17 Co 179/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Vladimíra Berana a soudců Mgr. Martina Paška a JUDr. Jitky Válkové ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 184 144 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 3. 2025, č. j. 8 C 51/2024-62,

I. Rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 3. 2025, č. j. 8 C 51/2024-62, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 21 659 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta B do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 184 144 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od datum do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 67 401 Kč (výrok II.).

2. Po skutkové stránce soud prvního stupně uzavřel, že jednatel žalobkyně jednal se žalovaným a domlouvali se na provedení prací v Německu. Jednalo se o práce spočívající ve stříkání sádrových omítek v bytovém domě. Zaměstnanci žalobkyně v Německu pracovali na základě dohody o provedení práce, kterou měli uzavřenu s žalobkyní. Pokyny na stavbě jim dával žalovaný, který rovněž dohlížel na provedení jejich práce. Na stavbě dále působil zástupce německé firmy právnická osoba. Zaměstnanci žalobkyně obdrželi za tuto práci odměnu od žalobkyně, někteří v plné výši, někteří částečně. Celou akci, stavbu v Německu, měla na starosti německá firma právnická osoba. Zaměstnanci žalobkyně pracovali na stavbě v Německu zhruba měsíc, někteří kratší dobu, a následně se část z nich dohodla přímo se žalovaným a pracovali pro firmu právnická osoba. Provedenými důkazy bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně se žalovaným jednali o určité spolupráci na stavbě v Německu, jaký byl konkrétní obsah dohody, prokázáno nebylo. Dle soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, jak tvrdila. Zjištěno bylo pouze to, že jak žalobkyně, tak žalovaný pracovali pro německou firmu právnická osoba v Německu. Ani z audionahrávek ani z výpovědi svědků nebylo možno zjistit konkrétní obsah smlouvy o dílo. Žalobkyně ani po poučení ve lhůtě, kterou jí soud poskytl, řádně netvrdila, jaký byl přesný obsah smlouvy o dílo, pouze navrhla výslechy svědků. Dle soudu prvního stupně nebylo jasné, zda žalobkyně měla dohodu přímo se žalovaným nebo s jiným subjektem, nebylo možné zjistit rozsah provedených prací a jaká byla sjednána cena díla, nebylo prokázáno, že by došlo k předání díla, nebyl předložen žádný předávací protokol ani jiné potvrzení. Z předložených listin bylo pouze zjištěno, že německá firma učinila nabídku, kterou zaslala žalovanému, ale není jasné, zda ji činila žalobkyni nebo pouze žalovanému či oběma a zda mezi žalobkyní a žalovaným byl subdodavatelský vztah či žalovaný žalobkyni práci v Německu pouze zprostředkoval a pomáhal jí v Německu kvůli jazykové bariéře. Předložená faktura byla pouze daňovým dokladem a nešlo z ní vyvozovat povinnost pro žalovaného, nebylo-li prokázáno uzavření smluvního vztahu, na základě kterého byla žalobkyně oprávněna žalovanému fakturovat a požadovat po něm úhradu částky 184 144 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení o uzavření smlouvy o dílo mezi ní a žalovaným, nebylo prokázáno, že by žalobkyně provedla dílo na základě objednávky od žalovaného, proto žalobu zamítl. Ve sporu úspěšnému žalovanému přiznal soud prvního stupně právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla rozsudek v plném rozsahu. Namítla, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ústní smlouvy o dílo, která vykazovala všechny zákonem požadované náležitosti, byl vymezen předmět díla, cena díla, čas i místo plnění. Existenci a obsah uzavřené smlouvy potvrdil nejen (tehdejší) jednatel žalobkyně jméno FO, ale i zaměstnanci žalobkyně. Uzavření smlouvy dokládá i nahrávka hovoru mezi jméno FO a žalovaným. Žalobkyně celou dobu jednala v dobré víře v to, že jejím přímým smluvním partnerem je žalovaný, který vůči ní vystupoval jako objednatel díla. Žalobkyni bylo známo, že stavební projekt v Německu je realizován pro tamní společnost, ale žalovaný nikdy nejednal jménem německé společnosti, neidentifikoval se jako její zástupce a nikdy žalobkyni nesdělil, že právní vztah má být uzavřen přímo mezi ní a zahraniční společností. Podle žalobkyně není podmínkou vzniku práva na zaplacení ceny díla formální předání díla prostřednictvím předávacího protokolu a zaplacení díla nebylo podmíněno podpisem předávacího protokolu ani dohodou smluvních stran. Dílo bylo nepochybně fakticky provedeno, zaměstnanci žalobkyně na stavbě skutečně pracovali v dohodnutém rozsahu a čase za dohodnutou cenu. Žalovaný provedení díla nerozporoval, nevznesl námitku vadného plnění a na zaslanou fakturu nijak nereagoval. Tvrzení žalobkyně byla provedenými důkazy prokázána. Všechna potřebná tvrzení byla obsažena již v žalobě. Pokud snad měl soud prvního stupně skutková tvrzení za nedostatečná, měl žalobkyni poučit podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), což neučinil. Absence řádného poučení žalobkyně v takovém případě představuje zásah do jejího práva na spravedlivý proces. Účelové tvrzení žalovaného, že práce měly být prováděny pro společnost právnická osoba, nebylo doloženo jediným důkazem. Soud prvního stupně bezdůvodně odmítl provést výslechy svědků jméno FO a jméno FO, kteří byli přímými svědky skutkového děje a jejichž výslechy měly být bezpodmínečně provedeny. Neprovedení jejich výslechů soud prvního stupně řádně neodůvodnil. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaný se k odvolání vyjádřil s tím, že soud prvního stupně rozhodl správně. Žalobkyně uzavření smlouvy o dílo neprokázala. Stejně tak neprokázala svá tvrzení ohledně předání a převzetí díla mezi účastníky. Žalovaný žádné dílo nepřejímal, ani ho dále nepředával, společnosti právnická osoba ho nevyúčtoval a nepožadoval jeho zaplacení. Přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně žalobkyně svá tvrzení v koncentrační lhůtě nedoložila. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

5. Napadený rozsudek odvolací soud přezkoumal podle § 212 o. s. ř. v rozsahu vymezeném podaným odvoláním, a to při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.). Odvolání opodstatněným neshledal.

6. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s tím, že mezi účastníky byla uzavřena ústní smlouva o dílo, v níž se žalobkyně zavázala provést sjednané dílo pro žalovaného a žalovaný se zavázal sjednané dílo převzít a zaplatit cenu díla. Sjednané práce žalobkyně popsala co do druhu s tím, že je ve sjednaném termínu od datum do datum provedla. Žalovaný dílo převzal a nereklamoval.

7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne datum uzavření smlouvy popřel s tím, že u žalobkyně žádné dílo neobjednal, žalobkyně pro žalovaného žádné dílo neprovedla, žalovaný od žalobkyně žádné dílo nepřevzal.

8. Při jednání soudu prvního stupně dne datum žalovaný uvedl, že postavení žalovaného bylo stejné jako postavení žalobkyně, oba pracovali pro společnost právnická osoba. Soud prvního stupně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby doplnila tvrzení o uvedení, jakým způsobem byla uzavírána smlouva o dílo, jaká byla dohodnuta cena, co bylo předmětem a kdy bylo dílo předáno, vyzval žalobkyni, aby označila důkazy k prokázání tvrzení, která uvede, k obojímu stanovil lhůtu 30 dnů a poučil žalobkyni o následcích nesplnění výzvy. Následně soud prvního stupně provedl navržené listinné důkazy, poučil účastníky podle § 118b o. s. ř. a stanovil jim lhůtu k doplnění tvrzení a důkazů v délce 30 dnů. Ještě při jednání žalobkyně navrhla výslech svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, aniž by blíže uvedla, jaké skutečnosti mají být jejich výslechy prokázány.

9. Ve stanovené lhůtě tvrzení doplnil a důkazy označil pouze žalovaný, který mimo jiné též vysvětlil svoji kooperaci se žalobkyní neznalostí německého jazyka na straně žalující.

10. Při jednání dne datum soud prvního stupně provedl důkazy výslechy svědků jméno FO a jméno FO a přehráním záznamů telefonních hovorů a video záznamů.

11. Při jednání dne datum provedl důkaz výslechem (tehdejšího) jednatele žalobkyně jméno FO a žalovaného.

12. Následně vyhlásil napadený rozsudek.

13. V posuzované věci soud prvního stupně provedl v zásadě všechny žalobkyní navržené důkazy, s výjimkou výslechu svědků jméno FO a jméno FO.

14. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud za to, že z provedených důkazů lze dovodit, že žalobkyně, resp. její zaměstnanci, vykonávali práce na stavbě v Německu prováděné společností právnická osoba, dovodit lze i to, že zaměstnancům žalobkyně uděloval pokyny žalovaný, který též na jejich práci dohlížel. O těchto skutečnostech v podstatě nebylo mezi účastníky sporu, přičemž odpovídají jak verzi žalobkyně, podle které žalobkyně prováděla práce pro žalovaného, tak verzi žalovaného, podle které byli účastníci vůči právnická osoba ve shodném postavení a žalovaný pro žalobkyni zajišťoval potřebnou komunikaci v německém jazyce.

15. Shodně se soudem prvního stupně má odvolací soud též za to, že z provedených důkazů nelze bezpečně dovodit, že práce byly prováděny pro žalovaného, resp. že se žalovaný vůči žalobkyni zavázal za provedené práce poskytnout žalobkyni úplatu.

16. Ze žalobkyní předložených listin, ve vztahu k jejich obsahu, odvolací soud odkazuje pro stručnost na odůvodnění napadeného rozsudku, takové skutečnosti nevyplývají. Uvedené nelze dovodit ani z výpovědí svědků jméno FO a jméno FO. Oba popsali faktické vztahy mezi zaměstnanci žalobkyně a žalovaným na stavbě. Že by byli přítomni tomu, že se jednatel žalobkyně a žalovaný dohodli na tom, že práce budou prováděny pro žalovaného a žalovaný za ně zaplatí žalobkyni úplatu, nepotvrdili. Ohledně právního vztahu mezi účastníky tak v zásadě pouze vyjádřili své domněnky odvíjející se od fakticity vztahu zaměstnanců žalobkyně a žalovaného. Popis faktických vztahů na stavbě ovšem odpovídá i verzi předestřené žalovaným, že toliko zajišťoval komunikaci mezi právnická osoba a žalobkyní s ohledem na jazykovou bariéru. Obdobně z audiovizuálních a zvukových záznamů předložených žalobkyní lze seznat existenci faktických vztahů žalobkyně, resp. jejích zaměstnanců, a žalovaného, nikoli však uzavření dohody tvrzené žalobkyní.

17. Pravdivost tvrzení žalobkyně o uzavření dohody mezi účastníky nelze dovozovat ani z toho, že žalovaný provedení díla nerozporoval, nevznesl námitku vadného plnění a na zaslanou fakturu nijak nereagoval, neboť v obecné rovině neplatí zásada „kdo mlčí, souhlasí“. Na uvedeném ničeho nemění, že žalovaný své tvrzení, že na fakturu reagoval, telefonicky kontaktoval jednatele žalobkyně a vyjádřil nesouhlas s takovým postupem, neprokázal.

18. Ve vztahu k neprovedení důkazu výslechy svědků jméno FO a jméno FO lze žalobkyni přisvědčit, že soud prvního stupně neprovedení těchto navržených důkazů řádně neodůvodnil. Nicméně výslech těchto svědků byl navržen, jak žalobkyně upřesnila při jednání odvolacího soudu dne datum, v zásadě k prokázání faktických poměrů na stavbě, které ovšem již prokázány byly. Za této situace považuje odvolací soud jejich výslechy za nikoli bezpodmínečně nutné, ale naopak nadbytečné. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud jejich výslechy neprovedl.

19. Namítá-li žalobkyně, že se jí nedostalo poučení podle § 118a o. s. ř., nelze jí přisvědčit. Při prvním jednání dne datum v situaci, kdy žalovaný popřel žalobkyní tvrzené uzavření smlouvy, v níž by se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni za provedené práce úplatu, a předestřel alternativní verzi, dle které postavení žalobkyně i žalovaného vůči společnosti právnická osoba, která prováděla předmětnou stavbu, bylo stejné, soud prvního stupně správně žalobkyni vyzval k doplnění jejích tvrzení a označení důkazů k prokázání jejích tvrzení včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Následně bylo na žalobkyni, aby vyvinula patřičnou procesní aktivitu. Neučinila-li tak, jdou negativní následky s tím spojené v podobě neunesení břemene důkazního k její tíži.

20. Poukazuje-li žalobkyně na to, že jednala v dobré víře v to, že jejím přímým smluvním partnerem byl žalovaný, který vůči ní vystupoval jako objednatel díla, že žalobkyni bylo známo, že stavební projekt v Německu byl realizován pro tamní společnost, ale žalovaný nikdy nejednal jménem německé společnosti, neidentifikoval se jako její zástupce a nikdy žalobkyni nesdělil, že právní vztah má být uzavřen přímo mezi ní a zahraniční společností, lze se žalobkyní souhlasit potud, že nebylo prokázáno tvrzení žalovaného, že práce měly být žalobkyní prováděny pro společnost právnická osoba. Uvedené se ovšem projevilo tak, že soud prvního stupně neměl za prokázanou ani žalovaným uplatněnou verzi. Neprokázání alternativní verze žalovaným ovšem nezbavilo žalobkyni jejích procesních břemen. Soud prvního stupně správně vzniklou procesní situaci reflektoval a žalobu zamítl pro neunesení břemene důkazního žalobkyní, nikoli proto, že by byla prokázána verze uplatněná žalovaným.

21. Nebylo-li prokázáno tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy mezi účastníky, je bez významu námitka, že podmínkou vzniku práva na zaplacení ceny díla není formální předání díla prostřednictvím předávacího protokolu a že zaplacení díla nebylo podmíněno podpisem předávacího protokolu ani dohodou smluvních stran.

22. S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalobkyni se prostřednictvím odvolacích námitek věcnou správnost napadeného rozsudku zpochybnit nepodařilo. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil (§ 219 o. s. ř.) včetně rozhodnutí o nákladech řízení, které odpovídá výsledku sporu.

23. V odvolacím řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který tak má právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.). Jejich výše činí celkem 21 659 Kč a je představována 2 odměnami zástupce žalovaného za 2 úkony právní služby [§ 11 odst. 1 písm. g), k) vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) – vyjádření žalovaného k odvolání, účast u jednání odvolacího soudu] po 8 500 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5 AT), 2 náhradami hotových výdajů zástupce žalovaného po 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 AT) a náhradou za daň z přidané hodnoty z odměn a náhrad ve výši 3 759 Kč (§ 137 odst. 1 a 3 o. s. ř.). Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) v zákonné lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), když pro stanovení lhůty delší odvolací soud neshledal důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Dovolání je přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Proti výrokům o nákladech řízení není dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o.s.ř.].