17 Co 14/2026
č. j. 17 Co 14/2026-212
V PLATNOSTICitované zákony (16)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 213
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 8
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 6 § 8 § 513 § 553 § 554 § 570 § 580 § 1751 § 1968 § 1969 § 1972 § 2048 +2 dalších
Plný text
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Válkové a soudců JUDr. Ivety Hendrychové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa proti žalované: právnická osoba , IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem jméno FO sídlem adresa o zaplacení 22 385 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 30 C 53/2025-190 ze dne 7. listopadu 2025,
I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 11. 2025, č. j. 30 C 53/2025-190, se potvrzuje ve výroku I. ve správném znění, že se zamítá žaloba na zaplacení částky 22 385 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, a dále se potvrzuje ve výroku
II.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 477,13 Kč, a to k rukám advokáta , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 22 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení, se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč (výrok I.) a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 24 003,38 Kč k rukám jejího zástupce (výrok II.).
2. Soud prvního stupně rozsudek odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela jako nájemce se žalovanou jako podnájemcem smlouvu o podnájmu vozidla č. , hodnota, , na základě které užívala žalovaná vozidlo reg. zn. , SPZ, , , Anonymizováno, . Nedílnou součástí smlouvy se staly obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná měla povinnost na základě uzavřené smlouvy hradit měsíční podnájemné za užívání vozidla. Za tím účelem vystavovala žalobkyně žalované faktury, které byla žalovaná povinna hradit v termínech splatnosti. Žalovaná dlužila žalobkyni částku 9 680 Kč z faktury č. , hodnota, splatné dne 28. 6. 2022 a smluvní pokutu vyplývající ze všeobecných obchodních podmínek a ze sazebníku ve výši 0,1 % denně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně musela přistoupit k vymáhání dlužné částky z faktury , hodnota, , čímž vynaložila částku ve výši 605 Kč, kterou vyfakturovala žalované fakturou č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2022 se splatností dne 21. 7. 2022. Žalovaná dlužnou částku 605 Kč žalobkyni nezaplatila, a proto uplatnila žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované předala žalobkyně pohledávky za žalovanou k vymáhání externí agentuře a v souladu s tím byl žalované naúčtován dle obchodních podmínek a sazebníku poplatek ve výši 12 100 Kč. Následně žalobkyně uvedla, že k přefakturaci nákladů došlo poté, co žalovaná nereagovala na výzvy č. , hodnota, a č. , hodnota, , a proto bylo vymáhání uvedených faktur předáno externí agentuře , právnická osoba, , která se snažila s žalovanou telefonicky spojit a ve dnech 9. 5. 2022 a 16. 5. 2022 došlo k telefonickému kontaktu mezi ní a žalovanou a bylo ujednáno, že žalovaná dlužné částky zaplatí do 20. 5. 2022. K úhradě pohledávek došlo 16. 5. 2022. Za tyto dva telefonické hovory vyúčtovala externí agentura žalobkyni částku ve výši 9 680 Kč a včetně DPH.
3. Žalovaná k věci uvedla, že předáním vozidla zpět žalobkyni byl podnájem vozidla ukončen a žalovaná nezavdala důvod k vystavení faktur označených jako přefakturace č. , hodnota, , když z žalobních tvrzení ani nevyplynulo, čeho se tato přefakturace po ukončení smluvního vztahu účastníků týkala. Žalobkyně uvedenou fakturu žalované nedoručila. Vzhledem k tomu, že ostatní žalobou uplatněné nároky navazují na tento domnělý nárok na zaplacení, považuje je žalovaná za nedůvodné a neuznává je.
4. Soud prvního stupně dále konstatoval obsah provedených listinných důkazů, kdy mj. uvedl, že účastnice tohoto řízení mezi sebou uzavřely smlouvu o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. , hodnota, ze dne , datum, , podle které byla žalovaná povinna za užívání vozidla platit podnájemné ve výši 5 990 Kč bez DPH. Smlouva obsahuje odkaz na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z těchto bylo zjištěno, že placení nájemného bylo upraveno v čl. , hodnota, , přičemž splatnost faktur a jiných výzev k úhradě dlužných částek byla 14 dní od data jejich vystavení, že bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna účtovat žalované poplatky za služby vykonávané na její žádost (čl. , hodnota, ) a že žalobkyně je oprávněna při ukončení smlouvy vyúčtovat žalované mj. náklady za vymáhání dlužných částek soudní i mimosoudní cestou (čl. , hodnota, ). Z faktury č. , hodnota, soud prvního stupně zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne 1. 1. 2022 s datem splatnosti 15. 1. 2022 na částku 7 247,9 Kč za pronájem vozu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022. Z faktury č. , hodnota, soud prvního stupně zjistil, že byla vystavena jako zálohová dne 1. 2. 2022 s datem splatnosti 15. 2. 2022 za pronájem vozu od 1. 2. 2022 do 10. 2. 2022 ve výši 2 588,43 Kč. Z faktury č. , hodnota, soud prvního stupně zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne 14. 6. 2022 se splatností 28. 6. 2022 na částku 9 680 Kč s DPH za náklady na vymáhání externí agenturou. Ze seznamu vydaných faktur soud prvního stupně zjistil, že účetně byl obchodní vztah účastnic ukončen dne 16. 5. 2022, kdy byly doplaceny všechny žalobkyní vystavené faktury. Z emailové komunikace pak vyplynulo, že žalobkyně upomínala žalovanou v zasílaných emailových zprávách o úhradu faktur za leden 2022 a část února 2022, přičemž k zaplacení došlo dne 16. 5. 2022.
5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud prvního stupně dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o podnájmu vozidla, na základě které předala žalobkyně jako nájemce vozidla do užívání žalované vozidlo a povinností žalované bylo platit měsíční podnájemné na základě vystavených faktur ve lhůtě splatnosti do 14 dnů ode dne vystavení faktury. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 605 Kč nebo na částku 12 100 Kč. Smluvní vztah účastnic skončil odevzdáním vozidla dne 23. 2. 2022 a žalovaná přestala žalobkyni platit podnájemné. Protože do dne 16. 5. 2022 nebyly všechny závazky z uvedeného právního vztahu mezi účastnicemi vyrovnány, předala žalobkyně případ k řešení externí agentuře, která za dva telefonické hovory vyúčtovala žalobkyni 9 680 Kč. Nebylo možné učinit závěr, zda žalobkyně externí agentuře tuto částku uhradila, ale dne 14. 6. 2022 vystavila žalobkyně fakturu č. , hodnota, na částku 9 680 Kč se splatností 28. 6. 2022, kterou přeúčtovala uvedené náklady na žalovanou. Uvedenou přefakturaci provedla dle čl. , hodnota, obchodních podmínek, který ji podle jejího názoru opravňoval účtovat náklady za vymáhání dlužných částek klientovi, který vznik těchto nákladů zavinil. Částky 9 680 Kč, 605 Kč a 12 100 Kč zůstaly neuhrazeny.
6. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na § 1972 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého ve vztazích mezi podnikateli podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády, čímž není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují. Dále odkázal na § 1751 odst. 1 o. z., podle kterého lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky.
7. Uvedl, že neurčitý nebo nesrozumitelný právní úkon je neplatný (§ 553 odst. 1 o. z., § 554 o. z.). Ustanovení všeobecných obchodních podmínek, podle kterého má poskytovatel právo požadovat po klientovi úhradu všech nákladů na vymáhání bez omezení jejich výše, postrádá konkrétní vymezení těchto nákladů, neobsahuje mechanismus výpočtu nebo horní hranici těchto nákladů a neurčuje, co to ,,vymáhání“ znamená. Takové ujednání soud prvního stupně posoudil jako nepřezkoumatelné s tím, že nemůže být považováno za platné. Pokud by účelem takového ustanovení mělo být vytvořit sankci a umožnit jednostranné účtování nákladů bez kontroly, pak se může jednat o rozpor s dobrými mravy, a to i ve vztahu mezi podnikateli. Částku 9 680 Kč za dva telefonáty soud prvního stupně považoval za zcela nepřiměřenou. Také částku 12 100 Kč za úkony směřující ke kontaktu s dlužníkem a jeho přesvědčení, aby dluh dobrovolně vyrovnal, soud prvního stupně považoval za neúčelný a neekonomický výdaj. Takové náklady považoval za nemravné, protože vytvářejí nepřiměřený tlak na dlužníka, nejsou předvídatelné a nejsou ani účelně vynaložené. Uvedl, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.), že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého činu (§ 6 odst. 2 o. z.), že zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.) a že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.). Dle soudu prvního stupně v daném případě došlo ke zřejmému excesu. Náklady, které mohou vzniknout stranám, mají být předvídatelné a přiměřené a smluvní ujednání nemají být překvapivá nebo jednostranně nevýhodná. Pokud bylo sjednáno, že dlužník uhradí všechny náklady na vymáhání, aniž by byly specifikovány druhy nákladů, způsob výpočtu nebo horní hranice, je takové ustanovení nepředvídatelné. Důsledkem rozporu právního jednání s dobrými mravy je absolutní neplatnost. To znamená, že v řešeném případě se nepoužije ujednání, které podle čl. , hodnota, obchodních podmínek opravňuje poskytovatele při ukončení smlouvy vyúčtovat klientovi náklady za vymáhání dlužných částek soudní i mimosoudní cestou. Odpovědnost za prodlení na straně žalované se tak neuplatní proto, že k přeúčtování nákladů za výkony externí agentury došlo aplikací absolutně neplatného ustanovení obchodních podmínek. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl jako neoprávněnou.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal náhradu nákladů řízení žalované.
9. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V odůvodnění odvolání uvedla, že nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně. Žalobkyně má za to, že podnájemní smlouva společně s obchodními podmínkami obsahuje jasnou a jednoznačnou úpravu jak splatnosti jednotlivých faktur, tak i oprávnění účtovat poplatky za upomínání či za předání pohledávky k externímu vymáhání, kdy dle čl. , hodnota, obchodních podmínek je oprávněna vyúčtovat žalované mj. příslušenství všech pohledávek i náklady za vymáhání dlužných částek. Částka 9 680 Kč jakožto náklad vzniklý v důsledku vymáhání pohledávky externí agenturou není požadována za dva telefonické hovory, jak nesprávně vyhodnotil soud prvního stupně, ale jedná se o fixní poplatek za předání pohledávky k vymáhání, nikoliv za jednotlivé úkony. Tyto náklady vznikly výlučně v důsledku jednání žalované, jež své smluvní povinnosti neplnila a ocitla se v prodlení s úhradou podnájemného, na výzvy k úhradě ze strany žalobkyně nereagovala. Dle žalobkyně se bezpochyby jednalo o účelně vynaložený náklad, když žalovaná dlužnou částku po zahájení procesu vymáhání dne 16. 5. 2022 uhradila. Pokud dle soudu prvního stupně není jisté, zda žalobkyně uhradila fakturu externí agentuře, tak soud žalobkyni nevyzval k prokázání této úhrady – pokud by tak učinil, žalobkyně by úhradu doložila. Nárok ve výši 605 Kč byl v obchodních podmínkách sjednán pro případ prodlení s úhradou jakékoli položky plynoucí z podnájemní smlouvy. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou faktury č. , hodnota, vystavené dne 14. 6. 2022 na částku 9 680 Kč, v souladu s čl. , hodnota, obchodních podmínek byla vystavena upomínková faktura č. , hodnota, na částku 605 Kč. Pokud jde o částku 12 100 Kč, tato je požadovaná z důvodu, že žalovaná neplnila své povinnosti ze smlouvy, tj. nehradila vyúčtované položky plynoucí z podnájemní smlouvy řádně a včas, a to ani přes opakované upomínání a výzvy ze strany žalobkyně, žalobkyně tak byla nucena předat pohledávky k vymáhání externím agenturám, čímž chtěla předejít možnému soudnímu řešení sporu. Poplatek za předání pohledávky k vymáhání externí agenturou vyplývá z platných a žalovanou akceptovaných obchodních podmínek. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že předání pohledávek do správy externí agentury představuje úkon neúčelný a neekonomický, dle žalobkyně předání pohledávky k mimosoudnímu vymáhání externí agenturou představuje běžný, racionální a hospodárný postup odpovídající standardní obchodní praxi, jehož cílem je dosáhnout splnění povinnosti především bez nutnosti soudního řízení a tím minimalizovat další náklady. Uvedla, že k její tíži nemůže být přičítáno porušení smluvní povinnosti žalované, nelze po ní požadovat, aby nečinila žádné kroky k vymožení pohledávek, resp. aby tyto nesla na vlastní náklady. Pokud jde o neurčitost slovního spojení „vymáhání“ v obchodních podmínkách, tak dle žalobkyně se jasně uvádí, že se jedná o vymáhání dlužných částek a/nebo dokladů k vozidlu soudní i mimosoudní cestou. Žalobkyně považuje tento pojem za zcela určitý. Poukázala na to, že základním principem výkladu smluv je priorita výkladu, jenž nevede k závěru o neplatnosti smlouvy. Nesouhlasí tedy s tím, že smluvní ujednání je nepřezkoumatelné, kdy pojem vymáhání je zcela běžným konceptem užívaným v právní teorii a praxi ve smyslu nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s uplatňováním jeho pohledávky vůči dlužníkovi. Co se týče nepřiměřené výše poplatku, jedná se o fixně stanovenou částku a žalobkyně tento poplatek považuje za zcela přiměřený s ohledem na předání pohledávek z podnájemní smlouvy rovnou několika agenturám, kdy každá správa byla a je zcela individuální. Vzhledem k vynaloženým nákladům a času ze strany žalobkyně, který věnovala jednotlivým předávkám pohledávek a samotné komunikaci s agenturami, a dále i k učiněným úkonům ze strany agentur, žalobkyně odmítá, že se jedná o nepřiměřenou sankci, která se příčí dobrým mravům. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v celém rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
10. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že žalovaná nikdy nebyla v prodlení, neboť jí příslušné faktury nebyly doručeny. Upozornila, že tyto byly vystaveny jako zálohové, nikoliv jako účetní doklad. Dále uvedla, že článek , hodnota, obchodních podmínek je neplatný, neboť by externí agentura mohla účtovat v podstatě jakoukoliv částku. Tento článek proto považuje za nepředvídatelný, neurčitý a nekonkrétní, a tedy neplatný. Dle žalované soud prvního stupně rozhodl správně a v souladu s provedeným dokazováním.
11. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, a to i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o.s.ř.).
12. Odvolací soud považoval pro rozhodnutí ve věci za podstatné, kdy nastala splatnost původních faktur za pronájem vozu, které měly být předány k vymáhání externí agentuře, zejména zda a kdy byly tyto faktury doručeny žalované. Tuto otázku soud prvního stupně ve svém rozhodnutí neřešil. Odvolací soud proto na jednání dne 21. 4. 2026 v zájmu předvídatelnosti rozhodnutí o tom vyrozuměl účastníky, aby se k této otázce mohli vyjádřit.
13. Odvolací soud částečně zopakoval a doplnil dokazování (§ 213 odst. 2, 3, 4 o. s. ř.), přičemž provedeným dokazováním byly zjištěny následující skutečnosti:
14. Ze smlouvy o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. , hodnota, bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně (označovaná jako poskytovatel) s žalovanou (označenou jako klient). Touto smlouvou se žalobkyně zavázala přenechat žalované do užívání vozidlo zn. , Anonymizováno, . Mezi cenovými podmínkami byl uveden startovací poplatek 11 990 Kč a měsíční nájemné 5 990 Kč bez DPH. Ohledně splatnosti měsíčního nájemného nebylo ve smlouvě nic uvedeno. Bylo dohodnuto, že součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, přičemž smlouva obsahovala internetový odkaz na tyto podmínky. Smlouva byla za žalobkyni podepsána dne 11. 2. 2021, za žalovanou smlouvu podepsal jednatel , jméno FO, dne 12. 2. 2021.
15. Z všeobecných obchodních podmínek , Anonymizováno, flexibilního operativního leasingu, verze platné od , datum, do , datum, , bylo zjištěno, že tyto upravovaly práva a povinnosti smluvních stran při pronájmu vozidla. V části , hodnota, týkající se nájemného a platebních podmínek bylo uvedeno, že splatnost faktur a jiných výzev k úhradě dlužných částek je 14 dní od data vystavení nebo výzvy (čl. , hodnota, ), že klient je povinen platit po dobu nájmu všechny splátky včas a poukazovat platby na účet poskytovatele uvedený na faktuře (čl. , hodnota, ), že kromě sjednaného měsíčního nájemného je poskytovatel oprávněn účtovat klientovi poplatky za služby vykonávané na žádost klienta, jakož i náklady s tím související (čl. , hodnota, ), a že není-li dohodnut jiný způsob placení, je klient povinen platit veškeré částky na základě faktur (čl. , hodnota, ). Není zde žádná jiná dohoda ohledně splatnosti nájemného. V části , hodnota, týkající se závěrečného finančního vyúčtování bylo uvedeno, že při ukončení smlouvy je poskytovatel oprávněn vyúčtovat klientovi mj. náklady za vymáhání dlužných částek a/nebo dokladů k vozidlu soudní i mimosoudní cestou (čl. , hodnota, ). V části , hodnota, pak bylo uvedeno, že pokud není jakýkoliv peněžitý dluh klienta uhrazen řádně a včas, je poskytovatel oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (čl. , hodnota, ), a že poskytovatel je oprávněn klientovi účtovat poplatek ve výši 500 Kč s DPH za každou upomínku související s dluhem klienta dle smlouvy a těchto podmínek (čl. , hodnota, ). V části , hodnota, bylo mj. uvedeno, že komunikace mezi účastníky může být vedena i prostřednictvím elektronické pošty, tj. e-mailů uvedených ve smlouvě, kdy v takovém případě se písemnost považuje za doručenou dnem odeslání e-mailu (čl. , hodnota, ).
16. Z protokolu o předání vozu ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalované bylo dne 23. 2. 2021 předáno vozidlo zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, .
17. Z protokolu o vrácení vozu ke smlouvě č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná dne 9. 2. 2022 vrátila vozidlo zn. , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , přičemž v protokolu bylo poznamenáno, že fakturace končí 10. 2. 2022.
18. Z faktury č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2022 bylo zjištěno, že touto žalobkyně vyúčtovala žalované částku 605 Kč, kdy se dle popisu jednalo o penále za , Anonymizováno, – RZ , SPZ, , administrativní poplatek za vystavení 2. upomínky za FA , Anonymizováno, . Datum splatnosti bylo uvedeno 21. 7. 2022.
19. Ze seznamu vydaných faktur žalobkyně ze dne 29. 6. 2022 bylo zjištěno, že faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, byly uhrazeny dne 16. 5. 2022. Dále je tam uvedena faktura č. , hodnota, na částku 9 680 Kč, splatná dne 28. 6. 2022, dosud neuhrazená.
20. Z e-mailové zprávy ze dne 20. 4. 2022 bylo zjištěno, že tímto zaměstnanec žalobkyně vyzýval , jméno FO, k úhradě pohledávky na smlouvě č. , hodnota, . Bylo uvedeno, že přehled fakturace po splatnosti nalezne ve svém zákaznickém profilu. Není zřejmé, na jakou e-mailovou adresu byla zpráva odeslána. Z tohoto e-mailu nevyplývá, že by k němu byla připojena nějaká faktura.
21. Z předložené e-mailové komunikace bylo zjištěno, že dne 6. 5. 2022 zaměstnanec , právnická osoba, zaslal jednateli žalované , jméno FO, zprávu, aby jej kontaktoval ohledně smlouvy č. , hodnota, vztahující se k vozidlu , Anonymizováno, s tím, že na smlouvě evidují dluh ve výši 11 751 Kč. Následně dne 29. 6. 2022 žádal , jméno FO, zaměstnance , právnická osoba, o zaslání faktury (faktur) k dlužné částce 11 751 Kč, kterou 16. 5. uhradili, s tím, že vůz měl pronajatý jejich zaměstnanec a faktury k této částce jim nepředal. Požadované mu bylo ještě tentýž den zasláno. Následně dne 8. 8. 2024 , jméno FO, psal zaměstnanci žalobkyně, kde uváděl, že obdržel předžalobní výzvu a žádal o vysvětlení, o jakou fakturu se jedná. Uvedl, že smlouvu ukončili k 10. 2. 2022 a všechny dlužné částky uhradili k 16. 5. 2022. Další faktura měla být vystavena v červnu 2022, tuto fakturu neobdrželi, stejně jako zmiňované upomínky. Zaměstnanec žalobkyně mu odpověděl dne 9. 8. 2024, že se jedná o fakturu za náklady při vymáhání ve fixní výši 8 000 Kč bez DPH, které vůči nim vynaložila agentura , právnická osoba, . Jelikož tuto fakturu nezaplatil, kontaktovala jej jejich nová vymáhací agentura , právnická osoba, . K emailu měla být připojena tato faktura a upomínka.
22. Ohledně dalších důkazů, v rozsahu podstatném pro posouzení věci, odvolací soud vycházel ze zjištění, která z nich učinil soud prvního stupně, když tato odpovídají obsahu provedených důkazů a proti těmto zjištěním účastníci neměli žádné námitky.
23. Podle § 213 odst. 5 o. s. ř. odvolací soud nepřihlížel k důkazu navrženému a předloženému žalovanou až v odvolacím řízení, tj. potvrzení o úhradě vystavené faktury společnosti , právnická osoba, , když se nejedná o důkaz, který by žalovaná nemohla uplatnit již v řízení před soudem prvního stupně, a není zde ani jiný důvod pro připuštění tohoto důkazu dle § 205a o. s. ř. Navíc otázka úhrady této faktury nebyla pro rozhodnutí ve věci podstatná, jak vyplyne z níže uvedeného.
24. Z provedených důkazů vyplývá následující závěr o skutkovém stavu:
25. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely dne 12. 2. 2021 smlouvu o podnájmu vozidla č. , hodnota, , která odkazovala na všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna hradit měsíční nájemné. Smlouva neobsahovala žádnou dohodu o splatnosti nájemného, dle všeobecných obchodních podmínek měly být veškeré částky hrazeny na základě faktur, jiné ujednání ohledně splatnosti nájemného tam nebylo (smlouva o podnájmu, všeobecné obchodní podmínky). Vozidlo bylo žalované předáno dne 23. 2. 2021 a vráceno dne 9. 2. 2022 (protokol o předání vozu, protokol o vrácení vozu). Žalobkyně vystavila mj. fakturu č. , hodnota, , kterou žalované účtovala nájemné za leden 2022, a fakturu č. , hodnota, , kterou žalované účtovala nájemné za část února 2022 (předmětné faktury). Následně žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, poté žalovanou vyzývala k úhradě , právnická osoba, (e-mailová komunikace), k úhradě těchto faktur došlo dne 16. 5. 2022 (dle seznamu vydaných faktur, emailové komunikace i tvrzení samotné žalobkyně). Poté žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. , hodnota, ze dne 14. 6. 2022 částku 9 680 Kč za náklady na vymáhání externí agenturou a poté ještě fakturou č. , hodnota, ze dne 7. 7. 2022 částku 605 Kč jako administrativní poplatek za vystavení upomínky za fakturu č. , hodnota, (předmětné faktury). Tyto skutečnosti ostatně mezi účastníky ani nebyly sporné. V podrobnostech se odkazuje na zjištění uvedená výše.
26. Z provedeného dokazování však nevyplývá, zda a kdy byly původní faktury za nájemné (tj. faktury č. , hodnota, a č. , hodnota, ) doručeny, resp. alespoň odeslány žalované. Nebyl předložen žádný důkaz, který by dokládal, že tyto faktury byly žalované alespoň odeslány na e-mail (což by vzhledem k čl. , hodnota, všeobecných obchodních podmínek bylo dostatečné). Žalobkyně sice měla žalovanou vyzývat k zaplacení emailem ze dne 20. 4. 2022, avšak z tohoto e-mailu nevyplývá, že by k němu byla připojena nějaká faktura (uvádělo se v něm pouze to, že přehled fakturace žalovaná nalezne v zákaznickém profilu). Nadto není zřejmé, na jakou adresu byl tento e-mail odeslán, jak bylo uvedeno výše. Ani z následné emailové komunikace mezi žalovanou a , právnická osoba, nevyplývá, že by žalované dříve byly tyto faktury doručeny. Naopak v emailu ze dne 29. 6. 2022 (tj. až po úhradě předmětných faktur) žádal jednatel žalované o zaslání předmětných faktur s tím, že tyto nemají k dispozici, a tyto mu byly následně zaslány. Žádné další důkazy pak ohledně doručení nebo alespoň odeslání předmětných faktur nic neprokazují.
27. Nutno zdůraznit, že na jednání dne 14. 8. 2025 žalovaná namítala, že tyto faktury za pronájem vozu neobdržela. Soud prvního stupně proto vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokazovala, jakým způsobem byla mezi žalobkyní a žalovanou oznamována vyúčtování jednotlivých částek měsíčního podnájmu a jak může žalobkyně prokázat, že tyto faktury žalovaného zasílala. Na to žalobkyně reagovala v poskytnuté lhůtě v podání ze dne 29. 8. 2025, ve kterém uvedla, že povinnost hrazení nájemného byla jednou z hlavních povinností žalované, které z podnájemní smlouvy vyplývají, a ze strany žalobkyně bylo možné rozumně očekávat, že žalovaná se bude o plnění této povinnosti sama aktivně zasluhovat. Dále poukázala na to, že žalovaná měla zřízený přístup do zákaznického profilu v systému žalobkyně, ve kterém měla možnost kontrolovat neuhrazené faktury a měla tak možnost se s vystavenými fakturami seznámit. Předchozí faktury také řádně a včas hradila, byla tedy schopna si stav faktur zjistit. Žádné další důkazy prokazující doručení či odeslání faktur však neoznačila, pouze navrhla důkazy ke zřízení zákaznického profilu.
28. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně doručení či alespoň zaslání faktur neprokázala, ačkoliv v tomto směru byla soudem prvního stupně poučena v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.
29. Po právní stránce je předmětná podnájemní smlouva smlouvou uzavřenou v souladu s § 2215 o. z., když na základě této smlouvy žalobkyně předala žalované do užívání předmětné vozidlo a žalovaná měla hradit nájemné. Podnájem se subsidiárně řídí právní úpravou nájemní smlouvy v § 2201 a násl. o. z. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019). Součástí smlouvy pak byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně v souladu s § 1751 odst. 1 o. z. Dle smlouvy byla žalovaná povinna hradit měsíční nájemné ve výši uvedené ve smlouvě. V obchodních podmínkách bylo uvedeno, že není-li dohodnut jiný způsob placení, je žalovaná povinna hradit veškeré částky na základě faktur (čl. , hodnota, ). Ohledně splatnosti měsíčního nájemného nic zvláštního sjednáno nebylo, proto je nutno uzavřít, že měsíční platby nájemného musely být vyfakturovány. Teprve na základě doručení faktur tedy mohla nastat splatnost nájemného (jak vyplývá i z § 570 o. z., podle kterého právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde).
30. Jak však bylo uvedeno výše, žalobkyně neprokázala ani doručení faktur za nájemné, ani jejich odeslání, což by dle všeobecných obchodních podmínek mohlo být dostačující (když v jejich čl. , hodnota, bylo sjednáno, že písemnost zaslaná e-mailem se považuje za doručenou dnem odeslání emailu).
31. Pokud žalobkyně uváděla, že se žalovaná měla sama aktivně zasluhovat o hrazení nájemného, tak nic takového ze smlouvy ani z obchodních podmínek nevyplývá. Pokud žalobkyně dále poukazovala na to, že žalovaná se mohla s fakturami seznámit v zákaznickém profilu, ani to nemá žádný vliv. Ze smlouvy ani z obchodních podmínek nevyplývala povinnost žalované kontrolovat faktury v zákaznickém profilu. Dle smlouvy mělo být nájemné hrazeno na základě faktur, bylo tedy povinností žalobkyně nájemné vyfakturovat, až na základě doručené faktury mohla žalované vzniknout povinnost nájemné uhradit a nehraje žádnou roli, že se případně žalovaná mohla s vystavenými fakturami předtím seznámit.
32. Jelikož žalobkyně neprokázala, kdy byly předmětné faktury doručeny žalované a kdy tedy nastala splatnost nájemného, resp. že se tak stalo předtím, než tyto žalovaná uhradila, nelze mít za to, že se žalovaná ocitla v prodlení s plněním dluhu (§ 1968 o. z.). Již z toho vyplývá, že žaloba není důvodná, když nárok na náhradu nákladů za vymáhání dlužných částek může z povahy věci být dán jen tehdy, kdy žalovaná něco dluží, tedy je v prodlení s úhradou (a dle § 1969 o. z. může věřitel vymáhat splnění dluhu po dlužníkovi, který je v prodlení). Nárok na náhradu nákladů za vymáhání dluhu externí agenturou, vyúčtovaný fakturou č. , hodnota, na částku 9 680 Kč, proto není důvodný. Vzhledem k tomu tak nemůže být důvodný ani nárok na poplatek ve výši 605 Kč, vyúčtovaný jako poplatek za vystavení upomínky k této faktuře, a ani nárok na úhradu dalších nákladů ve výši 12 100 Kč za předání těchto (nedůvodných) pohledávek k dalšímu vymáhání.
33. A jelikož žalovaná neporušila žádnou povinnost, když nebyla v prodlení (nebylo to prokázáno), nemůže být důvodný ani nárok na úhradu smluvní pokuty sjednané dle § 2048 odst. 1 o. z., požadované z uvedených nedůvodných pohledávek, stejně tak nelze požadovat paušální náhradu nákladů za uplatnění těchto nedůvodných pohledávek dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
34. Vzhledem k tomu již je nadbytečné zabývat se tím, zda dohoda o placení nákladů za vymáhání dlužných částek ve všeobecných obchodních podmínkách byla dostatečně určitá a srozumitelná, resp. výkladem této dohody, zda je tato dohoda v souladu s dobrými mravy, příp. zda uplatnění žalovaných nároků nepředstavuje zneužití práva.
35. Stejně tak nebylo nutné zabývat se tím, zda by (v případě neplatnosti smluvních ujednání) uvedené nároky nemohly vyplývat přímo ze zákona (coby zákonný nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky nebo jako nárok na náhradu škody způsobené porušením smluvní povinnosti dle § 2913 odst. 1 o. z.), když za situace, kdy žalovaná nebyla v prodlení s úhradou dluhu, nemohou být takové nároky dány.
36. Odvolací soud tedy shledal, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I., kterým žalobě vyhověl, je ve výsledku správný, byť z jiných důvodů, než na kterých své rozhodnutí založil soud prvního stupně. Podle § 219 o. s. ř. proto rozsudek soudu prvního stupně v této části potvrdil, ovšem ve správném znění, když v tomto výroku soud prvního stupně mj. uvedl (v souladu se žalobním petitem), že se zamítá nárok na smluvní poplatek z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužných částek, avšak ze žalobních tvrzení (i ze všeobecných obchodních podmínek) vyplývá, že se správně jedná o smluvní pokutu, nikoliv o poplatek z prodlení.
37. Soud prvního stupně také správně rozhodl ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, když dle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal jejich plnou náhradu žalované, která byla v řízení zcela úspěšná. Pokud jde o výpočet nákladů, soud prvního stupně při určení odměny za zastupování advokátem vycházel z tarifní hodnoty 22 385 Kč. To však není správně, neboť dle § 8 odst. 1, 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, je součástí tarifní hodnoty též pětinásobek roční hodnoty smluvní pokuty požadované do zaplacení, když smluvní pokuta netvoří příslušenství pohledávky (§ 513 o. z.), a je tedy třeba k ní při určení tarifní hodnoty přihlížet. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby by tak měla být vyšší. Odvolací soud však nepřistoupil ke změně nákladového výroku z tohoto důvodu, a to s přihlédnutím k tomu, že tato změna by byla v neprospěch odvolatele, rozsudek soudu prvního stupně byl ve výroku ve věci samé potvrzen a žádný z účastníků nenamítal nesprávnost vyčíslení nákladů řízení (srov. stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025). Jinak byl výpočet nákladů soudem prvního stupně správný, a proto odvolací soud i tento výrok potvrdil.
38. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, která byla v odvolacím řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování advokátem při tarifní hodnotě dle § 8 odst. 1, 2 advokátního tarifu 41 155 Kč (částka 22 385 Kč a pětinásobek roční hodnoty uplatněných smluvních pokut 18 770 Kč) za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (účast na jednání odvolacího soudu) 2 780 Kč a náhrada hotových výdajů za 1 úkon právní služby 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Dále má žalovaná právo na náhradu jízdného z , obec, do , obec, a zpět na jednání odvolacího soudu, při vzdálenosti celkem , hodnota, km (dle serveru , Anonymizováno, ), při použití motorového vozidla , Anonymizováno, , RZ , SPZ, , s průměrnou spotřebou , hodnota, l/100 km benzinu, při ceně benzinu 34,70 Kč/l a základní náhradě za používání silničních motorových vozidel 5,90 Kč/km dle vyhlášky č. 573/2025 Sb., je jízdné celkem 1 223 Kč. Dále náleží náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu za čas strávený cestou za 6 půlhodin po 150 Kč, tj. celkem 900 Kč. Žalované dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1 124,13 Kč. Náklady žalované v odvolacím řízení tedy činí celkem 6 477,13 Kč. Odvolací soud uložil žalobkyni zaplatit tyto náklady žalované k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) do 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), když pro stanovení delší lhůty nebyl důvod.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.