17 Co 248/2025

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivety Hendrychové a soudkyň JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Kateřiny Brodské v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO: IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 36 C 112/2024-107

I. Rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 29. 4. 2025, č. j. 36 C 112/2024-107, se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení 15 788 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Shora uvedeným rozsudkem Okresní soud v , adresa, rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 000 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 49 103 Kč (výrok II.).

2. V odůvodnění okresní soud konstatoval, že žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně jako nájemce se žalovanou jako pronajímatelem dne 5. 1. 2018 uzavřela smlouvu o nájmu č. 012018, jejímž předmětem byl pronájem vozidla BMW. Následně se žalobkyně s žalovanou dohodly na pronájmu dalších dvou motorových vozidel (, jméno FO, Kodiaq, RZ , SPZ, a , jméno FO, , jméno FO, , RZ , SPZ, ). Žalovaná v souvislosti s pronájmem motorového vozidla , jméno FO, Kodiaq požadovala složit kauci ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně dne 22. 1. 2020 uhradila žalované požadovanou kauci ve výši 150 000 Kč bezhotovostně na účet žalované, a to na základě faktury č. 2020001 ze dne 6. 1. 2020. Žalobkyně hradila žalované nájemné za užívání vozidel. Za rok 2022 hradila žalobkyně na základě dodatku ke smlouvě ze dne 3. 1. 2022 nájemné ve výši 19 965 Kč měsíčně za vozidlo BMW, ve výši 15 000 Kč měsíčně za vozidlo , jméno FO, Kodiaq a ve výši 7 500 Kč měsíčně za vozidlo , jméno FO, , jméno FO, . Nájem vozidel skončil ke dni 15. 8. 2022 dohodou, vozidla byla toho dne předána žalované. Žalovaná nevrátila žalobkyni uhrazenou kauci, a to ani na výzvu učiněnou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a neztotožnila se se skutkovým stavem, jak byl popsán v žalobě. Neuznala, že by mezi účastníky měla kdy být uzavřena nájemní smlouva. Jednatel žalobkyně potřeboval vozidlo Kodiaq pro svou manželku, která pracovala pro žalobkyni. Žalobkyně měla zájem o vozidlo Kodiaq od společnosti , právnická osoba, . (dále jen „, jméno FO, “), ale nesplnila podmínky úvěrového financování. V době, kdy byla žalovaná většinovým společníkem žalobkyně, se jednatel žalobkyně obrátil na žalovanou, aby vozidlo pořídila ona. Žalovaná nakonec souhlasila s tím, že s takovou transakcí neponese žádné náklady. Dle tvrzení žalované bylo dohodnuto, že žalovaná Kodiaq od spol. , jméno FO, koupí s tím, že kupní cena bude uhrazena tak, že kupující (žalovaná) musí uhradit akontaci 150 000 Kč ze svých prostředků a zbytek bude uhrazen prostřednictvím úvěru poskytnutého společností , právnická osoba, . (dále jen „, Anonymizováno, “) žalované. Žalovaná proto dne 10. 1. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná neměla nést žádné náklady spojené s koupí vozidla Kodiaq, vystavila žalobkyni dne 6. 1. 2020 fakturu na částku 150 000 Kč jako kauci, kterou žalobkyně zaplatila 23. 1. 2020, a tato částka byla zaslána spol. , jméno FO, jako akontace (část kupní ceny) na koupi vozidla. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovanou bylo, že žalobkyně bude hradit veškeré náklady související s užíváním vozidla a placením úvěru žalovanou. Dne 3. 8. 2022 jednatel žalobkyně prohlásil, že nemá zájem na dalším užívání vozidla a nebude žalované hradit související náklady, proto bylo písemně dohodnuto, že vzájemné vztahy budou ukončeny a vozidlo Kodiaq bude předáno žalované. Žalovaná má za to, že částka 150 000 Kč byla spotřebována a není na místě její vypořádání, neboť byla částkou placenou jako část kupní ceny za pořízení vozidla Kodiaq, které výlučně užívala žalobkyně.

4. Následně soud prvního stupně uvedl nesporná zjištění, prováděné důkazy a z nich zjištěné skutečnosti (body 4. až 27. odůvodnění), jakož i zdůvodnil neprovedení některých důkazů (bod 29. odůvodnění).

5. Po zjištěních z provedených důkazů dospěl okresní soud k následujícímu skutkovému a právnímu závěru. Mezi žalobkyní a žalovanou byla od ledna 2018 uzavřena nájemní smlouva na vozidlo BMW, od ledna 2020 byla uzavřena i nájemní smlouva na vozidlo , jméno FO, Kodiaq. Žalovaná vystavila v lednu 2020 fakturu, kterou žalobkyni vyzvala k zaplacení kauce na vozidlo Kodiaq k pronájmu ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně tuto částku uhradila. Žalobkyně vozidlo užívala a platila sjednané nájemné až do 15. 8. 2022, kdy byla nájemní smlouva dohodou ukončena a všechny vozidla vrácena žalované. Žalobkyně žalovanou vyzvala písemně k vrácení kauce ve výši 150 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, která jí byla doručena dne 28. 11. 2023. Žalovaná částku nezaplatila. Tyto skutečnosti byly prokázány především listinnými důkazy, jejichž pravost nebyla zpochybněna. Mezi účastníky bylo navíc nesporným, že tyto listiny byly účastníky vyhotoveny a podepsány. Bylo též nesporné, že žalovaná byla vlastníkem vozidla Kodiaq a žalobkyně jej měla poskytnuto do užívání a že zaplatila žalobkyni na počátku smluvního vztahu částku 150 0000 Kč (označenou ve faktuře jako kauce na pronájem) a poté dohodnutí měsíční splátky.

6. Soud prvního stupně zdůraznil, že podstatou sporu bylo, zda byla uzavřena nájemní smlouva k vozidlu Kodiaq, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak bylo. Svůj závěr soud prvního stupně odůvodnil mimo jiné tím, že žalovaná sama v rámci smluvního vztahu s žalobkyní používala pojmy vztahující se k nájemnímu vztahu; dokonce i po skončení smluvního vztahu se žalobkyní nerozporovala existenci nájemního vztahu s žalobkyní (viz např. v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, ). Argumentaci žalované, že nájemní vztah ve vztahu k užívání vozu Kodiaq nešlo, soud hodnotil jako účelovou, neboť žalovaná v řízení tvrdila, že listiny, které sama vyhotovila či podepsala, odpovídají skutečnosti, avšak pravost listin nerozporovala. Pravost listin zpochybněna nebyla, a proto bylo na žalované, aby prokázala, že nejsou pravdivé. Žalované se však ani přes poučení soudem prvního stupně nepodařilo prokázat, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu k užívání vozidla Kodiaq byl jiný, než prokazují předložené listiny.

7. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, když bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobkyni k užívání vozidlo Kodiaq, žalobkyně jí za to pravidelně platila sjednané nájemné, a účastníci tento vztah také v písemném právním jednání jako nájem označovali. Žalobkyně zaplatila žalované kauci ve výši 150 000 Kč, kterou požadovala po skončení nájmu vrátit. Na shora uvedený skutkový stav soud prvního stupně aplikoval § 1958 odst. 2, § 1970, § 2316 odst. 1, 2 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud prvního stupně uzavřel, že se jednalo o nájemní vztah, přičemž zaplacenou kauci musí žalovaná jako pronajímatel po skončení nájemního vztahu vrátit. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná na výzvu žalobkyně doručené 28. 11. 2023 neučinila, náleží žalobkyni od 6. 12. 2023 (po marném uplynutí lhůty k plnění) právo na zaplacení úroku z prodlení. K vznesené námitce promlčení žalovanou soud prvního stupně uvedl, že k promlčení nedošlo. Nájemní vztah byl ukončen 15. 8. 2022 a žaloba byla podána dne 19. 1. 2024, tedy včas. Pro úplnost doplnil, že žalovaná v řízení směšovala svůj smluvní vztah se spol. , jméno FO, , který byl vztahem ze smlouvy kupní s povinností žalované zaplatit celou kupní cenu se smluvním vztahem se žalobkyní, který vztahem prodávajícího a kupujícího nebyl. Pojmově je tedy vyloučeno, aby žalobkyně byla povinna hradit část kupní ceny nebo zálohu na kupní cenu. I kdyby tomu tak bylo, musela by žalovaná částku 150 000 Kč vrátit, neboť k uzavření kupní smlouvy se žalobkyní nedošlo a neexistuje právní důvod pro její ponechání žalovanou. Z výše uvedených důvodů proto soud prvního stupně žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vzhledem k plnému úspěchu žalobkyně ve sporu.

8. Ve lhůtě stanovené zákonem podala žalovaná proti rozsudku odvolání. V jeho odůvodnění uvedla, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je zcela nepochybné, že z provedených důkazů vyplynulo, že pořízení vozidel , jméno FO, , jméno FO, a , jméno FO, Kodiaq bylo vyvoláno jen žádostí jednatele žalobkyně, který potřeboval vozidla pro žalobkyni, a to v situaci, kdy sama žalobkyně nebyla schopna si dlouhodobě pořízení těchto vozidel zajistit ve své režii. Jednalo se o vstřícnou službu pramenící z propojenosti žalobkyně a žalované. Tato tvrzení byla dle žalované potvrzena jednateli žalobkyně panem , tituly před jménem, , jméno FO, a panem , jméno FO, Švarcem a svědky , jméno FO, a , jméno FO, . Z provedených důkazů rovněž vyplynulo, že částka 150 000 Kč je úhradou akontace hrazené žalovanou v rámci sjednané koupě. Bez úhrady této částky by nedošlo k naplnění podmínek sjednané koupě vozidla, vozidlo by žalovaná nemohla převzít a přenechat jej k užívání žalobkyni.K celému řešení došlo na základě ústní dohody žalobkyně se žalovanou v době, kdy žalovaná byla jedním ze společníků žalobkyně (vlastnila obchodní podíl ve výši 51 %).

9. Žalovaná zopakovala, že původně si vozidlo chtěla pořídit žalobkyně sama a také ho chvíli využívala. Za účelem zajištění uhrazení části kupní ceny (záloha 150 000 Kč) byla vystavena faktura prodávající společnosti č. 19R82098 ze dne 29. 11. 2019, která byla žalobkyní uhrazena. Žalobkyně platila měsíční splátky a za to jí bylo umožněno výlučné užívání vozidla. O částce 150 000 Kč nebylo ničeho dojednáno, ani nemohlo, protože tato částka byla užita na úhradu části kupní ceny předmětného vozidla, byla tedy spotřebována na účel, který byl mezi účastníky dohodnut. Právě na základě toho žalobkyně mohla předmětné vozidlo užívat. Určité malé časové období užívala žalobkyně sama (do 14. 1. 2020) vozidlo bez účasti žalované, kdy měla uzavřenou smlouvu se spol. , jméno FO, . Text uvedený ve faktuře č. 2020001 v té době neodpovídal skutečnému právnímu stavu mezi účastníky. K vystavení předmětné faktury došlo z toho důvodu, neboť se žalovaná domnívala, že z takto vystaveného dokladu nemusí být odváděno žalovanou DPH. V době vystavení nebylo zcela jisté, že žalovaná splní ekonomické požadavky na poskytnutí úvěru, resp. kdy a zda dojde k uzavření úvěrové smlouvy a následně k uzavření kupní smlouvy na vozidlo, zejména, zda žalobkyně úhradu 150 000 Kč žalované vůbec provede a případně kdy. K uzavření smlouvy o úvěru a kupní smlouvy na vozidlo došlo, došlo rovněž i k úhradě částky 150 000 Kč, která byla použita na úhradu akontace a zaúčtována žalovanou interním dokladem č. 20IN00005 a odvedeno DPH. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že na konci ledna 2020 bylo nakládáno s částkou 150 0000 Kč nikoli jako s kaucí, ale jako s částečným plněním na úhradu kupní ceny za pořízení vozidla, které bylo zasláno prodávajícímu právě jako úhrada části kupní ceny (akontace). Žalovaná v tomto směru shledává chybný postup soudu prvního stupně v neprovedení článku „Bývá kauce vždycky bez DPH?“. Ke spotřebování částky 150 000 Kč došlo a její vypořádání nebylo na místě. K přípisu ze dne 15. 8. 2022 žalovaná konstatovala, že je sice nazván ukončení smlouvy o nájmu č. 012018 ze dne 5. 1. 2018, ale ze skutečností, které vyplynuly, je zřejmé, že k pronájmu vozidla Kodiaq v právním slova smyslu nemohlo dojít, jelikož dne 5. 1. 2018 vozidlo žalovaná nevlastnila, ani o jeho koupi neuvažovala. O tom, že se žalovaná stane vlastníkem vozidla, mohlo být uvažováno nejdříve 10. 1. 2020, kdy byla uzavřená smlouva o úvěru se , Anonymizováno, . K uvedenému žalovaná poukazovala na to, že jedním z hlavních znaků nájemního vztahu je placení úplaty nájemcem za účelem generování zisku pronajímatele. Žalobkyně však hradila žalované na základě jejich dohody částku, která nedosahovala plné výše splátky úvěru s pojištěním, nebylo proto ani v tomto bodě prokázáno, že by mělo mezi účastníky dojít ke sjednání smlouvy o pronájmu vozidla. Žalovaná zopakovala, že by to neměla být žalovaná, kdo má prokazovat, že nebylo sjednáno vrácení, resp. jiné vypořádání částky 150 000 Kč, ale žalobkyně, která by měla prokazovat dohodu na tom, že po ukončení užívání vozidla jí má být částka 150 000 Kč vrácena, a to dokonce v celé výši. Argumentaci žalované potvrzuje i fakt, že spol. , jméno FO, vystavila dne 14. 1. 2020 opravný daňový doklad č. 20R82002, na jehož základě byla žalobkyni vrácena platba 150 000 Kč, kterou provedla na základě faktury č. 19R82098 ze dne 28. 11. 2019. Jakmile peníze dorazily na účet žalobkyně, žalobkyně tuto částku odeslala na účet žalované, která jí následně odeslala spol. , jméno FO, jako zálohu (akontaci) na kupní cenu vozidla, tak aby byla uhrazena žalovanou, která je podle kupní smlouvy nabyvatelem vlastnického práva k vozidlu. Nejednalo se o kauci ve smyslu právní úpravy nájemní smlouvy, nýbrž o zálohu (akontaci) na úhradu kupní ceny za pořízení vozidla, tedy o částku spotřebovanou nejpozději dne 24. 1. 2020. Soud prvního stupně dle žalované posuzoval případ jen na základě doslovného znění textu z v předmětných listinách, když opominul další skutečnosti, resp. sjednané podmínky daného případu. Odvolacímu soudu proto navrhla, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V rámci svého závěrečného návrhu žalovaná navrhla, aby odvolací soud žalobu v plném rozsahu zamítl a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

10. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Má za to, že soud prvního stupně správně věcně i právně věc posoudil. Poukázala rovněž na to, že žalovaná v průběhu vedených soudních sporů mění svá skutková tvrzení (řízení vedené pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, ), přičemž mezi účastníky bylo vždy nesporné, že mezi nimi byla uzavřena nájemní smlouva na vozidlo Kodiaq, které poskytla žalovaná k užívání žalobkyni a žalobkyně jí za to pravidelně platila nájemné, a následně byl nájemní vztah ukončen písemnou dohodou obou zúčastněných stran. Je nesporné, že žalobkyně zaplatila kauci ve výši 150 000 Kč a má právo na její vrácení, resp. vydání bezdůvodného obohacení. Rovněž měla za to, že se soud prvního stupně řádně vyrovnal s odůvodněním neprovedeného důkazu „Bývá kauce vždy bez DPH?“. Žalobkyně se pozastavila nad tím, že žalovaná v podaném odvolání popírá existenci nájemního vztahu, když z listin a označených nesporných skutečností naopak existence nájemního vztahu vyplývá.

11. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal dle § 212 a násl. o. s. ř. napadený rozsudek a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Předně je třeba uvést, že Okresní soud v , adresa, zjistil skutkový stav přesně a úplně pro učinění správného skutkového a právního závěru. Skutkový stav, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje, nedoznal změn ani v řízení odvolacím.

13. Odvolací soud neshledal důvod pro doplnění dokazování o listinu „Bývá kauce vždy bez DPH?“, neboť se ztotožnil závěrem soudu prvního stupně, že nejde o důkaz způsobilý prokázat jakoukoli tvrzenou skutečnost. Odvolací soud konstatuje, že důkazy provedené před soudem prvního stupně nasvědčují tomu, že byla ústní formou uzavřena smlouva o nájmu k vozidlu , jméno FO, Kodiaq a , jméno FO, . O uvedeném závěru svědčí i následné jednání žalované. Odvolací soud v tomto směru poukazuje na dodatek k písemné smlouvě o nájmu vozidla BMW, kde byly určeny splátky na všechny tři vozy (tj. vozidla Kodiaq, , jméno FO, a BMW). Stejně tak shora uvedený závěr potvrzuje a prokazuje i faktura č. 2020001 ze dne 6. 1. 2020. Nadto i písemné ukončení smlouvy se týkalo všech tří vozidel, která byla v nájmu. V poslední řadě výše uvedený závěr rovněž podporuje i prohlášení jak strany žalující, tak i strany žalované v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, u Okresního soudu v , adresa, . Není tedy pravdou, že soud prvního stupně postavil celý skutkový závěr pouze na jednom důkazu (faktura č. 2020001 ze dne 6. 1. 2020), jak se snažila tvrdit žalovaná ve svém odvolání. Odvolací argumentace žalované proto nemůže obstát.

14. S ohledem na tvrzení žalované, že předmětné listiny jsou pravé, ale neodpovídají skutečnosti, se odvolací soud rovněž zabýval otázkou, zda se mohlo jednat o zastřené právní jednání podle § 555 odst. 2 o. z. Důkazní břemeno však leželo na straně žalované, která tvrdila, že nešlo o nájemní smlouvu. Ze samotné holé argumentace žalované ani z provedeného dokazování a obsahu listin nelze určit, o jaké jiné právní jednání ve skutečnosti mělo jít a jak jej právně vyhodnotit. Výklad, který poskytl soud prvního stupně pod body 32. a 33. rozsudku, jednoznačně prokazuje, že šlo právě o nájemní vztah, tj. o nájemní smlouvu. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že jednání, které bylo žalovanou rozporováno, není možné interpretovat tak, jak tvrdila strana žalovaná, tj. jinak než jako nájemní vztah. Dlužno však doplnit, že ani ona sama detailnější odůvodnění své argumentace nenabídla.

15. Soud prvního stupně na správně zjištěný skutkový stav aplikoval i správnou zákonnou úpravu. Odvolací soud na základě shora uvedeného uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva (§ 2316 odst. 1 a 2 o. z.), když bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobkyni k užívání vozidlo Kodiaq, žalobkyně jí za to pravidelně platila sjednané nájemné, a účastníci tento vztah také v písemném právním jednání jako nájem označovali. Jednalo se o nájemní vztah, přičemž zaplacenou kauci musela žalovaná po skončení nájemního vztahu vrátit, jejíž splatnost byla dána na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). Po skončení nájmu totiž odpadá důvod, pro který pronajímatel (žalovaná) kauci zadržuje, a představuje tak bezdůvodné obohacení (§ 2991 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni kauci nevrátila, náleží žalobkyni po marném uplynutí 7denní výzvyk plnění, tj. od 6. 12. 2023 i právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.)

16. Žalovaná v řízení sice tvrdila, že částka 150 000 Kč byla spotřebována na zaplacení zálohy na kupní cenu a nebylo možné jí vrátit, avšak majitelem vozidla se dle smlouvy uzavřené mezi žalovanou spol. , jméno FO, , stala nakonec žalovaná. V tomto ohledu je zcela lhostejné, na co byla částka 150 000 Kč konkrétně použita, nicméně na základě provedeného dokazování lze dospět k závěru, že předmětná částka byla spotřebována na zálohu před uzavření kupní smlouvy. Vzhledem k tomu, že se vlastníkem předmětného vozidla stala žalovaná, není právní důvod proto, aby částka 150 000 Kč nebyla žalobkyni vrácena. K následnému vozu k odkoupení ze strany žalobkyně nedošlo, a proto není z ani z tohoto hlediska právní důvod pro ponechání si žalované částky žalovanou.

17. Nad rámec uvedené soud považuje za vhodné zmínit, že žalovaná mohla z žalované částky odečíst škodu, která jí vznikla v souvislosti s opravou havarovaného vozidla. Vzhledem k tomu, že tak žalovaná neučinila, není dán žádný právní důvod pro to, aby si žalovaná částku 150 000 Kč ponechala.

18. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek včetně správně přiznaného příslušenství a nákladového výroku jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když i v odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení v celkového výši 15 788 Kč, představující dva úkony právní služby po 7 100 Kč [§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“)] za vyjádření k odvolání a účast právní zástupkyně žalobkyně u jednání odvolacího soudu [§ 11 odst. 1 písm. d) a g) advokátního tarifu] spolu s dvěma paušálními náhradami hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a dále cestovní náhrada v celkové výši 688 Kč představující náhradu (v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2026) za 52 ujetých km v částce 388 Kč (34,10 Kč za litr paliva podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle citované vyhlášky) podle § 13 advokátního tarifu a náhrada za ztrátu času v trvání 2 x 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu. Další náklady žalobkyně ve svém vyúčtování nepožadovala. , adresa, a lhůta k plnění byly určeny dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.