8 Afs 45/2007
č. j. 8 Afs 45/2007-41
V PLATNOSTI- KS Brno 31 Ca 95/2006-20
- NSS 8 Afs 45/2007-41
Citované zákony (3)
Rubrum
8 Afs 45/2007 - 41 Usnesení Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobkyně JUDr. Renaty Volné, Brno, Pellicova 25, správkyně konkursní podstaty úpadce ISTROS, spol. s r. o., proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Brně, Brno, nám. Svobody 4, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2006, čj. 7734/06/FŘ 130, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2007, čj. 31 Ca 95/2006 - 20, takto:
Výrok
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
Odůvodnění
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, čj. 31 Ca 95/2006 - 20, zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2006, čj. 7734/06/FŘ 130, a vrátil mu věc k dalšímu řízení, současně zrušil rozhodnutí Finančního úřadu v Jihlavě ze dne 12. 12. 2005, čj. 132651/05/314911/9055. Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností, v jejímž doplnění ze dne 24. 4. 2007 požádal o přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti. Žádost odůvodnil tím, že na majetek daňového dlužníka ISTROS, spol. s r. o., Jihlava, Havlíčkova 206/58, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 46 K 16/2004, prohlášen konkurs a vrácení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období říjen 2004, listopad 2004 a prosinec 2004 vyměřeného daňovému subjektu – úpadci by za daného skutkového a právního stavu bylo porušením kogentního ustanovení § 105 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), a tím i čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Poukázané finanční prostředky by vzhledem k fázi probíhajícího konkurzního řízení nebylo možno v následném daňovém řízení od daňového subjektu – úpadce získat zpět do veřejného rozpočtu, což by pro stěžovatele představovalo nenahraditelnou újmu při výběru daní. Přiznání odkladného účinku přitom není v rozporu s veřejným zájmem, jímž je stanovení a vybrání daně ve správné výši. Žalobkyně navrhla, aby byl návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítnut. U stěžovatele, tj. státu, který disponuje ve státním 8 Afs 45/2007 - 42 rozpočtu miliardami, by vrácení částky 20 224 Kč nemohlo představovat žádnou újmu, natož újmu nenahraditelnou. Podle § 107 s. ř. s. kasační stížnost nemá odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom užije přiměřeně § 73 odst. 2 až 4 s. ř. s. Podle § 73 odst. 2 s. ř. s. soud přizná odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud připomíná, že důvody žádosti o přiznání odkladného účinku jsou odlišné od důvodů kasační stížnosti. Zatímco v kasační stížnosti stěžovatel uvádí důvody, pro které je rozhodnutí nezákonné, v žádosti o odkladný účinek zdůvodňuje, proč by měl být účinek rozhodnutí krajského soudu odložen do rozhodnutí ve věci samé. Vliv rozsudku krajského soudu na právní sféru stěžovatele by musel být zcela mimořádný a jeho důsledky by musely být spojeny právě s okamžitým výkonem rozhodnutí, kterému by proto bylo třeba předejít. Jak již bylo výše uvedeno, podmínkou pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je hrozba nenahraditelné újmy způsobené stěžovateli v důsledku napadeného rozhodnutí. Stěžovatel žádost o přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že vrácení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty vyměřeného daňovému subjektu – úpadci by bylo porušením kogentního ustanovení § 105 zákona o DPH, a tím i čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a dále že poukázané finanční prostředky by vzhledem k fázi probíhajícího konkurzního řízení nebylo možno v následném daňovém řízení od daňového subjektu – úpadce získat zpět do veřejného rozpočtu. Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodnost návrhu na přiznání odkladného účinku nemůže spočívat v pouhém očekávání určitého výsledku sporu, neboť úkolem rozhodnutí o přiznání odkladného účinku není předjímat rozhodnutí ve věci samé. Je nepochybné, že vrácení nadměrného odpočtu daňovému subjektu – úpadci s rizikem, že vyplacenou částku již s ohledem na probíhající konkursní řízení nebude možné vymoci zpět, může pro stěžovatele znamenat určitou ztrátu, nicméně u státu není představitelné, aby takováto újma byla „nenahraditelnou újmou“ ve smyslu ustanovení § 73 odst. 2 s. ř. s. Co do tvrzeného porušení Listiny práv a svobod, to je ve vztahu ke státu pojmově vyloučeno – ostatně, článek, na nějž stěžovatel odkazuje a podle kterého „Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.“ není jazykově ani systematicky koncipován jako ustanovení, které by mělo sloužit ochraně jiného subjektu než toho, komu je ukládána daňová nebo poplatková povinnost. Z odůvodnění žádosti stěžovatele ani jinak nevyplývá, že by byly naplněny podmínky pro přiznání odkladného účinku. Z obsahu spisu není zřejmé, že by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro stěžovatele nenahraditelnou újmu. 8 Afs 45/2007 - 43 Nejvyšší správní soud proto návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 26. června 2007 JUDr. Petr Příhoda předseda senátu