož podpis je na výpovědi, přičemž za společnost byl nepochybně oprávněn jednat. Byl-li vlastnoruční podpis jednajícího nahrazen mechanickými prostředky, stalo se tak v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku. Při výkladu tohoto projevu vůle neměl ani odvolací soud pochybnosti o tom, že žalovaná chtěla prostřednictvím svého oprávněného zástupce dát žalobcům výpověď z nájmu bytu a také tak učinila. Žalovaná sama nikdy toto své právní jednání nezpochybnila, v průběhu celého sporu se k němu bezezbytku hlásí. Ani žalobci nemají důvod jakkoliv pochybovat o tom, že žalovaná projevila jednoznačnou vůli dát jim výpověď nájmu bytu. Podstatné dále je (z provedeného dokazování vyplynulo), že před doručením výpovědi byli nájemci vyzváni, aby v přiměřené době odstranili své závadné chování. Žalovaná pak ve výpovědi zcela určitě a srozumitelně uvedla, z jakého zákonného důvodu výpověď činí (dle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku) a v čem konkrétně spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti. Nájemci byli také poučeni o právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem.

11. Podle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.

12. Ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku blíže určuje, co se rozumí porušením povinnosti zvlášť závažným způsobem. Demonstrativně uvedeným porušením povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem je, pokud nájemce nezaplatí nájemné a náklady na služby alespoň za dobu tří měsíců. Výpověď nemusí obsahovat přesné vymezení, za které měsíce nájemce dluží platby, mělo by však být dostatečně určité, aby nájemce věděl, z jakého důvodu mu pronajímatel výpověď dává. V daném případě žalovaná ve výpovědi nepochybně uvedla, v jakém období (v podstatě v průběhu několika let) a z jakého důvodu dluh žalobců na nájemném narostl až na částku 145 992 Kč Okresní soud správně přisvědčil žalované v tom, že pro povinnost žalobců platit nájemné je určující rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 C 224/2011-115, kterým bylo určeno, že výše nájemného bytu žalobců s účinnosti od [datum] činí částku 3 543 Kč měsíčně. Tento rozsudek byl jako správný potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 Co 125/2014-150. Soudy rozhodovaly o určení výše nájemného, kdy se nájemci a pronajímatelka nedohodli na nájemném. Pronajímatelka byla proto oprávněna nájemcům navrhnout zvýšení nájemného. Pokud nájemci ve stanovené lhůtě nesdělili, že se zvýšením nájemného souhlasí, pronajímatelce vzniklo právo navrhnout, aby výši nájemného určil soud. To soud učinil, nájemné určil jako v místě a čase obvyklé ve výši 3 543 Kč měsíčně, a to počínaje dnem [datum]. Představa žalobců, že jim tímto soudním rozhodnutím nevznikla povinnost platit vyšší nájemné, a to se zpětnou účinností, je zcela mylná a ničím nepodložená. Pokud žalobci za této situace sami uvádějí, že zvýšené nájemné neakceptovali a nájemné platili stále v nižší částce, jen potvrzují porušení povinnosti nájemce zvlášť závažným způsobem a naplnění výpovědního důvodu dle § 2291 odst. 1 občanského zákoníku. Na povinnosti platit nájemné od [datum] ve výši 3 543 Kč měsíčně nic nemění ani„ opis karty úhrad nájemného z bytu“, na který žalobci opakovaně poukazovali. Tato evidenční listina nemá sílu konstituovat jinou výši nájemného, než která byla určena soudním rozhodnutím. Na druhou stranu listina potvrzuje, že žalobci vytrvale platili nájemné v původní (nižší) částce. Zmíněné listinné důkazy jsou zcela dostačující pro posouzení a rozhodnutí věci. Jestliže žalobci okresnímu soudu vytýkaly, že„ některé“ důkazy neprovedl či pominul, není ani jasné, které důkazy měli na mysli.

13. Z vyložených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Okresní soud bral v úvahu správnou výši mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), správný počet úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu i počet paušálních náhrad hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je také náhrada cestovného a s tím související náhrada za promeškaný čas dle § 14 advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V podrobnostech odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

14. Odvolání žalobců nebylo důvodné, v odvolacím řízení byla proto plně úspěšná žalovaná, která má právo na náhradu nákladů tohoto řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalované v odvolacím řízení v celkové výši 7 780 Kč tvoří odměna právního zástupce žalované za dva úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalobců, účast na jednání odvolacího soudu), každý za 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dvě paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu, náklady na cestu vlakem k jednání odvolacího soudu a zpět v doložené výši 278 Kč a s tím související náhrada za promeškaný čas v rozsahu šesti započatých půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. patří v daném případě k nákladům řízení náhrada za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 1 302 Kč Odvolací soud uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 7 780 Kč v přiměřené lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám advokáta žalované (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by výjimečně dle § 150 o. s. ř. úspěšné žalované zcela nebo zčásti náhradu nákladů řízení nepřiznal. Samotná skutečnost, že žalobci jsou důchodového věku, tímto důvodem není.