178 Ad 14/2026

Rubrum

USNESENÍ Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Havlíčkovou ve věci žalobce: J. J., narozený dne X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2026, č. j. X, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě, takto:

Výrok

Návrh žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 10. 6. 2026, č. j. X, jímž byly zamítnuty námitky proti prvostupňovému rozhodnutí ze dne 14. 5. 2026, č. j. X, jímž byla žalobci podle § 118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, uložena povinnost vrátit přeplatek na invalidním důchodu ve výši 499 142 Kč.

2. V žalobě žalobce současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Svůj návrh odůvodnil jednak tím, že okamžitý výkon rozhodnutí by pro něj znamenal závažnou finanční újmu, jednak tím, že žaloba má „vysokou míru důvodnosti“, neboť přeplatek vznikl výlučně zaviněním správního orgánu.

3. Žalovaná v písemném vyjádření uvedla, že přiznání odkladného účinku žalobě představuje mimořádný institut, kterým soud dočasně prolamuje účinky pravomocného správního rozhodnutí. Podle jejího názoru není institut odkladného účinku určen k řešení důsledků nepříznivé finanční situace, rodinných poměrů, situace na trhu práce ani zdravotního stavu žalobce. Pokud by tomu tak bylo, splňoval by podmínky pro jeho přiznání prakticky každý účastník řízení, kterému správní rozhodnutí ukládá povinnost nebo zasahuje do jeho právní sféry. Žalovaná měla za to, že zákonodárce zamýšlel tento institut pro skutečně výjimečné případy, kdy by po rozhodnutí soudu nebylo možné napravit důsledky výkonu napadeného rozhodnutí, například při odstranění stavby. Důvody uváděné žalobcem označila za lidsky pochopitelné, nikoli však za relevantní z hlediska účelu institutu odkladného účinku. Žalovaná dále uvedla, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy tížila žalobce. Ten však podle žalované vznik újmy neprokázal. Požadavek na vrácení neprávem vyplacené částky byl podle názoru žalované uplatněn zcela v souladu se zákonem a odpovídá veřejnému zájmu, a to i s ohledem na možnou prekluzi. Žalovaná navrhla, aby soud návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku nevyhověl.

4. Podle § 73 odst. 1 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Z odstavce 2 téhož ustanovení plyne, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

5. Odkladný účinek představuje zcela mimořádný institut, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy.

6. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Žalobce tedy musí v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu v důsledku výkonu nebo jiných právních následků napadeného rozhodnutí hrozí újma. Na podporu svých tvrzení pak žalobce musí předložit odpovídající podklady. Povinnost tvrdit a prokázat potenciální vznik újmy tak má výlučně žalobce (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015- 50). Jeho tvrzení musí být dostatečně konkrétní a podrobná, musí zahrnovat vysvětlení, v čem újma spočívá, a vymezení jejího rozsahu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Dále je povinností žalobce osvědčit, jaké právní účinky má napadené rozhodnutí, a důvodnost svého tvrzení o povaze a intenzitě hrozící újmy (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015-50). Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická či bagatelní (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017-20).

7. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy hrozící žalobci, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí.

8. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převaha újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.

9. V nyní řešené věci žalobce tvrdí, že okamžitý výkon rozhodnutí by pro něj znamenal závažnou finanční újmu. Jakkoli soud připouští, že pokud byla žalobci uložena povinnost vrátit přeplatek, hrozící majetková újma je zjevná již ze samotného výroku napadeného rozhodnutí, za podstatné považuje, že hrozící újma musí být závažná, nikoli pouze bagatelní, přičemž závažnost újmy je třeba hodnotit s ohledem na žalobcovy individuální majetkové a sociální poměry. Povinnost tvrdit a prokazovat skutečnosti relevantní pro individuální posouzení závažnosti hrozící újmy pak tíží samotného žalobce. Soud v této souvislosti odkazuje na usnesení ze dne 7. 11. 2024, č. j. 3 Ads 202/2024-21, v němž Nejvyšší správní soud v obdobné věci (povinnost vrátit přeplatek na vdovském důchodu ve výši 80 380 Kč) dospěl k závěru, že pokud stěžovatelky ve svém návrhu neprokazovaly ani netvrdily existenci konkrétní a závažné újmy, nezbývalo než návrh zamítnout již pro nesplnění první podmínky. Jelikož žalobce ve svém návrhu neuvedl ničeho o výši svých příjmů, úspor, majetku (zda částkou 499 142 Kč stále disponuje, popř. za co ji utratil a zda by tyto věci mohl zpeněžit), nezbytných výdajích, ani o vyživovacích či jiných povinnostech, soud nemohl jeho návrhu vyhovět. Soud odkazuje na usnesení ze dne 14. 6. 2023, č. j. 4 As 167/2023-29, v němž Nejvyšší správní soud v obdobné věci nepovažoval z hlediska splnění první podmínky za rozhodnou samotnou povinnost vrátit přeplatek, nýbrž majetkovou situaci stěžovatele ovlivněnou jeho zhoršujícím se zdravotním stavem. Žádné takové okolnosti ovšem žalobce ve svém návrhu neuvedl.

10. K žalobcově tvrzení o „vysoké míře důvodnosti žaloby“ soud konstatuje, že rozhodování o přiznání odkladného účinku nemůže spočívat v předjímání rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2007, č. j. 8 Afs 45/2007-41). Ani případná přesvědčivost žalobních bodů by proto nemohla nahradit povinnost žalobce tvrdit a doložit hrozbu konkrétní závažné újmy.

11. Soud uzavírá, že žalobce v řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku neunesl břemeno důkazní a existenci skutečností odůvodňujících přiznání odkladného účinku nedoložil. Nesplnil tedy již první ze tří podmínek. S ohledem na uvedené soud žalobcův návrh na přiznání odkladného účinku žalobě zamítl.

Poučení

Proti tomuto usnesení není kasační stížnost přípustná. Ústí nad Labem dne 24. července 2026 Mgr. Lenka Havlíčková v.r. samosoudkyně Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.