17 Co 23/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivety Hendrychové a soudců Mgr. Vladimíra Berana a JUDr. Jitky Válkové v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A : Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B , Anonymizováno . Anonymizováno . advokátem a společníkem Jméno advokáta C . sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno - Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 554 658 Kč s příslušenstvím, o odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 226/2022-350 ze dne 19. 12. 2023

I. Rozsudek Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 226/2022-350 ze dne 19. prosince 2023 se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 226/2022-350 ze dne 19. prosince 2023 seve výroku II. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 158 765,26 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta BIII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení 41 949,94 Kčve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta B 1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Lounech zamítl žalobu, dle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 554 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 554 658 Kč od 20. 10. 2022 (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 132 532 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce (výrok II.).

2. V odůvodnění okresní soud uvedl, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že strany uzavřely dne 1. 10. 2018 mandátní smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala pro žalovanou vyvíjet činnost směřující k získání dotací z Programu rozvoje venkova pro dotační období r. 2013 až 2020. Ve smlouvě bylo sjednáno plnění za realizaci určitých postupných kroků, a to ve výši 20 000 Kč a 40 000 Kč, které statutární orgán po kontrole zaplatil v hotovosti dne 10. 11. 2018 a dne 14. 9. 2020, přičemž plnění není předmětem žaloby. Ve smlouvě byla sjednána pětiprocentní odměna na principu podílu z poskytnutých/proplacených dotací, splatná do 14 dnů od obdržení dotace na účet mandanta. Dotace se týkala modernizace technologie pěstování chmele a byla vyplacena ve výši 11 093 165 Kč. Žalobkyně získala a zpracovala veškeré podklady pro podání žádosti o dotaci, analyzovala dokumenty, vypracovala potřebné neexistující dokumenty, podala žádost o dotaci, průběžně doplňovala podklady a přílohy potřebné k administrativní kontrole, poskytovala součinnost s , tituly před jménem, , jméno FO, pracovníkem Státního zemědělského intervenčního fondu (dále také „SZIF“), který dotace administruje, zpracovala kvantitativní a kvalitativní požadavky na stroje zařízení a stavby, na kterou byla dotace schválena, zpracovala podklady pro veřejné výběrové řízení, zveřejnila veřejné výběrové řízení, organizovala a administrovala průběh veřejného výběrového řízení, kontrolovala a doplnila výběrové řízení až po schválení výběru dodavatelů, kontrolovala plnění průběhu dodávek a výstavbu odpovídající dohodě o dotaci, kontrolovala dodržování pravidel a podmínek pro poskytnutí dotace. Žalovaná jako mandant dotace obdržela a byla vyzvána k úhradě svého závazku, a to předžalobní výzvou ze dne 6. 10. 2022.

3. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala s odůvodněním, že pro ni žádnou činnost nevykonala a nevznikl jí nárok na ani jednu ze tří odměn. Žalobkyně dle žalované netvrdila ani neprokázala, že by nějakou činnost vykonala, ačkoli jí k tomu žalobkyně opakovaně vyzývala. Dále žalovaná uvedla, že veškeré činnosti od podání žádosti o dotaci, kterou též žalobkyně neprovedla, zajišťovali pracovníci žalované. Upozornila též na postavení manžela žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , který v rozhodné době pomáhal vedení společnosti, následně od 1. 1. 2019 v ní nastoupil na pozici generálního ředitele, později se stal , Anonymizováno, . Právě manžel žalobkyně jako , Anonymizováno, žalované dal pokyn k vystavení 40 000 Kč a sám peníze za žalobkyni přijal.

4. Následně soud I. stupně uvedl nesporná zjištění, prováděné důkazy a z nich zjištěné skutečností (bod 6. až 14. odůvodnění), jakož i zdůvodnil neprovedení některých důkazů (bod 15. odůvodnění).

5. Ve skutkovém a právním závěru soud uvedl, že vzal za prokázané mezi účastnicemi uzavření nepojmenované smlouvy dle ustanovení § 1723 odst. 2 občanského zákoníku, která má prvky smlouvy o dílo a prvky smlouvy příkazní. V části, ve které měla žalobkyně vyvíjet činnost k získání dotace, se jednalo o smlouvu příkazní, když předmětem nebyl výsledek činnosti. V případě podání žádosti o poskytnutí dotace a vypracování příloh k žádosti o dotaci a provedení výběrového řízení byla předmětem smlouvy nikoli činnost směřující k dosažení sjednaného výsledku, ale výsledek činnosti. V případě činnosti směřující k získání dotace (smlouva příkazní) byla odměna sjednána v návaznosti na výkon příkazní činnosti a dosažení výsledku, což právní úprava nevylučuje. Žalovaná odměna byla dle smlouvy splatná do 14 dnů po obdržení dotace na účet žalované na základě faktury vystavené žalobkyní. Dosažení výsledku příkazní činnosti nebylo sporné, dotace byla žalované vyplacena. Sporným tak zůstal výkon příkazní činnosti, tedy činnost žalobkyně směřující k získání dotace. Vzhledem k obecnému vymezení příkazní činnosti ve smlouvě a vzhledem ke smluvnímu ujednání o fakturaci, bylo nutné, aby žalobkyně před podáním žaloby vyúčtování mohlo vyvolat splatnost odměny (§ 2435 občanského zákoníku). Konkrétní úkony, které žalobkyně na základě smlouvy pro žalovanou provedla, nebyly specifikovány ve faktuře žalobkyně, nebyly specifikovány na výzvu žalované před podáním žaloby, nebyly specifikovány v žalobě ze dne 24. 10. 2022. Žalobkyně byla následně opakovaně vyzývána, dostalo se jí poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila svá tvrzení, které úkony provedla spolu s dobou jejich provedení. Žalobkyně i přes další výzvu a prodloužení lhůty k doplnění tvrzení svá tvrzení řádně nedoplnila, její tvrzení byla obecná bez časové specifikace, neuvedla skutková tvrzení k předloženým listinám. Skutkové tvrzení, že , tituly před jménem, , jméno FO, byl účastníkem zprostředkování informací/podkladů mezi žalobkyní a žalovanou, uvedla po koncentraci řízení až při jednání 5. 10. 2023 a rovněž bez časové specifikace. Dle soudu žalobkyně dále srozumitelným způsobem neobjasnila, proč na výzvu žalované před podáním žaloby nesplnila povinnost specifikovat provedené činnosti dle smlouvy, když dle ní se jednalo o výzvu v omylu a žalovaná byla o všech úkonech v předchozím období informována, a to přesto, že jakékoli informování žalovaná popřela a výslovně tuto specifikaci ještě před podáním žaloby po žalobkyni žádala. Soud též nepřehlédl, že po poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., úkony s časovou specifikací žalobkyně uvedla až poté, kdy je předtím ve svém podání ze dne 15. 8. 2023 výslovně označila žalovaná jako úkony, které provedli její zaměstnanci.

6. Následně se soud podrobně zabýval výpovědí , tituly před jménem, , jméno FO, , kterou vyhodnotil jako nevěrohodnou. K namítané otázce nemožnosti vykonávat další příkazní činnost z důvodu změny přístupu do portálu „farmáře“ soud poukázal na tvrzení žalobkyně, která uvedla, že používala zaměstnanecký kód pro přístup do portálu „farmáře“ (obsahující příjmení , Anonymizováno, ) a neměla vlastní přístupový kód. Žalovaná potvrdila, že po odvolání jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, byl tento zaměstnanecký kód změněn. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žádala žalovanou po změně zaměstnaneckého přístupového kódu (obsahující příjmení , Anonymizováno, ) o nový přístupový kód. Žalovaná pak netvrdila ani neprokázala, že po odvolání , tituly před jménem, , jméno FO, z funkce jednatele žalované společnosti žalobkyni na základě její žádost zřídila osobní přístupový kód nebo sdělila jiný zaměstnanecký kód. V posuzovaném případě byla sjednána odměna v návaznosti na výkon příkazní činnosti a zároveň dosažení výsledku. Podle judikatury týkající se úpravy mandátní smlouvy dle obchodního zákoníku zákon nevázal vznik nároku na úplatu na skutečnost, zda mandant dal či nedal mandatáři pokyny případně na jiné skutečnosti, ale pouze na řádně vykonanou činnost (viz např. závěr Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 1056/2004). Tento závěr lze dle soudu uplatnit i v poměrech posuzované věci tak, že skutečnost, že žalovaná nepředala žalobkyni nové přístupové kódy do portálu „farmáře“ (tj. neposkytla součinnost, ke které se ve smlouvě zavázala) a žalobkyně z tohoto důvodu nemohla vykonávat další činnost dle smlouvy, neznamená, že žalobkyně má nárok na sjednanou odměnu v plném rozsahu. Žalobkyně by tak mohla mít nárok na odměnu jen za vykonanou činnost a pokud nebyla vyvíjena v celém rozsahu, musela by být odměna náležitým způsobem zkrácena. Tím však nejsou dle soudu přitom dotčeny jiné nároky žalobkyně vůči žalované (např. z titulu nároku na náhradu škody). Soud současně poukázal na výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jakož na podání žalobkyně ze dne 10. 8. 2023 a 31. 8. 2023, z nichž vyplynulo, že veškerá podstatná činnost směřující k získání dotace byla provedena předtím, než došlo ke změně přihlašovacích údajů. Žalobkyně pak v řízení neprokázala, že by provedla do změny přístupu do portálu „farmáře“ výslovně specifikované úkony, tj. vyvíjela jakoukoli činnost dle příkazní smlouvy, když břemeno tvrzení a důkazní tížilo v tomto případě žalobkyni nikoli žalovanou. Soud proto žalobu zamítl.

7. O nákladech soud I. stupně rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalované.

8. Ve lhůtě stanovené zákonem podaly proti rozsudku odvolání jak žalobkyně, tak i žalovaná.

9. Žalobkyně napadla svým odvoláním oba výroky rozsudku. Má za to, že soud hodnotil důkazy v rozporu s obsahem spisu, nepochopil princip sjednaného závazku a zčásti je, dle jejího názoru, rozsudek nepřezkoumatelný.

10. Žalobkyně v úvodu svého odvolání popsala historii vztahů mezi jednatelem a majitelem žalované společnosti a jejím manželem. Dále vyslovila přesvědčení, že smlouva mandátní jako smlouva nepojmenovaná byla vůlí účastníků koncipována tak, že odměna je sjednána právě za výsledek činnosti. Odkázala na mandátní smlouvu, bod 3. lc), kdy byla sjednána odměna ve výši 5 % z výše proplacených dotací, které budou mandantovi poskytnuty na základě činností (nikoliv vyúčtování) vykonaných mandantem dle této smlouvy. Žalobkyně se zabývala následně ujednáním stran v bodě 3.1. a), b) a c) smlouvy s tím, že dle bodu 3.1.a) si účastníci sjednali, že za samotné podání žádosti o poskytnutí dotace bude vyplacena odměna 20 000 Kč a k tomu lze konstatovat, že byla žádost podána a odměna vyplacena. Podle bodu b) za vypracování dalších příloh žádosti o dotaci a provedení výběrového řízení byla sjednána odměna 40 000 Kč a byla též vyplacena. To vše proto, že tyto činnosti žalobkyně provedla a své výsledky předala žalovanému i na , Anonymizováno, přes , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dle žalobkyně jiná situace vyplynula z ujednání bodu 3.1.c), kdy již není odměna sjednána za činnost, ale naopak toliko za výsledek. Tj. bez ohledu vykonala-li žalobkyně činnosti dle bodu 3.l.a)+b), které jí byly zaplaceny a nebyla-li by dotace schválena, potom by již neobdržela nic, tj. ani sjednaných 5 % a naopak: bez jakékoliv činnosti měla-li být žádost úspěšná a dotace byla proplacena, potom jí automaticky vzniká nárok na 5 % odměnu.

11. Dále žalobkyně upozornila, že v mandátní smlouvě není ani jediná věta ujednání o tom, že by snad po skončení činností vedoucích k realizaci dotace mělo být prováděno nějaké vyúčtování a účastníci tedy byli vedeni rozsahem své vůle vložené do smlouvy. Soud dle žalobkyně má za povinnost vykládat vůli účastníků, a nikoliv formalisticky lpět na něčem, co sjednáno nebylo, když k formalismu se již několikrát vyjadřoval Nejvyšší soud ČR ve svých judikátech.

12. Žalobkyně též vytkla soudu I. stupně jeho postup, kdy byla vyzývána k doplnění tvrzení ohledně prováděných činností s tím, že by bylo logické doložit činnosti v případě nároků dle bode 3.1.c) a b) smlouvy, avšak tyto nároky nejsou předmětem žaloby, která je pouze nárok dle bodu 3.1.c), tj. výsledek snažení, který je kladný, a tudíž nebylo třeba jakékoliv činnosti dokládat, neboť čekání na výsledek není činnost. Mandátní smlouva, což žalobkyně opakuje, byla koncipována tak, že miniaturní odměnu dostane žalobkyně za činnosti, ale za výsledek dostane odměnu hlavní. A že tedy mezi vypracováním jednotlivých činností, které byly provedeny dle bodu 3.l.a) a b) a předány žalované, což nikdy nezpochybňovala a učinila to nesporným, se pak již nic neodehrávalo a pouze se čekalo na výsledek a žaloba se tedy omezuje jen a pouze na tento výsledek.

13. Dále se žalobkyně zabývala dle jejího názoru rozporuplným závěrům soudu I. stupně v bodech 23. a 24. odůvodnění rozsudku s tím, že nechápe, proč soud I. stupně jí nepřiznal nárok z jiného právního titulu.

14. Závěrem žalobkyně vyslovila přesvědčení, že splnila veškeré povinnosti, které jí smlouva ukládala, což žalovaná potvrdila i proplacením prvé a druhé části odměny a jakékoliv vyúčtování zbývajícího nároku je jen matematická hříčka, neboť vyúčtování spočívá v tom, že mám stanovit výši odměny odpovídající 5 % z přidělené výše dotace, což ve faktuře udělala. K žádným jiným povinnostem ji smlouva nezavazovala. To, že její činnost byla bez výhrad, bylo prokázáno dokumentem SZIF ze dne 7. 8. 2019 o tom, že žádost byla zaevidována a v rámci kontroly dokumentů nebyly zjištěny žádné závady. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl, nebo rozhodnutí zrušil a vrátil soudu I. stupně s příslušnými pokyny k doplnění řízení.

15. Žalovaná podala odvolání do výroku II. o nákladech řízení, neboť nesouhlasila s výší přiznaných nákladů v částce 132 532 Kč. Uvedla, že své náklady vyčíslila v podání soudu I. stupně ze dne 15. 12. 2023 v celkové výši 276 812,87 Kč. Soud I. stupně v rozsudku nepřiznal žalované náhradu nákladů za následující úkony: porady před jednáním, reakce na předžalobní výzvu a jednání s protistranou v lednu a říjnu 2022, některá písemná podání, a sice: podání dupliky z 26. 7. 2023, podání vyjádření k vyjádřením žalobkyně z 18. 9. 2023, podání vyjádření k doplnění tvrzení, procesním aspektům a možnostem smírného řešení sporu z 5. 12. 2023. Odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 24. 1. 2023 a vyjádření k žalobě z 9. 3. 2023 dále soud I. stupně pro účely náhrady 16. K proběhnuvším poradám žalovaná uvedla, že je považuje za doložené, neboť skutečně proběhly, byť jejich průběh formálně nedoložila. Má za to, že soud odhlédl od skutečnosti, že po skončení soudních jednání konaných dne 27. 7. 2023 a 5. 10. 2023 sám vyzýval právní zástupce k jednání se svými klienty za účelem pokusu o nalezení možnosti smírného řešení sporu. Pokud tedy soud výslovně vyzýval právní zástupce stran k poradám s klienty, je postaveno najisto, že tyto porady proběhly. Nadto výsledky porady před soudním jednáním konaným 5. 10. 2023 pak právní zástupce žalované prezentoval přímo na tomto jednání, kde uvedl, že ohledně možného smírného řešení sporu obdržel pokyn, který u soudu prezentoval. Navíc žalovaná upozornila na četnost podání žalobkyně, kdy často byla popírána dřívější tvrzení.

17. Též má za to, že jí náleží náhrada za úkony představující reakci na předžalobní výzvu a jednání s protistranou v lednu a říjnu 2022 a odkázala na ust. § 11 odst. 1 písm. d) a § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu.

18. Co se týká písemných podání žalované ze dne 26. 7. 2023, 18. 9. 2023 a 5. 12. 2023 žalovaná odmítá, že by tato vyjádření nebyla účelná. Žalobkyně v průběhu řízení zahlcovala soud neustále novými a novými skutkovými tvrzeními, na které byla žalovaná nucena reagovat. Nadto podání z 18. 9. 2023 bylo uskutečněno s poměrně velkým časovým odstupem před soudním jednáním konaným 5. 10. 2023 a žalobkyně na něj reagovala podáním z 4. 10. 2023. Písemnou formu přitom žalovaná považuje za efektivnější, neboť soud i žalobkyně se mohli předem seznámit s jejím stanoviskem a korigovat dle toho přípravu na soudní jednání. V opačném případě by žalovaná byla nucena přednést obsah předmětných podání při soudním jednání ústně, na což by rovněž ústně reagovala protistrana, čímž by se délka trvání předmětných soudních jednání značně protáhla a vedlo by to k navýšení náhrady nákladů řízení.

19. Dále žalovaná nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, kdy podání odporu proti platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě vyhodnotil jako jeden úkon právní služby. Žalované byla platebním rozkazem ze dne 17. 1. 2023, č. j. 11 C 226/2022-18, uložena povinnost, aby uhradila určenou částku nebo podala odpor. Zcela nezávisle na této povinnosti bylo žalované uloženo, aby v případě, že podá odpor, učinila kvalifikované vyjádření k žalobě. Kvalifikovaná výzva k vyjádření přitom není obligatorní součástí platebního rozkazu. Jedná se sice o častý, nicméně fakultativní postup soudu, který platební rozkaz vydá. Odpor a vyjádření k žalobě jsou tedy dle žalované dvě samostatná podání ve věci samé, kterými žalovaná reagovala na dvě samostatně uložené povinnosti.

20. Žalovaná vzhledem ke shora uvedenému navrhla, aby odvolací soud napadený výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalobkyně je povinna nahradit žalované k rukám jejího právního zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 276 812,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a současně jí přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

21. Žalovaná se též vyjádřila k odvolání žalobkyně. Má za to, že napadený rozsudek je co do výroku I. věcně správný. Upozornila, že tvrzení žalobkyně vznesené v odvolání, a to že odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. c) mandátní smlouvy žalobkyni neměla být vyplacena za výkon činnosti, nýbrž pouze za výsledek, je v rozporu s tvrzeními žalobkyně před soudem I. stupně, učiněné po koncentraci řízení v okamžiku, kdy žalobkyně zjistila, že není schopna unést břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní. Žalovaná odkázala na čl. 2 odst. 1.3, ve kterém se žalobkyně jako mandatář explicitně zavazuje „provést všechny právní úkony a úkony směřující k získání dotací“, též čl. 3 odst. 3.1 písm. c) zdůrazňuje nárok na 5 % odměnu za činnosti vykonané mandatářem. Upozornila, že po uskutečnění činností ohodnocených odměnou 20 000 Kč a 40 000 Kč bylo nutno provést celou řadu dalších činností, což obecně potvrdila i žalobkyně v příloze č. 5 jejího podání z 8. 12. 2022. Žalovaná konkrétní činnosti, které bylo pro získání dotace nutno vykonat a žalobkyně je nevykonala, specifikovala v harmonogramu přiloženém jako důkaz č. 1 k vyjádření k žalobě z 8. 3. 2023. Sama žalobkyně ostatně při soudním jednání konaném dne 27. 7. 2023 přitom potvrdila, že: „Pokud je tvrzeno, že měly být provedeny v rámci smlouvy činnosti od A do Z, pak ano“.

22. Žalovaná tedy shrnula, že za podání žádosti o dotaci příslušela odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. a) další činnost, kterou bylo v souvislosti s plněním smlouvy nutno vykonat, příslušela odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. c) smlouvy. Tento výklad koresponduje s vyjádřením žalobkyně při soudním jednání dne 23. 7. 2023, kde potvrdila, že měla vykonat vše od A do Z. Odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. c) smlouvy tedy v žádném případě nepředstavuje jakýsi doplatek odměny za činnosti uvedené v čl. 3 odst. 3.1 písm. a, b) smlouvy, nýbrž každý pododstavec (písmeno) ust. odst. 3.1 smlouvy stanoví separátně dílčí odměny za různé (odlišné) činnosti, které žalobkyně měla dle smlouvy vykonat. Ačkoliv je pravdou, že odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. a) smlouvy a odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. b) smlouvy byla žalobkyni skutečně vyplacena, přičemž v druhém případě došlo k vyplacení odměny v rozporu se smlouvou v době, kdy byl jednatelem žalované manžel žalobkyně, žalobkyně neudělala v souvislosti s předmětnou dotací vůbec ničeho a ve vztahu k činnosti, za kterou měla příslušet odměna dle čl. 3 odst. 3.1 písm. c) smlouvy, dokonce navzdory četným poučením prvoinstančního soudu ani neunesla břemeno tvrzení.

23. Co se týká polemiky žalobkyně ohledně nutnosti řádného vyúčtování činnosti upozornila žalovaná, že k doložení činnosti v souladu s § 2435 o. z. vyzývala žalobkyni opakovaně. Pokud by smluvní strany hodlaly aplikaci § 2435 o. z. na smlouvu vyloučit, musely by tak učinit výslovně. Ty ale zcela opačně v odst. 9.1 smlouvy ponechaly řešení otázek smlouvou neupravených zákonné úpravě.

24. K námitce žalobkyně, že soud I. stupně nepřiznal žalobkyni nárok z titulu náhrady škody, žalovaná uvádí, že tak soud nemohl učinit už jen z toho důvodu, že žalobkyně netvrdila (natož aby prokazovala), že jí nějaká škoda vznikla. Naopak žalobkyně výslovně učinila nesporným, že do okamžiku změny přihlašovacích údajů byla veškerá podstatná činnost vykonána, čímž možnost jakéhokoliv vzniku škody na její straně vyloučila.

25. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud výrok I. rozsudku jako věcně správný potvrdil.

26. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací přezkoumal dle § 12 a násl. o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.

27. Předně je třeba uvést, že soud I. stupně zjistil skutkový stav dostatečně pro učinění správného skutkového závěru. Závěr o skutkovém stavu věci zjištěný soudem I. stupně (na který odvolací soud pro stručnost odkazuje) nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po částečném opakování dokazování mandátní smlouvou uzavřenou dne 1. 10. 2018, fakturou , Anonymizováno, . , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , fakturou , Anonymizováno, . , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , fakturou č. , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, .

28. Po zopakování dokazování předmětné mandátní smlouvy dospěl odvolací soud k závěru, že se jedná z hlediska právního posouzení o smlouvu příkazní dle § 2430a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), platného v době uzavření smlouvy.

29. Odvolací soud provedl výklad smlouvy ve smyslu pravidel dle § 555 a násl. o. z. se závěrem, že dle čl. bodu 1.3. se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést všechny právní úkony a úkony směřující k získání dotací z Programu rozvoje venkova v dotčeném období 2013 – 2020 poskytovaný Evropskou unií z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova, Národních dotací Ministerstva zemědělství a ostatních pro žalovanou vhodných dotací. Co se týká odměny žalobkyně, a to konkrétně 5 % uplatněné žalobou, náleželo dle čl. 3 bodu 3.1.c, žalobkyni 5 % z výše proplacených dotací uvedených v čl. 2 odst. 2.1. (odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že nesprávný odkaz na neexistující odst. 2.1. nezpůsobuje neplatnost tohoto ujednání), které budou žalované poskytnuty na základě činností vykonaných žalobkyní dle této smlouvy, tj. veškerých činností, resp. všech právních úkonů a úkonů žalobkyně směřujících k získání dotací dle čl. 2 smlouvy.

30. Odvolací soud tedy nesouhlasí s argumentací žalobkyně uvedenou v odvolání, že dle smlouvy byla povinna podat žádost o poskytnutí dotace, vypracovat přílohy k žádosti o dotaci, provést výběrové řízení a poté jen „čekat“, zda bude dotace žalované přidělena.

31. Soud I. stupně žalobkyni opakovaně vyzýval dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a i prodlužoval stanovenou že přes tato poučení žalobkyně uváděla pouze obecná tvrzení bez bližší specifikace, navíc když úkony s časovou specifikací uvedla, stalo se to až poté, co je uvedla strana žalovaná ve svém vyjádření ze dne 15. 8. 2023, žalovaná přitom specifikovala úkony, které provedli její zaměstnanci.

32. Odvolací soud v této souvislosti též zdůrazňuje, že žalobkyně v průběhu řízení podstatně měnila svá tvrzení ohledně rozsahu své smluvené příkazní činnosti, když např. při jednání soudu dne 27. 7. 2023 uvedla, resp. její právní zástupce, že v rámci smlouvy měla provést všechny činnosti, kromě toho, co je uvedeno v čl. 4 smlouvy (odvolací soud předpokládá, že právě z těchto důvodů soud I. stupně přistoupil k poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby žalobkyně doplnila tvrzení a označila důkazy, jaké úkony po provedeném výběrovém řízení žalobkyně pro žalovanou provedla s uvedením doby, kdy tyto úkony provedla), avšak následně v odvolacím řízení žalobkyně tvrdila, že dle smlouvy měla činit pouze úkony definované v čl. 3 bodech 3.1.a) a b) smlouvy.

33. Jestliže tedy soud I. stupně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, jaké všechny úkony ve smyslu příkazní smlouvy provedla, když měla provést všechny právní úkony a úkony směřující k získání dotace, je tento závěr soudu I stupně správný.

34. Též nelze přisvědčit námitce žalobkyně, že nebyl třeba, aby žalobkyně předložila žalované vyúčtování ve smyslu § 2435 o. z.

35. Dle § 2435 o. z. příkazník podá příkazci na jeho žádost zprávy o postupu plnění příkazu a převede na příkazce užitek z prováděného příkazu; po provedení příkazu předloží příkazci vyúčtování.

36. Dle odvolacího soudu se přitom jedná o komplexní informování příkazce o průběhu a výsledcích příkazní činnosti tak, aby se příkazci dostalo takových informací, aby byl zcela seznámen s výsledky příkazní činnosti (srov. Občanský zákoník, Komentář 2. vydání, Petrov.Výtisk.Beran a kolektiv, C. H. Beck 2019, § 2435). Je přitom zřejmé, že jiný rozsah vyúčtování bude v případě příkazní smlouvy, jejímž předmětem by např. byla koupě automobilu a jiný rozsah vyúčtování má příkazník předložit v případě příkazní smlouvy, jejímž předmětem jsou všechny činnosti směřující k získání dotace pro příkazce. Žalobkyně přes opakované výzvy žalované vyúčtování ve smyslu § 2435 věta za středníkem o. z. nepředložila, přičemž uzavřenou smlouvou si strany aplikaci tohoto zákonného ustanovení nevyloučily. Též nelze mít za to, že faktura , Anonymizováno, . , hodnota, , Anonymizováno, , Anonymizováno, znějící na částku 554 658 Kč vystavená dne 14. 10. 2022 žalobkyní by mohla svým obsahem představovat vyúčtování ve smyslu § 2435 o. z. Jestliže tedy soud I. stupně k této otázce uzavřel, že žalobkyně řádně nespecifikovala provedené úkony, i s tímto závěrem odvolací soud souhlasí.

37. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek ve výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

38. Následně se odvolací soud zabýval výrokem II. o nákladech řízení napadeným jak žalobkyní, tak i žalovanou. Žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 132 532 Kč, přičemž žalovaná má za to, že jí náleží náhrada v celkové výši 276 812,87 Kč. Po přezkoumání nákladového výroku s přihlédnutím k odvolacím námitkám žalované dospěl odvolací soud k závěru, že v určitém, byť nepříliš velkém rozsahu, nelze odvolání žalované upřít důvodnost.

39. Odvolací soud souhlasí se žalovanou, že podání odporu a vyjádření k žalobě k výzvě soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř., byť tato výzva byla součástí vydaného platebního rozkazu, představují dva samostatné úkony právní služby, kterými žalovaná reagovala na dvě soudem uložené povinnosti ve dvou různých, soudem uložených, lhůtách. Dle názoru odvolacího soudu tedy náleží žalované náhrada za úkon právní služby představující podání odporu proti platebnímu rozkazu tak i za podání vyjádření ke kvalifikované výzvě.

40. Co se týká nepřiznaných úkonů za další písemná podání žalované ze dne 26. 7. 2023, 18. 9. 2023 a 5. 12. 2023, odvolací soud v obecné rovině souhlasí se žalovanou, že zejména ve složitějších věcech mohou být písemná, soudem nevyžádaná, podání účelná, neboť mohou přispět k efektivnějšímu průběhu řízení. Musí se však jednat o podání přinášející nové podstatné se s ním mohl soud řádně seznámit. Zvážení účelnosti takovýchto úkonů právní služby pak vždy závisí na posouzení konkrétních okolností.

41. V posuzované věci vyhodnotil odvolací soud na základě uvedených hledisek jako účelně vynaložený úkon právní služby písemné podání žalované ze dne 18. 9. 2023.

42. Písemné podání žalované ze dne 26. 7. 2023 bylo doručeno okresnímu soudu téhož dne v 15,35 hodin, tedy v odpoledních hodinách den před jednáním konaným dne 27. 7. 2023 a navíc dle protokolu o jednání jej právní zástupce předložil po zahájení jednání osobně soudu. Nelze tudíž dospět k závěru, že by se s ním soud, potažmo protistrana, mohly včas seznámit. K podání žalované ze dne 5. 12. 2023 doručené soudu téhož dne v 12,52 hodin odvolací soud konstatuje, že neobsahuje žádné nové rozhodující skutečnosti, víceméně hodnotí výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a sděluje postoj žalované k možnosti uzavření soudního smíru. Jedná se tedy o vyjádření, které by postačovalo přednést při následném jednání soudu dne 7. 12. 2023. Ani tento úkon právní služby nelze tedy vyhodnotit jako úkon účelně vynaložený.

43. K požadovaným dalším třem poradám s klientem dle § 11 odst. 1 písm. e) advokátního tarifu, tedy se mělo jednat o porady přesahující jednu hodinu, odvolací soud konstatuje, že nebyly nikterak doloženy, ani časově ani z hlediska jejich obsahu.

44. Ohledně reakce na předžalobní výzvu odvolací soud má shodně se žalovanou za to, že za samotnou předžalobní výzvu skutečně odměna dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu náleží, nicméně reakce protistrany na tuto předžalobní výzvu nelze dle názoru odvolacího soudu považovat v mimosoudní fázi komunikace mezi účastníky za účelně vynaložený úkon.

45. Co se týká požadované odměny za jednání s protistranou, a to dopisem ze dne 7. 1. 2022 a emailovou komunikací v říjnu 2022, má odvolací soud za to, že nesouvisí se soudním řízením a nelze tuto komunikaci podřadit pod časový úkon dle § 11 odst. 1 písm. i) advokátního tarifu.

46. Na základě shora uvedeného dospěl ohledně nákladů řízení před soudem I. stupně odvolací soud k závěru, že žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu přiznaném soudem I. stupně spolu s dalšími dvěma účelně vynaloženými úkony právní služby po 10 540 Kč, spolu režijní paušály po 300 Kč (to vše s 21 % DPH), a tudíž změnil dle § 220odst. 1 o. s. ř. per analogiam napadený výrok o nákladech řízení a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 158 765,26 Kč. Při stanovení lhůty k zaplacení těchto nákladů se odvolací soud ztotožnil s úvahou soudu I. stupně.

47. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k úspěch byla žalované přiznána plná náhrada účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení v celkové částce 41 949,94 Kč. Tato částka představuje tři úkony právní služby o 10 540 Kč za podané vyjádření k odvolání (§ 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu), účast u jednání odvolacího soudu, které přesáhlo dvě hodiny (§ 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu), náhradu hotových výdajů 3 x 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné za jízdu k jednání odvolacího soudu z , adresa, a zpět e výši 1 549,37 Kč, náhradu za ztrát času stráveného na cestě k soudu 6 půlhodin po 100 Kč, to vše s 21 % DPH ve výši 7 280,57 Kč. Lhůta k zaplacení nákladů odvolacího řízení byla stanovena obdobně jako u nákladů řízení před soudem I. stupně. Odvolací soud nepřiznal žalované nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení za úkon právní služby představující poradu s klientem před jednáním odvolacího soudu, když za situace, kdy již žalovaná podala vyjádření k odvolání, odvolací řízení je založeno na systému tzv. neúplné apelace a právní zástupce , Jméno advokáta B, zastupoval žalovanou po celou dobu řízení, nevyhodnotil odvolací soud tento úkon za účelně vynaložený.