17 Co 57/2024

Plný text

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivety Hendrychové a soudců JUDr. Jitky Válkové a Mgr. Vladimíra Berana ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 40 496,13 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 21 C 207/2022-133 ze dne 5. března 2024,

I. Rozsudek Okresního soudu v Chomutově č. j. 21 C 207/2022-133 ze dne 5. března 2024 se potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 12 756,28 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta , Jméno advokáta A, .

1. Soud prvního stupně shora uvedeným rozsudkem ve výroku I. rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 40 496,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 40 496,13 Kč od 24. 7. 2021 do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 278 Kč k rukám právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobou podanou dne 15. 6. 2022 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky částku 40 496,13 Kč s příslušenstvím, kdy tvrdila, že dne 15. 11. 2018 účastníci uzavřeli Smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny a za dodávku elektřiny v období od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020 žalovaná nezaplatila žalobkyni částku 40 496,13 Kč na základě faktury č. , hodnota, ze dne , datum, , splatné dne 23. 7. 2021.

3. Žalovaná namítala, že vyúčtování žalobkyně opakovaně rozporovala a reklamovala. Uvedla, že se má jednat o dluh za období od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020, avšak faktura byla vystavena až dne 9. 7. 2021, tj. rok po účtovaném období, což samo o sobě prokazuje, že došlo ke komplikacím ohledně vyúčtování a fakturace. Žalovaná považuje za překvapivé, že po několika vyúčtováních přeplatků vystavila náhle žalobkyně opravné vyúčtování totožného období a vyúčtovala nedoplatek v žalované výši. Ve sporném období se žalovaná rozhodla provoz v odběrném místě ukončit a v době výpovědi z nájmu již v místě nebyli její zaměstnanci, ani stroje a zařízení, tedy byl zde minimální provoz. Žalovaná se domnívá, že jí placené zálohy vždy pokryly, resp. dokonce vysoce převyšovaly, spotřebu. Vznesla též námitku promlčení.

4. Soud prvního stupně měl za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny (§ 50 energetického zákona), podle níž žalobkyně dodávala žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala platit žalobkyni cenu dodané elektřiny formou sjednaných záloh ve výši 20 000 Kč měsíčně a od 27. 5. 2019 v upravené výši 9 400 Kč měsíčně.

5. Pokud jde o vyúčtování spotřeby elektřiny po dobu trvání smluvního vztahu, soud prvního stupně zjistil, že za první zúčtovací období od 27. 11. 2019 - 15. 4. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou č. , Anonymizováno, na základě odhadu spotřeby přeplatek ve výši 36 855 Kč, který byl opravným dokladem č. , hodnota, na základě přímého odečtu distributora navýšen o další částku 4 858,56 Kč.

6. Dne 15. 4. 2019 byla spotřeba elektřiny zjištěna přímým odečtem distributora – ve VT 7 221 kWh a v NT 216 kWh. Vzhledem k tomu, že ve vyúčtování elektřiny č. , Anonymizováno, byl chybně zanesen konečný stav měřidla u NT, a to 2 161 kWh (správně měla být zaznamenána hodnota 216 kWh) a tento stav se následně promítl i do počátečního stavu zaznamenaného ve vyúčtování následujícího období č. , hodnota, , provedla žalobkyně opravné vyúčtování č. , hodnota, s korekcí stavu NT na hodnotu 216 kWh.

7. Za druhé zúčtovací období od 16. 4. 2019 - 29. 4. 2020 (bezprostředně předcházející předmětnému zúčtovacímu období) žalobkyně vyúčtovala žalované dokladem č. , hodnota, na základě odhadu spotřeby přeplatek ve výši 4 404,74 Kč, který byl opravným dokladem č. , hodnota, navýšen o další vyúčtovaný přeplatek ve výši 47 779,92 Kč.

8. Za třetí předmětné zúčtovací období od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020 žalobkyně vyúčtovala žalované dokladem č. , hodnota, přeplatek 4 902,29 Kč, který byl opravným dokladem č. , hodnota, navýšen o další přeplatek ve výši 10 709,96 Kč. Opravným dokladem č. , hodnota, za totožné předmětné zúčtovací období pak žalobkyně vyúčtovala žalované nedoplatek ve výši 40 496,13 Kč s tím, že původní faktura zůstává v platnosti. Předmětný nedoplatek byl splatný ke dni 23. 7. 2021.

9. Soud prvního stupně rovněž zjistil, že počáteční stav elektroměru č. , hodnota, činil ke dni zahájení dodávky elektřiny, tj k 27. 11. 2018, u VT 2 kWh, u NT 3 kWh a konečný stav elektroměru ke dni 31. 8. 2020 činil u VT 30 400 kWh, u NT 1 364 kWh. Žalovaná na zálohách od počátku trvání závazkového vztahu uhradila celkem 3 zálohy po 20 000 Kč a 16 záloh po 9 400 Kč a všechny vyúčtované přeplatky za dodanou elektřinu žalobkyně žalované vyplatila.

10. Soud prvního stupně uvedl, že v daném případě proběhla celkem tři zúčtovací období, první za dobu od 27. 11. 2018 - 15. 4. 2019, druhé od 16. 4. 2019 - 29. 4. 2020 a třetí od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020, přičemž přímý odečet spotřeby byl proveden pouze ke dni 15. 4. 2019 a následně až v roce 2021 byl žalobkyni předložen Předávací protokol ze dne 28. 8. 2020 s odsouhlasenými konečnými stavy elektroměru mezi pronajímatelem odběrného místa a žalovanou. V ostatních případech bylo provedeno určení spotřeby odebrané elektřiny na základě odhadu distributora. Soud prvního stupně považoval za logické vysvětlení žalobkyně v rámci reklamace žalované, že (nyní doúčtovaná) spotřeba elektřiny nemusela být nutně realizována v období od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020, neboť elektroměr zaznamenává pouze spotřebu, nikoliv její časové rozložení. Má za to, že žalovaná si měla skutečné stavy elektroměru kontrolovat a uplatnit reklamaci vyúčtování.

11. Ke spornosti vyúčtování vystavených žalobkyní, kdy posledním třetím vyúčtováním byl dle žalované účtován „náhlý“ nedoplatek, soud prvního stupně uvedl, že obě opravy původního vyúčtování žalobkyně zdůvodnila tím, že ze strany pronajímatele odběrného místa ani ze strany samotné žalované nebyly sděleny konečné stavy elektroměru, proto byl odečet proveden odhadem, přičemž po následném přímém odečtu bylo zjištěno, že předchozí odhad neodpovídá skutečnosti, a proto byla dne 1. 6. 2021 vystavena první opravná faktura s přeplatkem 10 709,96 Kč. Druhá opravná faktura na předmětný nedoplatek byla vystavena na základě třetí osobou předloženého Předávacího protokolu ze dne 28. 8. 2020, v němž jak pronajímatel odběrného místa, tak žalovaná shodně stvrdili konečné stavy elektroměru.

12. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalované, že k tak nadměrné spotřebě elektřiny nedošlo. Vyšel z prokázaného stavu elektroměru ke dni 27. 11. 2018 (den zahájení dodávky elektřiny do předmětného odběrného místa) ve VT 2 kWh a v NT 3 kWh a ke dni 3. 9. 2020, kdy činil stav měřidla 30 400 kWh a v NT 1 364 kWh. Žalované při soudním jednání dne 14. 11. 2023 výslovně ničeho nenamítla vůči v předávacím protokole ze dne 28. 8. 2020 deklarovaným stavům elektroměru a stavům elektroměru zjištěným přímým odečtem ke dni 15. 4. 2019 (konečný stav VT 7 221 kWh a v NT 216 kWh). Zároveň žalovaná nerozporovala ani výpočet ceny dodané elektřiny. Soud prvního stupně uvedl, že všechny žalovanou uhrazené zálohy za dobu trvání závazkového vztahu žalobkyně zahrnula do svých vyúčtování, a to do faktury č. , Anonymizováno, (3 x 20 000 Kč), č. , hodnota, (12 x 9 400 Kč) a č. , hodnota, (4 x 9 400 Kč). Tyto faktury i po opravě zůstávaly vždy v platnosti, na což byla žalovaná v každém opravném dokladu upozorněna, a v opravných fakturách se již uhrazené a započtené zálohy neznamenávaly. Zároveň měl soud prvního stupně za prokázané, že všechny přeplatky, ať už vyúčtované řádnými fakturami nebo opravnými, byly žalované vždy žalobkyní vráceny. Žalovaná rovněž ničeho nenamítala vůči výpočtům ceny dodané elektřiny v období od 16. 4. 2019 - 29. 4. 2020 a v období od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020.

13. Soud prvního stupně po započtení ceny spotřebované elektřiny proti zálohám dospěl k nedoplatku ve výši 40 496,13 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná tento nedoplatek neuhradila, porušila povinnost zaplatit cenu dodané elektřiny, vyplývající jí z ustanovení § 50 odst. 2 energetického zákona, a proto jí soud prvního stupně uložil povinnost zaplatit žalobkyni cenu dodané elektřiny ve výši 40 496,13 Kč. Dále měl soud prvního stupně za prokázané, že žalovaná byla se splněním svého závazku v prodlení (§ 1968 věty první o. z.), čímž vzniklo žalobkyni právo požadovat po ní i úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). První den prodlení žalované připadl na den následující po splatnosti faktury č. , hodnota, , tj. na den 24. 7. 2021. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud prvního stupně žalobě vyhověl i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení.

14. Soud prvního stupně posoudil jako nedůvodnou námitku promlčení vznesenou žalovanou. Protože energetický zákon č. 458/2000 Sb. neupravuje promlčení nároku na úhradu ceny dodané elektřiny, aplikoval soud prvního stupně příslušná ustanovení občanského zákoníku, který upravuje koncepci dvou na sobě nezávislých obecných promlčecích lhůt, jednak tříleté subjektivní (§ 629 odst. 1), jež je v zásadě navázána na vědomost oprávněného o existenci jeho promlčitelného práva, jednak desetileté objektivní (§ 629 odst. 2), jež plyne od dne následujícího po dni, kdy právo, jež se promlčuje, mohlo být jako dospělé uplatněno u soudu. Soud prvního stupně uvedl, že v posuzované věci se žalovaná zavázala zaplatit za dodanou elektřinu její cenu, která bude žalobkyní vyfakturovaná na základě údajů sdělených distributorem. Faktury měla žalobkyně vyhotovit po skončení fakturačního období, kterým je období mezi dvěma odečty stavu elektroměru a zpravidla trvá dvanáct po sobě jdoucích měsíců. Předmětným fakturačním obdobím je doba od 30. 4. 2020 - 3. 9. 2020, přičemž žalobkyně vystavila fakturu splatnou dne 29. 9. 2020, opravenou daňovým dokladem splatným dne 15. 6. 2021 a následně daňovým dokladem splatným dne 23. 7. 2021 (s předmětným nedoplatkem). Podle názoru soudu prvního stupně subjektivní promlčecí lhůta počala v projednávané věci běžet ode dne 30. 4. 2020, tj. ode dne počátku předmětného fakturačního období a uplynula nejdříve dnem 30. 4. 2023. Rovněž desetiletá objektivní promlčecí lhůta neuběhla. Pokud tedy byla žaloba o úhradu předmětného nezaplaceného nedoplatku ve výši 40 496,13 Kč u soudu uplatněna dne 15. 6. 2022, je zřejmé, že byla u soudu uplatněna včas před uplynutím promlčecí lhůty.

15. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. Vytýkala žalobkyni, že neprováděla pravidelné odečty, ale spotřebu stanovila pouze odhadem, ačkoliv měrná skříň byla nepřetržitě přístupná a žalobkyně tedy mohla provádět pravidelné přímé odečty měřidel. Žalovaná nesouhlasila ani s tím, že žalobkyně odhadem prováděla následné závěry, na jejichž základě prováděla opravy vyúčtování a opravy oprav vyúčtování. Podle žalované v posledním zúčtovacím období, kdy vypověděla nájem prostor, nemohlo dojít k tak razantnímu nárůstu spotřeby elektřiny, jak tvrdí a účtuje žalobkyně. Podle žalované vysoký nedoplatek znamená vysokou spotřebu, ale konečný stav elektroměru tomu odporuje, a vyšší spotřebu tak lze odůvodnit jen změnou počátečního stavu. Žalovaná tak má za to, že v postupu a vyčíslování spotřeby došlo k chybám. Nesouhlasila s tvrzením žalobkyně, že dluh vznikl za celé období trvání smlouvy, neboť je třeba možný vznik dluhu vymezit pouze období mezi dvěma fyzickými vyúčtováními. Žalovaná upozornila, že v posledním účtovaném období na sebe počáteční a konečná čísla stavu elektroměrů nenavazují. Namítla, že posledním vyúčtováním jí žalobkyně účtovala v pásmu VT spotřebu nikoliv od 30. 4. 2020, jak uvádí ve vyúčtování, ale přibližně od února 2020, a v pásmu NT přibližně od července 2019. Tedy žalobkyně žádá platby za podstatnou část období duplicitně.

17. K výroku II. napadeného rozsudku žalovaná uvedla, že považuje za rozporné se zásadami spravedlnosti, aby mnohá pochybení žalobkyně zejména v odečtech, vedoucí k daném sporu, zejména potom absence přímých odečtů a opakované opravy vyúčtování a opravy oprav vyúčtování, vedly svou nepřehledností k tomuto sporu. Domnívá se, že shora uvedený postup žalobkyně vedl ke vzniku nejasností, a je to tedy i sama žalobkyně, která ke vzniku sporu významně přispěla. Proto má žalovaná za to, že by žalobkyni nemělo být přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil, případně rozhodl tak, že se žaloba zamítá.

18. Žalobkyně k odvolání uvedla, že odečty měřidel provádí pouze distributor a žalobkyně k této činnosti není oprávněna. V daném případě odečty nebyl prováděny z důvodu vládních opatření v souvislosti s pandemií Covid 19, kdy byly vyhlašovány zákazy vycházení v určitých hodinách, zákazy pohybu mezi okresy a bylo uzavíráno velké množství provozoven. Spotřebu ve dvou případech stanovil odhadem distributor, a to k datu 29. 4. 2020, kdy byl učiněn odhad z důvodu aktuální pandemické situace, a podruhé k datu ukončení smlouvy, kdy konečný odhad byl posléze zrušen a pro fakturaci byla použita data z předávacího protokolu. Předmětem žaloby je pouze dluh, který vznikl v posledním fakturačním období, a sice v důsledku opravy odhadových stavů po jejich skutečném zjištění. Žalobkyně dále uvedla přehled fakturace bez provedených oprav původního odhadu distributora, z něhož vyplývá, že by se odběr v registru NT dostal do záporných čísel, což je nesmyslné, a stav registru NT byl tedy k datu 29. 4. 2020 opraven z 6 696 kWh na 829 kWh a rovněž i odběr v registru VT byl přerozdělen mezi obě fakturační období.

19. Žalobkyně konstatovala, že důvodem nedoplatku je zejména ponížení počátečních stavů elektroměru v NT a současná úprava konečných stavů v obou registrech. Upozornila, že s ohledem na posun fakturačních stavů směrem dolů byla současně opravena i předchozí fakturace ponížením množství fakturované elektřiny, kdy žalované byla vyplacena částka 47 779,92 Kč. Nedoplatek na elektřině, po opravě konečných odhadových stavů na stavy skutečné a rozložení odběru elektřiny mezi poslední dvě fakturační období, vznikl pouze v posledním fakturačním období, kdy současně v období předchozím, vlivem přesunu spotřeby mezi těmito obdobími, vznikl žalované přeplatek ve výši, které přesahuje uvedený nedoplatek.

20. Žalobkyně dále připomněla, že elektroměr byl do odběrného místa žalované instalován dne 27. 11. 2018 se stavy VT 2 kWh a NT 3 kWh, kdy tyto stavy učinila žalovaná nespornými. Stavy předmětného elektroměru ke dni 28. 8. 2020 činily VT 30 400 kWh a NT 1 364 kWh, což prokazuje žalovanou podaná žádost o ukončení smlouvy ze dne 31. 8. 2020 a Zápis – předávací protokol ze dne 28. 8. 2020 sepsaný mezi žalovanou a vlastníkem odběrného místa, kdy oba uvedené dokumenty tyto stavy shodně uvádějí. Žalovaná tedy za období od 27. 11. 2028 do 28. 8. 2020 spotřebovala celkem 30 398 kWh ve VT a 1 361 kWh v NT, které by měla žalobkyni uhradit. Žalovaná v průběhu řízení uvedla, že nemá námitek proti množství fakturované elektřiny, jen si myslí, že byla v rámci zaplacených záloh zcela uhrazena, což však bylo vyvráceno.

21. Žalobkyně je toho názoru, že jí právo na náhradu nákladů řízení náleží. Žalobkyně spolu s distributorem v době před podáním žaloby opakovaně vysvětlovali žalované důvod vystavení opravných faktur, kdy žalovaná na jedné straně odmítala žalobkyni konečnou fakturu uhradit, avšak na straně druhé bez dalšího přijala od žalobkyně finančně vyjádřenou cenu elektřiny, kterou odečetla od předchozí fakturace.

22. Žalobkyně navrhla napadený rozsudek jako věcně správný potvrdit.

23. Odvolací soud napadený rozsudek přezkoumal podle § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

24. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 1, 2 o. s. ř. dokazování, kterým zjistil, že opravné vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, za období od 30. 4. 2020 do 3. 9. 2020 bylo vystavené dne 9. 7. 2021 a opravné vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, od 27. 11. 2018 do 15. 4. 2019, opravné vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, za období od 16. 4. 2019 do 29. 4. 2020 i opravné vyúčtování za elektřinu č. , hodnota, za období od 30. 4. 2020 do 3. 9. 2020 byla všechna vystavena dne 1. 6. 2021.

25. Podle § 50 odst. 2 zák. č. (energetický zákon), smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce elektřiny se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice.

26. Podle shora citovaného ustanovení musí smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny též upravovat způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice.

27. Podle § 4 odst. 2 vyhl. č. 82/2011 Sb. údaji z měření elektřiny mohou být údaje předané zákazníkem (písm. b) - samoodečty) i náhradní údaje získané odhadem (písm. c).

28. Podle § 4 odst. 4 vyhl. č. 82/2011 Sb. náhradní údaje o spotřebě nebo dodávce elektřiny při nedostupnosti údajů zaznamenaných měřicím zařízením stanoví provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě údajů získaných z měření v předcházejícím srovnatelném období nebo ze samoodečtu nebo dodatečně podle výše spotřeby nebo dodávky elektřiny zjištěné v následujícím srovnatelném období na základě kontrolního odečtu.

29. Z skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že žalovaná se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavázala platit žalobkyni cenu dodané elektřiny formou sjednaných záloh ve výši 20 000 Kč měsíčně a od 27. 5. 2019 v upravené výši 9 400 Kč měsíčně. Cena elektřiny byla po dobu trvání smlouvy sjednána jako fixní. Soud prvního stupně ve svých skutkových zjištěních uvedl, že v posuzované věci se žalovaná zavázala zaplatit za dodanou elektřinu její cenu, která bude žalobkyní vyfakturovaná na základě údajů sdělených distributorem (tj. provozovatelem distribuční soustavy). Faktury měla žalobkyně vyhotovit po skončení fakturačního období, kterým je období mezi dvěma odečty stavu elektroměru a zpravidla trvá dvanáct po sobě jdoucích měsíců.

30. Odvolací soud má za to, že žalobkyně po dobu trvání smluvního vztahu postupovala v souladu s uzavřenou smlouvou a v mezích shora uvedené zákonné úpravy, pokud jde o vyúčtování spotřeby elektřiny i stanovení údajů o spotřebě elektřiny v jednotlivých zúčtovacích obdobích náhradním způsobem. Ohledně jednotlivých konkrétních údajů o spotřebě a jejich korekce odvolací soud plně odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně. Žalobkyně po ukončení předmětné smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny provedla výpočet celkové spotřeby elektřiny za dobu trvání smlouvy, a to již přímo na základě údajů zaznamenaných měřicím zařízením, které dodatečně získala. Počáteční a koncové stavy elektroměru v obou tarifech (VT a NT) byly mezi účastníky nesporné. Jestliže žalobkyně za situace, kdy účastníci měli po celou dobu trvání smluvního vztahu sjednanou fixní cenu elektřiny, zvolila postup, kdy 1. 6. 2021 vystavila opravná vyúčtování s opravenými údaji o spotřebě, na základě nich vyplatila žalované další přeplatky na zálohách za elektřinu, a poté po předložení předávacího protokolu ze dne 28. 8. 2020 s uvedením konečných stavů elektroměru stvrzených žalovanou provedla dne 9. 7. 2021 další vyúčtování na základě údajů zaznamenaných měřicím zařízením a vyúčtovala žalované nedoplatek ve výši 40 496,13 Kč, je třeba žalobkyni přisvědčit v tom, že po žalované nepožaduje více, než odpovídá ceně jí skutečně spotřebované elektřiny, neuhrazené zaplacenými zálohami.

31. Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

32. Pokud jde o náklady řízení, odvolací soud má za to, že zde nejsou dány takové okolnosti, které by odůvodnily požadavek žalované na nepřiznání práva na náhradu nákladů ve sporu úspěšné žalobkyni.

33. Podle § 150 o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Při zkoumání, zda jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, soud musí vycházet z posouzení všech okolností věci. Přitom přihlíží nejen k majetkovým, sociálním či osobním poměrům účastníků řízení, ale také k okolnostem, které předcházely soudnímu uplatnění nároku.

34. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř. tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit. Tento požadavek plně platí pro hledání smyslu slov citovaného ustanovení, podle něhož nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Ustanovení § 150 o. s. ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 ze dne 5. 11. 2008).

35. Odvolací soud se domnívá, že postupu žalobkyně ještě před zahájením řízení nelze vytknout nekorektnost, neboť ta se žalovanou na základě jí zaslaných reklamací opakovaně komunikovala a své postupy žalované podrobně vysvětlila. Přestože žalovaná obdržela na základě opravných vyúčtování od žalobkyně přeplatky významně převyšující nyní žalovanou částku, ze spisu se nepodává, že by sama učinila kroky ke smírnému vyřešení sporu. Proto odvolací soud dospěl k závěru, že jsou zde podmínky pro postup podle § 150 o. s. ř.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když v tomto stupni řízení byla žalobkyně úspěšná. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení ve výši 12 756,28 Kč jsou tvořeny náhradou odměny advokáta za dva úkony právní služby po 2 740 Kč (§ 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), jednou náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.), jednou náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč (§ 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 254/2024 Sb.) náhradou za promeškaný čas v rozsahu 10 půlhodin po 150 Kč (§ 14 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění vyhl. č. 254/2024 Sb.), z náhrady cestovních nákladů ve výši 2 812,38 Kč na cestu z Plzně do Ústí nad Labem a zpět (délka zpáteční cesty 362 km, při průměrné spotřebě 5,5 l benzínu na 100 km, ceně paliva 35,80 Kč za 1 litr a základní náhradě 5,80 Kč na 1 km). Podle § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. je třeba k nákladům připočíst částku 2 213,90 Kč, odpovídají dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen odvést.

37. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobkyni.