36 C 112/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Plachou Nekolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 000 Kč od 6. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně v žalobě podané ke zdejšímu soudu dne , datum, tvrdila, že jako nájemce se žalovanou jako pronajímatelem dne 5. 1. 2018 uzavřela smlouvu o nájmu č. , hodnota, , jejímž předmětem byl pronájem vozidla , značka vozidla, Následně se žalobkyně s žalovanou dohodly na pronájmu dalších dvou motorových vozidel, a to , značka vozidla, , RZ , SPZ, a , značka vozidla, , RZ , Anonymizováno, . Žalovaná v souvislosti s pronájmem motorového vozidla , značka vozidla, požadovala složit kauci ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně dne 22. 1. 2020 uhradila žalované požadovanou kauci ve výši 150 000 Kč bezhotovostně na účet žalované, a to na základě faktury č. , hodnota, ze dne 6. 1. 2020. Žalobkyně hradila žalované nájemné za užívání vozidel řádně. Za poslední rok užívání vozidel (tj. za rok 2022) hradila žalobkyně na základě dodatku ke smlouvě ze dne 3. 1. 2022 nájemné ve výši 19 965 Kč měsíčně za vozidlo , značka vozidla, , ve výši 15 000 Kč měsíčně za vozidlo , značka vozidla, a ve výši 7 500 Kč měsíčně za vozidlo , značka vozidla, . Nájem vozidel skončil ke dni 15. 8. 2022 dohodou, vozidla byla toho dne předána žalované. Žalovaná nevrátila žalobkyni uhrazenou kauci a žalobkyně ji proto prostřednictvím svého právního zástupce písemně dne 28. 11. 2023 k vrácení kauce ve výši 150 000 Kč vyzvala, žalovaná však ničeho nevrátila. Žalobkyně se proto žalobou domáhá jejího zaplacení se zákonným úrokem z prodlení od 6. 12. 2023 do zaplacení.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor a odůvodnila jej následovně: Nárok žalobkyně neuznává, neuznává, že by mezi účastníky měla kdy být uzavřena nájemní smlouva. Je pravdou, že někteří zaměstnanci žalobkyně využívali vozidla, které vlastnila žalovaná, ale na zcela jiném skutkovém základě. Jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, potřeboval vozidlo , značka vozidla, pro svou manželku, která pracovala pro žalobkyni. Žalobkyně měla zájem o vozidlo , značka vozidla, od spol. , anonymizováno, , ale nesplnila podmínky úvěrového financování. , tituly před jménem, , příjmení FO, se proto obrátil na žalovanou, která byla bonitní, aby vozidlo pořídila žalovaná. Bylo to v době, kdy žalovaná byla většinovým společníkem žalobkyně a bylo zde personální propojení. Žalovaná nakonec souhlasila s tím, že s takovou transakcí neponese žádné náklady. Bylo tedy dohodnuto, že žalovaná , značka vozidla, od spol. , právnická osoba, koupí s tím, že kupní cena bude uhrazena tak, že kupující (tedy žalovaná) musí uhradit akontaci 150 000 Kč ze svých prostředků a zbytek bude uhrazen prostřednictvím úvěru poskytnutého spol. , právnická osoba, žalované. Žalovaná proto dne 10. 1. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru. Protože žalovaná neměla nést žádné náklady spojené s koupí , značka vozidla, (a musela uhradit akontaci 150 000 Kč), vystavila žalobkyni dne 6. 1. 2020 fakturu na částku 150 000 Kč jako kauci. Žalobkyně jí tuto částku dne 23. 1. 2020 zaplatila na účet. Žalovaná jí následující den zaslala spol. , právnická osoba, spol. s r.o. jako akontaci (část kupní ceny) na koupi vozidla. Součástí dohody mezi žalobkyní a žalovanou bylo, že žalobkyně bude hradit veškeré náklady související s užíváním vozidla a placením úvěru žalovanou. Nic dalšího nebylo součástí dohod. V souvislosti se změnou většinového společníka u žalobkyně dne 3. 8. 2022 prohlásil jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , příjmení FO, , že nemá zájem na dalším užívání vozidla a nebude žalované hradit související náklady. Proto bylo nakonec písemně dohodnuto, že vzájemné vztahy budou ukončeny a , značka vozidla, bude předán žalované. Z toho vyplývá, že částka 150 000 Kč není kaucí ve smyslu tohoto výrazu, jak je spojován s právním institutem nájmu, ale byla částkou placenou jako část kupní ceny za pořízení , značka vozidla, , které následně výlučně užívala žalobkyně. Žalovaná má tedy za to, že částka 150 000 Kč byla spotřebována a není na místě její vypořádávání. Má také za to, že žalobkyni stíhá břemeno důkazní o tom, že mezi účastníky bylo dohodnuto vrácení této částky.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti:

4. Z listiny označené jako předváděcí vozidlo – nájemní smlouva č. , hodnota, , jejíž uzavření účastníci učinili nesporným, soud zjistil, že touto smlouvou žalovaná jako pronajímatel pronajala žalobkyni jako nájemci vozidlo , značka vozidla, na dobu dle dohody za cenu dle dohody. Smlouva byla uzavřena dne 5. 1. 2018.

5. Z listiny označené jako dodatek ke smlouvě na rok 2022, kterou dne 3. 1. 2022 podepsala žalobkyně i žalovaná, vyplývá, že se jedná o splátkový kalendář ke smlouvě o nájmu č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2018, který představuje daňový doklad na rok 2022, jako pronajímatel je označena žalovaná a jako nájemce je označena žalobkyně. Sjednány byly vždy 3 splátky měsíčně počínaje lednem až do prosince. Dle shodného tvrzení účastníků se jedná o částky za , značka vozidla, , , značka vozidla, a , značka vozidla, .

6. Z faktury č. , hodnota, vystavené dne 6. 1. 2020 soud zjistil, že tuto vystavila žalovaná pro žalobkyni na částku 150 000 Kč a uvádí v ní, že fakturuje kauci na vozidlo k pronájmu RZ: , SPZ, , , značka vozidla, .

7. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně tuto částku na základě této faktury žalované v lednu 2020 uhradila. Totéž vyplývá z výpisu z účtu ze dne 22. 1. 2020, který předložila žalobkyně.

8. Z listiny označené jako interní doklad žalované (na č.l. 73) vyplývá, že žalovaná zaúčtovala přijatou platbu od žalobkyně ve výši 150 000 Kč jako uhrazenou zálohu.

9. Z listiny označené jako ukončení smlouvy o nájmu č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2018, jejíž uzavření účastníci učinili nesporným, soud zjistil, že tato byla podepsána oběma účastníky dne 15. 8. 2022. Uvádí se v ní, že strany ukončily smlouvu o nájmu vozidel č. , hodnota, ze dne 5. 1. 2018 z důvodu že žalobkyně jako nájemce neplatí řádně sjednané nájemné dle dodatku ke smlouvě na rok 2022, proto žalovaná iniciovala ukončení smlouvy o nájmu k datu 15. 8. 2022, tedy se ukončuje nájem vozidla , značka vozidla, , nájem vozidla , značka vozidla, a nájem vozidla , značka vozidla, s tím, že vozidla budou zároveň předána.

10. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně všechny 3 vozidla žalované předala. O předání , značka vozidla, a , značka vozidla, též svědčí předložený předávací protokol.

11. Žalobkyně prostřednictvím své advokátky žalovanou vyzvala dne 28. 11. 2023 písemně k vrácení částky 150 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, jinak bude podána žaloba. Výzva byla žalované doručena téhož dne.

12. Výpisy z obchodního rejstříku žalobkyně a žalované dokládají jejich právní subjektivitu a také že žalovaná byla v minulosti (do srpna 2022) společníkem žalobkyně.

13. Z dalších listin (smlouva o úvěru z 10. 1. 2020 se splátkovým kalendářem, výpis z účtu žalované, daňový doklad od , právnická osoba, .) soud zjistil, že žalovaná dne 10. 1. 2020 uzavřela se společností , právnická osoba, . smlouvu na úvěrování vozidla , značka vozidla, , které jí měla prodat spol. , právnická osoba, a že dne 24. 1. 2020 odeslala na účet spol. , právnická osoba, částku 150 000 Kč jako akontaci. Dále splácela splátky ve výši 13 337 Kč měsíčně včetně pojistného.

14. Z kupní smlouvy ze dne 14. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná koupila od spol. , právnická osoba, spol. s r.o. vozidlo , značka vozidla, .

15. Z dalších listin (kupní smlouva z 21. 9. 2018, změnový lístek , Anonymizováno, pojištění, kopie technického průkazu vozu , značka vozidla, ) soud zjistil, že žalovaná se ode dne 21. 9. 2018 stala na základě kupní smlouvy se spol. , právnická osoba, vlastníkem vozidla , značka vozidla, .

16. Z faktury vystavené spol. , právnická osoba, dne 28. 11. 2019 na žalobkyni soud zjistil, že na jejím základě žalobkyně měla zaplatit částku 150 000 Kč jako zálohu na vozidlo , značka vozidla, .

17. Z opravného daňového dokladu vystaveného spol. , právnická osoba, dne 14. 1. 2020 pro žalobkyni soud zjistil, že tím je opravena původní faktura znějící na částku 150 000 Kč z důvodu, že nedošlo k prodeji vozidla žalobkyni.

18. Z protokolu ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, (na č.l. 93-95) soud zjistil, že účastníci (titíž účastníci jako v tomto řízení) učinili nesporným, že byla pronajata 3 osobní vozidla, a to , značka vozidla, , , značka vozidla, a , značka vozidla, , a že došlo k ukončení nájemní smlouvy ke dni 15. 8. 2022 a všechna 3 vozidla vrácena žalované.

19. Z výpovědi svědka , jméno FO, soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc, svědek si nic podstatného pro věc nepamatoval, resp. nic o věci nevěděl.

20. Z výpovědi svědka , jméno FO, nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc, svědek si nic podstatného pro věc nepamatoval, resp. nic o věci nevěděl.

21. Z výpovědi svědka , jméno FO, nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro věc, svědek si nic podstatného pro věc nepamatoval, resp. nic o věci nevěděl.

22. Z výpovědi svědka , jméno FO, , bývalého zaměstnance žalobkyně, soud zjistil, že si na pořizování , značka vozidla, ze strany žalobkyně matně pamatuje, bylo to v době, kdy do zaměstnání nastupoval, na podzim r. 2019. Vzpomněl si, že žalobkyně měla problém auto financovat, proto jej nakonec financovala žalovaná, jezdila s ním pak manželka jednatele žalobkyně. Dle jeho názoru to muselo být na základě zápůjčky nebo pronájmu mezi žalobkyní a žalovanou, ale to on neřešil, to si řešili jednatelé mezi sebou.

23. Všichni svědci působili věrohodně, jejich výpovědi byly zcela spontánní, žádné rozhodné skutečnosti však neprokázaly.

24. Jednatel žalované , jméno FO, vypověděl, že žalobkyně měla zájem koupit si od spol. , právnická osoba, . vozidlo , značka vozidla, , které do té doby užívala na základě nájemního vztahu s ní, ale nebyla bonitní, proto úvěrování neprošlo. Jednatel žalobkyně , tituly před jménem, , příjmení FO, ho požádal, aby vozidlo koupila žalovaná s tím, že veškeré náklady s financováním vozidla bude platit žalobkyně. Bylo nutné zaplatit akontaci 150 000 Kč. Žalovaná proto na žalobkyni vystavila fakturu ve výši 150 000 Kč označenou jako kauce z účetních důvodů, když nebylo zřejmé, kdy žalobkyně fakturu uhradí, přičemž kauce nepodléhá okamžitému odvodu DPH jako klasická faktura. DPH se odvádí teprve, když je faktura zaplacena. V lednu 2020 tedy žalovaná auto koupila a uzavřela úvěrovou smlouvu. Vozidlo se reálně nepředávalo, neboť ho manželka jednatele žalobkyně již užívala na základě dřívější nájemní smlouvy se spol. , právnická osoba, spol. s r.o., která se koupí ukončila. Podle sjednané dohody žalovaná žalobkyni přefakturovávala jednotlivé částky související s úvěrem vozidla na žalobkyni a ta je platila. Žádná jiná dohoda nebyla, šlo o výpomoc mezi společníky. Tak to fungovalo do srpna 2022, kdy došlo ke změně společníka v žalobkyni a žalobkyně oznámila, že vozidlo už nepotřebuje. Proto ho žalovaná převzala, navíc bylo nabourané. Platba 150 000 Kč byla jednou z plateb, na kterých se žalobkyně a žalovaná dohodly, že je zaplatí žalobkyně, že ta bude platit veškeré platby související s financováním a koupí vozidla , značka vozidla, .

25. Výpověď jednatele žalované , jméno FO, soud hodnotí jako věrohodnou. Nicméně jednatel se zřejmě záměrně vyhýbá pojmenování smluvního vztahu se žalobkyní. Jeho výpověď se stále točí kolem smluvního vztahu mezi žalovanou a spol. , právnická osoba, . a spol. , právnická osoba, . a pomíjí (ač soudem prostřednictvím dotazů usměrňován), že ve věci jde o smluvní vztah mezi žalovanou a žalobkyní, který neumí nebo nechce pojmenovat. Jeho výpověď nevylučuje, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl vztahem nájemním, to je ostatně věcí právního posouzení. Z jeho výpovědi je zřejmé, že žalovaná byla vlastníkem vozidla , značka vozidla, , to poskytla žalobkyni k užívání a žalobkyně jí za to dle vzájemné dohody platila platby, které kopírovaly platební povinnosti, která měla sama žalovaná vůči spol. , právnická osoba, . a spol. , právnická osoba, . Charakter těchto plateb zůstal z jeho výpovědi nevyjasněn.

26. Účastníci učinili nesporným, že žalobkyně vozidlo , značka vozidla, užívala nejprve na základě nájemní smlouvy uzavřené se spol. , právnická osoba, .

27. Jednatel žalované , právnická osoba, vypověděl, že paní , jméno FO, si vybrala nové auto, , značka vozidla, u spol. , právnická osoba, ., ale žalobkyně neprošla podmínkami financování, proto vozidlo na sebe koupila žalovaná, ta ho profinancovala. Vozidlo pak bylo pronajato žalobkyni. Zaplatilo se 150 000 Kč. Prodalo se vozidlo , značka vozidla, paní , jméno FO, a z toho pak žalobkyně zaplatila žalované těch 150 000 Kč, žalovaná pak zaplatila spol. , právnická osoba, . akontaci. Podle něj nebyla žádá dohoda mezi žalobkyní a žalovanou až skončí nájemní vztah ohledně vozidla , značka vozidla, . Nikdo nepočítal, jak to dopadne. Vozidlo mělo najeto 100 000 km, bylo nabourané, žalovaná ho musela nechat opravit a pak ho prodala. Podle něj částka 150 000 Kč představovala nějakou amortizaci, používání toho vozidla, opravu, která byla asi za 50 000 Kč.

28. Výpověď jednatele žalované , jméno FO, soud hodnotí jako věrohodnou, spontánní. Vyplývá z ní, že považoval vztah mezi žalobkyní a žalovanou za vztah nájemní s tím, že nebylo dohodnuto ničeho, pokud dojde k ukončení nájemní smlouvy.

29. Výslech jednatele žalobkyně Ing. , příjmení FO, soud neprovedl, neboť s tím jednatel nesouhlasil (§ 131 občanského soudního řádu). Další důkazy navržené žalovanou soud neprovedl pro jejich nadbytečnost (doklad o skončení nájemního vztahu ve vztahu ke , značka vozidla, mezi žalobkyní a spol. , právnická osoba, , doklady od spol. , právnická osoba, . týkající se žádosti o úvěr žalobkyní). Soud nemá pochybnosti o tom, že žalobkyně původně užívala , značka vozidla, na základě nájemního vztahu se spol. , právnická osoba, , ostatně to bylo učiněno nesporným. Soud nemá ani pochybnosti o tom, že žalobkyně nebyla dostatečně bonitní, a proto jí úvěr na koupi vozidla , značka vozidla, nebyl poskytnut. Tyto skutečnosti navíc nejsou pro věc podstatné. Důkaz článkem „, Anonymizováno, “ soud neprovedl, neboť nejde o důkaz způsobilý prokázat jakoukoliv tvrzenou skutečnost.

30. Z provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Mezi žalobkyní a žalovanou byla od ledna 2018 uzavřena nájemní smlouva na vozidlo , značka vozidla, , od ledna 2020 byla uzavřena i nájemní smlouva na vozidlo , značka vozidla, . Žalovaná vystavila v lednu 2020 fakturu, kterou žalobkyni vyzvala k zaplacení kauce na vozidlo , značka vozidla, k pronájmu ve výši 150 000 Kč. Žalobkyně tuto částku uhradila. Žalobkyně vozidlo užívala a platila sjednané nájemné až do 15. 8. 2022, kdy byla nájemní smlouva dohodou ukončena a všechna vozidla vrácena žalované. Žalobkyně žalovanou vyzvala písemně k vrácení kauce ve výši 150 000 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, která jí byla doručena dne 28. 11. 2023. Žalovaná částku nezaplatila. Tyto skutečnosti byly prokázány především listinnými důkazy, jejichž pravost nebyla zpochybněna. Mezi účastníky bylo navíc nesporným, že tyto listiny byly účastníky vyhotoveny a podepsány. Bylo též nesporné, že žalovaná byla vlastníkem vozidla , značka vozidla, a žalobkyně jej měla poskytnuto do užívání a že zaplatila žalobkyni na počátku smluvního vztahu částku 150 000 Kč (označenou ve faktuře jako kauce na pronájem) a poté dohodnuté měsíční splátky.

31. Lze shrnout, že podstatou sporu bylo, zda byla uzavřena nájemní smlouva k vozidlu , značka vozidla, . Na základě provedeného dokazování a hodnocení důkazů jednotlivě i v souhrnu soud dospěl k závěru, že tomu tak bylo.

32. Hlavním důkazem v tomto směru jsou především listinné důkazy, ve kterých sama žalovaná v rámci smluvního vztahu se žalobkyní používala pojmy vztahující se k nájemnímu vztahu (fakturace kauce na vozidlo k pronájmu, dodatek ke smlouvě na rok 2022 - splátkový kalendář ke smlouvě o nájmu č. , hodnota, , ukončení smlouvy o nájmu č. , hodnota, ). Dokonce i po skončení smluvního vztahu se žalobkyní žalovaná nerozporovala existenci nájemního vztahu se žalobkyní, když v řízení vedeném u zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, učinila nesporným, že byla pronajata 3 osobní vozidla, a to , značka vozidla, , , značka vozidla, a , značka vozidla, , a že došlo k ukončení nájemní smlouvy ke dni 15. 8. 2022 a všechna 3 vozidla vrácena žalované.

33. Teprve v rámci tohoto soudního řízení žalovaná přišla s tvrzením, že o nájemní vztah – ve vztahu k užívání , značka vozidla, - nešlo. To se soudu jeví jako účelové. Žalovaná v řízení tvrdila, že listiny, které sama vyhotovila či podepsala (faktura na kauci na vozidlo k pronájmu, dodatek ke smlouvě na rok 2022 - splátkový kalendář ke smlouvě o nájmu č. , hodnota, , ukončení smlouvy o nájmu č. , hodnota, ) neodpovídají skutečnosti. Pravost listin však nerozporovala.

34. Platí přitom, že je-li tedy zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje sobě příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá. K uvedeným závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v řadě rozhodnutí (srov. např. rozsudek ze dne 30. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, rozsudek ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 564/2005, rozsudek ze dne 29. června 2006 sp. zn. 33 Odo 988/2004 a rozsudek ze dne 20. ledna 2009 sp. zn. 23 Odo 1722/2006, usnesení ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 33 Cdo 5094/2016).

35. Podle § 565 NOZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.

36. Podle § 566 odst. 2 NOZ má se za to, že písemnosti týkající se právních skutečností, k nimž dochází při běžném provozu závodu, dokazují, dovolává-li se jich druhá strana k svému prospěchu, co je v listině obsaženo a že listina byla vystavena v době na ní uvedené; to platí i v případě, že listina nebyla podepsána.

37. Protože pravost listin zpochybněna nebyla, bylo na žalované, aby prokázala, že nejsou pravdivé. Tedy že právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu k užívání , značka vozidla, byl jiný než prokazují předložené listiny. To se žalované ani přes poučení soudu nepodařilo.

38. Závěr, že se jednalo o nájemní smlouvu, je podporován i výpovědí jednatele žalované p. , příjmení FO, , který uvedl, že šlo o pronájem vozidla. Jediným důkazem, který by mohl svědčit o jiné skutkové verzi věci, byla výpověď jednatele žalované p. , příjmení FO, . Ani jeho výpověď však nevyloučila, že se jednalo o vztah nájemní. Popisoval, co bylo obsahem smluvního ujednání, aniž by jej pojmenoval. Uvedl, že žalobkyně vozidlo užívala a platila sjednané platby. Směšuje povinnost žalované zaplatit akontaci (část kupní ceny) spol. , právnická osoba, z titulu kupní smlouvy a povinnost žalobkyně zaplatit žalované sjednanou platbu (kauci). Jeho výpověď, ač soudem hodnocena jako věrohodná, je ale vyhýbavá. Vyhýbal se označení právního důvodu mezi účastníky, a ač se přímo podílel na sjednání podmínek za žalovanou s Ing. , příjmení FO, za žalobkyni, nebyl schopen uvést, o jaký jiný vztah než nájemní se mělo jednat. Vztah z kupní smlouvy nebo budoucí kupní smlouvy přitom sám vyloučil, když uvedl, že odkoupení vozidla po skončení smluvního ujednání dohodnuto nebylo. Skutečnost, že částka 150 000 Kč zaplacená žalobkyní žalované dne 23. 1. 2020 (na základě její faktury, v níž byla označena žalovanou jako kauce) byla obratem žalovanou použita jako záloha na kupní cenu a zaplacena spol. , právnická osoba, nevylučuje, že se ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou jednalo o kauci. Žalovaná nebyla povinna ji po celou dobu smluvního vztahu s žalobkyní uchovávat na speciálním účtu či držet odděleně od vlastních prostředků.

39. Žalovaná tedy neprokázala, že by mezi účastníky bylo ujednáno něco jiného. Ač byla soudem poučena dle § 118a občanského soudního řádu o břemenu důkazním a poučena o následcích neunesení břemena důkazního. Soud proto má za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva.

40. Na projednávanou věc se aplikují ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“), o nájmu včetně ustanovení o podnikatelském pronájmu věcí movitých (§ 2201-2331 NOZ).

41. Dle § 2316 odst. 1 a 2 NOZ nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu.

42. Soud uzavírá, že mezi účastníky byla uzavřena nájemní smlouva, když bylo prokázáno, že žalovaná poskytla žalobkyni k užívání vozidlo , značka vozidla, , žalobkyně jí za to pravidelně platila sjednané nájemné, a účastníci tento vztah také v písemném právním jednání jako nájem označovali.

43. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy prokázala, že v rámci nájemního vztahu zaplatila žalované kauci ve výši 150 000 Kč, kterou požadovala po skončení nájmu vrátit.

44. V nájemních vztazích je zajištění dluhů nájemce sjednáním jistoty běžné a zpravidla se složená jistota označuje jako kauce. Závazek dát jistotu se v nájemních vztazích již za předcházející právní úpravy zpravidla realizoval tak, že nájemce uhradil pronajímateli peněžitou částku a tato částka sloužila ke krytí nedoplatků vzniklých tím, že nájemce neplnil sjednané platební povinnosti řádně. V poměrech NOZ účinného od 1. 1. 2014 je jistota (kauce) v nájemních vztazích výslovně upravena jen u nájmu bytu (§ 2254 NOZ), u ostatních typů nájmu se použije obecná úprava (§ 2010 a násl. NOZ).

45. Není-li tedy stranami ujednáno něco jiného, pronajímatel, který je osobou, v jejíž prospěch se kauce skládá (osobou, jejíž případná pohledávka se zajišťuje), započítá při skončení nájmu na složenou kauci, co mu nájemce z nájmu dluží (co nesplnil řádně a včas), a zbytek kauce mu vrátí. Po skončení nájmu totiž odpadá důvod, pro který pronajímatel kauci zadržuje, a ta se tak stává bezdůvodným obohacením, které je pronajímatel povinen nájemci vrátit (§ 2991 NOZ).

46. Soud proto uzavřel, že se jednalo o nájemní vztah, přičemž zaplacenou kauci musí žalovaná jako pronajímatel po skončení nájemního vztahu vrátit. Splatnost není v tomto případě zákonem stanovena, byla proto splatná na výzvu (§ 1958 odst. 2 NOZ). Dobrovolně tak žalovaná na výzvu žalobkyně doručené jí 28. 11. 2023 neučinila, proto žalobkyni náleží po marném uplynutí 7denní lhůty k plnění, tj. od 6. 12. 2023, právo na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

47. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud uvádí, že k promlčení nároku na vrácení kauce nedošlo. Nájemní vztah byl ukončen 15. 8. 2022 a žaloba byla podána již dne 19. 1. 2024, tedy včas, když platí obecná tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 NOZ). Promlčecí lhůta přitom počala běžet ode dne následujícího po skončení nájemní smlouvy (§ 619 odst. 1 NOZ).

48. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná přitom nepřípadně v řízení směšovala svůj smluvní vztah se spol. , právnická osoba, který byl vztahem ze smlouvy kupní s povinností žalované zaplatit celou kupní cenu (částečně z vlastních prostředků jako akontaci – zálohu na kupní cenu a z větší části z úvěru) se smluvním vztahem se žalobkyní, který vztahem prodávajícího a kupujícího nebyl (ostatně sama žalovaná tvrdila, že nebylo ani sjednáno odkoupení vozidla po skončení nájmu) a je tedy pojmově vyloučeno, že by žalobkyně byla povinna hradit část kupní ceny nebo zálohu na kupní cenu. I kdyby tomu tak bylo, musela by žalovaná stejně částku 150 000 Kč vrátit i z tohoto titulu, neboť k uzavření kupní smlouvy se žalobkyní nedošlo a neexistuje právní důvod ponechání si této částky žalovanou. O běhu promlčecí lhůty by pak platilo viz předchozí odstavec.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 49 103 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 000 Kč sestávající- z částky 7 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne , datum, ,- z částky 3 550 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. ze dne , datum, ,- z částky 7 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, ,- z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, ,- z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a- z částky 7 100 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 1 953 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 583,77 Kč za 52 ujetých km v částce 383,77 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 684,60 Kč za 52 ujetých km v částce 384,60 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 684,60 Kč za 52 ujetých km v částce 384,60 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. DPH není součástí nákladů řízení, neboť zástupce žalobkyně není plátcem DPH.

50. Podle čl. II vyhlášky č. 258/2024, která nabyla účinnosti dne 1. 1. 2025, přísluší advokátovi za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky odměna a náhrada hotových výdajů podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, advokátní tarif, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, žalobu a účast na prvním jednání se proto řídí advokátním tarifem ve znění účinném do 31. 12. 2024. Odměna a náhrada hotových výdajů za účast při dalších dvou jednáních před soudem se řídí advokátním tarifem ve znění účinném od 1. 1. 2025.

51. Podle § 149 odst. 1 občanského soudního řádu soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce.

52. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.