17 Co 247/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Otty Plachého v právní věci žalobce: Jméno žalobce , narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti zástavní smlouvy, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2025, č. j. 8 C 342/2024-108,

I. Rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2025, č. j. 8 C 342/2024-108 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši , částka, , a to k rukám advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy uzavřené dne , datum, (dále též „zástavní smlouva“) mezi společností , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále též „původní zástavní věřitel“ či „společnost , právnická osoba, “), a , jméno FO, – , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále též , právnická osoba, “ či „původní zástavní dlužník“; výrok I.). Soud současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, (výrok II.) a dále rozhodl, že mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované nemá nikdo právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobce se domáhal určení neplatnosti zástavní smlouvy mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, – , právnická osoba, , kterou bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch původního zástavního věřitele k nemovitostem: pozemku p. č. , adresa, , jehož součástí je stavba , adresa, , č. p. , adresa, , obč. vyb., zapsanému na listu vlastnictví č. , hodnota, pro katastrální území a obce , adresa, (dále též „nemovitost“ či „zastavená nemovitost“). Žalobce v žalobě tvrdil, že se vlastníkem zastavené nemovitosti stal na základě kupní smlouvy ze dne , datum, uzavřené s tehdejším vlastníkem zastavených nemovitostí , jméno FO, . Ten předtím již jednou převedl vlastnické právo na , jméno FO, – , právnická osoba, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, , od které však odstoupil (dne , datum, ) z důvodu neuhrazení kupní ceny. Současně s kupní smlouvou ze dne , datum, byla rovněž uzavřena zástavní smlouva mezi původním zástavním věřitelem a původním zástavním dlužníkem (s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dne , datum, ). Protože původní zástavní věřitel neposkytl peníze původnímu zástavnímu dlužníkovi na kupní cenu zastavené nemovitosti, nebyl dán žádný důvod, aby nadále vázlo na zastavené nemovitosti zástavní právo. K uvedenému žalobce poukazoval na potvrzení, které vystavila Pragobanka jako původní zástavní věřitel dne , datum, , které lze s odkazem na § 1309 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) považovat jako vzdání se zástavního práva zástavním věřitele. Dle žalobce „zde není relevantní existence zástavní smlouvy původně uzavřené mezi , právnická osoba, a , jméno FO, , resp. že je tato smlouva neplatná“. V žalobě rovněž poukázal na řízení vedená u Krajského soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ), u Okresního soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ) a u Okresního soudu v , adresa, (sp. zn. , spisová značka, ). V průběhu jednání před soudem prvního stupně rovněž poukázal na podání žaloby pro zmatečnost proti rozhodnutí o odvolání v řízení o příklepu v exekučním řízení. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Namítla nedostatek naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy dle § 80 o. s. ř. a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Poukázala na to, že argumentací žalobce o zániku zástavního práva spolu s odstoupením od kupní smlouvy ze dne , datum, se již zabýval Okresní soud v , adresa, ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, a posléze i soud odvolací, který řízení pro překážku věci pravomocně rozsouzené (pro spor vedený u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , spisová značka, ) zastavil. Existence zástavního pravá byla projednána již v předchozím řízení, a proto je i nyní vedené řízené zatíženo překážkou věci pravomocně rozsouzené. V odůvodnění napadeného rozsudku rovněž soud prvního stupně konstatoval, že v průběhu řízení dne , datum, oznámil , tituly před jménem, , jméno FO, soudu, že je nabyvatelem vlastnického práva k zastavené nemovitosti na základě příklepu v exekučním řízení a vstoupil do zahájeného řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. S jeho vstupem vyjádřila žalovaná nesouhlas, čímž bez dalšího ukončila účast , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení.

3. Následně soud prvního stupně uvedl prováděné důkazy a z nich zjištěné skutečnosti (body 5. až 7. odůvodnění), poukázal na skutečnosti známé z jeho vlastní činnosti (bod 8. odůvodnění) jakož i zdůvodnil neprovedení některých důkazů (bod 9. odůvodnění).

4. Po zjištěních z provedených důkazů dospěl okresní soud k následujícímu skutkovému závěru, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, a , jméno FO, – , právnická osoba, uzavřena zástavní smlouva, kterou bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch původního zástavního věřitele k nemovitosti, a to k zajištění pohledávky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Zástavní právo bylo povoleno na základě rozhodnutí , právnická osoba, v , adresa, č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, s účinky ke dni , datum, . Ke dni zahájení řízení byl žalobce ve vztahu k napadené zástavní smlouvě v pozici zástavního dlužníka a žalovaná v pozici zástavního věřitele, spisová značka5. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že účastníci jsou nadáni věcnou legitimací a není dána překážka věci pravomocně rozsouzené. Podotkl, že ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, se soud jako předběžnou otázkou zabýval (ne)platností zástavního práva, svědčícího žalované vůči žalobci v pozici zástavního dlužníka. Zdůvodnil, že šlo o řízení ve věci žaloby na zaplacení, ve kterém byla (ne)platnost zástavního práva řešena toliko formou posouzení předběžné otázky; nicméně je třeba rozlišovat řízení, ve kterém je řešena (ne)platnost zástavního práva od řízení, kde žalobce od počátku trval na návrhu na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne , datum, . Pokud jde o samotné meritorní posouzení, soud prvního stupně posuzoval věc jako spor o určení dle § 80 o. s. ř. s přihlédnutím k § 3028 a § 3054 o. z. V návaznosti na uvedené konstatoval, že žalobce byl v okamžiku zahájení řízení v postavení zástavního dlužníka a žalovaná v pozici zástavního věřitele, nicméně žalobci dle závěru soudu prvního stupně nesvědčí naléhavý právní zájem. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistota v jeho právním postavení se neodstraní tím, že bude vyřešena předběžná otázka, z níž bez dalšího právní vztah (právo) významný pro právní poměry účastníků ještě nevyplývá, ale až určením, že tu právní vztah nebo právo je či není. Právní otázka, zda zástavní smlouva je či není platným právním úkonem, představuje vyřešení pouze předběžné otázky ve vztahu k posouzení, zda na nemovitosti patřící žalobci vázne ve prospěch žalované zástavní právo. I kdyby zástavní smlouva byla neplatná, nemůže případné určení neplatnosti (zástavní) smlouvy vést k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení práva. S odkazem na § 151d odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění do , datum, , uzavřel, že zástavní právo k nemovitosti mohlo platně vzniknout nejen podle platné zástavní smlouvy, ale i na základě neplatné zástavní smlouvy, byla-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit. Závěrem pak poukázal na rozdíl mezi zástavní smlouvou a zástavním právem; k uvedenému poukázal na konstantní judikaturu týkající se určení (ne)platnosti zástavní smlouvy. K odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalované ve sporu.

7. Ve lhůtě stanovené zákonem podal žalobce proti rozsudku odvolání. Má za to, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Žalobce nesouhlasil s argumentací učiněnou ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ; naopak vyzdvihl, že v případě žaloby na určení neplatnosti smlouvy musí, kromě splnění standardních podmínek obecného naléhavého právního zájmu, prokázat i nedostatek dobré víry na straně zástavního věřitele. Zdůraznil, že kromě dalších skutečností vyplývá i špatná víra z navržených důkazů (zejména výslech svědků , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, , listiny potvrzení , právnická osoba, ze dne , datum, , odstoupení od kupní smlouvy ze dne , datum, , důkazy ze spisů Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, , Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ). Původní zástavní věřitel věděl o skutečnosti, že došlo k odstoupení od smlouvy, tudíž musel vědět, že došlo ke zrušení zástavní smlouvy od počátku, a proto nemohl být v dobré víře ohledně možnosti zástavce nemovitost zastavit. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud by odvolací soud shledal výrok napadeného rozhodnutí jako správný, navrhl změnu žalobního návrhu, která by spočívala v určení, že nemovitá věc – pozemek p. č. , adresa, , výměře 557 m2 v obci , adresa, , v k. ú. , adresa, , zapsaným na LV č. , hodnota, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , adresa, , obč. vyb., není zatížena zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí ve prospěch žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Při jednání u odvolacího soudu žalobce doplnil, že již pravomocně skončená exekuce neznamená překážku pro další pokračování řízení; k uvedenému odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Naléhavý právní zájem žalobce není dán potřebou ovlivnit exekuční řízení, které již bylo skončeno, ale potřebou vytvořit jistý právní základ pro další případné nároky.

8. K odvolání se vyjádřila žalovaná. Závěr žalobce, že je třeba v rámci určovací žaloby prokazovat nedostatek dobré víry, je nepatřičný a smyšlený. S odkazem na citovaný rozsudek Nejvyššího soudu vyzdvihla, že pouhé určení neplatnosti zástavní smlouvy nepřináší jistotu ohledně existence věcného práva. Právě proto dle žalované sám Nejvyšší soud preferuje žalobu, která směřuje přímo proti zápisu zástavního práva, nikoliv jen proti smlouvě jako právnímu důvodu existence zástavního práva. Pokud se žalobce domáhá určení neplatnosti zástavní smlouvy, naléhavý právní zájem zpravidla dán není, neboť ani případná neplatnost smlouvy sama o sobě nevede k zániku nebo neexistenci zástavního práva, pokud již došlo k jeho vkladu do katastru nemovitostí. Žalovaná uzavřela, že určení neplatnosti zástavní smlouvy nemá bez dalšího žádný vliv na právní stav zapsaný v katastru nemovitostí, a tedy neodstraňuje právní nejistotu, kterou veřejný zápis vyvolává. K návrhu žalobce na změnu žalobního návrhu podotkla, že se jedná o zcela nový právní nárok, který překračuje rámec přípustné změny žaloby. Žalobce nemůže v odvolacím řízení přicházet s novým nárokem, neboť tím obchází pravidla koncentrace i smysl odvolacího řízení. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. Ve svém doplňujícím vyjádření žalovaná odkázala na svoji dosavadní argumentaci, dílem svou argumentaci zopakovala a vyjádřila se k návrhu žalobce na určení, že předmětná nemovitost není zatížena zástavním právem. Jelikož exekuční řízení již pravomocně skončilo – realizací zástavního práva (zpeněžením a rozvržením výtěžku), je žalovaná toho názoru, že se nyní již nelze domáhat určení neexistence zástavního práva v samostatném řízení pro existenci překážky res iudicata; k uvedenému odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, . Zdůraznila, že na požadovaném určení nemůže být dán naléhavý právní zájem i s ohledem na skutečnost, že zástavní právo právní mocí usnesení o rozvrhu výtěžku zpeněžení zajištěné nemovitosti zaniklo. Předmětná nemovitost již byla v rámci exekučního řízení vydražena, výtěžek byl již vyplacen, tj. rozvrhové usnesení je v právní moci a ze strany soudního exekutora došlo v průběhu odvolacího řízení rovněž k podání žádosti příslušnému katastru co do výmazu zástavního práva.

10. Odvolací soud přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

11. Odvolací soud se nejdříve zabýval návrhem žalobce vtěleným do podaného odvolání, v němž požadoval v případě, že by odvolací soud shledal výrok napadeného rozhodnutí jako správný, změnu žalobního návrhu, která by spočívala v určení, že nemovitá věc - pozemek p. č. , adresa, , výměře 557 m2 v obci , adresa, , v k. ú. , adresa, , zapsaným na LV č. , hodnota, , jehož součástí je stavba: , adresa, , č. p. , adresa, , obč. vyb., není zatížena zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí ve prospěch žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Odvolací soud při jednání obeznámil žalobce o tom, že návrh na změnu žaloby posuzuje jako podmíněný právní úkon, a to z následujícího důvodu. Jestliže by se odvolací soud s odvolací argumentací ztotožnil, tak je ze strany žalobce dán návrh na zrušení napadeného rozsudku. Naproti tomu v případě, že by odvolací soud považoval napadený rozsudek za správný, tak žalobce navrhuje, aby byla připuštěna změna žaloby tak, jak ji uvedl v odvolání. S uvedeným výkladem, který odvolací soud předestřel při jednání před odvolacím soudem, právní zástupce žalobce souhlasil. Vzhledem k tomu, že o obsahu podaného návrhu panovala mezi žalobcem a odvolacím soudem shoda, nezbylo odvolacímu soudu nic jiného, než podaný návrh žalobce posoudit ve smyslu § 41a odst. 2 o. s. ř. jako návrh podmíněný, k němuž nepřihlížel. Nad rámec uvedeného odůvodnění pouze odvolací soud poznamenává, že i pokud by se nejednalo o podmíněný návrh, návrhu na změnu žaloby by nemohl vyhovět. Ze žalobcem formulového petitu v návrhu na změnu žaloby lze dospět k závěru, že jde o nový nárok, který překračuje rámec přípustné změny žaloby, a to i v řízení odvolacím. V odvolacím řízení je změna návrhu, kterou žalobce uplatňuje, nový nárok (jenž nemá žádnou skutkovou souvislost s dříve uplatněným nárokem), zásadně nepřípustná, neboť takový postup by odporoval zásadě dvojinstančnosti občanského soudního řízení a krátil by možnosti protistrany co do obranných instrumentů. Sám procesní předpis explicitně stanovuje, že v odvolacím řízení nelze nový nárok uplatnit (srov. § 216 odst. 2 o. s. ř.). V krajním případě, pokud by odvolací soud nedospěl k závěru, že jde o zcela nový nárok, by v dané věci ani výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu, tak jak jej koncipoval žalobce. K tomu odvolací soud jen doplňuje, že i připuštěním změny žaloby nejsou účinky koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. dotčeny [viz § 118b odst. 2 o. s. ř.].

12. Pokud jde o samotné posouzení napadeného rozsudku, předně je třeba uvést, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav přesně a úplně pro učinění správného skutkového a právního závěru. Skutkový stav, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, nedoznal změn ani v řízení odvolacím. Odvolací soud neshledal důvod pro doplnění dokazování o listiny tykající se proběhlé exekuce, které ke svým písemným vyjádřením předložila žalovaná. V daném případě pro posouzení věci by jejich provedení bylo nadbytečné, a tudíž i nehospodárné. Soud prvního stupně, jak už bylo uvedeno výše, pod bodem 9. odůvodnění napadeného rozsudku zdůvodnil, proč neprovedl další účastníky navržené důkazy. Odvolací soud se s postupem soudu prvního stupně ztotožňuje, neboť provádění dalších důkazů by bylo již nadbytečné pro zjištění skutkového stavu k právnímu posouzení věci, a to s přihlédnutím k tomu, že kdy nebyl naplněn požadavek uvedený v § 80 o. s. ř.

13. Odvolací soud se v prvé řadě ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v dané věci není dána překážka věci pravomocně rozhodnuté. Především pak odvolací soud zdůrazňuje, že je nutné odlišovat posouzení (ne)platnosti zástavní smlouvy od (ne)platnosti zástavního práva jako takového. Odvolací soud si je vědom toho, že ve výše citovaných řízeních již probíhaly spory mezi účastníky, avšak v nich byla řešena toliko předběžná otázka (ne)platnosti zástavního práva v řízení o žalobě na plnění nikoli otázka (ne)platnosti zástavní smlouvy. Z výše uvedeného proto odvolací soud shledal závěr o neexistenci překážky věci pravomocně rozhodnuté soudem prvního stupně jako věcně správný, jelikož nedošlo ani k vyčerpání předběžné otázky týkající se (ne)platnosti zástavní smlouvy.

14. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně i v té rovině, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Přitom podotýká, že na základě určení, že zástavní smlouva je neplatná, sledovaný záměr žalobce nemůže být dosažen, neboť k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí může dojít jen na základě takového rozhodnutí soudu, kterým by byla řešena otázka vzniku nebo zániku zástavního práva. Jinými slovy, žalobou na určení, že je zástavní smlouva neplatná, nemůže dojít k dosažení výsledku, který sleduje žalobce. Protože žaloba na určení neplatnosti právního jednání má povahu preventivního opatření, nemůže být v posuzovaném případě preventivní cíl této žaloby naplněn, neboť zástavní právo již bylo dle předmětné zástavní smlouvy vyznačeno v katastru nemovitostí a nadále (ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně) vázlo na nemovitosti. Stručně řečeno, na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, není naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. V obecné rovině k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva může v tomto případě vést pouze určení toho, zda tu zástavní právo je či není (viz soudem prvního stupně příhodně citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Řečeno jinak, určení neplatnosti zástavní smlouvy bez dalšího neznamená, že podle ní nemohlo vzniknout zástavní právo. Podle právní úpravy uvedené § 151d odst. 1 obč. zák. (ve znění účinné do , datum, a podle ní také byla uzavřena zástavní smlouva) vznikalo k nemovitostem zástavní právo nejen podle platné zástavní smlouvy, ale i na základě neplatné zástavní smlouvy, byla-li věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijal v dobré víře, že zástavce je oprávněn věc zastavit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Na druhé straně platí, že na základě platné zástavní smlouvy nemusí vždy vzniknout zástavní právo k nemovitostem, i když zástavní právo bylo podle takové smlouvy vloženo do katastru nemovitostí. Podle ustálené judikatury soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ) například není zástavní smlouva neplatná jen proto, že nevznikla pohledávka, kterou má zajišťovat zástavní právo, založené na této smlouvě; i když je zástavní smlouva platným právním úkonem, zástavní právo nevznikne, jestliže nevznikla pohledávka, kterou má zástavní právo zajišťovat (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Na základě výše uvedeného rozboru dospěl Nejvyšší soud v právě citovaném rozsudku k závěru, že „v důsledku toho, že zástavní právo mohlo a může vzniknout i na základě neplatné zástavní smlouvy a že zástavní právo nevzniká ve všech případech, v nichž byla uzavřena platná zástavní smlouva a došlo podle ní ke vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí, není případné určení neplatnosti nebo platnosti zástavní smlouvy právním prostředkem (objektivně vzato) způsobilým odstranit nejistotu v právním postavení zástavního věřitele nebo zástavního dlužníka nebo zamezit ohrožení jejich práv. Určení platnosti nebo neplatnosti zástavní smlouvy má jen - jak uvedeno již výše - povahu předběžné otázky pro určení, zda tu zástavní právo je či není. Vzhledem k tomu, že určením platnosti nebo neplatnosti zástavní smlouvy se nemůže vyřešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu mezi jeho účastníky, nemůže být na takovém určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. Stav ohrožení práva žalobce nebo nejistotu v jeho právním postavení lze proto odstranit jen určením, zda tu je či není zástavní právo.” Z uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že na určení, že je neplatná zástavní smlouva, podle níž bylo vloženo do katastru nemovitostí zástavní právo, nemůže být naléhavý právní zájem. Pokud žalobce nesplnil podmínku naléhavého právního zájmu, není již třeba se zabývat otázkou prokazování nedostatku dobré víry na straně zástavního věřitele, jak se snažil tvrdit žalobce. Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, se vztahoval k argumentaci, resp. k řízení, které není předmětem projednávané věci. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a věcně se nezabýval tím, jak probíhá (probíhala) exekuce, resp. zda předmětná nemovitost (i nyní) je či není zatížena zástavním právem, nepovažuje za případné se k této otázce vyjadřovat, neboť žalobci prioritně nesvědčí naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. Úkolem odvolacího soudu není zodpovězení otázky, zda i nyní by bylo možné domáhat se žalobcem požadovaného cíle jinou cestou, resp. zda pravomocně skončená exekuce neznamená překážku pro další pokračování řízení.

15. Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když žalobu zamítl a jelikož ani v nákladových výrocích nebylo ze strany odvolacího soudu shledáno žádné pochybení, byl napadený rozsudek dle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalovaná, které vznikly náklady za zastupování advokátkou v celkové výši , částka, , představující dva úkony právní služby ve výši , částka, [z tarifní hodnoty , částka, dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.] za vyjádření k odvolání a jeho doplnění [§ 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.], dva režijní paušály ve výši , částka, (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 21% DPH ve výši , částka, z těchto částek. Odvolací soud přiznal žalované náhradu i za doplňující vyjádření k odvolání, neboť v doplňujícím vyjádření žalovaná sdělila další skutečnosti, které dříve (v rámci svého vyjádření k odvolání ze dne , datum, ) sdělit ještě nemohla (skutečnosti vztahující se ke skončení exekuce a výmazu zástavního práva). , adresa, a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.