17 Co 236/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Otty Plachého ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 13 920,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. června 2025, č. j. 74 C 226/2024-259,

I. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 20. června 2025, č. j. 74 C 226/2024-259, se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2 553,10 Kč k rukám , Jméno advokáta, , advokáta ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 920,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 920,10 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 920,1 Kč od 24. 4. 2024 do 18. 5. 2024. Dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 12 035,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že se žalobkyně domáhala po žalované uhrazení shora uvedených částek s tím, že mez stranami byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které žalovaná vykonávala pro žalobkyni činnost směřující k uzavření pojistných smluv mezi žalobkyní a třetími subjekty a tyto smlouvy jménem a na účet žalobkyně uzavírala a následně poskytovala potřebný servis. Smlouva ze dne 1. 10. 2018 byla ukončena dohodou o ukončení smlouvy o obchodním zastoupení, a to s účinností ke dni 31. 12. 2023. V souladu s článkem 7 odst. 7.9 smlouvy byla žalovaná povinna vrátit žalobkyni vyplacenou provizi, pokud v souladu s provizními podmínkami vznikne nárok na její vrácení. Žalobkyni vznikl nárok na zpětnou úhradu částky ve výši 13 920,10 Kč. Tato částka představuje součet „záporných provizí“ v žalobě specifikovaných smluv ponížený o „kladné“ provize vzniklé z jiných pojistných smluv. Žalobkyně v žalobě provedla výpočet záporných provizí ohledně všech smluv, kterých se cenově nárok týkal.

3. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 C 226/2024-164 ze dne 25. 9. 2024 soud zastavil řízení, neboť pohledávky měly být přihlášeny do insolvenčního řízení jako pohledávky podmíněné. Usnesením soud dále rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 74 C 226/2024-164 ze dne 25. 9. 2024 bylo k odvolání žalobkyně zrušeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 239/2024-177 ze dne 14. 11. 2024.

4. Žalovaná nárok neuznala a k věci uvedla, že řízení mělo být zastaveno, neboť nárok na vrácení provizí měl být uplatněn v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, .

5. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou jako podnikateli byla dne 20. 9. 2018 uzavřena smlouva o obchodním zastoupení (§ 2483 a násl. občanského zákoníku). Na základě této smlouvy žalovaná jménem a na účet žalobkyně uzavřela mimo jiné 6 pojistných smluv (č. , hodnota, dne 18. 11. 2020, č. , hodnota, dne 5. 12. 2022, č. , hodnota, dne 5. 12. 2022, č. , hodnota, dne 6. 1. 2023, č. , hodnota, dne 24. 2. 2023, č. , hodnota, dne 11. 6. 2021), když výše provize, resp. způsob jejího výpočtu, byla mezi smluvními stranami sjednána v provizních podmínkách, které tvoří součást smlouvy. V souladu s provizními podmínkami (planými vždy k datu uzavření jednotlivých smluv) byla stanovena provize za uzavření těchto smluv a stanovená provize byla žalované uhrazena. Smlouva o obchodním zastoupení byla ukončena dohodou smluvních stran ke dni 31. 12. 2023, když bylo mezi stranami sjednáno, že ukončením smlouvy o obchodním zastoupení nezaniká nárok žalobkyně na vrácení vyplacených provizí. Následně došlo k předčasnému ukončení pojistných smluv a v souladu se smlouvou ve spojení s provizními podmínkami vznikl žalobkyni nárok na vrácení části již vyplacených provizí (15 318,34 Kč, resp. 13 920,10 Kč po započtení nároku na provize vzniklé z jiných pojistných smluv). Žalovaná však část vyplacených provizí na výzvu žalobkyně nevrátila, proto jí soud uložil uhradit žalobkyni částku ve výši 13 920,10 Kč. Žalovaná byla dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku povinna splnit dluh prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobkyní požádána. Žalovaná byla poprvé vyzvána k úhradě dlužných částek výzvou ze dne 12. 4. 2024, která se do její dispozice dostala dne 18. 4. 2024 (odesláno dne 15. 4. 2024 a do dispozice se dostala, když byla uložena u doručovatele), když splatnost byla stanovena do 30 dnů ode dne doručení výzvy, tj. do 18. 5. 2024. Jelikož žalovaná ničeho neuhradila, od 19. 5. 2024 se tak dostala do prodlení a je povinna uhradit žalobkyni i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož smlouva byla uzavřena mezi podnikateli, má žalobkyně podle § 3 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 200 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 920,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 920,10 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná se do prodlení dostala až dne 19. 5. 2024, žalobkyni nevznikl nárok na úhradu úroku z prodlení za období od 24. 4. 2024 do 18. 5. 2024. Žaloba tak byla, pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 920,1 Kč od 24. 4. 2024 do 18. 5. 2024, zamítnuta.

6. Dále se soud vyrovnal s poukazem žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, když k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 715/2023 a sp. zn. 24 Cdo 2393/2020 uvedl, že závěry nejsou v rozporu s tímto rozhodnutím, k rozhodnutí sp. zn. 29 Odo 961/2005 soud uvedl, že v této věci se dovolací soud otázkou podmínky či podmíněného úkonu nezabýval.

7. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když neúspěch žalované spočíval v nepatrné části.

8. Ve lhůtě stanovené zákonem podala žalovaná proti rozsudku odvolání. Má za to, že provize byla vyplacena přede dnem zahájení insolvenčního řízení na základě smluvní rozvazovací podmínky, tj. že v případě předčasného ukončení pojistné smlouvy vzniká povinnost vrátit část provize, přičemž tedy tento závazek byl podmíněny budoucí nejistou událostí, a tudíž má povahu podmíněné pohledávky dle § 173 odst. 3 insolvenčního zákona. Žalobkyně tedy měla možnost, a i povinnost, tuto pohledávku do jejího insolvenčního řízení přihlásit, a pokud tak neučinila, nemůže ji nyní vymáhat samostatnou žalobou. Nesouhlasí s tvrzením, že nárok žalobkyně vznikl teprve ukončením jednotlivých pojistných smluv, a tedy až po zjištění jejího úpadku. Má za to, že na vyplacení provize nelze pohlížet izolovaně, v podmínkách smlouvy byla uvedena klasická rozvazovací podmínka, a proto měla být případná pohledávka přihlášena jako pohledávka podmíněná. Má za to, že žalobkyně by mohla takto obcházet insolvenční řízení, čímž by došlo k nerovnému postavení věřitelů a porušení účelu insolvenčního zákona.

9. K odvolání se vyjádřila žalobkyně, která navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného, když opakovaně odkazem na judikaturu uvedla, žalované pohledávky nebylo do insolvenčního řízení možno přihlásit, jelikož se jednak nejedná o podmíněné pohledávky ve smyslu § 173 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. (dále jen „InsZ“) a jednak veškeré vratky z provizí vznikly až po prohlášení úpadku. Dále žalobkyně zdůraznila, že žalovaná stále opomíjí stěžejní skutečnost vyplývající mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 894/2002, tedy že je nutno odlišovat situace, kdy se jedná o podmínku podle zákona, na jejímž splnění závisí účinnost jinak perfektního právního úkonu od podmínky, kterou si účastníci právního úkonu sjednají jako předpoklad pro vznik smluvního nároku. Jak poté správně v napadeném rozsudku uzavřel soud prvního stupně, žalovaný nárok odpovídá druhé zmíněné konstrukci. Co se týká nových v odvolání předkládaných skutečností ohledně odebrání pojistného kmene a ukončení spolupráce, tak tyto nemohou být jako nové tvrzení odvolacím důvodem a jednak nemají pro posouzení dané věci žádný význam.

10. Krajský soud v , adresa, jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná nevyslovila nesouhlas. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. V prvé řadě odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně řádně a dostatečně zjistil skutkový stav věci, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Na závěr o skutkovém stavu věci přitom odvolací soud pro stručnost odkazuje.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uplatnila pohledávky, které vznikly za žalovanou – insolvenční dlužnicí až v průběhu insolvenčního řízení (po zjištění úpadku) a jde o pohledávky věřitele ze smluv uzavřených žalovanou, kdy základem uplatněného nároku byla v žalobě specifikovaná zprostředkovatelská smlouva.

13. Odvolací soud nesdílí názor žalované, že pohledávka měla být žalobkyní přihlášena do insolvenčního řízení dlužnice jako pohledávka podmíněná podle § 173 odst. 3 I. Z., neboť podmínka je vedlejším ustanovením v právním úkonu (právním jednání), který se účinnost právního úkonu činí závislým na skutečnosti, která je subjektům právního úkonu v době jeho učinění neznámá. Význam odkládací podmínky spočívá v tom, že účinky právního úkonu nastanou až jejím splněním. Do splnění, nesplnění či zmaření podmínky existuje stav nejistoty, kdy se neví, zda účinný právní úkon, který je jinak právně závazný, avšak není ještě účinný, nabude právní účinky. Z uvedeného je zřejmé, že v daném případě se nejedná o pohledávku žalobkyně, která by vznikla na základě splnění podmínky, ale o vznik nového nároku, který je vázán na vznik nové právní skutečnosti, která je však na vůli insolvenční dlužnice jakožto zprostředkovatelky nezávislá.

14. Nejedná se v dané věci ani o pohledávku za majetkovou podstatou, ale o tzv. nový dluh, neboť o pohledávku za majetkovou podstatou dle § 168 odst. 2 písm. f) I. Z. může jít jen tehdy, jde-li o pohledávku ze smlouvy uzavřené nejdříve v době po zahájení insolvenčního řízení nebo vyhlášení moratoria (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 53/2019). Žalobkyně tedy v tomto případě byla oprávněná tzv. „nový dluh“ vymáhat po žalované mimo insolvenční řízení.

15. Z výše uvedených důvodů za situace, když žalobkyně řádně prokázala oprávněnost nároku na vrácení části vyplacených provizí spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 920,10 Kč od 19. 5. 2024 do zaplacení a spolu s právem na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, neboť smlouva o obchodním zastoupení byla uzavřena mezi podnikateli, byl napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně výroku o nákladech řízení potvrzen.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, a tudíž jí vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši 2 553,10 Kč představující jeden úkon právní služby 1 660 Kč (§ 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025) za vyjádření k odvolání (§ 12 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025) spolu s režijním paušálem 450 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025) a DPH ve výši 443,10 Kč.17. , adresa, a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.