30 C 53/2025

Plný text

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Jakubcovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 22 385 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, na zaplacení částky ve výši 22 385 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11, 75% z částky 9680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení a se smluvním poplatkem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 400 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 003,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Jméno advokáta B, advokáta se sídlem v adresa.

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 22. 8. 2024 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela jako nájemce se žalovanou jako podnájemcem smlouvu o podnájmu vozidla č. hodnota, na základě které užívala žalovaná vozidlo reg. zn.: SPZ, Hyundai i30 Kombi 1.4 T-GDI, 103kW. Nedílnou součástí smlouvy se staly Obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná měla povinnost na základě uzavřené smlouvy hradit měsíční podnájemné za užívání vozidla. Za tím účelem vystavovala žalobkyně žalované faktury, které byla žalovaná povinna hradit v termínech splatnosti. Podle žalobních tvrzení dlužila žalovaná žalobkyni částku 9 680 Kč z faktury č. hodnota splatné dne 28. 6. 2022 a rovněž smluvní pokutu vyplývající z všeobecných obchodních podmínek a ze Sazebníku ve výši 0,1% denně z částky 9 680 Kč od 29. 6. 2022 do zaplacení. Žalobkyně musela přistoupit k vymáhání dlužné částky z faktury hodnota, čímž vynaložila částku ve výši 605 Kč, kterou vyfakturovala žalované fakturou č. hodnota ze dne 7. 7. 2022 se splatností dne 21. 7. 2022. Žalovaná dlužnou částku 605 Kč žalobkyni nezaplatila, a proto uplatnila žalobkyně v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami a ze Sazebníkem smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 605 Kč od 22. 7. 2022 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalované předala žalobkyně pohledávky za žalovanou k vymáhání externí agentuře a v souladu s tím byl žalované naúčtován dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku poplatek ve výši 12 100 Kč.

2. Žalovaná k věci uvedla, že předáním vozidla zpět žalobkyni byl podnájem vozidla ukončen a žalovaná nezavdala důvod žalobkyni k vystavení faktur označených jako přefakturace č. hodnota, když z žalobních tvrzení ani nevyplynulo, čeho se tato přefakturace po ukončení smluvního vztahu účastníků týkala. Žalobkyně uvedenou fakturu žalované nedoručila. Vzhledem k tomu, že ostatní žalobou uplatněné nároky navazují na tento domnělý nárok na zaplacení, považuje je žalovaná za nedůvodné a neuznává je.

3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že účastnice tohoto řízení mezi sebou uzavřely smlouvu o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. hodnota ze dne 11. 2. 2021, podle které byla žalovaná povinna za užívání vozidla platit podnájemné ve výši 5 990 Kč bez DPH. Smlouva obsahuje odkaz na Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně ve formě webového odkazu na https: //www.název.cz/flexibilni-pronajem/obchodni-podminky-27-8-2020/.

4. Z protokolu o předání vozu ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že tohoto dne byl sepsán protokol o odevzdání vozidla zpět do užívání žalobkyně bez podstatných poškození.

5. Z faktury vystavené společností právnická osoba č. hodnota soud zjistil, že zněla na částku 89 540 Kč za předané případy a její nedílnou součástí byl soupis jednotlivých případů. Splatnost faktury měla nastat 28. 6. 2022.

6. Ze soupisu předaných případů soud zjistil, že se jedná o tabulku, kde na sedmém řádku je uveden pod číslem smlouvy název žalované s poznámkami úhrada částkou 8 000 Kč bez DPH a k fakturaci 9 680 Kč pod č. hodnota.

7. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne 14. 6. 2022 a je adresována žalované, se splatností 28. 6. 2022, na částku 9 680 Kč s DPH za náklady na vymáhání externí agenturou.

8. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že byla vystavena jako zálohová dne 1. 2. 2022, s datem splatnosti 15.2.2022, za pronájem vozu od 1. 2. 2022 do 10. 2. 2022 ve výši 2 588,43Kč.

9. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 27. 8. 2020 do 18. 4. 2023 soud zjistil, že v čl. 15.1 je uvedeno, že k datu ukončení smlouvy provede poskytovatel za podmínek stanovených v těchto podmínkách závěrečné finanční vyúčtování vzájemných závazků pohledávek obou smluvních stran.

10. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 27.8.2020 do 18.4.2023 soud zjistil, že v čl. 15.2 je uvedeno, že při ukončení smlouvy je poskytovatel oprávněn vyúčtovat klientovi nájemné do dne ukončení smlouvy, užívání vozidla dle čl. 14.4, náklady spojené s odebráním a přepravou vozidla, příslušenství všech pohledávek jakožto jiné oprávněné náhrady škod či pohledávky spojené s ukončením smlouvy, náklady za vymáhání dlužných částek, anebo dokladu k vozidlu soudní i mimosoudní cestou, náklady za opravu vozidla, nákladů za opravu vozidla uhrazené poskytovatelem za klienta, který vozidlo předal k opravě, ale opravu neuhradil a servis uplatnil zadržovací právo k vozidlu, náklady za vystavení duplikátů, náklady za zajištění klientem neprovedené technické kontroly vozidla, náklady za zajištění klientem neprovedené garanční prohlídky vozidla, náklady za vypracování znaleckého posudku dle smlouvy, smluvní pokuty a úroky z prodlení dle podmínek, platbu za překročení nájezdu sjednaného rozsahu kilometrů, jakékoliv jiné platby dle smlouvy.

11. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 27.8.2020 do 18.4.2023 soud zjistil, že v čl. 7.1 je uvedeno, že Výše a složení nájemného je uvedeno ve smlouvě. Výše prvního nájemného se poměrně stanoví v závislosti na počtu dní ode dne předání vozu do konce prvního kalendářního měsíce. Obdobně se upraví poslední nájemné v závislosti na počtu dní od počátku kalendářního měsíce, v němž došlo k ukončení smlouvy. Není-li uvedeno, jinak, je splatnost faktur a jiných výzev k úhradě dlužných částek 14 dní od data vystavení nebo výzvy.

12. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 27. 8. 2020 do 18. 4. 2023 soud zjistil, že v čl. 7.4 je uvedeno, že kromě sjednaného měsíčního nájemného je poskytovatel oprávněn účtovat klientovi poplatky za služby vykonávané na žádost klienta mimo rozsah služeb sjednaný ve smlouvě, jakož i náklady s tím související. Výše poplatku se liší a bude poskytovatelem vypočtena v závislosti na charakteru a rozsahu služeb poskytovaných v jednotlivých případech.

13. Z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že k přefakturaci nákladů došlo poté, co žalovaná nereagovala na výzvy č. hodnota a č. hodnota, a proto bylo vymáhání uvedených faktur předáno externí agentuře právnická osoba, která se snažila s žalovanou telefonicky spojit a ve dnech 9. 5. 2022 a 16. 5. 2022 došlo k telefonickému kontaktu mezi ní a žalovanou a bylo ujednáno, že žalovaná dlužné částky zaplatí do 20. 5. 2022. K úhradě pohledávek došlo 16. 5. 2022. Za tyto dva telefonické hovory vyúčtovala externí agentura žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč a včetně DPH 9 680 Kč.

14. Z faktury č. hodnota soud zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne 1. 1. 2022, s datem splatnosti 15. 1. 2022 na částku 7 247,9 Kč za pronájem vozu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2022.

15. Ze seznamu vydaných faktur soud zjistil, že účetně byl obchodní vztah účastnic ukončen dne 16. 5. 2022, kdy byly doplaceny všechny žalobkyní vystavené faktury. V seznamu se nevyskytuje žádná faktura, která by se týkala vymáhání částky 605 Kč nebo částky 12 100 Kč.

16. Z emailové komunikace osob odpovědných za obchodní jednání účastnic vyplynulo, že žalobkyně upomínala žalovanou v zasílaných emailových zprávách o úhradu faktur za leden 2022 a část února 2022, přičemž k zaplacení došlo dne 16. 5. 2022.

17. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o podnájmu vozidla, na základě které předala žalobkyně jako nájemce vozidla do užívání žalované vozidlo a povinností žalované bylo platit měsíční podnájemné na základě vystavených faktur ve lhůtě splatnosti do 14 dnů ode dne vystavení faktury. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně by žalované vystavila fakturu znějící na částku 605 Kč nebo na částku 12 100 Kč. Smluvní vztah účastnic skončil odevzdáním vozidla dne 23. 2. 2022 a žalovaná přestala žalobkyni platit podnájemné. Protože do dne 16. 5. 2022 nebyly všechny závazky z uvedeného právního vztahu mezi účastnicemi vyrovnány předala žalobkyně případ k řešení externí agentuře, která za dva telefonické hovory vyúčtovala žalobkyni 9 680 Kč a vystavila žalované fakturu č. hodnota splatnou dne 28.6.2022, o které nebylo možné učinit závěr, zda ji žalobkyně agentuře právnická osoba také ve lhůtě splatnosti uhradila, ale dne 14. 6. 2022 vystavila žalobkyně fakturu č. hodnota na částku 9 680 Kč se splatností 28. 6. 2022, kterou přeúčtovala uvedené náklady na žalovanou. Uvedenou přefakturaci provedla dle VOP čl. 15.2, který ji podle jejího názoru opravňoval účtovat náklady za vymáhání dlužných částek klientovi, který vznik těchto nákladů zavinil. Částky 9 680 Kč a 605 Kč a 12 100 Kč zůstaly neuhrazeny.

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 1972 o.z. ve vztazích podle § 1963 má věřitel vedle úroků z prodlení právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky formou pevné částky, jejíž výši stanoví nařízení vlády (351/2013 Sb.). Tím není dotčeno právo věřitele na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, které tuto pevnou částku přesahují.

19. Podle ustanovení § 1751 odst. 1 o.z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

20. Podle ustanovení § 1751 odst. 3 o.z. při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit i pouhý odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi.

21. Podle ustanovení § 553 odst. 1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

22. Podle ustanovení § 553 odst. 2 o.z. byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by to bylo právní jednání od počátku.

23. Podle ustanovení § 554 o.z. ke zdánlivého právnímu jednání se nepřihlíží.

24. Z uvedeného je zřejmé, že neurčitý nebo nesrozumitelný právní úkon je neplatný, pokud jeho výklad neodstraní neurčitost nebo nesrozumitelnost. Ustanovení Všeobecných obchodních podmínek, podle kterého má poskytovatel právo požadovat po klientovi úhradu všech nákladů na vymáhání, včetně nákladů třetích stran bez omezení jejich výše, postrádá jednak konkrétní vymezení těchto nákladů, neobsahuje mechanismus výpočtu nebo horní hranici těchto nákladů a neurčuje, co to ,,vymáhání“ znamená. Zda se jedná pouze o právní služby, zda se jedná o úkony externích agentur, jako jsou písemné výzvy, telefonáty apod., popřípadě inkasní poplatky. Takové ujednání je nepřezkoumatelné a nemůže být považováno za platné.

25. Pokud by účelem takového ustanovení mělo být vytvořit sankci bez zákonného nebo smluvního základu, umožnit jednostranné účtování nákladů bez kontroly, popřípadě vytvořit tlak na dlužníka nepřiměřenými částkami, pak se může jednat o rozpor s dobrými mravy, a to i ve vztahu mezi podnikateli.

26. Dva telefonáty za 9 680 Kč jsou zcela zjevně nepřiměřenou částkou, která se vymyká nákladům na běžnou komunikaci mezi občany i mezi podnikateli. Částka 12 100 Kč za to, že vytvořím příležitost pro třetí osobu, aby uskutečnila úkony směřující ke kontaktu s dlužníkem a jeho přesvědčení, aby dluh dobrovolně vyrovnal, je neúčelný a neekonomický výdaj, který se žalobkyni nevyplatil, a proto jej chtěla přeúčtovat na klienta. Pokud je účelem těchto nákladů dlužníka sankcionovat, může jít o obcházení zákonných pravidel pro smluvní pokuty, které vyžadují jasné a určité ujednání. Takové náklady jsou nemravné, protože vytvářejí nepřiměřený tlak na dlužníka nejsou předvídatelné a nejsou ani účelně vynaložené.

27. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad za použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

28. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle ustanovení § 6 odst. 2 o.z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

29. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

30. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje 31. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, přezkoumával Nejvyšší soud korektivem dobrých mravů platnost a výši sjednaného smluvního úroku ve smlouvě uzavřené mezi nebankovní společností poskytující úvěry a podnikatelem fyzickou osobou. V tomto rozhodnutí se dovolací soud vyjádřil mj. také k aplikaci zásady ochrany slabší strany podle § 433 o.z., k výluce v § 1797 o.z. a k úpravě adhezní kontraktace dle § 1798 a násl. o.z. Část právní věty uvedeného rozsudku zní: „Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).“ 32. V rozsudku ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 765/2020, Nejvyšší soud závěry ve výše citovaném judikátu shrnul a dále rozvinul, když dovodil, že „jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy lze posoudit ujednání o úroku z prodlení tehdy, pokud jím věřitel nesleduje naplnění svých legitimních zájmů, nýbrž zneužívá smluvní svobody k újmě svého smluvního partnera. Vždy je tak potřeba vážit, zda příslušné smluvní ujednání představuje legitimní (nikoliv zjevně excesivní) nástroj věřitele pro případ prodlení dlužníka, anebo (legitimními zájmy neodůvodněnou) sankci sloužící jen k vykořisťování druhé smluvní strany.“ Dovolací soud tak rovněž akcentoval rozdílnou aplikaci dobrých mravů ve vztazích podnikatelských a ve vztazích nepodnikatelských, neboť „je třeba mít na zřeteli, že obecné vnímání hranice mravnosti je v podnikatelských vztazích (s přihlédnutím ke specifikům těchto vztahů a jejich subjektů) odlišné od vztahů nepodnikatelských“.

33. V řešeném případě však ke zřejmému excesu došlo. Občanský zákoník staví na zásadě poctivosti, rovnosti a předvídatelnosti právních důsledků. Vztahy mezi podnikateli se sice vyznačují vyšší mírou autonomie, ale právě proto je klíčové, aby práva a povinnosti byly jasně a srozumitelně vymezeny. Náklady, které mohou vzniknout stranám, mají být předvídatelné a přiměřené a smluvní ujednání nemají být překvapivá nebo jednostranně nevýhodná. Obsah smlouvy mezi podnikateli lze určit i odkazem na VOP, ale VOP nesmí obsahovat neurčitá ustanovení, která umožňují jednostranné účtování nákladů bez omezení. Pokud VOP stanoví, že dlužník „uhradí všechny náklady na vymáhání“, aniž by byly specifikovány druhy nákladů, způsob výpočtu nebo horní hranice, je takové ustanovení nepředvídatelné.

34. Důsledkem rozporu právního jednání, ať už ve smlouvě nebo ve všeobecných obchodních podmínkách s dobrými mravy, je absolutní neplatnost. To znamená, že takové ujednání se mezi stranami pro rozpor s dobrými mravy nepoužije. V řešeném případě se nepoužije ujednání, které opravňuje podle ustanovení obchodních podmínek čl. 15.2 poskytovatele při ukončení smlouvy vyúčtovat klientovi náklady za vymáhání dlužných částek soudní i mimosoudní cestou.

35. Nepředvídatelnost může být nástrojem nemravnosti i ve vztazích mezi podnikateli, jestliže dva telefonáty za 9 000 Kč a předání věci agentuře za 12 000 Kč z pohledu běžného podnikatele překvapí, nebyly konkretizovány ani ve smlouvě ani ve VOP a neodpovídají praxi obvyklé v obchodním styku. Tím, že vytvářejí nepřiměřenou sankci, která zneužívá přirozené asymetrie mezi stranami a obchází rovněž pravidla pro sjednání smluvní pokuty, jsou ve svém důsledku rozporná s dobrými mravy.

36. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k tomu, že žalobkyně využila toto ustanovení obchodních podmínek, pokud se jednalo o náklady za dva telefonáty externí agentury ve výši 9 680 Kč, když je tzv. přefakturovala žalované fakturou č. hodnota se splatností 28. 6. 2022, aniž by ale současně prokázala, že je externí agentuře také ve lhůtě splatnosti uhradila. Tím, že tyto náklady žalovaná nezaplatila, měla zavinit podle tvrzení žalobkyně vznik dalších nákladů ve výši 12 100 Kč a 605 Kč. Odpovědnost za prodlení na straně žalované se zde neuplatní proto, že k přeúčtování nákladů za výkony externí agentury došlo aplikací absolutně neplatného ustanovení obchodních podmínek.

37. Na základě shora provedeného rozboru řešené věci z hlediska judikatury i zákonných hledisek uplatňujících se v podnikatelských vztazích soud žalobu zamítl jako neoprávněnou.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované náklady spočívající ve výdajích na právní zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb. za stavu, kdy žalovaná vynaložila náklady ve výši 24 003,38 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 385 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( Převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě a odůvodnění odporu ze dne 29. 10. 2024, účast na jednání u soudu dne 16. 6. 2025, účast u jednání soudu dne 14. 8. 2025, vyjádření k doplnění tvrzení žalobkyně ze dne 12. 9. 2025, účast na jednání soudu dne 30. 10. 2025) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 5 017,50 Kč, z toho cestovné 3 217,50 Kč za tři cesty z Kladna do Chomutova a zpět při ujeté vzdálenosti 2 x 70,4 km, průměrné spotřebě paliva BA 5,3 l/100 km a vyhláškové ceně benzínu pro rok 2025, včetně náhrady za promeškaný čas na cestě (59min) ve výši 3 x 600 Kč, tj. 1 800 Kč za tři cesty tam a zpět, daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 837,50 Kč ve výši 4 165,88 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo v exekuci dle z.č. 120/2001 Sb. (exekuční řád).