17 Co 219/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Válkové a soudců JUDr. Ivety Hendrychové a Mgr. Otto Plachého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupené advokátem Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupenému advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o 35 835 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. března 2025, č. j. 22 C 322/2024-161,

I. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. března 2025, č. j. 22 C 322/2024-161, se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5 980 Kč, a to k rukám advokátky , Jméno advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ve výroku I. zamítl žalobu o zaplacení 35 835 Kč s příslušenstvím. Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupkyně náhradu nákladů řízení v částce 26 310 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 35 835 Kč s úrokem z prodlení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Uplatněné nároky opírala o tvrzení, že prodala žalovanému , Anonymizováno, včetně montáže jednoho z nich, za což žalovanému vystavila fakturu na částku 35 835 Kč splatnou do , datum, .

3. Žalovaný nároky žalobkyně odmítl. Uvedl, že jediným společníkem žalobkyně je , jméno FO, a jednatelem je , jméno FO, , přičemž , Anonymizováno, , jméno FO, měla v , Anonymizováno, zařízení žalovaného umístěného , Anonymizováno, , jméno FO, . Za , jméno FO, záležitosti nezletilého vyřizovala , jméno FO, , která na konci roku , Anonymizováno, nabídla žalovanému, že žalobkyně mu dodá , Anonymizováno, a jejich cena bude započtena na pokrytí nákladů za docházku , jméno FO, do zařízení žalovaného za rok , Anonymizováno, , které celkem činily 50 305 Kč., Anonymizováno, Žalovaný namítl, že mu žalobkyně poslala shora uvedenou fakturu, následně jeho pohledávku uznala včetně zápočtu vzájemných pohledávek a ze svého účtu mu zaplatila doplatek 14 470 Kč jako rozdíl mezi vzájemnými pohledávkami, čímž měla pohledávka žalobkyně zaniknout.

4. Žalobkyně ke shora uvedenému namítla, že její pohledávka za žalovaným nemohla zaniknout započtením, neboť vůči žalovanému žalobkyně žádný dluh způsobilý k započtení neměla a nemá. Odmítla, že by vzhledem ke své obchodní činnosti měla mít závazek platit , Anonymizováno, a uvedla, že dluh za , jméno FO, nikdy nepřevzala. Poukázala na to, že po údajném započtení pohledávky dne , datum, ji dne , datum, žalovaný žádal zaplatit vyúčtování , jméno FO, . Žalobkyně má za to, že žalovaný existenci své pohledávky neosvědčil a ta není způsobila k započtení, neboť je nejistá a neurčitá.

5. Soud prvního stupně uvedl, že vycházel ze shodných tvrzení účastníků o tom, že žalovaný si od žalobkyně objednal dodávku a montáž , Anonymizováno, , které žalobkyně dodala, jeden z nich namontovala a předala jej žalovanému dne , datum, ; cena za dodávku činila 35 835 Kč, kterou žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou splatnou do , datum, a doručenou žalovanému dne , datum, .

6. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: , Anonymizováno, , jméno FO, , jméno FO, na základě smlouvy žalovaného a , jméno FO, navštěvoval zařízení žalovaného nejméně v rozhodném období od , Anonymizováno, do , Anonymizováno, . Před touto dobou činilo , Anonymizováno, vždy částku okolo 50 000 Kč ročně a bylo hrazeno částečně ve službách a částečně v hotovosti. , Anonymizováno, v roce , Anonymizováno, činilo , částka, měsíčně, , Anonymizováno, , částka, za den docházky a po zvýšení , částka, za den docházky. Celkem měla , jméno FO, za , jméno FO, za rok , Anonymizováno, uhradit , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč. S ohledem na předcházející praxi mezi žalovaným, , jméno FO, a , jméno FO, , která pro žalobkyni vykonávala různé činnosti spojené se smlouvami, platbami a administrativou, při vědomí , jméno FO, (která byla též zaměstnankyní žalobkyně) a jednatele žalobkyně , jméno FO, , bylo počátkem roku , Anonymizováno, dohodnuto v prostorách žalobkyně a prostřednictvím elektronické komunikace z elektronické adresy žalobkyně s předsedkyní žalovaného, že , Anonymizováno, za , jméno FO, žalobkyně částečně uhradí poskytnutými službami, jak se již pravidelně dělo v minulosti, a zčásti peněžními prostředky. Žalobkyně následně dodala žalovanému , Anonymizováno, s příslušenstvím v hodnotě včetně montáže jednoho , Anonymizováno, 35 835 Kč a zbývající část , Anonymizováno, v částce 14 470 Kč uhradila žalovanému ze svého účtu. , jméno FO, s , jméno FO, z e-mailové adresy žalobkyně žalovaného informovaly o úhradě , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč, k čemuž požadovaly vystavit potvrzení. Následně žalobkyně zpochybnila dohodu mezi ní a žalovaným ohledně úhrady , Anonymizováno, za , jméno FO, , když mezi , jméno FO, a předsedkyní žalovaného došlo k rozepřím ohledně vyúčtování , Anonymizováno, a k problému s jeho zaúčtováním.

7. Soud prvního stupně konstatoval, že pro rozhodnutí věci bylo stěžejní posoudit, zda měl žalovaný pohledávku vůči , jméno FO, , kdo s ním jednal ve věci způsobu uhrazení dluhu , jméno FO, vůči žalovanému, jakou povahu mělo toto právní jednání, popř. zda jeho povahu mohla žalobkyně jednostranně změnit, a zda došlo ke vzniku pohledávky žalobkyně za žalovaným. Pokud jde o pohledávku žalovaného za , jméno FO, , soud prvního stupně dospěl k závěru, že , jméno FO, byl na základě inominátní smlouvy (§ 1746 odst. 2 o. z.) o poskytování , Anonymizováno, v , Anonymizováno, a dodatku k ní mezi , jméno FO, a žalovaným v , Anonymizováno, zařízení žalovaného v období , Anonymizováno, , kdy , Anonymizováno, za toto období včetně , Anonymizováno, a , Anonymizováno, činilo 50 305 Kč, tedy žalovanému za , jméno FO, vznikla pohledávka ve výši 50 305 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že s tímto dluhem , jméno FO, byla žalobkyně pro svůj vztah k ní srozuměna, a to včetně jeho výše, když , jméno FO, s , jméno FO, zaslaly žalovanému z e-mailu žalobkyně zprávu, že celé , Anonymizováno, ve výši 50 305 Kč bylo uhrazeno.

8. Soud prvního stupně se dále zabýval tím, kdo s žalovaným jednal ohledně úhrady jeho pohledávky za , jméno FO, , resp. posuzoval okruh subjektů tohoto právního vztahu. Uvedl, že , jméno FO, jako již bývalá jednatelka žalobkyně za ni nadále jednala, když nejméně s vědomím jednatele uzavírala smlouvy, měla dispoziční oprávnění k účtu žalobkyně a podepisovala za ni různé listiny. Ve vztahu k žalovanému též za žalobkyni jednala v její provozovně. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že i vzhledem k dosavadní praxi mezi účastníky, spočívající v placení , Anonymizováno, za , jméno FO, službami a zbožím žalobkyně, nemohlo být pochyb o tom, že , jméno FO, je oprávněna vyřizovat záležitosti žalobkyně a že její jednání, týkající se úhrady , Anonymizováno, za , jméno FO, za rok , Anonymizováno, částečně dodávkou , Anonymizováno, a částečně peněžními prostředky, žalobkyni zavazovalo. Pokud tedy žalovaný jednal s , jméno FO, ohledně dodávky , Anonymizováno, a v této souvislosti též o placení , Anonymizováno, za , jméno FO, , muselo být oběma stranám zřejmé, že jde o právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným. Tomu odpovídá nejen přítomnost jednatele žalobkyně u těchto jednání, ale také následné chování žalobkyně podle sjednané dohody, kdy např. vystavila žalovanému (zálohové) faktury, servisní listy apod. Následně žalobkyně začala své tvrzené pohledávky za žalovaným vymáhat. Soud prvního stupně proto dospěl k dílčímu závěru, že jednání , jméno FO, vůči žalované ohledně dodávky , Anonymizováno, a způsobu úhrady dluhu , jméno FO, žalobkyni zavazovalo.

9. Soud prvního stupně poté posuzoval otázku vmísení se do záležitosti jiné osoby (§ 3006 o. z.) a přistoupení k dluhu , jméno FO, . Konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by , jméno FO, přikázala žalobkyni, aby za ni splnila její dluh vůči žalovanému. Měl za to, že žalobkyně se prostřednictvím , jméno FO, s vědomím jednatele , jméno FO, , Anonymizováno, bez předchozího svolení , jméno FO, , ale s jejím vědomím, vmísila do její záležitosti. Dále soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoliv účastníci svůj právní vztah označovali za započtení vzájemných pohledávek, ve skutečnosti se jednalo o nepřikázané jednatelství ve vztahu mezi žalobkyní a , jméno FO, , a dále o přistoupení žalobkyně k dluhu , jméno FO, vůči žalovanému. Žalobkyně dala totiž srozumitelným způsobem najevo, že dluh , jméno FO, vůči žalovanému uhradí, stala se tak novou dlužnicí vedle , jméno FO, a byla s ní ve věci úhrady , Anonymizováno, zavázána společně a nerozdílně (§ 1892 odst. 1 o. z.). Žalovaný tento způsob splnění dluhu žalobkyně zčásti nepeněžitým a zčásti peněžitým plněním akceptoval. Soud prvního stupně dále dovodil, že žalobkyně byla povinna žalovanému dodat , Anonymizováno, a po odečtení hodnoty tohoto plnění v nesporné výši zbývající část dluhu uhradit peněžními prostředky. Uvedl, že o tom svědčí též následné chování žalobkyně, která žalovanému , Anonymizováno, dodala, náklady na dodávku vyúčtovala a přesnou zbývající částku žalovanému ze svého účtu uhradila. Podle soudu prvního stupně z uvedeného vyplývá, že žalobkyni žádná pohledávka vůči žalovanému nevznikla, žalobkyní poskytnuté nepeněžité plnění bylo pouze plněním na její vlastní dluh, který se vedle , jméno FO, zavázala splnit. Z odůvodnění rozhodnutí se též podává, že žalobkyně se následně vlivem neshod se žalovaným pokusila právní vztah založený dohodou se žalovaným změnit, odstoupit od zápočtu, tedy přistoupení k dluhu, tak, že nebude za , jméno FO, dluh plnit, ale po žalovaném bude vymáhat hodnotu dodávky , Anonymizováno, . Soud prvního stupně však neshledal pro změnu či zánik závazkového vztahu důvod. Pokud jde o správnost vyúčtování , Anonymizováno, , z dokazování vyplynulo, že jej žalobkyně považovala za správné, když sdělila, že bylo celé uhrazeno a požadovala na to vystavit potvrzení.

10. Soud prvního stupně žalobu zamítl, neboť žalobkyně neměla za žalovaným pohledávku ve výši 35 835 Kč s příslušenstvím z tvrzeného právního důvodu, nýbrž toto plnění bylo žalovanému poskytnuto jako plnění na dluh žalobkyně a , jméno FO, vůči žalovanému. Dále soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

11. Žalobkyně rozsudek napadla odvoláním. Odmítla jako nesprávné právní posouzení přistoupení žalobkyně k dluhu , jméno FO, a nepřikázaného jednatelství žalobkyně za , jméno FO, . Má za to, že nebylo prokázáno uzavření jakékoli dohody mezi žalobkyní jako novým dlužníkem a žalovaným o tom, že žalobkyně splní dluh , jméno FO, , přičemž důkazní břemeno zde tíží žalovaného. Žalobkyně a žalovaný v průběhu řízení netvrdili ani ničím nedoložili, že by mezi nimi došlo ke konkrétní dohodě o převzetí či přistoupení k dluhu. Žalovaný naopak od počátku tvrdil, že došlo k zápočtu pohledávek, k čemuž směřovala i argumentace žalobkyně. Žalobkyně uvedla, že v průběhu vztahu mezi účastníky bylo jednáno o případném započtení pohledávek, ke kterému nakonec nedošlo. Z toho nelze podle žalobkyně dovozovat, že strany fakticky uzavřely dohodu o přistoupení k dluhu, neboť to neplyne z výsledků dokazování. Podle názoru žalobkyně soud prvního stupně překročil meze volného hodnocení důkazů, dopustil se extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, a rovněž nesprávně dané jednání kvalifikoval. Chybí zde jasný projev vůle žalobkyně stát se dlužníkem vedle , jméno FO, a soud prvního stupně rovněž opomněl svědeckou výpověď předsedkyně žalovaného , Anonymizováno, , ze které je patrno, že ji nikdy žalobkyně neinformovala, že by měla v úmyslu převzít dluh za , jméno FO, , pouze , jméno FO, jí sdělila, že věc vyřeší za svou , Anonymizováno, (, jméno FO, ). Žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně existence dohody o způsobu úhrady dluhu, avšak soud prvního stupně přesto ve prospěch žalované takovou dohodu konstruoval. Naproti tomu ignoroval důkazy svědčící pro závěr, že žalobkyně měla svou vlastní pohledávku za dodání , Anonymizováno, . Žalobkyně považuje skutková zjištění soudu prvního stupně za nesprávná a neúplná, neboť pramení z vadného hodnocení důkazů. Soud prvního stupně nesprávně dovodil, že žalobkyni nevznikla za žalovaným pohledávka, neboť jí poskytnuté nepeněžité plnění bylo pouze plněním na její vlastní dluh, který se zavázala splnit vedle , jméno FO, .

12. Žalobkyně dále má za to, že v dané věci nebyly splněny podmínky pro závěr, že , jméno FO, svým jednáním žalobkyni zavazovala podle § 430 o. z., a to vzhledem k obvyklé činnosti, kterou při provozu závodu žalobkyně , jméno FO, vykonávala. Odkázala přitom na příslušnou judikaturu. Podle žalobkyně nelze tvrdit, že by , jméno FO, v rámci svých činností pro žalobkyni mohla činit právní úkony jménem žalobkyně v oblasti, která nesouvisí s předmětem podnikání žalobkyně, a žalobkyně nikdy , jméno FO, k právním úkonům takové povahy nezmocnila. Soud prvního stupně se opomenul zabývat tím, jaké postavení , jméno FO, vůči žalobkyni měla a jaký byl rozsah její běžné činnosti. Rovněž s ohledem na výpověď , Anonymizováno, lze pochybovat o dobré víře žalovaného o tom, že , jméno FO, má oprávnění zavazovat žalobkyni k převzetí cizího dluhu. Žalobkyně je přesvědčena, že z provedeného dokazování je zcela zjevné, že , jméno FO, v otázce tvrzeného převzetí dluhu jednala svým jménem a na svůj účet, a nikoliv za žalobkyni. Navrhuje, aby odvolací soud posoudil právní význam jednání , jméno FO, odlišně, tedy že se na něj § 430 o. z. nevztahuje. Má za to, že soud prvního stupně hodnotil provedené důkazy účelově a nesprávně v její neprospěch a část důkazů opomenul. Žalobkyně poukázala na to, že předsedkyně žalovaného potvrdila, že žalovaný neuzavřel se žalobkyní žádnou smlouvu o převzetí dluhu, a že ohledně dluhu , jméno FO, vždy jednala s , jméno FO, , s čímž se soud prvního stupně v rozsudku nevypořádal. Žalobkyně též odmítla závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni žádná pohledávka vůči žalovanému nevznikla, když jí poskytnuté nepeněžité plnění bylo plněním na její vlastní dluh, s tím, že žalovaný nic takového netvrdil a neprokázal. Žalovaný od počátku řízení tvrdil, že došlo k zániku pohledávky žalobkyně započtením. Závěry o dohodě soud prvního stupně nijak nezdůvodnil a neuvedl k nim vedoucí důkazy. Žalobkyně má za to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že pohledávka ve výši 35 835 Kč jí vznikla, závěry soudu prvního stupně ohledně dohody mezi účastníky jsou rovněž v rozporu s tvrzením žalovaného o započtení pohledávek. Dále považuje za pochybení, že soud prvního stupně zvolil odlišnou právní kvalifikaci, aniž by ji poučil dle § 118a odst. 2 o. s. ř., čímž došlo k překvapivému rozhodnutí. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

13. Žalovaný ve vyjádření k odvolání uvedl, že považuje žalobkyní napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku za věcně správný a ztotožňuje se s jeho odůvodněním a hodnocením všech důkazů, v důsledku čehož soud prvního stupně došel k absolutně jasnému závěru, že pohledávka důkazů, v dříve zanikla. Žalovaný považuje průběh řízení za řádný, postup soudu prvního stupně při dokazování a hodnocení důkazů za správný, vedoucí ke správným skutkovým zjištěním a konečně k správnému právnímu posouzení, které taktéž velmi podrobně, věcně a přesvědčivě odůvodnil. Soud prvního stupně se podle žalovaného po právní stránce vypořádal se všemi jednotlivými námitkami žalobkyně, jakož i s právním hodnocením samotného zápočtu pohledávek, i jednáním mu předcházejícím a navazujícím, s podrobným výkladem a odkazy na zákonná ustanovení. V tomto ohledu se žalovaný se závěry soudu prvního stupně zcela ztotožňuje.

14. Žalovaný setrval na tom, že po celou dobu pohledávku žalobkyně neuznával a považoval ji za zaniklou v důsledku započtení po převzetí dluhu , jméno FO, žalobkyní. Pro věc považuje za podstatné časové návaznosti jednotlivých jednání a komunikace stran, jakož i finální uznání dluhu žalobkyní ze dne , datum, , téhož dne provedený doslovný zápočet pohledávek ze strany žalobkyně a navazující doplatek rozdílu po provedeném zápočtu z její strany. Připomněl, že to byli paradoxně zástupci žalobkyně, kteří svými výpověďmi ve svém důsledku potvrdili to, co od počátku tvrdí žalovaný, a tyto skutečnosti soud prvního stupně důkladně zhodnotil a dovodil z nich právní důsledky.

15. K jednotlivým odvolacím námitkám žalobkyně žalovaný uvedl, že to, že se jednalo o trojstranný vztah mezi žalobkyní, , jméno FO, a žalovaným, tvrdí žalovaný již od samého počátku (počínaje odporem ze dne , datum, ). Existence dohody mezi žalobkyní a žalovaným byla prokázána zejména e-mailovou komunikací účastníků, jakož i svědeckými a účastnickými výpověďmi. Pokud jde o účastnickou výpověď , Anonymizováno, , její část zmíněná v odvolání je vytržena z kontextu, přičemž podle žalovaného z celé její výpovědi je zřejmé, že po celou dobu mluvila s , jméno FO, jako s osobou jednající nejen za svou , Anonymizováno, , ale zejména za žalobkyni, za kterou se zavázala žalovanému dodat dojednané , Anonymizováno, . Je třeba vnímat fakt, že tam, kde se uvádí osoba , jméno FO, , že se jedná o zástupce žalobkyně, a tam, kde se uvádí osoba , Anonymizováno, , že se jedná o zástupkyni žalovaného. , jméno FO, dle výpovědi jednatele zastupuje žalovanou navenek, a to i při běžných obchodních záležitostech, má zřízeno dispoziční oprávnění v internetovém bankovnictví žalobkyně, vystavuje faktury, tzn. běžně rozhoduje o a nakládá s finančními prostředky žalobkyně. Jak je patrné z provedeného dokazování, již dříve žalobkyně jejím prostřednictvím poskytovala žalovanému služby jako protiplnění za „, Anonymizováno, " nejdříve , jméno FO, , poté , jméno FO, , kdy , Anonymizováno, i v těchto dřívějších letech ještě doplácela částkou 15 - 20 000 Kč ročně. Toto potvrdil i sám jednatel žalobkyně, který měl mimo jiné přístup ke všem třem e-mailům žalobkyně, z nichž , jméno FO, a její , Anonymizováno, za žalobkyni s žalovaným komunikovala. Jednatel ve své účastnické výpovědi potvrdil i fakt, že , jméno FO, byla pověřena komunikací s žalovaným a i samotným jednáním kolem dodání , Anonymizováno, žalovanému. Obecně má dle jednatele , jméno FO, na starosti administrativu, smlouvy, platby (jako jediná má oprávnění u banky v elektronickém bankovnictví), podepisování různých listin za žalobkyni. , jméno FO, vystupovala ve vztahu k žalovanému za žalobkyni zcela suverénně, věrohodně a navíc v dané věci s vědomím jak jednatele (svého , Anonymizováno, ), tak své , Anonymizováno, .

16. Dále žalovaný uvedl, že pokud žalobkyně namítá nesprávné hodnocení účastnické výpovědi , Anonymizováno, soudem prvního stupně a poukazuje jen na konkrétní pasáž z její výpovědi vytrženou z kontextu, pak zcela pomíjí fakt usvědčení se , Anonymizováno, , jméno FO, , kteří nakonec ve svém důsledku potvrdili to, co žalovaný tvrdí od samého počátku. Závěry soudu prvního stupně uvedené v bodě 53 a 54 napadeného rozsudku vyplývají z provedeného dokazování a z tvrzení účastníků. Žalovaný od počátku tvrdí, že za , jméno FO, , resp. po dohodě s žalobkyní za žalobkyní evidoval dluh na , Anonymizováno, a dalších výdajích spojených s docházkou , jméno FO, do zařízení žalovaného v konkrétní výši, proti němuž došlo k započtení dluhu žalovaného za dodání a montáž , Anonymizováno, žalobkyní. Základ sporu žalovaný od počátku zpochybňuje, argumenty byly z jeho strany dále jen rozvíjeny, nikoli měněny, tak jako v případě žalobkyně. Žalovaný vše podstatné tvrdil, ke všemu označil a předložil důkazy, z nichž vznik pohledávky za , Anonymizováno, , jméno FO, , dohoda a přistoupení k dluhu, zápočet pohledávek a další vyplývá, přičemž právní posouzení věci je čistě na úvaze soudu.

17. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé žalovaný nepovažuje překvapivé, neboť soud prvního stupně průběžně účastníkům sděloval svůj právní názor i to, že není vázán právním hodnocením účastníků. S ohledem na výše uvedené žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

18. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

19. Podle § 1892 odst. 1 o. z., kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

20. U přistoupení (kumulativní intercesse) platí, že je perfektním ujednáním mezi věřitelem a přistupujícím dlužníkem. Hospodářský důvod (kauza), pro který se přistoupení děje, není rozhodný pro posouzení jeho účinků na dluh a vztah solidárně zavázaných dlužníků (přistupujícího a původního dlužníka) vůči věřiteli. Přistoupit lze k dluhu, který vznikne teprve v budoucnu (NS 32 Cdo 1362/2016, Rc 43/2018).

21. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně se podává, že při vědomí , jméno FO, jako dlužníka a jednatele žalobkyně , jméno FO, bylo počátkem roku , Anonymizováno, dohodnuto v prostorách žalobkyně a prostřednictvím elektronické komunikace z elektronické adresy žalobkyně s předsedkyní žalovaného, že , Anonymizováno, za , jméno FO, žalobkyně částečně uhradí poskytnutými službami, jak se již pravidelně dělo v minulosti, a zčásti peněžními prostředky. K tomu odpovídající úhradě části , Anonymizováno, ve výši 14 470 Kč žalobkyní z jejího účtu skutečně došlo. Odvolací soud tedy má za to, že závěru soudu prvního stupně, že popsaným právním jednáním o úhradě dluhu za , jméno FO, došlo ve smyslu § 1892 odst. 1 o. z. k přistoupení žalobkyně k dluhu , jméno FO, vůči žalovanému z titulu , Anonymizováno, (za , jméno FO, za rok , Anonymizováno, ), který vznikl , jméno FO, na základě její smlouvy se žalovaným, nelze nic vytknout. Na tuto právní kvalifikaci nemá bez dalšího vliv, zda , jméno FO, s přistoupením žalobkyně k tomuto dluhu případně dala souhlas; ze skutkových zjištění soudu prvního stupně však vyplývá pouze, že ke shora uvedené dohodě žalobkyně se žalovaným došlo s vědomím jmenované.

22. Odvolací soud se dále zabýval otázkou závaznosti jednání , jméno FO, ve věci úhrady , Anonymizováno, pro žalobkyni.

23. Podle § 430 odst. 1 o. z., pověří-li podnikatel někoho při provozu obchodního závodu určitou činností, zastupuje tato osoba podnikatele ve všech jednáních, k nimž při této činnosti obvykle dochází.

24. Podle § 431 o. z, překročí-li zástupce podnikatele zástupčí oprávnění, podnikatele právní jednání zavazuje; to neplatí, věděla-li třetí osoba o překročení nebo musela-li o něm vědět vzhledem k okolnostem případu.

25. Byť si byla žalobkyně vědoma, že žalovaný svou obranu založil mj. na existenci dohody ohledně úhrady , Anonymizováno, , kterou popsal jako trojstranný vztah mezi žalobkyní, žalovaným a , jméno FO, , z jejích vyjádření před soudem prvního stupně nevyplývá, že by se dovolala překročení zástupčího oprávnění , jméno FO, , která i po ukončení své činnosti jednatelky pro žalobkyni zajišťovala fakturaci, prodej , Anonymizováno, , uzavírání smluv a měla dispoziční právo k účtu žalobkyně. Jestliže tak žalobkyně neučinila, je třeba vzhledem k úpravě § 431 o. z. vycházet z toho, že právní jednání , jméno FO, ji zavazovalo. Nadto, ze znění § 431 o. z. lze mít za to, že jeho účelem je ochrana dobré víry třetích osob. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, odvolací soud nemá pochybnost, že žalovaný byl v dobré víře ohledně oprávnění , jméno FO, zavazovat žalobkyni ve věci úhrady , Anonymizováno, za , jméno FO, , neboť o uvedeném bylo jednáno v provozovně žalobkyně, za přítomnosti jednatele žalobkyně, a za situace, kdy dosavadní praxí mezi účastníky bylo placení , Anonymizováno, (v předchozích obdobích) za , jméno FO, službami a zbožím žalobkyně. K tomu přistupuje i následné chování žalobkyně podle sjednané dohody, kdy např. vystavila žalovanému (zálohové) faktury, servisní listy apod. Pokud jde o namítanou výpověď , Anonymizováno, žalovaného , Anonymizováno, , tato není se závěrem o dobré víře žalovaného v rozporu, neboť podle zjištění soudu prvního stupně vypovídala o hrazení , Anonymizováno, formou služeb a dodávek žalobkyně a o úhradě 14 000 Kč z účtu žalobkyně na , Anonymizováno, , a tedy měla vědomost o tom, že žalobkyně poskytuje plnění na úhradu dluhu , jméno FO, . Odvolací soud vzhledem k výše uvedenému nepovažuje závěr soudu prvního stupně, že jednání , jméno FO, vůči žalovanému ohledně dodávky , Anonymizováno, a způsobu úhrady dluhu , jméno FO, žalobkyni zavazovalo, za nesprávný.

26. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, pokud uvedl, že žalobkyní poskytnuté nepeněžité plnění (dodávka , Anonymizováno, v nesporné hodnotě 35 835 Kč) je plněním na její vlastní dluh a žalobkyni žádné pohledávka vůči žalovanému nevznikla. Odvolací soud vychází z toho, že přistoupením k dluhu nevzniká přistoupivšímu účastníku nový závazek, ale pouze se dlužníkem stává další osoba. Jestliže v posuzované věci dluh , jméno FO, na , Anonymizováno, spočíval v peněžitém plnění, i žalobkyně, která k tomuto dluhu přistoupila, jej mohla splnit toliko peněžitým plněním a nemohla jej např. modifikovat dohodou se žalovaným, že bude poskytnuto plnění nepeněžité. V posuzované věci tedy nastal stav, kdy žalobkyně byla zavázána z titulu přistoupení k dluhu zaplatit žalobkyni , Anonymizováno, ve výši řádně zjištěné soudem prvního stupně 50 305 Kč a naproti tomu měla vůči žalované pohledávku za dodávku , Anonymizováno, ve výši 35 835 Kč. Ačkoliv žalobkyně existenci vzájemného zápočtu odmítala, ze zjištění soudu prvního stupně podávajících se z elektronické komunikace, vyplývá, že , jméno FO, (jednající za žalobkyni) avizovala, že bude proveden zápočet, jak bylo domluveno s , Anonymizováno, , jméno FO, a zbytek zaplatí, dále spolu s , Anonymizováno, z e-mailu žalobkyně poslaly zápočet faktury č. , Anonymizováno, (za dodání a montáž , Anonymizováno, ), Anonymizováno, na vyúčtování za , Anonymizováno, za rok , Anonymizováno, , následně požadovaly opravu potvrzení o , Anonymizováno, a byl domluven zápočet a uhrazen doplatek ve výši 14 470 Kč. Na předžalobní upomínku žalovaný reagoval tak, že pohledávka žalobkyně zanikla dvoustranným zápočtem dne , datum, .

27. Podle § 1982 odst. 1 o. z., dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

28. Z věty druhé citovaného ustanovení § 1982 odst. 1 o. z., vyplývá, že aktivní pohledávka, kterou strana provádějící kompenzační jednání používá k započtení, se stává započitatelnou, jakmile vznikne právo požadovat její uspokojení. Jde o okamžik, kdy je pohledávka splatná, přičemž musí být splatná již před kompenzačním úkonem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 4967/2017 ze dne 13. 9. 2018).

29. Jestliže podle zjištění soudu prvního stupně byla faktura, vystavená žalobkyní za dodání a montáž , Anonymizováno, , splatná do , datum, , z elektronické komunikace se podává, že žalobkyně měla vůli svou pohledávku započíst a současně žalovaný uvedl, že pohledávka žalobkyně zanikla ke dni , datum, , byly splněny podmínky pro započtení pohledávky žalobkyně (splatné již před kompenzačním úkonem, tj. přede dnem , datum, ) a žalovaného dohodou, a tedy odvolací soud dospěl závěru, že pohledávka žalobkyně ve výši 35 835 Kč zanikla započtením ke dni , datum, .

30. Závěr soudu prvního stupně, že žalobě ohledně zaplacení částky 35 835 Kč s úrokem z prodlení i s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, která nebyla shledána po právu, nelze vyhovět, je tudíž věcně správný.

31. Odvolací soud ze všech výše uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek potvrdil, a to včetně odpovídajícího výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v tomto stupni řízení byl žalovaný zcela úspěšný. Náklady odvolacího řízení ve výši 5 980 Kč jsou tvořeny odměnou advokátky podle § 7 bodu 5. vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby v částce 2 x 2 540 Kč a dvěma náhradami hotových výdajů ve výši 2 x 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.).

33. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náklady řízení zaplatit k rukám advokátky, která zastupovala žalovaného.